Počet zobrazení stránky

úterý 1. února 2011

Internáboženský dialog Malý versus Tydlitátová


Koruna česká -monarchistická strana Čech, Moravy a Slezka Kolín
     
  1.  
  2. Když dva dělají totéž

    Na webových stránkách Židovských listů se 28.12.-10 objevil článek z pera Jana Schneidera s názvem: „Ekonomické aspekty druhé světové války“. Článek je to znamenitý a každému, kdo má pochyby o „konspiračních teoriích“ druhé světové války, doporučuji článek si přečíst. Pikantní na věci je, že autor je známý židovský publicista a patřil – a stále snad patří – k „lidem v pozadí“ české politiky, zejména v době Havlova veřejného působení.
    Autor ve zkratce popisuje, jak ve 30.letech byla založena Banka pro mezinárodní vyrovnávací platby (BIS) v rámci tzv. Youngova plánu, což byl plán na splácení německých reparací po první světové válce. Do čela této banky byli jmenováni zástupci vítězných mocností a Německa. Dividendy z této banky pak šly na konta svých zakladatelů, tedy Bank of England, Říšská banka, Belgická, Italská a Francouzská centrální banka, First National NY, First National Chicago, J.P.Morgan, Bank of Japan. Jací lidé skutečně vládli – a vládnou stále – v těchto bankovních domech, mám na mysli jejich rodový původ, je nám zřejmé nikoliv ale z článku pana Schneidera, nýbrž z jiných zdrojů, které článek pana Schneidera doplňují.
    Pan Schneider dále ve svém článku uvádí příklad amerických investic do Německa, které ve druhé polovině 20.let rozpoutaly přímo investiční smršť. Odliv volného amerického kapitálu činil 1,5 miliardy tehdejších dolarů. Záhadná je postava presidenta Říšské banky Hjalmara Schachta, významného člena vlády Adolfa Hitlera, kterého vysoce respektovaly americké a evropské finanční trhy, resp. lidé na vedoucích místech v těchto „trzích“. Což mu zřejmě po válce v Norimberském procesu – kdy vítězové psali dějiny - vyneslo osvobozující rozsudek.
    Nemá smysl zde celý článek přepisovat, chci jen říct, že pan Schneider pěkně popisuje a adresně uvádí – byť ve zkratce -, kdo všechno stál za vyzbrojením nacistů, kdo všechno bohatl na druhé světové válce. Člověku ale při četbě páně Schneiderova článku maně na mysl vytanují otázky: Proč byli takto nacisté vyzbrojování, jaký to všechno mělo účel a cíl? Že by jenom získat žoky peněz? A nebylo to nakonec tak, že v průběhu války sionistické kruhy, které stály za vyzbrojením nacistů, dostaly příležitost a realizovaly svůj grandiózní nápad s vytvořením státu Izrael, čímž by se naplnil sen Theodora Herzla? Anebo už ten nápad v hlavách sionistů vznikl ve dvacátých letech? Zde je sice oblast pro spekulace, které ale s přihlédnutím k současnému uspořádání světa, mají svoji logiku.
    V závěru svého článku se autor pozastavuje, podle něho:“…stavěním komunismu na roveň s nacismem se efektivně gumuje (popírá) šoa, jež je naopak jejich téměř základním referenčním rozdílem. Čemu může sloužit ono postupné vyviňování nacismu, zejména poukazováním na to, že „již tehdy bránil Evropu před bolševismem“? Nejde o skrytý počátek rehabilitace nacismu?“ – ptá se autor.
    V Evropě se najdou jednotliví historikové, kteří navzdory současné oficiální korektní historiografii, jež má snahu narazit historii XX.století na jednotné kopyto, mají tito svou statečností naopak snahu osvětlit různé temné kouty nedávných dějin, které nelze z historie vypreparovat. Například poukazují na chrabrost a železnou vůli německého národa v čase Třetí říše, jeho heroické vypětí, i jeho oběti v boji proti celému světu. Jsou to jednotlivci z řad historiků, jímž především leží na srdci historická pravda padni komu padni; jejich proces bádání v rámci svobody vědeckého bádání je legitimní – a je možné vědeckému bádání zabránit? Ale že by docházelo k vyviňování nacismu? Za to satanská ideologie bolševická, je všudypřítomná, a nezkřivil se jí ani vlásek.
    Co mně ale zaráží, je snaha autora článku, klást oběti nacismu svou hodnotou nad oběti komunismu, jeho odmítání rovnosti komunistických zločinů se zločiny nacistů. Nejen že je třeba klást mezi nimi rovnítko, ale dokonce se ukazuje, že komunismus přinesl lidstvu daleko více utrpení a lidských obětí, než nacistické běsnění. Stačí si přečíst knihu od Alexandra Solženicyna „Souostroví Gulag“, aby člověk tuto pravdu pochopil. Okolnost, že se oběti bolševiků veřejnými sdělovacími prostředky zamlčují a tím vlastně bagatelizují, je jiná kategorie problému. Při průzkumu na jedné střední škole v Praze se studenti na otázku co jsou to jednotky SS nerozmýšleli dát okamžitou a vesměs správnou odpověď, ovšem při otázce, co jsou to oddíly Smršť, nikdo odpověď neznal. Zřejmě komusi vyhovuje stále dokola omílat oběti nacistů, zejména vyzdvihovat oběti židovského původu, dělat různé veřejné tryzny, vzpomínkové slavnosti apod. Je přirozené, že naši židovští spoluobčané oplakávají svoje zavražděné v nacistických koncentrácích, a jejich bolest sdílíme - proč se ale o tom musí pořád hovořit ve státních médiích? Současní oficiální propagátoři zapomínají na okolnost, že neustálým připomínáním jenom určitého druhu obětí, dopouštějí, že současná mladá generace jich bude mít plné zuby, a postupně dojde k efektu, který jsme zažili my kdysi mladí, že jsme totiž komunismus začali hrubě nenávidět právě díky jeho všudypřítomné a vlezlé propagandě, kterou do nás tvrdě hustili. Je mi divné, že současní židovští propagandisté nejsou schopni ponaučení z historie.
    K vyvražďování Židů během druhé světové války nepochybně docházelo. Kdo tomu nevěří, tomu doporučuji, aby se lépe podíval po českých a moravských městech a skoro ve všech najde opuštěnou židovskou synagogu a za městem židovský hřbitůvek. To jsou důkazy, že zde, v tomto prostoru, žila židovská menšina – a kam se ti lidé poděli? Ano, byli nacisty deportováni a z velké části systematicky vyvražděni v koncentrácích. Ale nebyli sami, kdo takto bídně zahynul, s nimi společně zahynulo statisíce nežidovských „häftlingů“, jejichž smrt a utrpení nebylo o nic menší, než utrpení našich židovských spoluobčanů.
    Rusové mohou plným právem hovořit o národní genocidě, páchané na nich vlastními lidmi. Obětí bolševické zvůle bylo tolik, že dneska – ale vlastně ani tenkrát – nikdo není schopen je spočítat, nikdo nevedl žádné přesné záznamy o zavražděných. To je rozdíl mezi oběma systémy, že totiž nacisté byli „pünktlich“, měli snahu všechno podrobně zaznamenat a spočítat. I majitel jatek ví, kolik přesně a jaký druh masa byl zpracován – nic takového se nedělo s lidmi v Sovětském svazu, v zemi, kde zítra už znamenalo včera. A kam, v té době největších lidských jatek v dějinách lidstva, přijížděli právě evropští židovští levicoví intelektuálové a v jásavých barvách potom líčili evropským gójům život v zemi Sovětů. Svou zločinnou manipulací se tak dopouštěli na duši evropských národů kvalifikovaných zločinů, a vytvářeli v nich duchovní prostředí budoucích kolosálních zločinů.
    A.Solženicyn hovoří o sedmdesáti milionech obětí za vlády Sovětů, ale dodává, že je to jenom odhad. Jenom v roce 1932 zemřelo hladem 6 milionů rolníků, koncem dvacátých let v době tzv.rozkulačování zahynulo 15 milionů rolníků; mlejnek na lidské maso pochopitelně zešrotoval i Židy. Podle Židovské encyklopedie z roku 1901-1906 žilo v Rusku před bolševickou revolucí kolem 4 milionů Židů. Židé v bolševické hierarchii zaujímali nejdůležitější posty a procentuálně byli z 98% účastni ve všech komisariátech bolševického Ruska. Až Stalin tento poměr značně změnil, protože „vylikvidoval“ všechny původní revolucionáře, tedy zejména Židy. Rusové tedy nemají právo říkat, že prožili holocaust?
    Podobně Arméni během první světové války. Usazený arménský národ v počtu zhruba dvou milionů osob ve východní části Turecka bylo tureckou armádou - v Turecku tehdy vládla zednářská politická strana Jednota a Pokrok – brutálně vyhnáno do pouště, majetek jim byl ukraden, ženy znásilňovány, děti vražděny; byli hnáni pěšky do pouštní oblasti dnešní severní Syrie k městu Aleppu, kde byli – ti, kteří přežili pěší pochod – povražděni. Ani Arméni nemají právo tvrdit, že přežili holocaust? Možná, že právě zde, na tragickém osudu Arménů, se zednář Beneš inspiroval pro jeho poválečný plán vyhnání našich německých spoluobčanů.

    Ladislav Malý, leden 2011
    Švejk Josef Says: Your comment is awaiting moderation.
    Paní Tydlitátová - KUK ! Co to s námi zase evangelíci hrají za hru ? Označil -li ten zde uveřejněný šoumen Jana Comenia za fosilii židovského původu, jsem zvědav -kdy označí evangelíky za judaistickou či dokonce židovskou subverzi křestanství ?
    Mezi námi, on by nebyl tak daleko od pravdy !
    Ale jelikož k němu mám “citový” vztah jako k Vám, tak trochu mu zvednu adrenalin.
    Petr Chelčický - muž, který je pro mne jistou inspriací založil jak známo JB. Jak jsem byl poučen velice moudrým mužem, tak tato mezi sebe vzala čas od času v době ataků na getha jinověrců spoustu z nich tak jako na opak Oni poskytli azyl mnoha bratrům při jejich perzekuci jak katolíky, tak i občas utrakvisty !

Žádné komentáře:

Okomentovat