Přidáno moji osobou na facebookovou skupinu

Oběti komunismu

Popisek:

Globální profesor, působící na Fordham University v New Yorku, ale také na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, Xidian University v Xi´an, Fu Jen University v Taipei a Indian Institute of Technology, Kanpur. Přes 25 let je šéfredaktorem mezinárodního časopisu Human Systems Management. Obsadil 1. příčku v žebříčku nejcitovanějších českých ekonomů a v roce 2007 byl na jeho počest vydán tzv. Festschrift, pod názvem Knowledge and Wisdom. Jeho populární knihy v češtině jsou např. Cesty k úspěchu a Neučte se z vlastních chyb Profesor Milan Zelený – Fordham University, New York Motto: 21. storočie je storočím globálnej hospodárskej spolupráce. Kultúra práce a pracoviska, kultúra človeka pri práci a v podnikaní - to sú nové dimenzie kultúrnej hodnoty národa. Pretože je ponižujúce klamať a kradnúť v práci, v tieni katedrál a vznešených odkazov predchádzajúcich generácií. Milan Zelený Profesor Milan Zelený je popredným českým ekonómom. Je dlhodobo na prvom mieste v počte a význame publikácií a citácií podľa medzinárodných kritérií. 21. storočie je storočím globálnych aliancií a sietí. Profesor Zelený pôsobí na univerzitách na troch kontinentoch a pravidelne hosťuje v ďalších vzdelávacích inštitúciách po celom svete. Je spolutvorcom vznikajúcej globálnej znalostnej siete. Jeho práce rezonujú prevažne v zahraničí. Je autorom mnohých odborných publikácií. Pôsobil a pôsobí ako medzinárodný konzultant mnohých podnikov, inštitúcií a vlád. Pravidelne je uvádzaný v Who's Who in Science and Engineering, Who's Who in America Who's Who in the East; Who's Who in the World a Who's Who of Professionals. Pracuje tiež ako Editor-in-Chief medzinárodného časopisu Human Systems Management, ktorý v tomto roku oslávi 25 rokov trvania. Je členom ďalších redakčných rád. V súčasnosti je riadnym profesorom na Fordham University v New Yorku (po predchádzajúcom desaťročnom pôsobení na Columbia University). Je tiež profesorom na Univerzitě Tomáše Bati v Zlíne. Hosťujúce profesúry drží na čínskej Xidian University v Xi´an a na Fu Jen University v Taipei. V roku 2007 bude menovaný aj na Indian Institute of Technology v Kanpur. Vyznamenania a ceny: 1992, The Georg Cantor Award, International Society on MCDM 1992, Erskine Fellowship, University of Canterbury, Christchurch, New Zealand 1990, USIA Fulbright Professor Award, Prague, Czechoslovakia 1990, A. Bernstein Memorial Fellowship, Tel-Aviv, Israel 1980, Alexander von Humboldt Award for Senior U. S. Scientists, Bonn, Germany 1979, Rockefeller Foundation Resident Scholar, Bellagio Study Center, Bellagio, Italy 1977, Norbert Wiener Award of Kybernetes Knihy: Multiple Criteria Decision Making (McGraw-Hill), Multiple Criteria Decision Making (University of South Carolina Press), Multiple Criteria Decision Making: Kyoto 1975 (Springer-Verlag), Linear Multiobjective Programming (Springer Verlag), Autopoiesis, Dissipative Structures and Spontaneous Social Orders (Westview Press), MCDM-Past Decades and Future Trends (JAI Press), Autopoiesis: A Theory of Living Organization (Elsevier North Holland), Uncertain Prospects Ranking and Portfolio Analysis (Verlag Anton Hain), New Frontiers of Decision Making for the Information Technology Era (World Scientific), Information Technology in Business (Thomson), Human Systems Management: Essays on Knowledge, Management and Systems (World Scientific) a mnohé iné. V českom jazyku vyšli Cesty k úspěchu: Trvalé hodnoty soustavy Baťa (2005) a Neučte se z vlastních chyb... (2006). Dve knižky: ČSFR očima exilového ekonoma a Ještě je čas publikoval v Prahe v rokoch 1990 a 1992. V procese prípravy sú knihy: The Biocycle of Business: Managing Enterprise As a Living Organism; Our Customer, Our Master: Wisdom of Modern Enterprise; The Art of Asking Why: Foundations of Wisdom Systems. V češtine potom: Úspěšný člověk v podnikání: Výběr z odkazu génia Jana A. Bati; Manažer světové třídy: Česká škola podnikového řízení; První Čech v Americe: Augustin Herrman; a súbor literárnych prác Jaro prošlo naší ulicí.

Na této fotce:

Nikdo.
Klikni na osoby na fotce pro jejich přidání.

Odstranit tuto fotku.

Popisek:

„Je mnoho věcí, které jakoby přímo nesouvisely s tím, co mě živí, je mnoho činností, které musím denně řešit. Jsou tu věci světské i věci mezi nebem a zemí. Jsem rolník a vždy jsem pracoval na půdě v hospodářství. Jsem však také člověk, který používá svůj „selský“ rozum ve věcech, které jsou nám předkládány k věření. Všichi jsme náchylní klást si otázky a odpovědi na aktuální témata, která jsou nám se vší agresivitou pouštěna ze sdělovacích prostředků do našich příbytků. Byl jsem vždy křesťanem a proto jsem pracoval a žil pro stranu lidovou, která se ke křesťanství hlásí. Politikaření představitelů této strany mně však zabránilo aktivní účasti ve věcech veřejných.” Augustin Navrátil -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------   Život politicky aktivního křesťana započal Augustin Navrátil v roce 1946, kdy vstoupil do Československé strany lidové (ČSL) a Orla. Celý život se řídil zásadou „modli se a pracuj“, přičemž pod pojmem práce zahrnoval nejen práci pro sebe a svoji rodinu, ale také činnost pro církev, pro vlast, pro své bližní a také pro ČSL, Orla a různé společenské organizace. V březnu 1948 byl poprvé za svou činnost v Orlu a ČSL souzen „lidovým soudem“. Byl zbaven funkce jednatele Místní organizace ČSL v Lutopecnách, později i členství, nakonec byla MO ČSL zrušena. Byl rovněž zbaven funkce předsedy MO odboru mládeže a organizačního referenta Okresního výboru ČSL v Kroměříži. V roce 1968 po obnovení MO ČSL v Lutopecnách byl zvolen předsedou. Za normalizace byl opět postupně zbaven nejdřív funkce předsedy, později i členství v lidové straně. Po helsinské konferenci a po vzniku Charty 77 se stal jejím signatářem a celou dobu intenzivně pracoval na poli ochrany lidských práv a svobod. Napsal několik desítek otevřených dopisů a jiných dokumentů včetně známé 31 bodové petice, požadující náboženskou svobodu v husákově Československu, kterou podepsalo více jak 600 000 občanů. Začal rovněž také vydávat časopis Křesťanské obzory, Papežské encykliky a různé náboženské publikace. Za tuto činnost byl komunistickým režimem několikrát vězněn a držen v otřesných podmínkách v psychiatrických léčebnách. Po listopadu 1989 se stal aktivním členem ve vedení OF v Kroměříži a podílel se na jeho činnosti. Za ně byl také kooptován do KNV v Brně. Po obnovení členství se stal členem OV ČSL v Kroměříži, po prvním sjezdu ČSL po r. 1989 také členem Ústředního výboru ČSL. Později i členem předsednictva ÚV ČSL v Praze. Vypracoval návrh programu ČSL v oblasti církve, který byl převzat jako základ programu ČSL a schválen předsednictvem strany. Později sestavil petici, která důrazně reagovala na odmítavé stanovisko sněmovny k žádosti římskokatolické církve na vrácení zabraných majetků. Počet signatářů petice dosáhl téměř sto tisíc. V té době se již také projevilo nepřátelství vůči jeho osobě ze strany některých funkcionářů strany lidové. V prvních volbách v r. 1990 kandidoval do sněmovny národů na sedmém místě. Skončil na místě druhém a dostal 19 838 preferenčních hlasů. Ve volbách v r. 1992 skončil na třetím místě a získal 13.468 preferenčních hlasů. Tomu předcházela velká kampaň proti jeho postavení na kandidátní listině. Na sjezdu se především delegáti z Kroměříže, Zlína a Uh. Hradiště dožadovali, aby byl buď vyřazen z kandidátní listiny, nebo dán na poslední nebo nezvolitelné místo. Jedním z těchto navrhovatelů byla delegátka sjezdu Michaela Šojdrová. Při volbách v r. 1996 byl sice na kandidátce Krajského výboru uveden, ale nakonec z ní byl vyřazen a na jasně zvolitelné místo byla zařazena Michaela Šojdrová. V roce 1996 mu bylo na návrh místopředsedy KDU - ČSL Jana Kasala uděleno čestné členství v celostátním výboru KDU-ČSL. Ve volbách do Senátu ho ovšem KDU-ČSL nepodpořila a tak kandidoval jako nezávislý kandidát. Po předložení archu s tisíci podpisy byl zaregistrován pod číslem 2. Při volbách do sněmovny v r. 1998 se zúčastnil primárních voleb. Po zmanipulovaných vnitrostranických volbách byl ovšem zařazen na nevolitelné místo. Poté mu bylo zrušeno i čestné členství v celostátním výboru lidové strany. V roce 1999 opouští lidovou stranu a stává se jedním ze zakládajících členů Akce Národní Obnovy (A.N.O.) a Lipového kříže. Působí rovněž i v dalších organizacích snažících o obnovu křesťanských hodnot v naší zemi. V Augustinu Navrátilovi ztrácí český a moravský katolicismus aktivního, činorodého a obětavého člověka, který povyšoval zájmy církve a obce nad vlastní prospěch a byl za to ochoten zaplatit i nejvyšší cenu. V květnu letošního roku tento vzácný člověk odešel navždy. Čest jeho památce

Na této fotce:

Nikdo.
Klikni na osoby na fotce pro jejich přidání.

Odstranit tuto fotku.

Popisek:

Na této fotce:

Nikdo.
Klikni na osoby na fotce pro jejich přidání.

Odstranit tuto fotku.

Popisek:	Ing. Sprušil Jiří - bližší viz net
Na této fotce:	Nikdo. Klikni na osoby na fotce pro jejich přidání.

Odstranit tuto fotku.

Popisek:

Miroslav Dolejší se narodil 20. listopadu 1931 ve Velkém Přítočně u Kladna. V roce 1951 byl vyloučen ze studií a za trest byl poslán do uhelných dolů, protože v místní klubovně ČSM demonstrativně vyvěsil britskou vlajku. Téhož roku navázal kontakt se skupinou národně demokratického odboje. V roce 1951 zatkla M. Dolejšího StB a po 15 měsících vyšetřovací vazby byl odsouzen státním soudem v Praze ke 23 rokům vězení za údajnou špionáž. Od svého zatčení byl bestiálně týrán a mučen. Do svého propuštění na základě amnestie prezidenta Novotného v roce 1960 prošel osmi věznicemi a uranovými lágrami. V roce 1964 se oženil a v roce 1968 se manželům Dolejším narodil syn. Po sovětské okupaci byl v roce 1969 propuštěn ze zaměstnání pro svoji činnost v K – 231. Půl roku marně sháněl místo, pak z “protekce“ začal fárat při stavbě pražského metra. Když v páté pětiletce začali do Československa dovážet panelárny pro montáž beze skládek, bylo nutné naprogramovat výrobu a řídit ji počítačem. Pro znalost počítačové problematiky se na M. Dolejšího obrátili známí a fiktivně ho zaměstnávali v jednom družstvu. M. Dolejší k sobě přibral pár bývalých spoluvězňů, které znal z “basaprojektů“ (pozn. basaprojekt na Pankráci bylo zařízení ministerstva vnitra, kde vězni s technickým vzděláním pracovali na projektech pro národní podniky). Později se stal vedoucím výpočetního střediska. V roce 1975 na požádání svého známého novináře napsal studii o počítačových systémech. Věcné informace byly kompiláty ze všeobecně přístupných a veřejných přednášek, ale přesto je 14. 6. 1976 zatčen a obviněn ze špionáže. Přesto, že mu špionáž nebyla dokázána, zněl rozsudek na 11 roků v třetí nápravné skupině. Před soudním jednáním držel tři měsíce protestní hladovku. Choroba, zlý zdravotní stav, podezření z rakoviny kůže a názor lékařů, že brzo zemře, vedlo v roce 1985 k jeho propuštění před uplynutím trestu. V bolševických lágrech a kriminálech strávil bezmála 19 let ze svého života jako důsledný odpůrce všech forem totalitních praktik. Nedůvěra k oficiálním verzím a politickým legendám se u Miroslava Dolejšího datuje již od padesátých let, kdy se ve vězení setkal s mnoha významnými lidmi a postupně poznával skutečné pozadí oficiálních výkladů politiky. Po listopadu 1989 se pokoušel zburcovat veřejnost a vyvést ji z její naivní neznalosti. Jeho hlas zůstal hlasem volající na poušti. Veřejnost prostě ještě k určitým poznatkům nevyspěla a ani je slyšet nechce. A jak bývá v našem kraji zvykem, hněv se obrací na posli špatných zpráv. Státní aparát zasahuje po vydání Analýza událostí 17. listopadu 1989 proti Miroslavu Dolejšímu veškerou svoji mocí. Hromadění žalob, ve sdělovacích prostředcích je diskreditován, falešná obvinění ze spolupráce s StB. Demokratický režim se při umlčení bývalého politického vězně neštítí ničeho. Počínaje kontrolou (a krádeží) pošty a konče vysláním svalnatého pohůnka. Kromě již zmíněné Analýzy, je Miroslav Dolejší dále autorem několika desítek politických úvah a studií, knihy Chodbami opuštěnými, spoluautorem Návrhu zákona a třetím odboji atd. Miroslav Dolejší se stal symbolem dvou odbojů, třetího, protikomunistického, ale také stávajícího, čtvrtého, vůči zvůli postbolševických a pseudohumanistických kreatur. O svém celoživotním postoji se sám vyjádřil v roce 1991 v materiálu pro časopis Týdeník Politika následovně: „Osamocení každého z nás je logickým důsledkem morálního stavu veřejnosti a úspěšné demagogie vládních skupin – to je stav, ze kterého musíme vycházet a nikoliv před ním kapitulovat. Lidé potřebují především vzor k následování a ten jim mohou poskytnout pouze osamocení jedinci. Jenom tak je naděje, že se alespoň někteří z nich zbaví strachu, který jim brání v hájení osobních postojů. Roztříštěnost veřejnosti je cílem politické manipulace. Zastrašené a dezorientované lidi však nelze organizovat a sjednocovat. Organizace zbabělého houfu je bezcenná. Úkol veřejného odporu a opozice na sebe musí vzít každý jednotlivec“. Tak zní v nejstručnější možné formě odkaz Miroslava Dolejšího a je také současně jediným východiskem ze současného marasmu, ne, žádné jiné není a nemůže být. Záleží jen na nás a na budoucích, zda mu dokážeme porozumět a především také podle něj jednat. Miroslav Dolejší zemřel 26.6.2001 a ani na jeho pohřbu nechyběl, pro jeho osobu snad nezbytný, dozor tajné policie.

Na této fotce:

Nikdo.
Klikni na osoby na fotce pro jejich přidání.