Datum: 9.12. 2010, 19:13 - dnes v 19:13
Trocha filozofie nikoho nezabije
Dnes se zamyslím nad řekněme civilizační krizí. Čím více se ponořuji do české intuitivní filozofické školy, tím spíše začínám pohrdat světem kolem sebe. Abych byl správně pochopen, světem, který je ze značné části virtuální a je tvořen sdělovacími prostředky, kašpary jménem politici, tupým gojimským stádem, které okupuje hyper a supermarkety, předvádí se v pizzeriích či fashion prodejnách a jiných atributech konzumní společnosti. Začínám mít radost, že potkávám party excelentních Romů, kteří přes den dřou na výkopových pracích a ve sváteční den jsou součástí koloritu kolínské poutě, že v masném bistru, kam chodím na obědy jsou zdatné padesátnice, které odvedou solidní pracovní výkon, práce je baví a dělají kšeft majiteli prodejny na rozdíl od visážistou upravených 20 - letých holčiček šťourajících se v nose pro naprostou absenci zákazníků ve fashion prodejnách a skupinek rodin asijských obchodníků a jejich kouzelných dětí.
Mám radost, že si rozumím s majitelem antikvariátu a našel jsem společnou řeč s úřednicí knihovny, jsem nadšen z rodin s dvěmi a více dětmi, obdivuji mladé maminky, které vyrostly do krásy skrze mateřství. Ono i v tomto světě mamonu, zlatého telete a konzumu včetně duchovní vyprahlosti je neustále, na co se dívat. Děkuji prozřetelnosti za dar toto vše vidět! Již několik, či spíše mnoho desetiletí se mluví o krizi euro-americké civilizace. Na to dnešní myslitelé reagují různě. Samuel Huntington v principu tvrdí, že dějiny skončily a teď v duchu liberální demokracie bude vše dobré. P. Buchanan zase mluví o střetu civilizací a požaduje neoizolacionismus USA samozřejmě , že s mocenskou ochranou Izraele. To jsou jenom dva případy z poslední doby.
I běžný člověk nějak intuitivně cítí, že ho chaos nějak semílá. Rozpadají se rodiny, děti vyrůstají bez otců, nevěra je na denním pořádku, nevázaný sex je propagován téměř každým periodikem, politici jsou jako smyslů zbavení, feministky a lžihumanisté se mohou pominout při sebemenším odkazu na tradice, kostely se vyprázdnily, kriminály a blázince praskají ve švech. Konzumní stádo je ve vleku spotřeby a půjček, ti co se napakovali si dělají z národa blázny a pár jedinců skrze sebeuspokojení pracuje pro obecní blaho. Filozofové a politici si kladou otázku, kde je prapříčina současného statutu quo. Ta ušmudlaná sebranka jménem vrcholoví politici rétorickými cvičeními a sofismaty dosahují nemožného, často klamou tělem (i vlastní manželky).
Mám radost, že si rozumím s majitelem antikvariátu a našel jsem společnou řeč s úřednicí knihovny, jsem nadšen z rodin s dvěmi a více dětmi, obdivuji mladé maminky, které vyrostly do krásy skrze mateřství. Ono i v tomto světě mamonu, zlatého telete a konzumu včetně duchovní vyprahlosti je neustále, na co se dívat. Děkuji prozřetelnosti za dar toto vše vidět! Již několik, či spíše mnoho desetiletí se mluví o krizi euro-americké civilizace. Na to dnešní myslitelé reagují různě. Samuel Huntington v principu tvrdí, že dějiny skončily a teď v duchu liberální demokracie bude vše dobré. P. Buchanan zase mluví o střetu civilizací a požaduje neoizolacionismus USA samozřejmě , že s mocenskou ochranou Izraele. To jsou jenom dva případy z poslední doby.
I běžný člověk nějak intuitivně cítí, že ho chaos nějak semílá. Rozpadají se rodiny, děti vyrůstají bez otců, nevěra je na denním pořádku, nevázaný sex je propagován téměř každým periodikem, politici jsou jako smyslů zbavení, feministky a lžihumanisté se mohou pominout při sebemenším odkazu na tradice, kostely se vyprázdnily, kriminály a blázince praskají ve švech. Konzumní stádo je ve vleku spotřeby a půjček, ti co se napakovali si dělají z národa blázny a pár jedinců skrze sebeuspokojení pracuje pro obecní blaho. Filozofové a politici si kladou otázku, kde je prapříčina současného statutu quo. Ta ušmudlaná sebranka jménem vrcholoví politici rétorickými cvičeními a sofismaty dosahují nemožného, často klamou tělem (i vlastní manželky).
Někdo si myslí, že prvopočátek je v první průmyslové revoluci, jiný že vše je spojeno s odvržením Boha coby reakce na následky industrializace společnosti. Mne ovšem ve škále názorů zaujal ten, který vidí prapříčinu všeho přijetím katolické scholastiky nad katolickou askezí. Jmenovitě spor mezi T. Akvinským a sv. Františkem z Assisi. Meritorně jde o střet dvou postojů k bohatství země. Zda tuto vyrabovat k potřebě jedince a slávě Boží, či se řídit principem, co jsem ze země vzal, to do ní vrátím. Samozřejmě mluvíme o lidech ukotvených ve vrcholícím středověku. Tento primární spor a vítězství racionalisty Akvinského jakoby eskaloval vývoj dalších událostí. Věci se hnuly dopředu a obrazně řečeno, sedli jsme do vlaku, který zrychluje a my ho nemůžeme nějak zastavit, respektive dělat vůbec nic. Ztrácíme půdu pod nohama , ztratili jsme to, čemu Archimédes říkal pevný bod jsoucna. Jsme vláčeni, uniká nám merit problému.
Někteří pošetilci se do toho snaží implementovat atributy filozofie východu. Tamější mudrci se smějí a říkají něco v tom smyslu, že naše civilizace je kromě jiného založena na starověkém Řecku a jeho mytologii. Jedním z hrdinů této mytologie je Prometeus, který ukradl bohům oheň a stal se pro nás hrdinou. Pro ně je prostě sprostým zlodějem a podlým člověkem. Proč? Protože svým jednáním porušil Boží princip a věčný řád - LOGOS. Oheň je symbol pokroku coby zdroj energie - páry. Ale on byl vyrván z řádu a Božstvu zlodějem, který je pro naši civilizaci vzorem.
Je smutné, jak při každé snaze přiblížit ducha islámu Evropě je dotyčný nazván okamžitě teroristou. Tři monoteistická náboženství tvořící světový teistický establisment mají stejný pramen a jde jim o totéž. Bohužel západní civilizaci chybí to, čemu staří Řekové říkali nussvětelné pole náboženství. Tímto principem se řídí islám. V principu nejde o nic jiného než o způsob prožívání, teologicky řečeno spiritualistiku. Jinak řečeno, jde o prožívání bytí, nikoliv si užívání světských výdobytků. Dnes jsme si všichni přibili na dveře P. Buchanana coby ikonu konservatismu a spasitele západní civilizace. Kam zmizel Huserl a jeho Krize evropských věd či Heidegger a jeho neblahé zapomínání. Evropané a Američané ztratili integritu vědomí. Povrchní prožitky, hédonismus, obcování zvané láska atd. jsou atributy odtržené od prožívání jsoucna formou formalizovanou a technokratizovanou. Ono tzv. zen-buddhistické kopnutí oslem do hlavy zřejmě bude vyžadovat padnutí na hubu v podobě války, aby se lidstvo vzpamatovalo.
Někteří pošetilci se do toho snaží implementovat atributy filozofie východu. Tamější mudrci se smějí a říkají něco v tom smyslu, že naše civilizace je kromě jiného založena na starověkém Řecku a jeho mytologii. Jedním z hrdinů této mytologie je Prometeus, který ukradl bohům oheň a stal se pro nás hrdinou. Pro ně je prostě sprostým zlodějem a podlým člověkem. Proč? Protože svým jednáním porušil Boží princip a věčný řád - LOGOS. Oheň je symbol pokroku coby zdroj energie - páry. Ale on byl vyrván z řádu a Božstvu zlodějem, který je pro naši civilizaci vzorem.
Je smutné, jak při každé snaze přiblížit ducha islámu Evropě je dotyčný nazván okamžitě teroristou. Tři monoteistická náboženství tvořící světový teistický establisment mají stejný pramen a jde jim o totéž. Bohužel západní civilizaci chybí to, čemu staří Řekové říkali nussvětelné pole náboženství. Tímto principem se řídí islám. V principu nejde o nic jiného než o způsob prožívání, teologicky řečeno spiritualistiku. Jinak řečeno, jde o prožívání bytí, nikoliv si užívání světských výdobytků. Dnes jsme si všichni přibili na dveře P. Buchanana coby ikonu konservatismu a spasitele západní civilizace. Kam zmizel Huserl a jeho Krize evropských věd či Heidegger a jeho neblahé zapomínání. Evropané a Američané ztratili integritu vědomí. Povrchní prožitky, hédonismus, obcování zvané láska atd. jsou atributy odtržené od prožívání jsoucna formou formalizovanou a technokratizovanou. Ono tzv. zen-buddhistické kopnutí oslem do hlavy zřejmě bude vyžadovat padnutí na hubu v podobě války, aby se lidstvo vzpamatovalo.
My zatím umíme mluvit o raketách Tomahawk než hledat duchovní cestu. Ono toto vše má počátek v již citovaném odmítnutí sv. Františka a vítězství Tomáše Akvinského. Sekularizace posledních 100 let je jenom dovršením celého jevu. Dnešní situaci střetu západu a islámu lze vyhodnotit jako kritický bod , který měl analogii ve třicetileté válce. Předmětem sváru byl způsob čtení Bible a neochota si porozumět. Současná situace je téměř identická. Jeden evropský myslitel měl krásný příměr. Dva koukají do stejného akvária. Jeden z boku a druhý zepředu. Pro jednoho plave rybička ze předu dozadu a pro druhého zprava doleva. A to je v principu celý problém. Umět si porozumět a shodnout, umět respektovat odlišnosti. Ono mnou předstírané téma hodně souvisí se slovy MÍT a BÝT. Jinak řečeno, já mám ještě neznamená, že já jsem… Komunikace lidí našeho kulturního okruhu se přeměnila v artikulovaný přenos zpráv a to značně formalizovaný. Mobily, PC, DVD - ztráta ethosu, který je základem dvou slova a to: e t i k a a e s t e t i k a. To není útok proti technice, ale měl by existovat způsob ochrany proti jejímu zbytnění a utváření touto naší osobnosti, potažmo civilizace.
Jak z té šlamastyky ven? Homo sapiens má intelekt. Tento mu musí velet upozadit se, uskromnit, ukáznit a snažit se porozumět druhým. Dalším instrumentem je filozofie, která umí vystoupit ze systému, udělat si odstup a formulovat či definovat. Není žádný konec dějin či filozofie a je vcelku lhostejno, zda to hlásal Hegel před 150 lety či před 10 lety již citovaný Huntington. Svět dále směřuje svým LOGOSEM a záleží jenom na nás. Jsou základní tři filozofické otázky: kdo jsme, kam kráčíme a odkud jsme přišli. Bohužel tu třetí vnímají mnou uvedené kultury naprosto odlišně.
Jak z té šlamastyky ven? Homo sapiens má intelekt. Tento mu musí velet upozadit se, uskromnit, ukáznit a snažit se porozumět druhým. Dalším instrumentem je filozofie, která umí vystoupit ze systému, udělat si odstup a formulovat či definovat. Není žádný konec dějin či filozofie a je vcelku lhostejno, zda to hlásal Hegel před 150 lety či před 10 lety již citovaný Huntington. Svět dále směřuje svým LOGOSEM a záleží jenom na nás. Jsou základní tři filozofické otázky: kdo jsme, kam kráčíme a odkud jsme přišli. Bohužel tu třetí vnímají mnou uvedené kultury naprosto odlišně.
Téma osobností jiným pohledem
Dnes bych se chtěl s Vámi čtenáři podělit o osud tří mužů, kteří toho pro ČSR udělali moc. Byli to oni, kteří nehleděli na osobní prospěch a leckdy ani na svoje osobní pohodlí či majetek a pracovali pro blaho vlasti. Bohužel oni "netatíčkovali " ve smyslu pochlebování lžilegendě TGM a dokonce šli do polického či právního křížku se slizem českých dějin a duchovním klonem TGM dr. E.Benešem. Samozřejmě, že nemohli vyhrát, ale oni neskřivili páteř. Zůstává otázkou, zda takové politiky nepotřebovala česká politika v letech 1938 a 1948, když se "konžlanský tajtrdlík" Beneš p....l a zlomil českému národu páteř!
Dnes si něco řekneme o o osudech Josefa Durycha, Vácslava Vondráka a dr. Karla Perglera. Oni spolu s muži 28. října 1918,vůdcem české politiky do roku 1918 dr. K.Kramářem, vojenským hrdinou od Zborova gen. Gajdou, vojenskými hrdiny s ruských legií - napři. Vojcechovským, Švecem, Kadlecem aj byli překážkou při vytváření lžilegendy o Masarykovi, respektive jeho fatální úloze při vzniku ČSR. Ve skutečnosti byl vznik ČSR souhrn historických událostí, v níž nejvýznamnější roli hrály velmocenské zájmy. Do toho je ovšem nutno zahrnout aktivity exilové Národní rady, vystoupení čs. legií, rázné vystopení českých politků na konci války apod. Z těchto nejzásadnější význam mělo vystoupení čs. legií v Rusku a pohotové prohlášení Národního výboru dne 28. října roku 1918.
1) Josef Durych - již jsem o něm v trochu jiných souvislostech psal. Takže jenom doplním. Narodil se v roce 1847, politickou dráhu začal jako okresní starosta, později byl poslancem říšského parlamentu. byl jazykově obstojně disponován- prameny uvádí, že mluvil 4 jazyky. V roce 1915 odjíždí ve věku 67 let z pověření dr. Kramáře a A.Švehly do zahraničí a později přes Francii odjíždí na pozvání carské vlády do Ruska. Mezitím spravil ruskou vládu, že jedině on a TGM mají zmocnění o zastupování zemí Koruny české v zahraničí. Spolpracuje s Masarykem i Benešem, což se mu později nevyplácí. Beneš v roce 1918 falšuje dokumenty, na niž je uveden Durych jako místopředseda České národní rady, do níž byl Beneš uveden jako tajemník s Durychovým souhlasem. V Rusku panuje silná nedůvera k TGM, protože napsal proti Rusku nepřátelskou knihu a navíc ruský establisment ví, že TGM je zapadnik a tudíž pracuje pro zájmy Angličanů. Durycha dokonce přijal car a několikrát členové carské vlády. Durych pracuje na vytváření armády z čs. zajatců. Bohužel musí čelit intrikám Štefanika, který v Rusku zastupuje francouzské zájmy i třenicím členů Českých spolků na Rusi. Tyto skutečnosti za podpory emisarů cara ustál, bohužel zlomovým okamžikem bylo vítězství bolševiků v Rusku . Jeho oddanost věci a orientace na cara se ukazujejako zlomovou. Co nenalomila vláda eserů, to dokončili bolševici samotní. Durych díky emisaům TGn je mocensky paralyzován. Uchyluje se pod ochranu vojsk bílých gen. Alexejeva, později Děnikina. všemi silami se snaží, aby čs. legie byli zapojeny do proti bolševického boje. TGM ale ve věci vyhlašuje neutralitu a bolševismus jako vnitřní záležitost Ruska. koncem roku 1918 se vrací do ČSR, je napadán ze všech stran, jsou mu vyčítány styky s carskou vládou, aniž by kdokoliv vzal na vědomí, že tato se vyslovila dříve pro uznání ČSR dříve, než kdokoliv jiný, je obviňován z defraudace peněz, které obdržel na cestu a jiných podobných nesmyslů. Umírá osamocen v roce 1926
2 Václav Vondrák - se narodil v 1890 jako syn zemědělce v Kyjevě. Po studiích se stává majetným podnikatelem a zemským poslancem.Angažuje se v etnických spolcích, publikuje i v etnickém tisku. Po vypuknutí války spolu s dalšími Čechy se začíná politicky angažovat, pracuje pro českou věc a netají se tím, že s rakouskem je třeba zúčtovat. Je několikráte přijat členy carské vlády i samotnýn carem. On a jeho spolupracovníci vycházejí z premisy, že osvobození území Koruny českých přijde z východu a tomu podřizují vše. Opravdovým meisterstuckem pana Vondráka je prosazení ustanovení, kdy čeští a slovenští zajatci v Rusku jsou vyjmuti ze standartního režimu pro zajatce. Co to znamená ,snad není třeba dodávat. Lepší strava, důstojnější ubytování, možnost práce pro ruské zemědělce, více svobody v omezeném smyslu slova atd. Bohužel vše je zmařeno opět příjezdem TGM do Ruska. Pomocí svých emisarů vnáší rozkol do centríální organizace Čechů na Rusi, denuncuje pan Vondráka a pomocí lží a jeho poskoků se mu podaří tohoto muže odstavit na druhou kolej. Masaryk se vůbec rád pletl účelově do záležitostí.
Ačkoliv měl možnost několikráte poručit legiím k ataku proti bolševikům, vymlouval se vždy na neutralitu. Během této doby měl v Moskvě několiv schůzek s intelektuály podporujícími nově vznikající bolševismus. Minimálně se jednou sešel s eminentním ruským Židem podporujícím ruskou bolševikou revoluci. To ale netušil, že se mu toto vymstí. President USA po informacích o těchto aktivitách odmítl přijmout. Přijetí se mu dostalo až poté, když legie se rozhodly odejít z Ruska vlastním pořádkem vyhlášeným Gajdou a spol a to i za cenu ozbrojených střetů s bolševiky. Po návratu doČSR, respektive po odchodu ze svoji původní vlasti, kde mu byl zabaven majetek a povraždění někteří jeho přátelé se stává terčem mnoha pomluv. V roce 1925 vydává knihu o svoji práci na Rusi. V roce 1927 se pokouší o poslední odpor. Vydává rozsáhlé memorandum a toto odesílá tehdejšímu premiéru Švehlovi. V něm kritickylíčí činnost TGM za války, skutečnost, že TGM nevyúčtoval prostředky obdržené během exilu, kritizoval Zákon na ochranu republiky, v němž se důkaz pravdy či přesvědčení pravdy proti presidentovi nepřipouští. V závěru memoranda žádá Švehlu, aby přijal kandidaturu na presidenta. Švehla kandidaturu odmítá a Vondrák odcházi opět do exilu - tentokráte do Chile. Zde umírá ve věku kolem 90 let.
3 ) dr. Karel Pergler - v USA žilo před první válkou cca 0,5 mil Čechů. Z niž se asi 70 tisíc sdružilo v nadstranicku organizaci České národní sdružení a to roce 1914 pri vypuknutí války. Toto sdružení podporuje TGM,k tomuto sdružení se během války připojují i čeští katolíci v Americe jakožto američtí Slováci. Dr.Pergler - se počátkem roku 1918 stává místopředsedou této řekněme koalice Čech-Slováků v Americe. Jako brilantní sinolog je v roce 1918 jmenován prvním velvyslancem vzniklé ČSR v Japonském císařství. On je sem vlastně Benešem uklizen, protože ten intuitivně tuší v budoucnu problémy. Zde mu jsou přidělení úředníci, teří mají na krku defraudace a jiné poklesky proti dobrým mravům. Dr.Pergler je odvolán a vrací se do ČSR. Shromažďuje důkazy proti Benešovi,který zdefraudoval peníze od našich krajanů v Americe poslaných mu do Francie a tyto zde prohrál v casinu- ruletě. V roce 1929 je dr. Pergler zvolen do Parlamentu ČR.
Vytvořil politické hnutí zvané Hnutí proti vázaným politickým kandidátním listinám. Ono mělo v programu průlomovou skutečnost proti statut quo za éry první republiky. Tehdy kandidáti podepisovali tvz, bianco šeky na stranických sekretariátech, ve kterých dávali souhas ke svému odvolání stranou, budou-li z jejího pohledu se protivit stranické kázni. Tato praxe byla zrušena po 2. světové válce. Dnes ovšem máme druhý extrém- poslanec je neodvolatelný a všechny pokusy ho odvolat lidovým hlasováním v dotyčném okrusku plebiscitem voličů jsou zatím právně neprůchodné. Přesto člověk musí se sklonit před prozíravostí dr. Perglera. Jako poslanec hodlal se zasadit o zřízení výborů, které prošetří majetkové poměry bývalých i současných ministrů. Samozřejmě, že hlavním předmětem jeho zájmu byl tehdejší ministr zahraničí a již připravovaný nástupce TGM dr. Beneš. Události vzaly rychlý spád. Byl volebním soudem zbaven mandátu pod záminkou, že není československým občanem. V jeho prospěch vystoupili např. prof. Weyer- tehdejší kapacita č ústavního práva, soukromý docent dr. Procházka - pozdější ministr spravedlnosti atd.
Dnes si něco řekneme o o osudech Josefa Durycha, Vácslava Vondráka a dr. Karla Perglera. Oni spolu s muži 28. října 1918,vůdcem české politiky do roku 1918 dr. K.Kramářem, vojenským hrdinou od Zborova gen. Gajdou, vojenskými hrdiny s ruských legií - napři. Vojcechovským, Švecem, Kadlecem aj byli překážkou při vytváření lžilegendy o Masarykovi, respektive jeho fatální úloze při vzniku ČSR. Ve skutečnosti byl vznik ČSR souhrn historických událostí, v níž nejvýznamnější roli hrály velmocenské zájmy. Do toho je ovšem nutno zahrnout aktivity exilové Národní rady, vystoupení čs. legií, rázné vystopení českých politků na konci války apod. Z těchto nejzásadnější význam mělo vystoupení čs. legií v Rusku a pohotové prohlášení Národního výboru dne 28. října roku 1918.
1) Josef Durych - již jsem o něm v trochu jiných souvislostech psal. Takže jenom doplním. Narodil se v roce 1847, politickou dráhu začal jako okresní starosta, později byl poslancem říšského parlamentu. byl jazykově obstojně disponován- prameny uvádí, že mluvil 4 jazyky. V roce 1915 odjíždí ve věku 67 let z pověření dr. Kramáře a A.Švehly do zahraničí a později přes Francii odjíždí na pozvání carské vlády do Ruska. Mezitím spravil ruskou vládu, že jedině on a TGM mají zmocnění o zastupování zemí Koruny české v zahraničí. Spolpracuje s Masarykem i Benešem, což se mu později nevyplácí. Beneš v roce 1918 falšuje dokumenty, na niž je uveden Durych jako místopředseda České národní rady, do níž byl Beneš uveden jako tajemník s Durychovým souhlasem. V Rusku panuje silná nedůvera k TGM, protože napsal proti Rusku nepřátelskou knihu a navíc ruský establisment ví, že TGM je zapadnik a tudíž pracuje pro zájmy Angličanů. Durycha dokonce přijal car a několikrát členové carské vlády. Durych pracuje na vytváření armády z čs. zajatců. Bohužel musí čelit intrikám Štefanika, který v Rusku zastupuje francouzské zájmy i třenicím členů Českých spolků na Rusi. Tyto skutečnosti za podpory emisarů cara ustál, bohužel zlomovým okamžikem bylo vítězství bolševiků v Rusku . Jeho oddanost věci a orientace na cara se ukazujejako zlomovou. Co nenalomila vláda eserů, to dokončili bolševici samotní. Durych díky emisaům TGn je mocensky paralyzován. Uchyluje se pod ochranu vojsk bílých gen. Alexejeva, později Děnikina. všemi silami se snaží, aby čs. legie byli zapojeny do proti bolševického boje. TGM ale ve věci vyhlašuje neutralitu a bolševismus jako vnitřní záležitost Ruska. koncem roku 1918 se vrací do ČSR, je napadán ze všech stran, jsou mu vyčítány styky s carskou vládou, aniž by kdokoliv vzal na vědomí, že tato se vyslovila dříve pro uznání ČSR dříve, než kdokoliv jiný, je obviňován z defraudace peněz, které obdržel na cestu a jiných podobných nesmyslů. Umírá osamocen v roce 1926
2 Václav Vondrák - se narodil v 1890 jako syn zemědělce v Kyjevě. Po studiích se stává majetným podnikatelem a zemským poslancem.Angažuje se v etnických spolcích, publikuje i v etnickém tisku. Po vypuknutí války spolu s dalšími Čechy se začíná politicky angažovat, pracuje pro českou věc a netají se tím, že s rakouskem je třeba zúčtovat. Je několikráte přijat členy carské vlády i samotnýn carem. On a jeho spolupracovníci vycházejí z premisy, že osvobození území Koruny českých přijde z východu a tomu podřizují vše. Opravdovým meisterstuckem pana Vondráka je prosazení ustanovení, kdy čeští a slovenští zajatci v Rusku jsou vyjmuti ze standartního režimu pro zajatce. Co to znamená ,snad není třeba dodávat. Lepší strava, důstojnější ubytování, možnost práce pro ruské zemědělce, více svobody v omezeném smyslu slova atd. Bohužel vše je zmařeno opět příjezdem TGM do Ruska. Pomocí svých emisarů vnáší rozkol do centríální organizace Čechů na Rusi, denuncuje pan Vondráka a pomocí lží a jeho poskoků se mu podaří tohoto muže odstavit na druhou kolej. Masaryk se vůbec rád pletl účelově do záležitostí.
Ačkoliv měl možnost několikráte poručit legiím k ataku proti bolševikům, vymlouval se vždy na neutralitu. Během této doby měl v Moskvě několiv schůzek s intelektuály podporujícími nově vznikající bolševismus. Minimálně se jednou sešel s eminentním ruským Židem podporujícím ruskou bolševikou revoluci. To ale netušil, že se mu toto vymstí. President USA po informacích o těchto aktivitách odmítl přijmout. Přijetí se mu dostalo až poté, když legie se rozhodly odejít z Ruska vlastním pořádkem vyhlášeným Gajdou a spol a to i za cenu ozbrojených střetů s bolševiky. Po návratu doČSR, respektive po odchodu ze svoji původní vlasti, kde mu byl zabaven majetek a povraždění někteří jeho přátelé se stává terčem mnoha pomluv. V roce 1925 vydává knihu o svoji práci na Rusi. V roce 1927 se pokouší o poslední odpor. Vydává rozsáhlé memorandum a toto odesílá tehdejšímu premiéru Švehlovi. V něm kritickylíčí činnost TGM za války, skutečnost, že TGM nevyúčtoval prostředky obdržené během exilu, kritizoval Zákon na ochranu republiky, v němž se důkaz pravdy či přesvědčení pravdy proti presidentovi nepřipouští. V závěru memoranda žádá Švehlu, aby přijal kandidaturu na presidenta. Švehla kandidaturu odmítá a Vondrák odcházi opět do exilu - tentokráte do Chile. Zde umírá ve věku kolem 90 let.
3 ) dr. Karel Pergler - v USA žilo před první válkou cca 0,5 mil Čechů. Z niž se asi 70 tisíc sdružilo v nadstranicku organizaci České národní sdružení a to roce 1914 pri vypuknutí války. Toto sdružení podporuje TGM,k tomuto sdružení se během války připojují i čeští katolíci v Americe jakožto američtí Slováci. Dr.Pergler - se počátkem roku 1918 stává místopředsedou této řekněme koalice Čech-Slováků v Americe. Jako brilantní sinolog je v roce 1918 jmenován prvním velvyslancem vzniklé ČSR v Japonském císařství. On je sem vlastně Benešem uklizen, protože ten intuitivně tuší v budoucnu problémy. Zde mu jsou přidělení úředníci, teří mají na krku defraudace a jiné poklesky proti dobrým mravům. Dr.Pergler je odvolán a vrací se do ČSR. Shromažďuje důkazy proti Benešovi,který zdefraudoval peníze od našich krajanů v Americe poslaných mu do Francie a tyto zde prohrál v casinu- ruletě. V roce 1929 je dr. Pergler zvolen do Parlamentu ČR.
Vytvořil politické hnutí zvané Hnutí proti vázaným politickým kandidátním listinám. Ono mělo v programu průlomovou skutečnost proti statut quo za éry první republiky. Tehdy kandidáti podepisovali tvz, bianco šeky na stranických sekretariátech, ve kterých dávali souhas ke svému odvolání stranou, budou-li z jejího pohledu se protivit stranické kázni. Tato praxe byla zrušena po 2. světové válce. Dnes ovšem máme druhý extrém- poslanec je neodvolatelný a všechny pokusy ho odvolat lidovým hlasováním v dotyčném okrusku plebiscitem voličů jsou zatím právně neprůchodné. Přesto člověk musí se sklonit před prozíravostí dr. Perglera. Jako poslanec hodlal se zasadit o zřízení výborů, které prošetří majetkové poměry bývalých i současných ministrů. Samozřejmě, že hlavním předmětem jeho zájmu byl tehdejší ministr zahraničí a již připravovaný nástupce TGM dr. Beneš. Události vzaly rychlý spád. Byl volebním soudem zbaven mandátu pod záminkou, že není československým občanem. V jeho prospěch vystoupili např. prof. Weyer- tehdejší kapacita č ústavního práva, soukromý docent dr. Procházka - pozdější ministr spravedlnosti atd.
V roce 1932 je vypovězen z ČSR. Osobně Masaryk mu dává peníze na cestu a žádá ho, aby odletěl. Dr.Pergler, seč programově socialista, udělal i mnoho záslužné práce osvětové. Vydal několik knih pro odcházející Čechy a Slováka do USA za prací, kde jim vysvětloval postup při hledání práce, při styku s imigračními úředníky atd. Jeho zbavení mandátu a vyhoštění mělo kromě již uvedeného důvodu ještě několi podkategorií. Jako stoupenec emancipace Slováků trval na dodržení ducha Pitsburské dohody, byl nepříjemným pamětníkem finančních dotací pro TGM, byl kritický k Benešově zahraniční politice apod. V roce 1932 se ocitá ve Spojench státech. Zde kritizuje podmínky v ČSR- citace : cenzura je horší než za Bacha, dovedete si někdo představit demokratickou republiku, ve které se nepřipouští důkaz pravdy....,konec citace. Působí jako advokát a později vstupuje do služeb gen. US-army McArthura. V roce 1945 se jako jeden z právníků podílí na tvorbě nové konstituce - ústavy Japonska.
Antonín Švehla
(* 15. 4. 1873 Hostivař u Prahy, + 12. 12. 1933 tamtéž)- český, poté československý agrární politik, účastník protirakouského odboje a ministerský předseda
Manželství z rozumu, které se stalo manželstvím z lásky, takový byl vztah mezi A. Švehlou a T. G. Masarykem. Prezident nacházel u Švehly mravní a ideovou autoritu, vzývanou a uznávanou národem. V posmrtné vzpomínce na bývalého premiéra a jednoho z "mužů 28. října" uvedl: Našel jsem v něm při budování nové republiky a demokracie spolutvůrce loajálního a dovedného. Náš stát je šťasten, že mu osud v pravý čas dal pracovníka a státníka, jako byl Švehla.
A. Švehla, od roku 1902 místopředseda Sdružení českých zemědělců a zakladatel časopisu Venkov (1906), byl v letech 1908-16 poslancem zemského sněmu a od roku 1909 stál v čele výkonného výboru České strany agrární. Náležel mezi stoupence historického práva českých zemí a Masaryk se před svým odchodem do zahraničí za 1. světové války účastnil právě u Švehly schůzek českých poslanců zemských i říšských. Švehla za války patřil vedle K. Kramáře a P. Šámala k vedoucím činitelům domácího protirakouského odboje. Podílel se na existenci Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od vzniku Národního výboru v červenci 1918 stál v jeho čele. Po odjezdu Kramářovy delegace na ženevskou schůzku s E. Benešem byl spoluorganizátorem státního převratu 28. října. Když toho dne došla do Prahy zpráva o Andrássyho nótě, "muži 28. října" - vedle Švehly a Soukupa ještě A. Rašín, J. Stříbrný a odpoledne dorazivší V. Šrobár - jednali rychle a pohotově. Ještě téhož dne předsednictvo Národního výboru rozhodlo o převzetí státní moci i veřejné správy.
Po vzniku Československa byl ministrem v několika vládách. V letech 1918-20 jako ministr vnitra měl značný podíl na vypracování československé ústavy z 29. února 1920. Po dvouletém působení na ministerstvu z úřadu odcházel jako zkušený politik se znalostí správních problémů. Pozemkovou reformu, kterou spoluprosazoval, správně považoval - vedle významu národohospodářského a sociálního - za příležitost agrární strany k posílení jejích pozic. Na prvním poválečném sjezdu strany v roce 1919 byl zvolen znovu do jejího čela. Tehdy strana na jeho podnět přijala i nový název: Republikánská strana československého venkova. Nově přijatý program vyjadřoval i Švehlův názor, že venkov musí stát v prvních řadách v práci pro republiku a demokracii.
V roce 1922 stanul v čele vlády a usiloval o prosperitu i upevnění demokratického právního řádu. To už bylo po překonání politických otřesů spojených s vlivem bolševické revoluce v Rusku. Tento pokus o destabilizaci vedl k ustavení tzv. Pětky. Byla to politická dílna, v níž se scházeli a probojovávali dohodu o důležitých otázkách politických i správy státu představitelé pěti nejsilnějších státotvorných a demokratických stran: vedle Švehly A. Rašín za národní demokracii, R. Bechyně za sociální demokracii, J. Stříbrný za národní socialisty a J. Šrámek za lidovce.
V letech 1922-29 (s výjimkou krátkého období úřednické vlády 1926) byl Švehla ministerským předsedou. Ve třetí Švehlově vládě se podařilo něco výjimečného - tři německé strany vyslaly své zástupce do vlády a počátkem roku 1927 do ní vstoupili i dva představitelé Slovenské ľudové strany; ovšem po aféře s V. Tukou přešla Hlinkova strana znovu do opozice.
I když Švehla raději jednal v pozadí a byl mistrem politické dohody i kompromisu, pokud bylo třeba, své mínění vyslovil nahlas, veřejně a důrazně, přičemž zájem státu byl u něj vždy na prvním místě. A stejně tak byl pro něj příznačný politický realismus. V lednu 1926 na adresu různých radikálů poznamenal: Musíme být opatrní, abychom v žádném případě nepřekročili hospodářské možnosti. Usnesená sociální reforma by nám byla málo platnou, kdybychom si na ni nevydělali.
Švehla se také celou vahou své osobnosti zasadil o nelehké znovuzvolení T. G. Masaryka v roce 1927. Bylo to v době, kdy ve vzrušené politické atmosféře doznívaly aféry s R. Gajdou, J. Stříbrným, a kdy i bývalý Masarykův blízký spolupracovník K. Horký volal Masaryk Redivivus? (Znovuvzkříšený Masaryk?). Ale i jiní lidé, kteří nepatřili k Masarykovým oponentům, se domnívali, že by už pro svůj věk měl být vystřídán. Švehla však správně pochopil, v čem tkví Masarykův význam pro vnitropolitickou situaci i zahraniční prestiž státu a jeho volbu prosadil. Uznával také práci a zásluhy E. Beneše (Důvěřuji Benešovi v zahraničních věcech), ale měl k němu i řadu kritických výhrad. To mu Beneš nikdy nezapomněl a za 2. světové války ho dokonce nespravedlivě označil za fašistu. Byl to naprosto účelový útok, který předznamenával zákaz agrární strany po válce.
Koncem 20. let se pro vážné onemocnění vzdaloval Švehla z politického života. Za svého nástupce ve vládní funkci - po dohodě s Masarykem - určil F. Udržala, který měl blízké politické postoje, ale nikoliv už Švehlovu obratnost. Agrární stranu nakonec ovládl R. Beran, který prosadil odstranění Udržala z křesla ministerského předsedy.
F. Peroutka bystře poznamenal, že počátky budování státu měly tři hlavní sloupy: 28. říjen, pozemkovou reformu a ústavu. Nebylo náhodné, že k vytvoření všech tří pilířů státnosti přispěl lvím podílem právě Švehla. Krátce před jeho smrtí s ním měl jeden z posledních rozhovorů K. Čapek (1933). Ve sporu demokracie nebo diktatura vyjádřil Švehla své stanovisko jasně: Naše politika byla od národního probuzení demokratická, protože ani nemohla být jiná. Bílá hora, konec našeho státu, to bylo vítězství císařské autokracie; když jsme nechtěli Rakousko, nechtěli jsme ani ten jeho nedemokratický systém. Naše dějiny i naše nátura nám nedávají jinou možnost než demokracii.
Podobně tomu bylo i v otázce sociální, jeho usilování o sociální smír nemělo však jen pragmatické pojetí, ale i morálku a cit. K 28. říjnu 1932 - v době hluboké krize - k tomu napsal: V našem národě jako v každém jiném jsou dva póly. Jeden pól individuálního egoismu a druhý pól kolektivního altruismu. Mezi oběma póly musí dojít k dohodě a harmonii. Bohatí nemohou pychnout v přepychu a chudí nemohou zoufat v nedostatku. Probuďme své srdce a své svědomí, abychom v nich měli nejbezpečnější kompas.
(tp)
Převzato z www.libri.cz
Z myšlenek Antonína Švehly
23. září 2010 v 18:57 | Jaroslav KronusPolitické osobnosti
Dnes Vám předložím něco z názorů, citátů a myšlenek jednoho z Mužů 28.října 1918 - předsedy Agrární strany Antonína Švehly. Agrární strana bylo lidové označení Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. A.Švehla se těšil velké přízni TGM a on sám věděl, jakou mocenskou silou tento iluminát anglo-amerických zednářů disponuje.
Jestliže byl TGM architektem ČSR, potom A.Švehla hlavním konstruktérem. A.Švehla byl po celá dvacátá leta až na pár vyjímek ministerským předsedou ČSR, v roce 1929 odstupuje ze závažných zdravotních důvodů - angina pectoris. Do čela Agrární strany vstupuje Rudolf Beran, jehož pozdější hlavní politickou tezí je heslo " zpět ke "Svehlovi ". A.Švehla umírá v roce 1933, kdy je velké podezření, že v souvslosti s hledáním nástupce TGM byl otráven Benešovy poskoky v Agrární straně bří. Udržalovými. V tomto smyslu se vyjádřil syn A.Švehly internovaný v roce 1945 na pokyn Beneše a okolnosti kolem rychlého pohřbu A.Švehly tomu nasvědčují.
Při snaze provést exhumaci a soudní pitvu jeden z bratří Udržalů páchá sebevraždu. Věc byla rychle politicky uzavřena a žádné vyšetřování neproběhlo. TGM byl již na hranici senility a dr. Beneš držel v rukou všechny mocenské páky a opratě, včetně materiálů c.a.k. policie, jimiž mohl vydítat tehdejší politickou elitu.
Zdravý selský rozum a upracované ruce jsou nejlepším a nedotknutelným kapitálem naší strany.
Národ, který je sám sobě nejlepším přítelem, nemůže si stěžovat, že se nemá na koho spolehnout. Nového náboženství netřeba. Bylo by nejlépe, kdybychom konečně se začali řídit tím starým.
Někteří politkové nevědí, kdy a kde mají se zastaviti, nebo se obrátiti, a tím méně dají se říci, čím více se vzdálili od pravé cesty.
Naše ( agrární demokracie) nezná rozdílu dle kabátu či výměry role...
V Čechách se kradlo od Adama a bude krást po posledního Robinsona...
Národ náš nezískal své svobody ani něčími zásluhami, ani něčí milostí. Je třeba poctivě přivésti jej ku poznání vlastní jeho síly a ukázat mu, že jedině on sám jako si dovedl svobody dobýt, bude v dobách zkoušky s to si ji uhájit a udržet.
Svědomí radilo každému. To byl rezultát té stoleté naší výchovy, to byl ten kapitál vytvořený drobnou, úžasnou prací generací, vyzkoušených persekucemi.
Na naši revoluci participují všichni počínaje těmi, kteří již před 100 lety nás začali budit.
Národ udeřil v nejvhodnější chvíli celou svou silou. V tom byl náš největší úspěch a potvrzení správnosti naší práce.
Naše revoluce měla úspěch jedině proto, že byla dělána za souhlasu a za naprosté účasti celého národa.
Síly své netříštit....
Význam a váhy budeme mít toliko, koliko dovedeme odevzdati hlasů.
My - rovnocennost všem.
Povedla se pozemková reforma - aniž porušila chod hospodářského života.
Jednou na A.Švehlou přišli dva straničtí šíbři a hledali sinekury pro svého známého. Nezapomněli prohodit, že dotyčný má dvě VŠ. Antonín Švehla se podíval tím svým krásným zrakem a odvětil, cituji: u nás na statku v Hostivaři bylo tele, to sálo od dvou krav a stejně se z něj stal vůl! konec citace.
Antonín Švehla razil heslo, že než být ve Vídni druhý, je lepší být první v Praze .
Jsem názoru, že výše dvě uvedené teze by neměly býti jenom inspirací, ale přímo imperativem pro mnoho rádoby politickým hochštaplerů !!!!!
Politika je také řemeslo!
V názoru na politické strany se Švehla lesčemus přiučil u soc-dem. Též usiloval o hnutí masové, davové, neměl smyslu pro pro jemné - zejména intelektuální rozdíly- dělící voliče na malé tábory.
V soukromí se vyjadřoval v tom smyslu, že každého je možno koupit. Jednoho za peníze, druhého k lásce k sobě sama, třetího za lásku ženy, čtvrtého za společenskou pozornost apod.
Pohrdal Národní demokracií coby spolkem zastupujícím cca 5% národa a dr. Kramářovi vyčítal pro jeho snahu vznešené ideály velkého formátu a naprostou absenci citu pro problémy všedního dne a drobných lidí.
Nemohli jsme ustrnout na úzkém podkladu liberalistickém. Ne jedině stav selský, ale celá skupina - na půdě pracující - bez rozdílu, zda sedlák, domkař, statkář či chalupník, zemědělský dělník či venkovský živnostník a člen agrární inteligence, ti všichni cítili potřebu širšího politického hnutí.....
Antonín Švehla dobře rozuměl duši českého člověka. Jeho dílo je dnes opomíjeno či jen zřídka se připomíná. Jediný z polistopadových politiků mu uměl veřejně projevit úctu - současný president V.KLAUS a současný senátor ing. Nádvorník, který blahé paměti byl starostou Prahy 15, místa rodiště A.Švehly.
Při snaze provést exhumaci a soudní pitvu jeden z bratří Udržalů páchá sebevraždu. Věc byla rychle politicky uzavřena a žádné vyšetřování neproběhlo. TGM byl již na hranici senility a dr. Beneš držel v rukou všechny mocenské páky a opratě, včetně materiálů c.a.k. policie, jimiž mohl vydítat tehdejší politickou elitu.
Zdravý selský rozum a upracované ruce jsou nejlepším a nedotknutelným kapitálem naší strany.
Národ, který je sám sobě nejlepším přítelem, nemůže si stěžovat, že se nemá na koho spolehnout. Nového náboženství netřeba. Bylo by nejlépe, kdybychom konečně se začali řídit tím starým.
Někteří politkové nevědí, kdy a kde mají se zastaviti, nebo se obrátiti, a tím méně dají se říci, čím více se vzdálili od pravé cesty.
Naše ( agrární demokracie) nezná rozdílu dle kabátu či výměry role...
V Čechách se kradlo od Adama a bude krást po posledního Robinsona...
Národ náš nezískal své svobody ani něčími zásluhami, ani něčí milostí. Je třeba poctivě přivésti jej ku poznání vlastní jeho síly a ukázat mu, že jedině on sám jako si dovedl svobody dobýt, bude v dobách zkoušky s to si ji uhájit a udržet.
Svědomí radilo každému. To byl rezultát té stoleté naší výchovy, to byl ten kapitál vytvořený drobnou, úžasnou prací generací, vyzkoušených persekucemi.
Na naši revoluci participují všichni počínaje těmi, kteří již před 100 lety nás začali budit.
Národ udeřil v nejvhodnější chvíli celou svou silou. V tom byl náš největší úspěch a potvrzení správnosti naší práce.
Naše revoluce měla úspěch jedině proto, že byla dělána za souhlasu a za naprosté účasti celého národa.
Síly své netříštit....
Význam a váhy budeme mít toliko, koliko dovedeme odevzdati hlasů.
My - rovnocennost všem.
Povedla se pozemková reforma - aniž porušila chod hospodářského života.
Jednou na A.Švehlou přišli dva straničtí šíbři a hledali sinekury pro svého známého. Nezapomněli prohodit, že dotyčný má dvě VŠ. Antonín Švehla se podíval tím svým krásným zrakem a odvětil, cituji: u nás na statku v Hostivaři bylo tele, to sálo od dvou krav a stejně se z něj stal vůl! konec citace.
Antonín Švehla razil heslo, že než být ve Vídni druhý, je lepší být první v Praze .
Jsem názoru, že výše dvě uvedené teze by neměly býti jenom inspirací, ale přímo imperativem pro mnoho rádoby politickým hochštaplerů !!!!!
Politika je také řemeslo!
V názoru na politické strany se Švehla lesčemus přiučil u soc-dem. Též usiloval o hnutí masové, davové, neměl smyslu pro pro jemné - zejména intelektuální rozdíly- dělící voliče na malé tábory.
V soukromí se vyjadřoval v tom smyslu, že každého je možno koupit. Jednoho za peníze, druhého k lásce k sobě sama, třetího za lásku ženy, čtvrtého za společenskou pozornost apod.
Pohrdal Národní demokracií coby spolkem zastupujícím cca 5% národa a dr. Kramářovi vyčítal pro jeho snahu vznešené ideály velkého formátu a naprostou absenci citu pro problémy všedního dne a drobných lidí.
Nemohli jsme ustrnout na úzkém podkladu liberalistickém. Ne jedině stav selský, ale celá skupina - na půdě pracující - bez rozdílu, zda sedlák, domkař, statkář či chalupník, zemědělský dělník či venkovský živnostník a člen agrární inteligence, ti všichni cítili potřebu širšího politického hnutí.....
Antonín Švehla dobře rozuměl duši českého člověka. Jeho dílo je dnes opomíjeno či jen zřídka se připomíná. Jediný z polistopadových politiků mu uměl veřejně projevit úctu - současný president V.KLAUS a současný senátor ing. Nádvorník, který blahé paměti byl starostou Prahy 15, místa rodiště A.Švehly.
Úvaha nad myšlenkami prof. ing. dr. Milana Zeleného
Předmětem dnešního příspěvku bude něco z myšlenek jednoho z velikánů našeho exilu a dle mezinárodních standartů nejlepšího českého ekonoma současnosti. Večer v dalších příspěvku si něco řeknem o osobě univ.prof. M.Broma - nestora a učitele dvou generací čs. exilu v USA a katolickcýh myslitelů z řad těchto v Evropě.
1) Pozorovát sám sebe zevniřt a být viděn někým jiným zvenčí ,to jsou dva různé úhly pohledu na jeden a týž objekt. V lecčems se mohou lišit, mohou být tu více, tu méně objektivní. Přesto jsou oba cenné.
2)Volné tržní hospodářství nevzniká volným pohybem cen, ale právě naopak: volný pohyb cen je odrazem a výsledkem zdravého procestu tržního hospodářství.
3)Když odmítáme státní vlastnictví výrobních prostředků- tedy vlastnictví nikým, a když říkáme ne veřejnému vlastnictví podnikových akciíí- tedy vlastnictví nepřítomnými, co tedy ? Odpověď je poměrně jednoduchá - ona vyrůstá přímo z kořenů a tradic moravského Zlína, soukromé, podílové vlastnictví zaměstnanců a to dělníků, tak i manažerů - společně. Každý zaměstnanec je vlastníkem a to každý vlastník ale také zaměstnancem. Tím lze docílit slavného snu T.Bati- že každý dělník se má stát kapitalistou a naopak.
4)Často se dnes říká, obzvláště mezi nezasvěcenými, že inflace je když se příliš peněz honí za málem služeb a zboží. Je to asi, jako kdybychom tvrdili, že příčinou zápalu plic je horečka. Příliš mnoho peněz nezpůsobí inflaci, tak jako horečka nevyvolá zápal plic. Naše ekonomika není rozpálený kotel či přehřátý bojler, ale prostý a chladný psí čumák.
5)Již od Marxe je za " kapitál" považováno vše mrtné a neživé tj peníze, stroje, budovy, někdy i půda a dokonce mrtvá tj. kiž vykonaná práce.Bez lidského činitele,bez lidského mozku to vše zůstává skutečně mrtvé, jen hromadou železa a haldou cihel, jak říkaval T.Baťa. Život tomuto haraburdí mohou jenom lidé. Lidské znalosti, um a schopnosti jsou základní formou kapitálu a nejproduktivnější silou moderního světa.
6)Náš zákazník- náš pán. Je to až k nevíře, ale v názvu uvedené heslo, které je dnes prvním strategickým principem podnikání světové třídy, nebylo ani u nás pouhým heslem. Tento princip je náš au nás dokonce kdysi vznikl, v moravském Zlíně. Zde tvořil základ naší předválečné světové průmyslové reputace.
7) Vešli jsme do období jakési trvalé,nebo alespoň dlouhodobé rekorytarizace. Prostě řečeno: jde a ještě dlouho nám hlavně půjde o koryta. Nekonečné přemísťování ,přisouvání a odsouvání koryt, korýtek i celých žlabů neutichá a ruší i noční kldi. Ne, že bychom se někam či do něčeho vraceli, ne že se někam ubírali.ale - škatulese hejbají....pocházím z vesnice, a tak vím ,že čuníka se nikdy nepodařilo od korata odstavit prosbami, logikou, smlouváním či přemlouváním, natož vyznáním lásky. Většinouto chtělo jednu do rypáku....
8) Člověka a humanitu vůbec nelze stavět do protikladu s přírodou a životním prostředím. Způstošení životního prostředí je sice výsledkem lidské činnosti,ale také zároveň postihuje lidské životy. Nejde jen o zpustošení lesů, vod, luhů a hájů, ale především o sebespuštošení lidských životů a hodnot. Ekologie prostředí je neoddělitelná od ekologie lidského druhu.
9)Jsou stovky receptů,jak udělat omeletu. Žádný však ,jak z ní zpětně udělat vajíčka. Nesouměrnost systémů je dána kontrastem spontánního trhu a uměle vydávaných příkazů. Existují stovky receptů,jak omezit trh příkazy a dekrety, ale žádný, jak zavést trh.
1) Pozorovát sám sebe zevniřt a být viděn někým jiným zvenčí ,to jsou dva různé úhly pohledu na jeden a týž objekt. V lecčems se mohou lišit, mohou být tu více, tu méně objektivní. Přesto jsou oba cenné.
2)Volné tržní hospodářství nevzniká volným pohybem cen, ale právě naopak: volný pohyb cen je odrazem a výsledkem zdravého procestu tržního hospodářství.
3)Když odmítáme státní vlastnictví výrobních prostředků- tedy vlastnictví nikým, a když říkáme ne veřejnému vlastnictví podnikových akciíí- tedy vlastnictví nepřítomnými, co tedy ? Odpověď je poměrně jednoduchá - ona vyrůstá přímo z kořenů a tradic moravského Zlína, soukromé, podílové vlastnictví zaměstnanců a to dělníků, tak i manažerů - společně. Každý zaměstnanec je vlastníkem a to každý vlastník ale také zaměstnancem. Tím lze docílit slavného snu T.Bati- že každý dělník se má stát kapitalistou a naopak.
4)Často se dnes říká, obzvláště mezi nezasvěcenými, že inflace je když se příliš peněz honí za málem služeb a zboží. Je to asi, jako kdybychom tvrdili, že příčinou zápalu plic je horečka. Příliš mnoho peněz nezpůsobí inflaci, tak jako horečka nevyvolá zápal plic. Naše ekonomika není rozpálený kotel či přehřátý bojler, ale prostý a chladný psí čumák.
5)Již od Marxe je za " kapitál" považováno vše mrtné a neživé tj peníze, stroje, budovy, někdy i půda a dokonce mrtvá tj. kiž vykonaná práce.Bez lidského činitele,bez lidského mozku to vše zůstává skutečně mrtvé, jen hromadou železa a haldou cihel, jak říkaval T.Baťa. Život tomuto haraburdí mohou jenom lidé. Lidské znalosti, um a schopnosti jsou základní formou kapitálu a nejproduktivnější silou moderního světa.
6)Náš zákazník- náš pán. Je to až k nevíře, ale v názvu uvedené heslo, které je dnes prvním strategickým principem podnikání světové třídy, nebylo ani u nás pouhým heslem. Tento princip je náš au nás dokonce kdysi vznikl, v moravském Zlíně. Zde tvořil základ naší předválečné světové průmyslové reputace.
7) Vešli jsme do období jakési trvalé,nebo alespoň dlouhodobé rekorytarizace. Prostě řečeno: jde a ještě dlouho nám hlavně půjde o koryta. Nekonečné přemísťování ,přisouvání a odsouvání koryt, korýtek i celých žlabů neutichá a ruší i noční kldi. Ne, že bychom se někam či do něčeho vraceli, ne že se někam ubírali.ale - škatulese hejbají....pocházím z vesnice, a tak vím ,že čuníka se nikdy nepodařilo od korata odstavit prosbami, logikou, smlouváním či přemlouváním, natož vyznáním lásky. Většinouto chtělo jednu do rypáku....
8) Člověka a humanitu vůbec nelze stavět do protikladu s přírodou a životním prostředím. Způstošení životního prostředí je sice výsledkem lidské činnosti,ale také zároveň postihuje lidské životy. Nejde jen o zpustošení lesů, vod, luhů a hájů, ale především o sebespuštošení lidských životů a hodnot. Ekologie prostředí je neoddělitelná od ekologie lidského druhu.
9)Jsou stovky receptů,jak udělat omeletu. Žádný však ,jak z ní zpětně udělat vajíčka. Nesouměrnost systémů je dána kontrastem spontánního trhu a uměle vydávaných příkazů. Existují stovky receptů,jak omezit trh příkazy a dekrety, ale žádný, jak zavést trh.
10) Ocitl jsem se opět v opozci, protože jsem vyjádřil otevřeně důvěru. v hodnoty křesťanství, v samosprávu republik , zemí, obcí, podniků, rodin i jednotlivců, v soukromé vlastnictví, ve vzdělání, schopnosti a zkušenosti jako kriteria kvalifikace,v přímou demokracii, v zaměstnanecké spolupodnikání, spoluvlastnictví a spolupráci ve smyslu myšlenek T.Bati, v maximální nezávislost od státu, zahraničních půjčkách a ministerských dekretech,v podnikatelskou svobodu a autonomii jedinců a podniků,v moderní podnikové řízení,v ženy a děti jako podstatu tohoto státu
11) I když moje ekonomické předpovědi beze zbytku vyšly, doufám, že u politických předpovědí tomu tak nebude. jestli nenastane zásadní zlom v myšlení a postoji veřejnosti , čeká naše národy nejméně čtyřletá diktatura silně menšinové strany, organizované podle tvrdých stranických linií a ideologií,dominované demagogií a frázemi vedené vychytralým, po moci žížnícím a zcela arogantním bankovním úředníkem .
12)Výkonnost ,soutěživost a spolehlivost podniků je všude na světě - za předpokladu jinak srovnatelných podmínek- přímo úměrné míře oddělení funkce vlastnictví od funkce zaměstnanectví.Čím větší propast existuje mezi zaměstnanci a vlastníky , tím nižší je motivace zaměstnanců ,iniciativa manažérů a pružnost organizace.
13)Když jsem před nějakými pěti lety( tj. asi v roce 1986 pozn.autora) svým studentům v NY a v Dublinu zadával první disertační práce a studie na téma Mamagement Sysem Slusovice a pak pročítal a zámkoval jejich rozsáhlé sudijní rešerše světové literatury a hodnotil jejch studijní zvídavost a neskrývaný obdiv k rodícímu se novému evropskému systému řízení, pocítil jsem hrdost a pýchu , že se opět, tak jako předtím ve Zlíně, se moje vlast stala kolébkou unikátní schopnosti geniů - dát lidem dobrou práci. přinést do oblasti prosperitu a uspokojit zákazníka, spotřebitele i občana.
14) O vztahu podnikové a obecní samosprávy - jakýkoliv moderní poltický program musí být komplexní( zahrnující otázky ekonomické a společenskéú., nevýlučný/ apelující na všechny občany země/ a nadstranický- vyplývá z požadavku přímé demokracie.za omezenějších programových okolností může dané hnutí rychle vyčerpat svou programovou dominantu. Otázku samosprávy měst, obcí a okresů nemohou být odděleny od samosprávy podniků, pracovišť a jedinců.
15) Je pozdě. Hodiny bijí půlnoc.Brzy bude rok 2000- třetí milenium. Co tady ještě dělám? proč sechci někam vrátit? Kam , už je čas jít spát, šeptá máma, tak jako kdysi. Jak ten čas letí, dospívají tak rychle. ještě ne, ješte ne, ještěchvilku žadoním. Ještě se musím vráti, ještě je čas. S prázdnýma rukama? S rozpáleným čelem? Učit se žít. Žijeme a učíme se. Jinak bychom nežili dlouho. Ani d otřetího milenia. - Hloupost. Hloupost lidská je snad největším nepřítelem malých dětí i malých národů. Mají tak ale ještě divizny. Pomněnky. bojí seale. Bojí se velkých lidí - a měli by se bát lidí malých .
16) Jakoukoliv cestu má člověk podniknout s partnerem srovnatelné mysli nebo s někým lepším a dokonalejším v myšlení i znalostech . Naopak ,je vždy lépe jíti sám, než se vydat na cestu s pošetilcem. Člověk , který se obklopuje lidmi menších myslí a hodnot je pošetilec. I prostý člověk, který se dokáže obklopitlidmi lepšími, než je on sám, je velmožem znalostí a vědění a jeho cesta bude nejen úspěšná,ale hlavně radostná a naplńující,
17) Jsou dva druhy zemí. V jedněch se profesoři stávají mnisterskými předsedy, v jiných ministerští předsedové stávají profesory. Takové země jsou nesrovnatelné, oddělené hlubokou roklí morálního i znalostního selhání. už jsme všichni dokradli , až za tu vodu , konečně snad bude čas na práci ?
18)Myslím , že dnes je naprosto jasné, že kuponová privatizace byla chyba. Ex post třeba přiznat, že velký experiment, jenž se zpočátku jevil jako racionální, byl zbytečnou zajížkou. - ekonom prf. J.Sachs, jeden z duchovních otců šokové terapie postkomunistických zemí ,které aplikovali pánové Balcerovicz- Polsko, Klaus- ČR, Gajdar -Rusko. Prof. Zelený již v roce 1991 se vyjádřil na adresu kuponové privatizace následujícím způsobem,volná citace: kuponovka připomíná dostihy. Tam si divák může vsadti, tleskat, pištět a to je asi vše. Kdo vyhraje, o tom se rozhoduje na dosthiové dráze,konec citace. Já bych k tomu dodal, že se může rozhodnouti v zákulisí dostihových stájí, jak ukázaly podmínky v ČR.
19) V poslední době se v Česku stalo politickou modou přiznávat chyby, popisovat chyby a dělat chyby. Mýlit se je proklamováno až s perverzní pýchou a publicistickou ambicí.....Moudrá člověk se učí z chyb druhých lidí, nikoliv z chyb vlastních.
20)Česká povaha je pozoruhodná obzvláště tím, jak se přistižení lháři, podvodníci , zloději a korupčníci brání, kroutí se, prskají,m vyskakují a vypoustějí páchnoucí dělobuchy- jako hromádka tučných bílých červů na rozžhavené pánvičce pouličního obchodníka v Kantonu.
21)Vědět neznamená umět. Znalost je akce, informace je symbolický popis akce. Máš-li pochybnosti, vol PROTI, nikdy ne PRO.
¨22) Ničení prostředí, vyčerpání půdy, pustošení kultury a vykořis´tování lidských bytostí jsou přímo úměrné materiální chudobě, ekonomickému úpadku a psychologické rezignaci společnosti. Materiálně nejchudší systémy jsou ekologicky sebevražedné. Bohatství, ekonomický růst a vysoká životní úroveň zachrańují lesy, vody , stráně a lidské bytosti.
23) Žebříček " TOP 50"" v Česku působících ekonomů podle citačního skore
1 - Zelený Milan - 855 citační skore, 2 - Večerník Jiří .-296 citační skore, 3 - Klaus Václav - 271 citační skore, v první desítce jsou např. z těch známejších prof. Mlčoch, Turnovec apod.
24) Nikdo nemůže změnit dějiny ani prošlé dění. co bylo ,bylo. Z historie se lze poučit, následující generace se mohou poučit z našich chyb, vyhnout se myšlení, chování a jednání, které nám přineslo pocit ztracených příležitostí ,pocit viny a často i pocit vlastní hlouposti. Vše mohlo býti jinak. ČR mohla býti společostní znalostní a inovační, světovou třídou ve vzdělání, politice i podnikání. Nestalo se tak a nikdo to již ztracené generaci roku 1989 nevrátí. - nenahradí ,ani nenapraví. My své chyby vlastně dodnes žijeme. , dodnes na ně doplácíme a díváme se ,jak je žijí i naše děti. České hospodářství jsme dobrovolně předali do zahraničních rukou. Nepatří nám téměř nic, máme jen dočasná námezdní zaměstnání. Ve vzdělanosti jsme klesli na jedno z posledních míst v Evropě. Náš politický systém jsme odvodili z první republiky , dodnes si nevolíme presidenta a nejsme schopni ustavit stabilní vládu. Nevytvořili jsme vrstvu národních kapitalistů , která by nás reprezentovala a chránila ve světě. Proto všichni přicházejí k nám , ale my sami nejdeme nikam. Korupci jsme nechali prorlůst do všech institucí ., do dřeně našeho bytí. i policie a její vedení nás stále méně chrání a stále více ohrožuje...došel jsem k názoru, že i dnes má smysl se učit z minulosti, učit se z jiných pohledů a myšlenek, učit se z chyb druhých lidí!
Jaroslav Kronus
11) I když moje ekonomické předpovědi beze zbytku vyšly, doufám, že u politických předpovědí tomu tak nebude. jestli nenastane zásadní zlom v myšlení a postoji veřejnosti , čeká naše národy nejméně čtyřletá diktatura silně menšinové strany, organizované podle tvrdých stranických linií a ideologií,dominované demagogií a frázemi vedené vychytralým, po moci žížnícím a zcela arogantním bankovním úředníkem .
12)Výkonnost ,soutěživost a spolehlivost podniků je všude na světě - za předpokladu jinak srovnatelných podmínek- přímo úměrné míře oddělení funkce vlastnictví od funkce zaměstnanectví.Čím větší propast existuje mezi zaměstnanci a vlastníky , tím nižší je motivace zaměstnanců ,iniciativa manažérů a pružnost organizace.
13)Když jsem před nějakými pěti lety( tj. asi v roce 1986 pozn.autora) svým studentům v NY a v Dublinu zadával první disertační práce a studie na téma Mamagement Sysem Slusovice a pak pročítal a zámkoval jejich rozsáhlé sudijní rešerše světové literatury a hodnotil jejch studijní zvídavost a neskrývaný obdiv k rodícímu se novému evropskému systému řízení, pocítil jsem hrdost a pýchu , že se opět, tak jako předtím ve Zlíně, se moje vlast stala kolébkou unikátní schopnosti geniů - dát lidem dobrou práci. přinést do oblasti prosperitu a uspokojit zákazníka, spotřebitele i občana.
14) O vztahu podnikové a obecní samosprávy - jakýkoliv moderní poltický program musí být komplexní( zahrnující otázky ekonomické a společenskéú., nevýlučný/ apelující na všechny občany země/ a nadstranický- vyplývá z požadavku přímé demokracie.za omezenějších programových okolností může dané hnutí rychle vyčerpat svou programovou dominantu. Otázku samosprávy měst, obcí a okresů nemohou být odděleny od samosprávy podniků, pracovišť a jedinců.
15) Je pozdě. Hodiny bijí půlnoc.Brzy bude rok 2000- třetí milenium. Co tady ještě dělám? proč sechci někam vrátit? Kam , už je čas jít spát, šeptá máma, tak jako kdysi. Jak ten čas letí, dospívají tak rychle. ještě ne, ješte ne, ještěchvilku žadoním. Ještě se musím vráti, ještě je čas. S prázdnýma rukama? S rozpáleným čelem? Učit se žít. Žijeme a učíme se. Jinak bychom nežili dlouho. Ani d otřetího milenia. - Hloupost. Hloupost lidská je snad největším nepřítelem malých dětí i malých národů. Mají tak ale ještě divizny. Pomněnky. bojí seale. Bojí se velkých lidí - a měli by se bát lidí malých .
16) Jakoukoliv cestu má člověk podniknout s partnerem srovnatelné mysli nebo s někým lepším a dokonalejším v myšlení i znalostech . Naopak ,je vždy lépe jíti sám, než se vydat na cestu s pošetilcem. Člověk , který se obklopuje lidmi menších myslí a hodnot je pošetilec. I prostý člověk, který se dokáže obklopitlidmi lepšími, než je on sám, je velmožem znalostí a vědění a jeho cesta bude nejen úspěšná,ale hlavně radostná a naplńující,
17) Jsou dva druhy zemí. V jedněch se profesoři stávají mnisterskými předsedy, v jiných ministerští předsedové stávají profesory. Takové země jsou nesrovnatelné, oddělené hlubokou roklí morálního i znalostního selhání. už jsme všichni dokradli , až za tu vodu , konečně snad bude čas na práci ?
18)Myslím , že dnes je naprosto jasné, že kuponová privatizace byla chyba. Ex post třeba přiznat, že velký experiment, jenž se zpočátku jevil jako racionální, byl zbytečnou zajížkou. - ekonom prf. J.Sachs, jeden z duchovních otců šokové terapie postkomunistických zemí ,které aplikovali pánové Balcerovicz- Polsko, Klaus- ČR, Gajdar -Rusko. Prof. Zelený již v roce 1991 se vyjádřil na adresu kuponové privatizace následujícím způsobem,volná citace: kuponovka připomíná dostihy. Tam si divák může vsadti, tleskat, pištět a to je asi vše. Kdo vyhraje, o tom se rozhoduje na dosthiové dráze,konec citace. Já bych k tomu dodal, že se může rozhodnouti v zákulisí dostihových stájí, jak ukázaly podmínky v ČR.
19) V poslední době se v Česku stalo politickou modou přiznávat chyby, popisovat chyby a dělat chyby. Mýlit se je proklamováno až s perverzní pýchou a publicistickou ambicí.....Moudrá člověk se učí z chyb druhých lidí, nikoliv z chyb vlastních.
20)Česká povaha je pozoruhodná obzvláště tím, jak se přistižení lháři, podvodníci , zloději a korupčníci brání, kroutí se, prskají,m vyskakují a vypoustějí páchnoucí dělobuchy- jako hromádka tučných bílých červů na rozžhavené pánvičce pouličního obchodníka v Kantonu.
21)Vědět neznamená umět. Znalost je akce, informace je symbolický popis akce. Máš-li pochybnosti, vol PROTI, nikdy ne PRO.
¨22) Ničení prostředí, vyčerpání půdy, pustošení kultury a vykořis´tování lidských bytostí jsou přímo úměrné materiální chudobě, ekonomickému úpadku a psychologické rezignaci společnosti. Materiálně nejchudší systémy jsou ekologicky sebevražedné. Bohatství, ekonomický růst a vysoká životní úroveň zachrańují lesy, vody , stráně a lidské bytosti.
23) Žebříček " TOP 50"" v Česku působících ekonomů podle citačního skore
1 - Zelený Milan - 855 citační skore, 2 - Večerník Jiří .-296 citační skore, 3 - Klaus Václav - 271 citační skore, v první desítce jsou např. z těch známejších prof. Mlčoch, Turnovec apod.
24) Nikdo nemůže změnit dějiny ani prošlé dění. co bylo ,bylo. Z historie se lze poučit, následující generace se mohou poučit z našich chyb, vyhnout se myšlení, chování a jednání, které nám přineslo pocit ztracených příležitostí ,pocit viny a často i pocit vlastní hlouposti. Vše mohlo býti jinak. ČR mohla býti společostní znalostní a inovační, světovou třídou ve vzdělání, politice i podnikání. Nestalo se tak a nikdo to již ztracené generaci roku 1989 nevrátí. - nenahradí ,ani nenapraví. My své chyby vlastně dodnes žijeme. , dodnes na ně doplácíme a díváme se ,jak je žijí i naše děti. České hospodářství jsme dobrovolně předali do zahraničních rukou. Nepatří nám téměř nic, máme jen dočasná námezdní zaměstnání. Ve vzdělanosti jsme klesli na jedno z posledních míst v Evropě. Náš politický systém jsme odvodili z první republiky , dodnes si nevolíme presidenta a nejsme schopni ustavit stabilní vládu. Nevytvořili jsme vrstvu národních kapitalistů , která by nás reprezentovala a chránila ve světě. Proto všichni přicházejí k nám , ale my sami nejdeme nikam. Korupci jsme nechali prorlůst do všech institucí ., do dřeně našeho bytí. i policie a její vedení nás stále méně chrání a stále více ohrožuje...došel jsem k názoru, že i dnes má smysl se učit z minulosti, učit se z jiných pohledů a myšlenek, učit se z chyb druhých lidí!
Jaroslav Kronus
Kronus Jaroslav
na začátek
Vaše emaily zabírají 0,14 MB z Vaší 10 MB schránky. Zapnout neomezenou schránku.
Obsazeno 1%
Copyright © 1996 - 2010 Seznam.cz, a.s. - Nápověda
Žádné komentáře:
Okomentovat