Možná toho, kdo zná genezi, evoluci a ukončení vztahu mezi mnou a autorem článku překvapí nejenom převzetí, ale i mírně pochvalný nadpis !
Ono je to vcelku jednoduché - on článek samotný ukazuje, že i tento vcelku svého času nadějný neštastník umí překročit svůj stín a vstoupit o level výše !
Článek samotný neobsahuje nic převratného, je částečně pouze shrnutím obecně známého a tudíž lze vyslovit, že nějaká vyšší přidaná hodnota ze strany autora je minimální- To ovšem nic nemění na záslužném činu a považuji ho za mnohem kvalitnější, než psaní agitek na téma Suverennita apod !
Jenom si s jistou satisfakcí vzpomínám na jeden letní de roku 2002, kdy mi dotyční volal a při setkání se svěřil , že toho má dost a že neví kudy kam / on to řekl přímočařeji / !
Byla to doba, kdy po zklamání v SPR-RSČ a jeho vymetení radikály z NSB procházel dobou deziluze. Vyslechl jsem ho a něžně přesměroval na přednášky CEPu, které tehdy vyplňovaly poměrně slušně prostor pro zájemce o vlastenectví a i národovectví !!!
Jsem rád, že jsem se opět nemýlil, je jenom otázkou - zda dotyčný těch 7 let uměl využít efektivně !!!!
JUDr. Karel Kramář: Obraz na půli cesty
Jan Kopal
Motto:ZA KARLEM KRAMÁŘEM
Čas plyne a mrak za mrakem se valí…
Vzduch lety houstne v stínech oblohy.
Kdo včera velkým zdál se, dnes je malý,
kdo dmul se pýchou, dnes je ubohý.
Čas plyne a v něm umlkají hlasy
proroků falešných a hráčů nepravých.
Jen staré pravdy zvon zní zvukem věčné krásy
do zimomřivých jar a mlžin nezdravých…
Jen staré pravdy zvon! … Čest národa a vlasti!
A láska bratrská v jednotě národní.
Před nimi nepřítel se může jenom třásti! –
Smáli se, když tak děl … Ah, jak to dneska zní!
Hlas jeho srdcem jde a v duších všech se chví.
Mluví jím také ti, kteří už zapomněli…
Ale proč pozdě tak přišlo to vítězství?
RUDOLF MEDEK, 1. MÁJE 1938
Seminář CEPu konaný dne 16. listopadu 2010 věnovaný 150. narozeninám významného politika a státníka JUDr. Karla Kramáře plně nenaplnil mé očekávání. Na první pohled reprezentativní přehled panelistů budil dojem, že život a dílo tohoto důstojného nástupce Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra na pozici vůdce národa bude objektivně a komplexně zhodnoceno a představeno. Kramářova vůdčí role je neoddiskutovatelná, minimálně v období do konce I. světové války. Přesto všechno je současná historiografie ve vleku mainstreemového masarykovsko-benešovského diskurzu, který je ke Kramářovi přinejmenším nespravedlivý a nedoceňující.Kramář bývá líčen jako neúspěšný politik, romantický snílek, málem až utopista, který v politice i podnikání zkrachoval, slaboch ve vleku vlastní manželky, jeho stranická role se omezuje jen na jakousi posvátnou monstranci. Objektivní obraz Karla Kramáře se naproti tomu snažil budoval exilový historik Josef Kalvoda, který si za to vyskoužil nálepku kramářovce, ač jím objektivně nikdy nebyl. Vyvážený a nestranný obraz také nalézáme v díle zesnulého historika Antonína Klimka a taktéž u předního znalce všech čelních představitelů Československé národní demokracie Dr. Josefa Tomeše.
Pokud bych měl přiblížit v celé šíři Kramářův život ve stručných bodech, aniž bych na něco významného pozapomněl, vezmu k ruce „Osnovu přednášky o životě a významu Dr. Karla Kramáře“. Tento 40 stran čítající spisek vydal Výbor pro oslavy Dra Kramáře v Praze roku 1930 pro organizace národně demokratické a řečníky. Celý popis začíná líčením doby a prostředí formujícím osobnost dr. Kramáře, přes jeho studie a možnost nastoupení akademické dráhy, první publikované dílo („Das Papiergeld in Österreich seit 1848“, vydáno roku 1886 v Lipsku), první návštěva Ruska spojená setkáním s Tolstým, přerod politického myšlení v Čechách a s tím spojený vznik realistického hnutí a zapojení Karla Kramáře do něj. Dne 2. března 1891 se dr. Kramář stává poslancem za svůj rodný kraj a zapojuje se do pozitivní politiky, následuje zásadní Kramářův politický spisek „České státní právo“ (vydáno v r. 1896 a 1914), vrcholí Kramářova politická aktivita a Kramář se stává 6. ledna 1897 druhým místopředsedou sněmovny a v říjnu pak postupuje na místo I. místopředsedy, Kramář se zasazuje o vznik Moderní galerie v Praze, bojuje za všeobecné, rovné, přímé volební právo (a to k úhoně své vlastní strany!), roku 1905 vydává „Poznámky k české politice“, píše články otištěné ve francouzských a anglických revuích, v zahraničních delegacích bojuje proti „Trojspolku“, dává vzniknout politickému směru zvanému novoslovanství, organizuje Slovanský sjezd v Praze r. 1908, Kramářovy „Dějiny české politiky nové doby“ (vydané v roce 1910 v Tobolkově sborníku „Česká politika“) uzavírají kapitolu velkého vnitřního zápasu o bytí našeho národa uvnitř Rakousko-Uherska, v souvislosti s Balkánskou válkou se Kramář obával předčasného vypuknutí světové války v souvislosti s nepřipraveností Ruska.
Za prorocké lze považovat článek dra Kramáře v Národních listech ze dne 4. srpna 1914, kde se píše: „Státy evropské klásti budou poslední účty ze své politiky. A tolik si řekněme, že po skončení hrůzné války mapu Evropy nepoznáme. Nyní nezbývá, než mužně, bez bázně a strachu hleděti budoucnosti vstříc. O budoucnost svého národa se nebojíme.“ Článek vyjadřuje smýšlení českého národa opouštějící Rakousko-Uhersko. Následně Kramář přichází s plánem federace slovanských států, 20. května 1915 dochází k zatčení dr. Kramáře dle rozkazu „Zatknout, přísně vyšetřit, potrestat“, probíhá Kramářův proces před vojenským soudem ve Vídni. Dr. Kramář a jeho druhové jsou odsouzeni k trestu smrti provazem. Význam a vliv odsouzení dr. Kramáře se projevuje nejen doma, ale i za hranicemi. Dne 2. července 1917 jsou odsouzení amnestováni a 15. října 1917 krátká třířádková lokálka Národních listů oznamuje, že dr. Kramář se toho večera vrátí po půl 7. hod. do Prahy. Před nádražím Františka Josefa se toho dne shromáždily tisícihlavé zástupy. Na nadšené uvítání reagoval Kramář stručným programovým vyhlášením: „Ale jedno vím, že když celý národ, což je tak jasné, bude jeden, jediný celek, není možno, aby nebyly splněny všecky naše tužby. Máme na to dobré právo, kterého se nemůžeme vzdáti, ať se děje co děje.“ Německé listy už druhého dne napsaly, že byl vítán jako král. Politicky dochází ke koncentraci všech národních sil v boji za osvobození, následkem čehož vzniká Státoprávní demokracie s Kramářem v čele. Dne 16. května 1918 Kramář v Praze zahajuje velké divadelní slavnosti, 20. července stojí v čele Národního výboru a 25. října odjíždí v čele delegace do Ženevy, kde se tkává s předními představiteli zahraniční odbojové akce.
Proběhl slavný převrat 28. října 1918. Dne 14. listopadu 1918 revoluční Národní shromáždění jednomyslně volí Kramáře prvním ministerským předsedou a on v této význačné funkci prohlašuje habsbursko-lotrinskou dynastii za sesazenou. Kramář prohlašuje Pragmatickou sankci z roku 1713 za neplatnou. Dr. Kramář prohlašuje T. G. Masaryka prezidentem republiky. Provádí sloučení se Slovenskem, kdy se už za porad r. 1917 a 1918 rázně vyjadřuje slovy: „Nyní máme příležitost Slovensko dostat a také ho dostaneme.“ Dne 8. ledna 1919 dochází k atentátu na Kramáře vycházejícího z pracovny na pražském Hradě. Atentátníkem je 19letý socialista Šťastný. Výstřel z browningové pistole však šťastně uvízl v náprsní tobolce. Zajímavé je, jak tento hanebný čin okomentoval ve své parlamentní řeči pronesené 21. ledna sociální demokrat R. Bechyně: „Do srdce pravzlášního milionáře namířena byla rána, do srdce milionáře, který své miliony vhodil větrům na pospas, zatímco jiní, mnozí jiní, nebyli ochotni obětovati ani sešlapané podpatky své obuvi, do srdce milionáře, který opustil svůj pyšný palác, kdež byl pánem, zatímco mnozí jiní nebyli ochotni pustiti předsíně salonů, kdež byli prosebníky. Dr. Kramář nezradil, dr. Kramář stál, kdy bylo výhodnější klečeti a kdy tak mnozí jiní skutečně klečeli. Dr. Kramáře neopustila nikdy pýcha muže, který ví, že i mučednictví je zapotřebí k svobodě národů a že smrtí jednotlivců platí se život celých národů.“
Pouhých osm dní po atentátu odjíždí dr. Kramář na mírovou konferenci v Paříži v čele československé delegace. Na konferenci probíhá zápas o hranice Československa, zejména o Těšínsko. Svou prací v dopravní a hospodářské komisi položil Kramář základy k zapojení našeho hospodářství do sféry hospodářství evropského. Stranou Kramářova zájmu nestála v Paříži ani ruská politika. Dr. Kramář nikdy nemyslel v obzoru, který by byl určen hranicemi Čech. Už 10 let před válkou mluvil o boji Germánstva a Slovanstva. Do vlasti se Kramář vrátil už jen coby pouhý poslanec. V Národním shromáždění přednesl referát o práci na mírové konferenci a brzy poté odjíždí do Ruska k Denikinovi. Po svém návratu se chápe vedení Národní demokracie a dává se do práce na výstavbě státu. Usiluje o uhájení jeho národního rázu a práv státního národa československého ve státě. Vstupuje aktivně do bojů o novou československou Ústavu, za práva našeho jazyka a proti vázaným kandidátním listinám. Účasten je i dalšího boje o Těšínsko a Javorinu, stojí v čele úsporné komise a prosazuje zavedení akordního užívání uhlí a oleje, čímž státu ušetřil miliony. Po tragickém skonu dr. Rašína účastní se dr. Kramář aktivní politiky v tehdejší „pětce“ (šlo o mozek tehdejší všenárodní koalice ) a později „osmičce“. V době Marmaggiho aféry se zasazuje, aby spolu s Husem slavil jako státní svátek zároveň sv. Cyril a Metoděj. Jedná s luďáky o otázkách veřejné správy. Po rozpadu všenárodní koalice bránil Kramář houževnatě vstupu Němců do vlády. Obával se odklonu luďáků od státotvorné politiky směrem k nerozumné cestě přemrštěné opozice. Právě Kramářovou zásluhou vyslali luďáci svého zástupce do vlády občanské koalice.
Dostalo-li se mu někdy nevděku, z jeho úst nebylo slyšet nářků, každý bol dovedl skrýti sám v sobě. Ač politik tělem i duší, nepoužil nikdy v politice zbraní nemravných. Jeho státnická velikost se projevila nesčíslněkrát, kdy, nedbaje úzkých zájmů, šel houževnatě jen a jen za blahem československého lidu a zájmem národa.
Místo závěru si dovolím připojit několik citátů Karla Kramáře k některým otázkám:
O nacionalismu
„Naší hrdostí je bezpříkladné vlastenectví našeho malého, všemi mocnými opuštěného národa a dokonce opovrhovaného národa, jímž domohli jsme se svobody, a víme, že ono jediné může nás vyvésti z bídy, v které toneme“„V opravdovém nacionalismu, ve vědomí národní solidarity, je tolik upřímného cítění a tolik upřímného demokratismu, že by snad pod tím heslem mohlo sloužit všecko, co chce republiku míti silnou, zdravou, demokraticky svobodnou a sociálně spravedlivou.“
„Boj proti všemu, co úplně zkreslilo českou politickou tradici a učinilo náš život nesnesitelným pro každého, pro něhož nejsou ještě zaváty všechny stopy starého českého vlastenectví, je, jak jsme zkusili, těžký. Ale musí být vybojován, máme-li se ubrániti všemu, co nás tak osudově ohrožuje! V první řady boje za lepší budoucnost našeho národa postavila se naše mládež a ukázala, že dovede býti naší hrdostí a nadějí! Věřme a doufejme, že její „Nic než Národ! Na konec přece jen zvítězí!“
O slovanství
„My staří přinesli jsme vám svobodu a samostatnost a nyní na vás jest, aby stát československý zaujal a udržel si čestné místo mezi národy a byl i v budoucnu předbojovníkem veliké myšlenky, sjednocení Slovanstva.“O přípravách k obraně státu
„Čím silnější budeme, tím méně se musíme bát budoucnosti.!„´Pravda vítězí´ je dozajista krásné heslo, ale platí, myslím, jako víra a útěcha jen tehdy, nezapomene-li národ a stát to druhé: „Zájem státní bezpečnosti musí jíti přede vším“. Aby touto pravdou bylo prodchnuto nejen naše vojsko nýbrž především také naše mládež, všichni, kdož jsou k obraně vlasti způsobilí a povolaní, a zejména také naše zákonodárné sbory, to je nejvřelejším přáním pro Nový rok! Naše bezpečnější záruky pro mír, které ho si všichni tak upřímně přejeme!“
„Jen dej Bůh, aby veliká chvíle, kdy se bude rozhodovati o věcech českých, nenašla národ náš v rozkladu a rozervanosti, nýbrž abychom sjednoceni a pevni tu stáli, aby se jednou konečně také mohlo rozhodnouti, ne jako vždy dříve, o nás bez nás – nýbrž o nás s námi. Jen s národy pevnými, sebevědomými, oduševnělými jednou myšlenkou se počítá v historických chvílích. Zaslužme si napřed toho, aby osud přece jednou mohl usmáti se na náš těžce zkoušený národ.“
Žádné komentáře:
Okomentovat