Bohužel je jenom škoda, že dílo M.Dolejšího zůstává z velké části utajeno veřejnosti a tudíž v mnoha případech vede i k fantastickým spekulacím.
Osobně jsem názoru, že jeho odkaz jenadčasový a snad v tu správnou chvíli jeho myšlenky budou reflektovány těmi, kterým byly URČENY.
ZA MIROSLAVEM DOLEJŠÍM
Josef Dolejší
"Pamatuj, že jsi se nenarodil proto, abys byl (pouze) šťasten. Mirek. Dne 18. června 1961"
Po zažití druhé dekády věznění (1975-1986) se Mirek vrátil domů se silně podlomeným zdravím, prakticky bez prostředků a také bez naděje na slušnější živobytí. Nikdy si ale na nic nestěžoval. Už tolik nečetl, tím více pracoval. Duchovně dozrál a svým zjevem či způsobem myšlení stále více připomínal reinkarnaci brahmána.
V dubnu roku 1986 dokončil strojopis poměrně rozsáhlého textu, nikdy nepublikovaného, věnovaného bratrovi Zdeňkovi a mně. Text je nazván "ATITUDA", existuje již pouze v jediném exempláři a je vlastně velmi osobním Mirkovým vyznáním ze života, chápání světa a individuálního lidského osudu. V jeho úvodu se praví: "Člověk nežije pro dovršení osudů, ani pro ztělesnění idejí, ani pro pokrok, ale jedině proto, že se narodil. A narodil se pro přítomnost, což mu vůbec nebrání ani v tom, aby přijímal dědictví minulosti, ani v tom, aby v závěti po sobě něco nezanechal".
Závěr podrobné, hluboké a ne příliš optimisticky vyznívající analýzy duchovního stavu naší podivné epochy končí odkazem: "Vzdělaným duchům je potřebné udržovat odstup od komedie, kterou ti ostatní hrají. Nedůvěra ve všechnu skutečnost, vzdělanou či nevzdělanou, je jedinou aristokratickou atitudou".
Po listopadu 1989, kdy jen na velmi krátkou dobu zažil naději na jakousi morální satisfakci - nikoli svou vlastní, ale všech bývalých politických vězňů - rychle prohlédl povahu probíhající "světové komedie", stejně jako charakter jejích aktérů. Výsledkem jeho kritického a jakýmkoli syntetickým nadšením nepoznamenaného uvažování byla pak Analýza 17.listopadu - pouhý zlomek rozsáhlého textu, z něhož jsem většinu postupně četl a který Mirek po rozpoutání zuřivé, paranoidně hysterické kampaně proti němu v roce 1991 zničil.
To, co následovalo až do jeho smrti v ranních hodinách dne 26.června 2001 je možné postihnout jako směsici ponižování, teroristického nátlaku, rafinovaného psychického vydírání, živoření, ale také světlých chvil a dní, kdy se cítil spokojeným, vyrovnaným a v pohodě uprostřed svých nejbližších přátel a ve společnosti svého malého vnuka.
Nereptal, nestěžoval si, v nejzazším případě se pouze bránil, bral obraz okolí a svého postavení v něm takový, jakým byl.
Smrt očekával. Žil v její blízkosti po většinu svých pozemských dní a neobával se jí. Chápal ji jako vykoupení z nižšího, často ponižujícího materiálního stavu, do bytí vyššího, v němž není tělesného ani duchovního utrpení a strádání. Jeho Duch se smrtí nebojoval, pouze jeho zmučené, ztýrané a vysílené tělo kladlo odpor, neboť tak bylo instinktivně navyklé mnohaletým úporným tréninkem za přežití, a to za naprosto extrémních podmínek pouze elementární existence.
Malost, která v ojedinělých případech a na malou chvíli zajásala nad jeho smrtí jako nad svým domnělým triumfem, dosáhla jen nepatrného odkladu na svém propadu do nicoty, v níž se již vlastně samovolně nachází.
Těším se z Mirkových myšlenek a z jeho duchovního odkazu, vynikajícího v současné virtuální realitě neobvyklou hloubkou a ušlechtilostí. Nikterak nevadí, že nikdo netleská. Potlesk patří jen klaunům, potícím se na pilinách cirkusové manéže. Mudrci náleží TICHO, KLID, nezčeřená vodní hladina Duše a věčný MÍR.
Mirku, ještě jednou Ti děkuji za slova Vznešeného!
Žádné komentáře:
Okomentovat