Ono koukat, není totéž co vidět
Dnes 12. ledna kolem 00.30 hodin jsem byl na procházce se svým čtyřnohým kamarádem. Rád chodím na procházky v době, kdy jsou ulice prázdné. Jsem inspirován životem řeckých filozofů a křesťanských svatých mužů, kteří schválně vyhledávali samotu. Ona je přirozenou obranou před hloupostmi světa a navíc Vám umožňuje přemýšlet o jsoucnu a Všehomíru, aniž by jste byli zbytečně rozptylovaní...
V jedné hlavní ulici jsem potkal skupinu 4 uniformovaných lidí. Dle nasazených kulichů se nedalo poznat, zda jde o celníky, policisty či strážníky. Pozdravil jsem a optal se, co jsou zač. Řekli mi, že státní policisté. Optal jsem se, co zde dělají, protože v Kolíně potkat policistu či strážníka pěšky je nemožné. Řekli mi, že auta nejezdí (asi kvůli klimatickým podmínkám), takže chodí pěšky. Poděkoval jsem a akorát jsem rozmýšlel, proč jdou všichni pohromadě a proč netvoří dvě hlídky. Ale to nakonec není moje starost, tak jsem se věnoval pozorování světa kolem sebe.
Po odbočení za roh jsem strnul. Ze střechy ve výši cca 3 metrů visel svazek rampouchů tak v celkové váze cca 80 kg. Řekl jsem si, no, jestli to ráno spadne, tak to nejenom někoho zabije, ale i PŘIBIJE k chodníku. Koukal jsem po více střechách a ono to jinde nebylo lepší.
Chvíli jsem přemýšlel, komu to sdělit. Po jistých zkušenostech jsem zavrhl městskou policii, státní policie šla kolem a nic "neviděla", tak jsem si řekl - Ha, hasiči. Po spojení skrze linku 112 jsem vysvětlil OD VHS situaci, ona si napsala jisté penzum informací, poděkovala a zavěsila.
Chodil jsem ještě chvíli městem a ono toho opravdu nebylo málo.
Přinesl jsem si další drobnou zkušenost - ono koukat není totéž jako vidět a jak říká jeden z našich velice výkonných exilových ekonomů - ONO je důležité míti PŘEHLED!
V jedné hlavní ulici jsem potkal skupinu 4 uniformovaných lidí. Dle nasazených kulichů se nedalo poznat, zda jde o celníky, policisty či strážníky. Pozdravil jsem a optal se, co jsou zač. Řekli mi, že státní policisté. Optal jsem se, co zde dělají, protože v Kolíně potkat policistu či strážníka pěšky je nemožné. Řekli mi, že auta nejezdí (asi kvůli klimatickým podmínkám), takže chodí pěšky. Poděkoval jsem a akorát jsem rozmýšlel, proč jdou všichni pohromadě a proč netvoří dvě hlídky. Ale to nakonec není moje starost, tak jsem se věnoval pozorování světa kolem sebe.
Po odbočení za roh jsem strnul. Ze střechy ve výši cca 3 metrů visel svazek rampouchů tak v celkové váze cca 80 kg. Řekl jsem si, no, jestli to ráno spadne, tak to nejenom někoho zabije, ale i PŘIBIJE k chodníku. Koukal jsem po více střechách a ono to jinde nebylo lepší.
Chvíli jsem přemýšlel, komu to sdělit. Po jistých zkušenostech jsem zavrhl městskou policii, státní policie šla kolem a nic "neviděla", tak jsem si řekl - Ha, hasiči. Po spojení skrze linku 112 jsem vysvětlil OD VHS situaci, ona si napsala jisté penzum informací, poděkovala a zavěsila.
Chodil jsem ještě chvíli městem a ono toho opravdu nebylo málo.
Přinesl jsem si další drobnou zkušenost - ono koukat není totéž jako vidět a jak říká jeden z našich velice výkonných exilových ekonomů - ONO je důležité míti PŘEHLED!
vrana2077@seznam.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat