Hrst vzpomínek na mučednický hrob Rudolfa Berana

Dr. Josef Pluhař

V koncentračním táboře, lépe řečeno v komunistické věznici v Leopoldově na Slovensku, dokončil svůj život Rudolf Beran. Zda smrtí přirozenou nebo mučením, není známo. Malý, zavalitý muž, jenž výše dvanácti let strávil v různých vězeních a věznicích se všemi útrapami za nacismu a pak po restaurování Československa od května 1945 až do března 1954 – konečně podlehl útrapám.
            Již jako 17letý mladík dorostu Agrární strany české upoutal na sebe pozornost, tedy ještě dvanáct let před pádem rakousko-uherské monarchie. Dovedl s vervou burcovat české sedláky a domkáře, stal se tajemníkem dorostu a pak strany a po převratu 28. X. 1918 stává se vedoucí osobností pražského ústředního sekretariátu strany vedle gen. tajemníka Hybše a z tajemníka strany Rudolfa Berana stává se zanedlouho generální tajemník České strany agrární, která od roku 1921 po splynutí se Slovenskou národní a rolnickou stranou stává se čsl. Stranou agrární – později zvanou republikánskou zemědělského a malorolnického lidu – a až do formálního likvidování v říjnu 1938 byla nejsilnější stranou ve státě.
            Rudolf Beran však ze skromnosti mu vrozené podepisovat se vždy jen – tajemník. Za tuto stranu byl Rudolf Beran od založení Československa až do zničení ČSR 15. března 1939 poslancem, od roku 1920 po patnáct let generálním tajemníkem, za nedlouho pak po smrti předsedy agrární strany Antonína Švehly stal se předsedou strany. V těchto vedoucích funkcích byl jako zástupce největší strany ve stálém styku s vedoucími funkcionáři života politického, kulturního, náboženského, hospodářského, sociálního.
            Rudolf Beran byl si vědom nebezpečí, jež od r. 1935 a následující léta přinášel rostoucí rozmach nacismu v Německu pro Československo, v němž bylo 31/2 milionu Němců tzv. sudetských čsl. občany. Jeho všemožnou snahou bylo zachránit Československo v jeho geografických hranicích a v jeho složení.
            Jak často nám nejbližším Rudolf Beran doslovně říkával: „Musíme udělat vše, aby Československo bylo zachráněno, aby k válce nedošlo, neboť ať válku vyhrají nacisté nebo komunisté, nikdy již nebudeme mít Československo, jaké máme.“ Proto podnikal Beran jako předseda nejsilnější strany na sklonku prvé republiky kroky, jež uznával za vhodné a o nichž vždy informoval zodpovědné činitele ve státě.
            V říjnu 1938, kdy Hitler po Mnichovu za souhlasu Anglie, Francie, Itálie zabral sudetské území, kdy část území ČSR zabraly Maďarsko a Polsko, stává se Beran předsedou vlády okleštěného Československa. Byl si vědom těžkého úkolu a na naše námitky, proč tu funkci přijal – vždy odpověděl – „někdo to přijmout musel.“
            Snad je málo známo, že též Rudolf Beran po odstoupení prezidenta T. G. Masaryka na sklonku r. 1935 přičiňoval se o to, aby presidentem byl zvolen tehdejší předseda Čsl. národní Rady, univ. prof. Dr. Boh. Němec. Vše bylo mezi čsl. nesocialistickými stranami dohodnuto, většina byla zaručena – ale v posledních okamžicích před volbou některé složky občanského bloku vypřáhly – a tak byl zvolen presidentem Dr. Ed. Beneš, který to ovšem Beranovi nezapomněl.
            Po zničení ČSR a zřízení t.zv. Protektorátu zůstal Rudolf Beran předsedou vlády jen zcela krátce, několik týdnů. Vítání Adolfa Hitlera na hradě pražském 15. března 1939 se Beran neúčastnil. Po odchodu z vlády, v kritických dobách pro náš národ úřadoval zase v centru čsl. strany agrární-republikánské na Havlíčkově nám., třebaže strana již formálně neexistovala. Vzpomínám – než odešel jsem za války definitivně do zahraničí, jak počátkem r. 1940 – v lednu až březnu – přicházeli z Prahy a venkova k Beranovi členové strany i nečlenové, Beran posiloval všechny, pomáhal, jak mohl. A šířil víru mezi lidem, že pracující lid na půdě svůj národ neopustí.
            Prostřednictvím několika nás informoval Beran cizinu o zoufalé situaci doma a mezi jiným byl též ve styku s pražským arcibiskupem, J. E. kardinálem Kašparem. Činnost Beranova nezůstala utajena pražskému gestapu, stejně jako činnost Jeho Eminence kardinála. Na jaře 1941 byl Rudolf Beran gestapem zatčen, a konečně postaven r. 1942 před soud v Berlíně. Odsouzen na 8 let. Jen na zákrok své ženy před vánocemi 1944 propuštěn do synova bytu v Praze, ale denně musel se hlásit policii. Přišel převrat – květen 1945. ale ještě na sklonku téhož měsíce byl Beran na svém statku v Pracejovicích u Strakonic zatčen a tentokráte – čsl. policií.
            V lednu 1947 před lidovým soudem v Praze odsouzen na 20 let do žaláře. Strávil tedy Rudolf Beran ve vězení po květnu 1945 – skoro 9 let – z toho 33/4 roku za t.zv. Národní fronty a 6 let za komunistického ČSR. Když 27.-28. září 1948 byla za předsednictví býv. poslance a ministra vnitra Dr. Jos. Černého konstituována v Paříži čsl. strana agrární v exilu, vzpomněl jsem tehdy jako dlouholetý spolupracovník Beranův jeho význam a utrpení. Dr. Jos. Černý, zeť býv. předsedy vlády a agrární strany státníka Antonína Švehly, je předsedou čsl. strany agrární v exilu, zástupcem českých agrárníků v mezinárodním agrárním bureau a žije se svojí chotí, roz. Švehlovou, ve Washingtonu.
            V zahraničí, tedy i zde v Americe, byl Rudolf Beran poměrně málo znám. Za prvé i druhé republiky, tedy až do března 1939, byl však ve styku s četnými čsl. diplomatickými zástupci v zahraničí, zejména s dlouholetým čsl. vyslancem v Paříži, Dr. Štefanem Osúským, žijícím nyní ve Washingtonu, jehož si velmi vážil.
            V Československu ve vnitřní politice – až do března 1939 – skoro po dvě desetiletí hrál Beran jednu z nejvýznamnějších rolí. Odešel v 65. roce svého života, zasvěceného práci pro zemědělský lid a pro svůj národ. Byl nástupcem Antonína Švehly ve vedení čsl. strany agrární. Ovšem jedině Švehla ve vnitřní politice Československa byl státníkem a samozřejmě president T. G. Masaryk.
            Rudolf Beran od r. 191 prošel Kalvárií utrpení až do své smrti, kterou možno nazvat mučednickou. Až jednou bude naše vlast osvobozena – pak také předčasná smrt a utrpení Rudolfa Berana – bude alespoň morálně odčiněno s restaurováním strany agrární-republikánské.
Vyšlo ve Svornosti, z dějin čs. exilu připravil Václav J. Vostřez, předseda Čs. republikánské – agrární strany v exilu