Když Mgr. Malý řádí..............

tady se smlsnu ,ale až po obědě...

Exkomunikace na Slovensku!

Ladislav Malý

     „Bol som nutený vyhlásením konštatovať exkomunikáciu, lebo ide o osobitne nebezpečný heretický tvrdošijný stav osob, ktoré majú mať povinné poznanie pravej katolickej nauky“, prohlásil 14. ledna t.r. katolický biskup S. Zvolenský z bratislavsko-trnavské diecéze  na adresu čtyř „heretiků“, tří katolických kněží a jednoho diakona. Jaký zločin vlastně tito katoličtí kněží spáchali, že museli být exkomunikováni z církve, což je pro každého katolického kněze, ale i laika, ten nejtežší církevní trest? V podstatě nic jiného, než že řekli nahlas myšlenky, které doléhají a pálí každého poctivého věřícího katolíka, kterému není lhostejná cesta naší církevní lodičky po Druhém vatikánském koncilu, poněvadž s hrůzou v očích pozoruje, jak se katolická církev točí ve víru událostí, jež ji táhnou ke dnu, a ona se nemůže nebo nechce bránit. Posuďte sami, co je heretického na větách kritických kněží: „ludstvo se dnes všeobecne odklonilo od Božích zákonov a ide cestou sebadeštrukcie. Rovnako aj kresťania, a predovšetkým katolická cirkev, prežívá hlbokú krízu viery a morálného života. Dnes už vobec nie je samozrejmé, že katolícky kňaz, biskup alebo kardinál vyznává katolickou vieru. To znamená, že verí vo všetky základné pravdy kresťanskej viery a že verí evanjeliu.“ – uvádějí naši „heretici“ v úvodu svého dopisu, adresovaného dne 12.12.2009 Konferenci biskupů Slovenska. A dále pokračuji: „V tomo roku na Bielu sobotu arcibiskup Zöllitsch (předseda Německé kiskupské konference) verejne prehlásil, že Pán Ježiš nezomrel za naše hriechy, ale iba zo súcitu s trpiacimi. Toto je najväčšia heréra proti kresťanskej viere a znamená to, že arcibiskup Zöllitsch sa dopustil verejnej apostázie.“
     Ve veřejném dopise biskupům Slovenska pak následuje kritika katolických biskupů v Indii, v Irsku, jakož i kritika biskupů v Polsku. Nemilosrdná kritika dopadá i na hlavu kardinála L.Huzara z UHKC, který: „…verejne hlásá herézy. Spochybňuje Božstvo Kristovo a Panenstvo Bohorodičky, propaguje veštenje kyvadlom, dovoluje homosexualitu, spochybňuje večnost pekla a reálnosť zavrhnutia.“
     Kritice mladých kněží neunikají ani teologické fakulty a semináře. Píší: „Na všetkých teologických fakultách katolickej církvi sa záväzne učí tzv. historicko-kritická metóda v teológii, ktorá je postavená na ateistickej filozofii.“ (….) „Otvorenie sa historicko-kritickej teológii (HKT) a synkretismus s pohanstvom prinesli otrasný morálny úpadok kňazstva i cirkevnej hierarchie. V seminároch i medzi kňazami stále vzrastá počet homosexuálov! Mnoho cirkevných hierarchov, predovšetkým vo Vatikáne, kvoli kariére spolupracuje so slobodomurármi, alebo s nimi tvorí duchovnú jednotu.“
     Při četbě těchto vět, musíme věcně dát za pravdu mladým kněžím a říci, že pojmenovali špičku ledovce. Církev katolická v současnosti nejen že není chopná věroučně a intelektuálně bránit své tradiční morálně duchovní hodnoty, s nimiž  mimo jiné stojí a padá euroamerická civilizace, ona dopouští i svůj vnitřní rozklad působením bezbožeckého liberalismu ve vlastních řadách. A když se najdou mladí lidé s čistou duší a rovnou páteří – navíc kněží - jimž není církev, její učení a pasotace ve světě lhostejná, najednou je zde po ruce rákoska, s níž jsou tito odvážní kritici biti. Prý jsou to heretici…! A kdo a jakou rákosku vezme na arcibiskupa Zöllitsche, na katolické liberály, kteří ovládají v církvi nejdůležitější posty, anebo na ty katolické preláty a hodnostáře, kteří umožnili změnu pravověrné liturgie za pseudoprotestantský paskvil, anebo na ty, kteří tak říkajíc otevřeli církev světu a úmyslně zapomněli na špínu, která do církve tím pádem vnikla, a teď licoměrně zatracují kritiky svého počínání? Soustavným zednářsko-sionistickým působením je katolická církev paralyzovaná, a nedělejme si iluze, že Evropa časem nepropadne tmářství islamismu. Není zde totiž nikdo, kdo by tomu zabránil, kdo by duchovně a morálně posiloval obranu Evropanů.
     Postoj, jaký mladí kritici poměrů v církvi na Slovensku zaujali vůči všem biskupům své země, je zajisté kontroverzní; není to tak dávno, co před Bohem slíbili svému biskupovi poslušnost. V tomto ohledu je třeba se zachovat, jak praví Písmo: „ Zhřeší-li tvůj bratr, jdi a pokárej ho mezi čtařma očima. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby každá věc byla zjištěna výpovědí dvou nebo tří svědků. Jestliže neposlechne, pověz to církvi.“ (Mat. 18, 15-17). Je ale více než jisté, že i kdyby mladí kněží svoji stížnost, resp. kritický odsudek, nakrásně přednesli na nejvyšších místech ve Vatikánu, stejně by se nic nevyřešilo a celý „případ“ by zapadl do zapomnění, jako už tolikrát v minulosti. Z tohoto důvodu je jejich zoufalý čin chápatelný; oni byli vývojem v církvi dohnáni k takovému nechutnému spektáklu: Není vina i na samotné církvi katolické, že neřeší svoje vnitřní závažné problémy, že hodnostáři církve jsou lhostejní k útokům na samotnou podstatu dogmatu církve – na co  spoléhá? Jak  dlouho se budou nutit mladí kněží k nemístné poslušnosti v tak závažných věcech, jako je mlčení k sebedestrukci církve?
     Mladí kěnží předložili slovenským biskupům jakési Verovyznanie. eJdná se o sedm otázek, na které měli biskupové do 25.12.2009 odpovědět svoje ano. A protože tak žádný z 18 biskupů Slovenska neučinil – což se dalo vzhledem k ultimativnímu postoji předpokládat – byli, cituji:
     „(…) „Oznamujeme Vám, Svätý otče, a taktiež zverejňujeme před klérom i Božím ľudom Slovenska, že tito …biskupové…v tejto historicky ťažkej době verejne zapreli Kista, od heréz sa nedelili, a preto tým sami seba vylúčili z katolickej církvi (CIC latae sententiae kan.1364 §1,2 a anathema podľa Gal.1, 8-9.“ A následují jména biskupů, jež jsou – podle mladých kritiků církevního pořádku – exkomunikováni.
     Jako nástroj k exkomunikování slovenských biskupů používají Kodex kanonického práva (CIC), jenž byl v roce 1983 promulgován papežem Janem Pavlem II. Mimochodem: Byl to tento papež, jenž v roce 1986 v Assisi dovolil v chrámu na oltáři na místo obligátního kříže postavit sošku Buddhy a okuřovat ji, stalo se tak u příležitosti mezináboženské konference – ostatně i naši kritici o tom píší ve svém elaborátu.
     A protože CIC vychází a opírá se o učení Druhého vatikánského koncilu, jehož dokumenty, přijaté biskupy celého světa, nejsou explicitně formulovány, nevyjadřují s naprostou jistotou to, co chtějí vyjádřit, dávají tak možnost dvojímu výkladu - čehož využili katoličtí liberálové a zednáři k vnitřnímu rozkladu církve -, není zcela jisté, kdo a jak se podle zmíněného kánonu dopouští hereze: Kdo je vlastně odpadlý od víry, bludař nebo rozkolník – na tuto otázku má jinou odpověď liberál, a jinou konzervativec, jinak odpoví člen Bratrstva sv.Pia X, jinak „sedesvakantista“ – a všichni jsou členové jedné církve.
     I navzdory tomu, že tito mladí kněží byli vývojem v církvi k svému činu dohnáni, že pro vykřičení své pravdy o katolické církvi použili nevhodný spektakulární postoj, je třeba říci, že jejich čin není ta pravá cesta k nápravě života katolické církve. I v minulosti se odehrávalo skoro totéž, čehož jsme dnes svědky: Vzpomeňme na Husa, husity, na Luthera, Calvina a jiné takzvané reformátory, kteří už také nemohli snést život v církvi a chtěli založit církev novou, čistou, bezhříšnou, a také víme, jak to všechno neslavně dopadlo.
   Ale vraťme se ještě k Výzvě slovenským biskupům, v níž mladí kněží  zmiňují  jedno nejhorší zlo, jež se v seminářích a na katolických fakultách rozmáhá, a sice je to homosexualita.
     Krátce po ukončení Tridentského koncilu usedl na Svatý stolec v Římě sv. Pius V.
(1566-1572). V konstituci Horrendum illud scelus, z 30.srpna 1568, se zajímá o nešvar homosexuality mezi kleriky a zároveň dává podněty, jak tuto morální propast řešit. Svatý Pius V. mimo jiné píše:
     „Tento hrozný zločin, pro který byly zkorumpované a hanebné města zničené ohněm jako projev Božího odsouzení, naplňuje a šokuje naší mysl trpká lítost, která nás donucuje ho potlačit (hřích homoesxuality) s co nejrozhodnějším způsobem“.
     „Aby se nákaza takové hrozné urážky nemohla dále drze šířit, tím, že zůstane nepotrestaná, což by bylo povzbuzením pro hřích, proto se takový klerik, vinný tímto ohavným zločinem a který není vyděšený smrtí své duše, má potrestat tím, že bude vydaný přísnosti světské autority, která prosazuje zákony ve společnosti.“
     „Proto, abychom mohli důsledně postupovat v tom, co jsme nařídili od začátku našeho pontifikátu, nařizujeme, aby každý kněz, či světský nebo řeholný, který spáchá tento hrozný zločin byl silou současného zákona pozbavený každé klerikální výhody, každého úřadu, důstojnosti a církevních beneficií a potom takto degradovaný církevním soudem, byl odevzdaný světské autoritě a popravený trestem smrti, jak to vhodně zákon nařizuje potrestat i laiky, kteří upadli do této morální propasti“.
     Tolik slova papeže sv.Pia V. A nám nezbývá než litovat, že  nežijeme v požehnaných časech takového papeže ….