Václav Havel nabyl po své sametové revoluci v restituci rozsáhlý majetek. Pozadí této restituční transakce, jedné z prvních, která prolomila Benešovy dekrety, je však zatemněno a objevuje se jméno pražského pozemkového krále, miliardáře Miloše Červenky.
Rodina Havlů patřila k nejbohatším židovským rodinám v Praze již na počátku 20.století. Současné bohatství, resp. zrestituované majetky jsou dílem strýce Václava Havla Miloše Havla, filmového podnikatele. Významnou měrou se na majetku rodiny podílel i otec Miloše Havla Václav Havel, majitel stavební firmy a stavitel Lucerny. Vztahy Václava Havla se svým synem Milošem Havlem však byly později poznamenány synovou neutajovanou homosexualitou.
Asi nejproslulejším projektem Miloše Havla bylo vybudování Barrandovských studíí, které vybudoval spolu s židovským podnikatelem Osvaldem Koskem. Miloš řídil i filmovou společnost Lucernafilm a bohatl na dovozu a promítání amerických filmů.
Po začátku války vstoupila na Barrandov německá správa a ateliéry se nebývale rozrostly. Točila se řada filmů, na kterých se podílela tehdejší elita českých herců. Miloš Havel byl ochoten učinit cokoli, jen aby se zachránil. Ochotně tedy spolupracoval nejen s okupační správou, ale také s Gestapem. Později po válce měl štěstí, že se dokumenty o jeho stycích s Gestapem ztratily (stalo se tak v průběhu jeho námluv s StB).
Po válce byl Miloš Havel označen filmovou obcí za kolaboranta s nacisty, byl také obžalován, ale obvinění bylo za nejasných okolností staženo. Z této doby existují také doklady o čilých stycích Miloše Havla s StB. Aby se zachránil, podepsal Miloš Havel StB také spolupráci. Po navázání spolupráce s StB odcestoval Miloš Havel do Německa. Oficiální prameny tvrdí, že poté svou spolupráci s StB ukončil.
V Západním Německu požádal Miloš Havel jako pronásledovaný český žid za války o odškodnění za majetek, který ztratil. V průběhu války totiž prodal polovinu barrandovských studí německé správě za částku asi 7 milionů korun, což považoval za podhodnocenou cenu, ke které byl přinucen. Západoněmecký rehabilitační soud nároky Miloše Havla uznal a v plném rozsahu jej odškodnil.
Vraťme se však k našemu Václavu Havlovi. Ten se celý život programově angažoval v „antikomunistickém“ disentu, ve kterém však byla řada (bývalých) komunistů, tzv. „osmašedesátníků“. Namátkou uveďme jména jako Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Hájek, Jaroslav Šabata, Miloš Hájek, Karel Šiktanc a řada dalších.
Václav Havel nebyl řadový disident. Jezdil v lepším automobilu než tehdejší předseda komunistické vlády (vlastnil luxusní Mercedes), obýval rozlehlý a komfortní byt na Rašínově nábřeží a stejně tak měl k dispozici svou usedlost Na Hrádečku, kde mohl nerušeně pořádat své disidentské seance.
Havlův čas přišel v listopadu 1989, když na Letné a z balkonu Melantrichu mával nadšeným statisícům doufajících. V témže roce byl komunistickým parlamentem jenomyslně zvolen prezidentem a když skládal slib, přísahal symbolicky na komunistickou ústavu. Neštítil se mávat nadšeným a doufajícím davům a poté přísahat věrnost komunistické ústavě.
V roce 1990 se uvažovalo, jakým způsobem uskutečnit restituce a především v jakém rozsahu. Václav Havel, který měl tehdy v Občanském fóru rozhodující slovo, prosadil široké a rozsáhlé restituce. Vzhledem k hrozbě nároků sudetských Němců se parlament rozhodl navracet majetky zabavené teprve po 25.2. 1948.
Způsob, jakým se Václav Havel dostal k majetkům svého strýce a děda, je zahalen tajemstvím. Jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen jako kolaborant a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů. Proto se na něj klasické restituční předpisy o navracení majetku ztraceného po roce 1948, nevztahují. Václav Havel přesto jako jeden z prvních dostal veškerý majetek, o který požádal.
Možná i proto se Havel bojí tématu Benešových dekretů jako čert kříže. Na přímou otázku na svůj názor na ně uvedl pro BBC v roce 2002: „Já jsem se k tomuto velmi důležitému a citlivému tématu vyjádřil už mnohokrát, ale vždycky jsem se k němu vyjádřil, když jsem já chtěl a ne tehdy, když jakási zhysterizovaná atmosféra mě k tomu nutila, já zůstanu věrný této tradici, pokud jde o ty dekrety.“ Jednoznačné stanovisko k Benešovým dekretům však Václav Havel nikdy neposkytl a dobře ví proč.
O pozadí Havlových restitucí se nikdy nemluvilo a žádný novinář se jimi netroufl zabývat. Ještě dnes je Havel pěstovanou ikonou sametové revoluce a falešného sametového „národního obrození“. Restituce příjemně postihly řadu disidentů z Charty 77, a ti chartisté, na které nic nezbylo, si dokumenty k restituci alespoň padělali. Učinila tak Havlova spolupracovnice a disidentka z Charty 77 Marta Chadimová, jejíž restituční podvod s nemovitostmi na Loretánském náměstí v Praze byl však bohužel odhalen a před odsuzujícím rozsudkem jí zachránila jen milost jejího přítele z Charty 77.
Restituce Václava Havla proběhly však tiše a úspěšně. Upozornit na to, že prolamují Benešovy dekrety a jdou hluboko za stanovenou restituční čáru 25.2.1948 si nikdo netroufl a netroufá si tak učinit ani nyní. Lze přitom konstatovat, že právě Havlovy restituce byly jedny z průkopnických v tom smyslu, že prolomily Benešovy dekrety.
Na počátku 90. let se u restitucí Havlova majetku objevuje jméno Miloše Červenky, současného miliardáře a pozemkového magnáta v Praze. Absolvent moskevského MGIMO (aneb „Akademie KGB“) Červenka také Havlův majetek spravoval a fungoval jako Havlova „peněženka“. Naskýtá se proto otázka, pro koho vlastně dnes agent Červenka svůj obrovský majetek spravuje.
Havlovy úzké vztahy na staré struktury v souvislosti s jeho majetkem ukazuje i známá transakce, když prodal svou polovinu paláce Lucerna společnosti Chemapol vedené agentem StB Václavem Junkem. I u této transakce asistovala šedá eminence jménem Červenka.
Dnes je (bývalý) majetek rodiny Havlů zdevastován a pomalu chátrá. Důkazem toho jsou jak Barrandovské terasy, tak Lucerna. Havlův praděd se musí obracet v hrobě, vida jak Václav s rodinným majetkem naložil. Rozhodně však nezchudl, svá aktiva má uložené jinde.
Skutečný obraz Václava Havla je diametrálně odlišný od toho, jak jej vykreslují některá média a samozvaní kulturní elitáři. Vyzní tedy velmi trefně, je-li při jedné společenské akci k nazvání Václava Havla za „jednoho z nejlepších synů národa“ vybrán jistý deviantní fotograf obscénních polopornografických snímků a sál plný ovcí nadšeně tleská. Je to jen důkazem, kterak se instalovaná „česká kulturní elita“ utápí v bahně pokrytectví a bezpáteřosti.
Václav Havel zneužíval ideály, kterými se zaštiťoval. Ač celý život žil s maskou bojovníka s totalitou a s komunismem, již v období Charty 77 s (bývalými) komunisty ochotně spolupracoval. Po jeho úspěšném 17. listopadu 1989 Havel v čele Občanského fóra zajistil, aby si komunistická elita udržela moc ve státě. Symbolicky jmenoval federálním premiérem bývalého komunistického ministra Mariána Čalfu.
Svou maskou plachého, slušného a sympatického „Vaška“ ohlupuje Havel řadu občanů dodnes. Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti. Zradou vlastních ideálů, které hlásal v roce 1989, se na úpadku morálky a národního cítění Václav Havel podepsal ještě více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a uctívá jako „morální symbol“, tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou a neupřímnou morálku za svou.
"Že nám vládnou ti samí už od II.světové války a asi i dřív."
přesně.
role Václava Havla, potažmo jeho rodiny, je velice zajímavá
http://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=10372...
Velcí kamarádi, mimochodem, oba z "národa" samovyvolených
Děd George Bushe, Presscott Bush byl sponzorem nacistického Německa
http://en.wikipedia.org/wiki/Prescott_Bush
Existuje fotka malého Václava Havla, kterého houpe na kolenou Reinhard Heydrich, rodina Havlových kolaborovala s nacisty.
Kruh se tak uzavírá.
soubor PDf-Kdo je Václav Havel?
www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zdejin/4/13.p...
poslanec Oldřich Vrcha dne 26. ledna 1993:
http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot/002schuz/s...
1. prosince 1931
se v Bratislavě narodil PhDr. Miroslav Kusý, filozof, politolog a publicista, v letech 1968-69 vedl Ideologické oddělení ÚV KSS, později disident a signatář Charty 77, 1990-91 rektor Univerzity komenského, 1991-92 vedoucí slovenské kanceláře prezidenta V. Havla.
O Chartě 77 jsme za posledních deset let slyšeli poměrně málo. Pod pojmem „chartista“ jsme si představovali levicového, opotřebovaného a morálně vyčpělého intelektuála, povětšinou herce, spisovatele nebo takyfilosofa, který svůj poslední členský příspěvek do KSČ zaplatil kolem roku 1968. Ve vězení nebyl buď nikdy, nebo chvíli (bez věznění nelze vybudovat image opozice).
Pro mnoho morálně rovných lidí začala Charta 77 brzo po roce 1989 znamenat trpkou příchuť zrady a falše. Její moralizování bylo náhle pryč a chartisté začali opět po dvaceti letech čile spolupracovat s komunisty.
Na tomto místě by bylo vhodné vsunout důležitou poznámku. Charta 77 ze své podstaty zlákala bezpochyby také řadu slušných lidí, kteří v ní viděli jednu z mála možností, jak s komunistickému tyranovi postavit. Ti však byli bohužel zneužiti těmi, kteří tahali za chartistické nitky od počátku.
Abychom nechodili kolem horké kaše a planě nefilosofovali, naservírujme si syrová fakta o našich „bojovnících za svobodu“. Z prvních asi 200 signatářů Charty 77 byla velká většina bývalých komunistů (celkem 156 z asi 217), kteří se v boji o moc mezi dvěma komunistickými frakcemi v roce 1968 postavili na nesprávnou stranu.
Ukázkovým příkladem je Zdeněk Jičínský, po roce 1989 dlouholetý poslanec parlamentu za ČSSD, kde střídá nejrůznější funkce. Jedna z šedých eminencí této strany. V komunistickém parlamentu poslancoval již v 60. letech 20.století. Byl rovněž místopředsedou ČNR, členem komise ÚV KSČ pro přípravu nové federální ústavy atd.
V roce 1956 tento právník do Rudého práva napsal: „Vládnoucí dělnická třída odnímá pomocí socialistického práva nepřátelským elementům různá práva a svobody, kterých by mohly využívat k působení na pracující vrstvy, k boji proti socialismu. Zbytky svržené buržoazie jsou zbaveny možnosti legálně politicky působit, je jim zakázáno se politicky organizovat, konat schůze, vydávat vlastní tisk a podobně. Socialistické právo otevřeně prohlašuje, že politická práva a svobody slouží pracujícím, nikoliv však buržoazii.“
V roce 1969 po sovětské invazi, kterou podpořil, vykonával Jičínský funkci poslance ČNR a předsedy jejího ústavně-právního výboru. Poslancoval až do hluboké normalizace roku 1971. V červnu 1990 navrhlo Občanské fórum a VPN (Verejnost proti násiliu – slovenský klon OF) Zdeňka Jičínského na místopředsedu federálního parlamentu. Ostatně, ve sněmovně sedí soudruh Jičínský dodnes.
Maskou antikomunisty se obratně maskoval Václav Benda. Po roce 1989 usilovně hájil existenci KSČ a 27.6. 1990 prohlásil ve Federálním parlamentu, kde poslancoval: „Vážené Federální shromáždění, začal bych snad tím, že jsem vystupoval proti snahám, nebo pokusům postavit Komunistickou stranu mimo zákon, nebo ji nějakým způsobem zakázat, znemožnit jí účast ve volbách.“
Mistr v převlékání kabátů je Petr Pithart, člen KSČ od roku 1960. V šedesátých letech se na pražské právnické fakultě jako asistent aktivně podílel na kádrových komisích, které vylučovaly studenty z politických důvodů. V té době také často navštěvoval Izrael. Po roce 1989 jeho kariéra zaznamenává raketový comeback. Neuspěl jen s prezidentskou kandidaturou v roce 2003. Nedávno byl o pár desítek hlasů znovuzvolen senátorem.
Chartu podepsal spisovatel Ludvík Vaculík, člen KSČ 1945 – 1968. V padesátých letech aktivní člen KSČ, který publikuje články na podporu režimu. V roce 1967 cítil vítr změn a snažil se budovat „reformní komunismus“, sovětské tanky však zvolily jinak. Stal se tedy disidentem.
Dalším chartistou byl i Karol Sidon, současný pražský rabín. Za komunismu působil jako novinář, dotáhl do až do Československého rozhlasu.
Chartistou i horlivým komunistou byl Pavel Kohout. Tento kariérní stalinista (viz. jeho raketová kariéra v padesátých letech, kdy se vyhříval na výsluní komunistického režimu, zatímco jeho odpůrci byli v koncentračních táborech) vydržel v mateřské KSČ až do roku 1968, kdy se přidal ke špatné straně. Poté přehodil výhybku a v roce 1979 emigruje do Rakouska.
Dalším „osmašedesátníkem“ je Jaroslav Šabata. Během padesátých let zuřivý stalinista, člen KSČ přednášející marxismus-leninismus na univerzitě v Brně. V roce 1968 se neúspěšně pokusil dostat v komunistickém aparátu výše (nejvýše to dotáhl na krajského tajemníka KSČ v Jihomoravském kraji), a proto se v roce 1970 nechal vyloučit ze strany a o pár let později se stal po boku Havla a spol. chartistou.
Vysokým aparátčíkem KSČ byl Karel Šiktanc, od roku 1961 šéfoval nakladatelství Mladá fronta. V padesátých letech psal oslavné básně na panující režim, jeho slibnou kariéru mu přerušil rok 1968, kdy ve saze získat více a postoupit v aparátu výše přišel o všechno. Stal se tedy chartistou.
Že byl chartistou trockista, resp. „revoluční socialista“, jak se sám nazval, Petr Uhl, není třeba připomínat. Patřil k úzkému vedení Charty 77.
Do Charty 77 dobře zapadl také František Kriegel, který za komunismus bojoval se zbraní v ruce v Číně a Španělsku. V roce 1948 byl vysokým důstojníkem Lidových milicí, pověřených likvidací třídních nepřátel. Byl dále poradcem kubánské vlády Fidela Castra, poslancem a v roce 1968 jedním z vůdců komunistických reformistů. Rok 1968 znamenal jeho pád a Rudé právo zmínilo, že je Žid a sionista. V Chartě 77 měl být vůdčí osobností, ale v roce 1979 bohužel umírá.
Nechme na inteligentním čtenáři, ať si udělá sám obrázek, co byla Charta 77.
V médiích jsou čtenářům předkládány dobrodružné historky o tom, jak akční, nebezpečný a udatný chartistický odboj byl. Jenže díváme-li se na dobové fotografie, vidíme něco jiného. Vidíme nerušené sedánky chartistů v jejich velkých a prostorných bytech, o kterých mohla většina obyvatel komunistického Československa jen snít. Kdo žil před rokem 1989 ví, co byly „nadměrné metry“.
Nekorunovaný král Charty 77 k rozlehlému bytu, víkendové usedlosti na Hrádečku ještě přidal Mercedes. Ano, Václav Havel, disident a chartista, jezdil za komunismu v Mercedesu.
Co to všechno znamená? Charta 77 byla od samotného počátku kontrolovanou a pěstovanou opozicí komunistického režimu. Každý režim, zvláště ten totalitní, má svou opozici. A neexistuje lepší opozice než ta, kterou si pěstujete, regulujete a kontrolujete.
Pro všemocný komunistický režim by nebylo nic jednoduššího, než Chartu zlikvidovat. Pozatýkat pár desítek jejích vedoucích členů, zastavit příjmy plynoucí ze zahraničí, znemožnit pravidelné bytové dýchánky. Z neznámých důvodů to však StB neudělala a omezila se na monitoring s občasným zatčením. Klíčové osoby bylo nutné samozřejmě na čas uvěznit, bez toho by se jejich mýtus jen těžko vytvořil.
Po sametovém předání moci v roce 1989/1990 poté chartisté převzali za nadšení jásajících davů moc v zemi. Personálně byli doplněni jinou významnou kádrovou buňkou pěstovanou v tehdejším komunistickém Prognostickém ústavu, kterému šéfoval přesvědčený a dlouholetý komunista Valtr Komárek. Prognostickým ústavem bok po boku prošli Václav Klaus, Miloš Zeman, Miloslav Ransdorf, Vladimír Dlouhý, Tomáš Ježek a další, kteří za komunismu nerušeně cestovali po celé západní Evropě.
Osobní svazky, které StB vedla na vůdčí chartisty, zmizely v roce 1989, popř. se z nich zachovala torza, která umožňují účelově vytahovat fragmenty o sledování a perzekvování, za účelem potvrzení legendy Charty 77. Ucelené a kompletní svazky osob typu Václava Havla, Petra Pitharta, Zdeňka Rychetského, Jana Rumla a dalších nebyly a nebudou nikdy zveřejněny.
Charta 77 splnila svůj úkol dokonale. Její členové zajistili, že došlo k poklidnému předání moci, nedošlo k potrestání jediného významného komunistického zločince a politická i ekonomická moc zůstala ve stejných rukou. Vše ilustrovaly jásající davy na náměstích. Nejvyšší kati z StB nyní pobírají důchody, o kterých se průměrnému důchodci může jen zdát.
Doplníme-li výše uvedené proměnné do logické rovnice, vyjde nám skutečná tvář Charty 77, o mnoho horší a temnější, než je ta, kterou nám předkládají média.
pětici agentů z první várky signatářů Charty 77 přibyli do konce roku 1989 již pouze čtyři - Milan Hübl, Vladimír Príkazský, Pavel Muraško a Bohumil Šimon.
Eliška Skřenková - manželka rektora Vysoké školy politické KSČ
| Úřednice Eliška Skřenková podepsala Chartu 77 spolu se svým manželem historikem Milanem Hüblem v první vlně signatářů. |
Robert Horák |
| Robert Horák byl pracovníkem aparátu KSČ. Do roku 1968 pracoval dokonce přímo na Ústředním výboru strany, po roce 1969 byl ale z tohoto místa odsunut. K Chartě 77 se dostal díky přátelství s Františkem Krieglem. Na jeho podpisovém lístku stálo: "Souhlasím s prohlášením Charty 77 z 1. 1. 1977. Horák Robert, bývalý politický pracovník. Bubenská 3, Praha 7." |
Oldřich Liška |
| Oldřich Liška přišel k Chartě 77 z nejméně očekávatelného prostředí. Až do roku 1969 byl příslušníkem StB. Za účast na Pražském jaru byl však z komunistické tajné policie vyloučen a nadále pracoval jako vrátný na ministerstvu vnitra. "U těchto lidí to můžeme vnímat jako docela velkou odvahu. Věděli totiž docela přesně, co StB dokáže a co je zřejmě po podpisu Charty čeká, ale přesto se k ní přidali," komentuje historik Petr Blažek. Podle něj byli bývalí členové StB pro Chartu užiteční také tím, že dodávali informace o praktikách, které StB aplikuje a pomáhali tak účinnější obraně. |
Svatopluk Karásek |
Vaclav Vejvoda
CHARTA 77
Motto: Zemrel Patocka, za Chartou - tecka! Antonin Brousek
Jiz pri uvodnim prohlaseni Charty v lednu 1977 se seslo podivne trio prvnich mluvcich. Mezi antikomunisty prof. Patockou a dramatikem V. Havlem se zde po delsi dobe opet objevuje na verejnosti jmeno byvaleho socialniho demokrata, pozdeji komunisty, jeste pozdeji vylouceneho clena KSC, prof. dr. Jiriho Hajka, jehoz si snad nejsnadneji je mozno zapamatovat ve funkci ministra zahranicnich veci CSSR v obdobi tzv. prazskeho jara. Malokdo vsak vi, ze dr. Hajek je zapsan v seznamu cs. ministerstva vnitra, 2. spravy. Kdo a jak prisel na to, jmenovat nebo pozvat dr. Hajka ke spolupraci s Chartou 77 a udelat ho mluvcim, neni dodnes zcela jasne. Dramatik V. Havel v jednom ze svych memoaru tvrdil, ze dr. Hajek byl vybran proto, ze mel za sveho nedavneho pusobeni ve funkci ministra zahranicnich veci rozsahle znamosti a styky, ktere by mohly byt Charte 77 uzitecne. Mezi tehdejsi vyznamne styky dr. Hajka patril generalni tajemnik OSN, byvaly statni sekretar USA dr. Henry Kissinger, byvaly ministr zahranicnich veci BRD a pozdeji jeji prezident Walter Scheel a rada dalsich. Ovsem mezi tyto prominenty patrili take napr. Karel Komarek, byvaly velvyslanec CSSR ve Vidni, nebo sef kadroveho odboru ministerstva zahranicnich veci, plk. Vejvoda, pozdejsi ceskoslovenskych lidskych prav pri OSN. Tato legenda, predhozena naivnim ceskoslovenskym usim,by se mohla zdat verohodna, kdyby neexistovaly overitelne povesti o tom, ze priprava a vznik Charty 77 nebyly utajeny pred pracovniky 2. spravy FMV, ktera se zabyvala kontraspionazni cinnosti nejen proto zahranicnim sluzbam a zastupitelskym uradum, ale i proti vlastnimu obyvatelstvu. Je tedy pravdepodobne, ze 2. sprava byla o pripravach informovana a ze dr. Hajek se na jeji pokyn do hnuti Charty timto zpusobem dostal.
Pri vydani prohlaseni Charty 77 si mnozi obcane pripomenou halasne zorganizovanou kampan proti Charte 77, ktera vsak byla v rozporu s cilem a budoucimi plany ceskoslovenske zpravodajske sluzby ministerstva vnitra. Tehdejsi kampan, ktera na delsi dobu ochromila zamery cs. zpravodajske sluzby a Charty 77, spustil se svym nohsledem Janem Fojtikem sam vsemocny Vasil Bil'ak. Pres namitky sovetske KGB, ktere u neho prosazoval sovetsky velvyslanec i ministr vnitra Obzina, videl Bil'ak za Chartou 77 pouze "dabelskeho" nepritele v podobe znovu se rozvijejici kontrarevoluce, ktera nebyla znicena pri pogromech v letech 1969 az 1972, kdy melo byt s definitivni platnosti ukonceno konsolidacni rizeni. Sovetska KGB i predstavitele ceskoslovenske zpravodajske sluzby vsak spravne usoudili, ze Charta 77 neni vlastnimu zrizeni absolutne nebezpecna (v te dobe pocet signataru nepredstavoval vic jak tri stovky), ale naopak, ze ji bude moci pouzit ve vlastni dezinformacni kampani a v pronikani svych zajmu do zahranici, Jak, to bylo dosud jen ramcove pripraveno a podrobne mel byt tento plan rozpracovan podle vyvoje situace. Jak uvnitr spolecnosti - s ohledem na mezinarodne-politickou situaci a situaci v Charte same. Pro tento zpravodajsky zamer existovaly tyto duvody:
1. Krome znamych osobnosti, o jejichz postojich a nazorech nemela cs. kontraspionaz pochybnosti bylo zrejme, ze se objevi dalsi osoby, jejichz postoje jsou nezname ci pouze neoverene.
2. Cs. zpravodajska sluzba bude moci snadno zjistit a overit doma i v zahranici aktivitu organizaci a jejich prednich cinitelu pri podpore Charty.
3. Do hnuti bude mozne zapojit vlastni agenty, kteri svoji cinnosti budou hnuti sledovat a usmernovat.
4. Prostrednictvim svych agentu vyvolat dezinformacni kampan k odvraceni pozornosti od vlastnich zpravodajskych cilu.
5. Prostrednictvim Charty propasovat do zahranici radu svych vyskolenych agentu, kteri budou mit za ukol:
a) vypracovat se na nejvyssi mista v hospodarskem ci spravnim aparate,
b) ovladnout exilove organizace a tisk a usmernovat jejich cinnost,
c) umistit po celem svete radu svych agentu-rezidentu, jez bude vyuzita podle potreb a v prihodne dobe.
6. Zabezpecit prisun valutovych prostredku do Ceskoslovenska na zaklade vyvolane kampane na pomoc novym ceskoslovenskym disidentum.
Vedle techto cilu ceskoslovenske kontraspionaze prosazovala sve cile i KGB a vlozila sve zelizko do ohne. Mimo vlastnich zpravodajskych a spionaznich cilu potrebovala KGB uspechy na domaci pude, a to definitivne odhalit a rozbit vzrustajici disidentske hnuti. KGB spravne vyhodnotila, ze nove hnuti v Ceskoslovensku bude drive ci pozdeji navazovat styky a spojeni s podobnymi hnutimi v SSSR a dalsich tzv. socialistickych zemich. Na rozdil od Ceskoslovenska, UV KSSS ve spolupraci s KGB pracuji potichu, bez halasnych akci v masovych sdelovacich prostredcich.
Ceskoslovenska Zpravodajska sluzba mela s Chartou jeste dalsi zamysly. Potrebovala vsak k tomu klid a soustredeni, ktere bylo narusovano neuvazenymi propagandisticko-agitacnimi akcemi UV KSC. Proto bylo na tajne porade v druhe polovine roku 1977 mezi zastupci KGB a STB dohodnuto, ze tyto akce budou zahajeny bez vedomi nejvyssich predstavitelu a cinitelu UV KSC, jmenovite pak V. Bil'aka, jenz sice patril mezi nejzavilejsi propagatory sve ideologie, ovsem take mezi ortodoxni zabednence, kteri nejsou schopni rozlisit, ze nekdy je treba ustoupit, aby bylo dosazeno cilu, to jest vitezstvi. Pro Bil'aka a lidi jeho typu se po tzv. konsolidaci pomeru ve strane a spolecnosti stalo bibli Pouceni z krizoveho vyvoje ve strane a spolecnosti v Ceskoslovensku.
Ceskoslovenska zpravodajska sluzba mela jiz od roku 1968, ale i drive (po roce 1948) v zahranici mnoho tzv. uprchliku, kteri pro ni pracovali ci pracuji a nebo jsou dosud v "klidu" jako rezidenti a cekaji na sve uplatneni. Pro ty, kteri neznaji metody spionaznich sluzeb, podotykam, ze mnoho takovych agentu casto nebylo po celou dobu vyuzito, protoze nenastal "jejich cas". Mnozi z nich se vsak vypracuji na dulezita mista v hospodarskem, spravnim, vojenskem a dokonce i ve zpravodajskem aparatu mnohych zemi a jsou nepostradatelnymi spolupracovniky a informatory svych zpravodajskych sluzeb. Mnozi z nich vsak hraji "dvoji roli" a pri svem odhaleni musi nedobrovolne opustit tento svet. Rada takovych lidi casto "prebehne" na nepratelskou stranu nebo z ruznych duvodu prestane ci odmitne dale spolupracovat. Protoze i s takovymi predpoklady se pocita a kalkuluje, byva nasazeno na jeden ukol, vyzaduje-li to situace, vice osob.
Jiz pocatkem roku 1978 prestalo ideologicke oddeleni UV KSC s halasnou kampani proti Charte 77 a tu a tam se objevovaly hlasy jen v krajskem a okresnim stranickem tisku. V teto dobe nejvice vynikal severocesky Pruboj a vychodoceska Pochoden, tu a tam se pripojila k akci hlasna trouba Mamulova severomoravskeho kraje. Cs. zpravodajska sluzba vsak rozjela svoji "kampan" na plne obratky, ktera nebyla ani hlasita, ani napadna, za to ale mnohem ucinnejsi nez ta predchozi. Do Charty, kterou mezitim plne ovladla, zacali pronikat jeji agenti, kteri take zacali vyvoj Charty usmernovat, a tak meli celou jeji cinnost pod kontrolou. Napriklad manzel zpevacky Marty Kubisove, reziser Moravec, zavazany agent cs. tajne sluzby, pracujici pro ni ve filmu i v CST, mel najednou snadny prehled o cinnosti a zamerech Charty, nebot pani Kubisova ani v nejmensim netusila o tajnem poslani sveho manzela. Vsechny pisemnosti, seznamy signataru verejnych i tajnych, pripravovana prohlaseni, ale i plany cinnosti, schuzky s osobami a projednavane problemy - to vse bylo Moravcovi k dispozici. Nosil vsechny pisemnosti svemu ridicimu agentovi, ktery zhotovoval jejich fotokopie a umoznil mu v byte na Pankraci, Soudni 12, instalovat odposlech, takze cs. zpravodajska sluzba mela k dispozici vsechny informace z prvni ruky. Moravec zcizil sve zene i devizove prostredky, ktere dostavala ze zahranici za autorska prava a podvedl i V. Havla tim, ze na nem pod slibem pujcky vymamil znacne vysokou penezni castku "na cestne slovo", kterou nikdy nevratil. Krome toho se mu podarilo zjistit, kde v zahranici a v jake vysi maji V. Havel, P. Kohout, L. Vaculik a dalsi deponovany konta a jak by se tyto prostredky daly prevest do Ceskoslovenska, ktere nutne potrebovalo devizy na platebni uhrady.
Cinnost Charty 77 ovladli byvali exponovani komuniste, odsunuti po srpnove okupaci na vedlejsi kolej. V te dobe jiz cs. zpravodajska sluzba vedela, ze tito lide stale touzici po moci, slave, ale i penezich, budou snadno koupitelni a manipulovatelni. Mnozi z nich figurovali jako mluvci ci clenove VONSu, jako marxiste, trockiste, eurokomuniste ci agenti StB, ktera koordinovala i kvuli stykum na Slovensku celou cinnost Charty. Zpravodajske sluzbe bylo jasne, ze mnozi z techto lidi jsou ochotni pristoupit na jakoukoli spolupraci a ze jsou ochotni kdykoli na zavolani strany znovu nastoupit na svoje ztracena mista. To ovsem bylo proti planum teto sluzby, nebot jejim zajmem neni dat znovu temto lidem moc, ale vyuzivat jejich vlivu v novem prostredi. A protoze mnozi z nich pusobili jako clenove a funkcionari UV KSC pred srpnem ci v srpnovem obdobi, nebylo to tak nesnadne. Mezi vyznamnymi chartisty figurovala i rada poctivych, ale i naivnich lidi, kteri se domnivali, ze nastal cas ke zmene strnulych, stojatych ceskoslovenskych pomeru ve strane i ve state. Jednalo se o mnoho bezpartijnich, ale i nabozensky zalozenych osob, ktere prinesly do Charty touhu po zmene soucasnych pomeru.
V teto dobe doslo vsak i k nazorovym rozdilum ve vedeni cs. zpravodajske sluzby na to, jak dalece a do jake hloubky je mozne bez postihu ponechat dosavadni cinnost Charty. Nejvetsim trnem v oku byl vzrustajici pocet signataru-katoliku z Moravy. O charakterovych prednostech nabozensky zalozenych obcanu a jejich nepoddajnosti rezimu si na ministerstvu vnitra nedelali zadne iluze. Charta 77 v souladu s planem ministerstva vnitra nepodnikala zadne naborove akce a tak po zastrasujici operaci se pocet signataru ustalil na primerenem poctu, ktery byl kontrolovatelny (priblizne okolo tisicovky). Do akce byly zapojeny i okresni spravy SNB, ktere vsak mely za ukol sledovat cinnost signataru Charty v okrese, avsak zadnym zpusobem nezasahovat do jejich cinnosti, nebo ji zabranovat bez prikazu shora, coz bylo v teto souvislosti oddeleni statni bezpecnosti krajskych sprav ministerstva vnitra.
V Charte 77 se utvorila uzka skupina osob, ktera mela vliv na jeji cinnost. Vetsina z nich pochazela z Prahy nebo blizkeho okoli, dale z Brna (dr. Sabata, byvaly krajsky tajemnik KSC) a Bratislavy (dr. Kusy a dr. Simecka - oba byvali prominenti KSC). Tato skupina, ktera si rozdelila funkce a urcovala i tzv. mluvci, ziskala takovy vliv, ze temer ani jednou za jeji obdobi nebyl v kolektivu mluvcich nikdo bez stranicke prislusnosti. V souladu s pranim zpravodajske sluzby se pres snahu nekterych signataru Charty promenit ji v politickou, organizovanou opozici, konalo veskere deni otevrene, avsak take nedemokraticky, nebot tzv. mluvci byli bez souhlasu vetsiny signataru jmenovani, aniz ostatni vedeli, proc a jak. Charta 77, tedy jeji vedeni a samozvani predstavitele, ji vnutili stejny system, jaky sami znali z doby sveho clenstvi v KSC. Charta 77 se stala nedemokratickou, uzavrenou spolecnosti, jez uspokojovala vnitrni potrebu a touhu po slave nekolika, na periferii odsunutych jedincu. Tzv. otevrenost, kterou prosazoval V. Havel ci dr. Benda, vyhovovala zamerum StB, abychom ve zkratce pouzivali vseobecne zname oznaceni, ackoli je nepresne.
Vyvoj v Charte se vsak neubiral presne podle predstav a cilu, protoze nedoslo k rozsireni signatarske zakladny a zacalo dochazet k rozcarovani a odvolavani podpisu. Take moznost vysilani agentu do zahranici jako signataru nevychazela podle planovanych predstav, a tak bylo na pocatku druhe poloviny roku 1978 rozhodnuto na ceskem ministerstvu vnitra o akci proti Charte 77. Cilem teto akce melo byt zahajeni procesu proti nekolika hlavnim predstavitelum Charty 77, vyvolani zajmu svetove verejnosti a vystoupeni dalsich opozicnich zivlu doma i v zahranici.
Vnitrni pomery v Ceskoslovensku byly jiz natolik zkonsolidovane, ze se KSC nebala zadneho procesu. Nakonec stejne jiz veslo ve znamost, ze ceskoslovenska vlada podepsala Helsinske protokoly se souhlasem SSSR a dalsimi spojenci - predem rozhodnuta, ze jejich ustanoveni nebude plnit. Krome toho byla ceskoslovenske vlade na obtiz nektera mezinarodni jednani a snahy zapadnich vlad o uzavreni dohod, a bylo treba tyto akce prerusit. Podle hlaseni ze zastupitelskych uradu v zahranici, zejmena pak v Rakousku, v SRN a ve Francii se formovaly skupiny na podporu Charty 77 a take bylo nutne vystoupit proti politice lidskych prav nejisteho a nezasadoveho prezidenta USA Jimmy Cartera. Mezinarodni situace byla velice prizniva a naklonena takove akci:
1. Doslo ke svrzeni saha v Iranu a nastoleni vlady pomateneho Chomejniho.
2. Sovetske vlade se v Afghanistanu zacinala vymykat situace z ruky a zacala uvazovat o akci proti teto zemi.
3. V zapadni Evrope vznikalo silne eurokomunisticke hnuti, ktere nebylo ochotno podrizovat se Kremlu. 4. Sovetska KGB utrpela znacne porazky, zejmena ve Velke Britanii, Francii a ve Spolkove republice Nemecko a bylo treba doplnit rady zatcenych ci vyhostenych agentu. Krome toho bylo treba dat na vedomi USA, ze se Moskva ani Praha nehodlaji pres jednani o SALT II a o lidskych pravech nijak omezovat ve sve mezinarodne politicke cinnosti. 5. Doslo k zostreni cinsko-vietnamskych vztahu, ktere nakonec vyustilo v "potrestani" Vietnamu.
6. Zostroval se konflikt na Blizkem a Strednim vychode.
7. V Ceskoslovensku doslo ke zdrazovani potravin a prumysloveho zbozi a z pocatecni politiky "cukru a bice" zustal jen bic.
Proces byl odsouhlasen politicky na UV KSC a pripraven po policejni strance, ale i propagandisticky. Bylo rozhodnuto, ze procesem nebudou zasazeny zadne vyznamne osobnosti, jako napr. dr. Hajek, dr. Placak, dr. Kadlec ci dalsi komunisticti predstavitele Charty 77, avsak lide, kteri se nehodlali podridit ci meli u StB ci KSC sve vroubky, jako napr. V. Havel, J. Dienstbier, dr. V. Benda - predstavitel katolicke cirkve, ale take ing. P. Uhl, presvedceny marxista a trockista, souzeny rezimem jiz v 70. letech v procesu s tzv. mezinarodnim terorismem. Presto, ze tito predstavitele Charty 77 byli vcas informovani a varovani, ze se proti nim chysta zatceni a proces, chovali se jako by byli chraneni mezinarodni solidaritou, na kterou ovsem rezim nebral zadny zretel, nebot proces sledoval sve cile. Bylo mu jasne, ze se zvedne vlna mezinarodni solidarity, proti ktere spusti dezinformacni kampan, ale ze take dojde k ruznym mezinarodnim akcim a nabidka ze strany nekterych zemi zapadnich demokracii, ale take k preruseni mnohych kontaktu a jednani, na kterych ceskoslovenska strana nemela absolutne zadny zajem. Alespon ne v dohledne dobe.
Temto cilum cs. zpravodajske sluzby vysel vstric i spolkovy kancler Rakouske republiky Bruno Kreisky, ktery nabidl sikanovanym signatarum asyl v Rakousku a dalsi zeme umoznily tak presne to, co ceskoslovenska zpravodajska sluzba predpokladala a ocekavala. Z Ceskoslovenska zacali odchazet mnozi signatari Charty 77. Ti, kteri byli doma rezimem opravdu sikanovani, ale take mnozi, kteri se mohli bez obtizi "vystehovat", kdyz byli predtim zpracovani a zavazani ke zpravodajske a spionazni cinnosti. Hlavni napor smeroval do Rakouska, ktere svoji "socialistickou" politikou umoznovalo dost nerusene pole pusobnosti ceskoslovenske, ale i dalsim zpravodajskym sluzbam a zejmena snadne pronikani do ostatnich zapadnich statu. A dale - do Ceskoslovenska zacaly proudit valuty, tolik potrebne v tezke hospodarske situaci statu. Neznamym lidem, jako napr. V. Havlovi, zacaly vychazet neuverejnene knihy, hry a basne, ruzna hnuti ochrancu prirody a lidskych prav zacala organizovat sbirky z vladnich, verejnych a soukromych zdroju, ktere naplnovaly chartistickou pokladnu a pomalu, ale nepretrzite proudily do Ceskoslovenska. Mnozi chudi a neznami emigranti ci chudi a neznami publiciste zacali doma i v zahranici "bohatnout", ale mnozi, zapomenuti a neznami doma, zacali v exilu svoji cinnost s ovlivnovanim verejneho mineni za penize danovych poplatniku. Jejich dulezitost a vyznam zacal stoupat po procesu, ve kterem bylo postaveno pred soud deset osob, ale trest nastoupili jen nekteri z nich, pricemz cely trest az do posledniho dne vykonali jen J. Dienstbier, V. Benda, a P. Uhl. Ostatnim byl trest zkracen, prerusen ci jinak zastaven. Na mezinarodni scenu nastoupily jine, dulezitejsi udalosti, sovetska okupace Afghanistanu, iracko-iranska valka, Nikaragua ci Grenada. Dulezitym faktorem vsak zustalo to, ze cs. zpravodajska sluzba, neboli Federalni sprava zpravodajskych sluzeb ministerstva vnitra CSSR, ziskala trvaly vliv a kontrolu nad denim Charty 77 a zacala urcovat, kdo, kdy a jak dlouho bude mluvcim, co, kdy a k cemu bude vydano prohlaseni a casto obsah techto prohlaseni sama dodala. Dezinformacni kampan, zahajena ve spolupraci se sovetskou KGB, zacala prinaset sve ovoce. "Objektovy svazek Charta 77" se zacal plnit a vracet investovane prostredky, namahu a cas zpravodajskych pracovniku.
V zahranici se mohl aktivovat napr. plk. Hodic, sluchu se zacalo dostavat lidem typu Mlynare, Grusi ci Kohouta, zacala se plnit konta Havla ci Vaculika, pripravovalo se "blahoreceni" neznameho, drivejsiho komunisty, basnika J. Seiferta na Nobelovu cenu za literaturu, aby se zvysila dolarova dotace Ceskoslovenska. Dolarove fondy, urcene z USA z mnoha zdroju, zacaly proudit na konta i na jine ucely. Mnozi postizeni, neznami a neurceni, nepatrici mezi "vyvolene" a nepodrobeni, se dostali na periferii, jini si zacali za tuzexove bony kupovat i sul. Na FMV se zacal uskutecnovat novy projekt - elektronizace Charty a jejich signataru.
Mnozi signatari Charty 77 zacali byt "politikou" chartistickych predstavitelu rozhorceni, protoze za ne cim dale, tim vice hovorili lide, aniz se jich ptali na jejich nazory. Mnozi svuj podpis odvolali a mnoho dalsich by ho odvolalo, kdyby jim v tom nebranily moralni zasady. Pri podpisu vyjadrovali souhlas s tim, ze je treba neco delat, ze nesouhlasi s politickou situaci v zemi a ani se nesmirili s okupaci. Nepredpokladali vsak, ze si mnozi lide z Charty na jejich podpisu vybuduji placenou, devizovou existenci. Vratime-li se jeste trochu zpet do minulosti, muzeme snadno vystopovat, proti komu a jak byl veden uder politicky ci policejne. Tak napr. mnozi mluvci Charty 77, vesmes byvali komuniste, nebyli nikdy soudne postizeni. Napr. prof. Patocku utyrali vyslechy k smrti, avsak dalsi, napr. dr. Hajek, H. Marvanova a ostatni nebyli nikdy zadnym zpusobem postizeni. Take politika "vystehovani" byla znacne rozdilna. Zatimco mnozi signatari byli vystaveni nejhorsim represim ze strany policie a bylo jim braneno ve vystehovani, mnozi prominentni signatari se vystehovali snadno a bez potizi, ackoli patrili k byvalym spickam. Plukovnik Hodic se mohl vystehovat, aniz by nekomu vadilo, ze byl nositelem statniho tajemstvi. Bez problemu odejel Mlynar, byvaly tajemnik UV KSC, spisovatel Grusa, predtim dva mesice ve vazbe, mohl potom bez problemu odjet do USA na tzv. studijni cestu, po niz zustal v BRD, kde obdrzel bez potizi nemecke statni obcanstvi, ackoli cekaci lhuta je minimalne 7 let. Snadno a bez potizi se etabloval v Rakousku P. Kohout, ve Svedsku se mohl bez potizi usidlit atomovy fyzik prof. Janouch, aniz by ceskoslovenskym uradum vadilo, ze byl nositelem nejtajnejsich atomovych informaci, J. Pelikana cekal v Rime sedmipokojovy byt a pozdeji kreslo poslance Evropskeho parlamentu. Jiri Nemec odjel do Rakouska dokonce dvakrat, aniz mu v jeho cestach cinila statni bezpecnost nejake potize. Zrejme jeho prvni instrukce byly nedostatecne a bylo treba je v Praze doplnit. Zajimavou postavou emigrace je take Vilem Precan, Ivan Medek a Karel Kyncl. Posledni dva jmenovani odjeli s presne stanovenymi ukoly a zaujali sva mista ve Vidni a v Londyne, kde vlastne pusobi dodnes. Zpravodajska sluzba rozprostrela prostrednictvim Charty 77 svoji sit nejen po Evrope, ale po celem svete. Pod jeji hlavickou nebo jeji zastitou se zacaly tvorit ruzne organizace, fondy a nadace, do kterych proudi financni prostredky z celeho sveta. Charta prostrednictvim svych zahranicnich zastupcu navazala sva tajemna spojeni do Svycarska, Jihoafricke republiky, Iranu, Libye, Nikaragui ci Kuby, ale take do tzv. zemi tretiho sveta v Africe, na Strednim a Blizkem vychode, kde uskutecnuje zamery cs. zpravodajske sluzby.
Hned od pocatku vzniku Charty 77 byla v jejim prazskem centru vytvorena nalada podeziravosti, pomlouvani a falesnych informaci. Takovouto politiku zastavala proti nazoru ostatnich kdysi mluvci Charty pani Tominova, ktera v prazskem centru ziskavala znacny vliv. Vyuzivala k tomu i svych fyzickych prednosti a jazykovych znalosti. Do prazskeho centra Charty nemohl byt bez jejiho souhlasu, a samozrejme souhlasu jejich privrzencu, prijat nikdo, kdo by mohl jakymkoli zpusobem ovlivnit cinnost teto skupiny. Pro potvrzeni teto okolnosti zinscenovala Statni bezpecnost dokonce jeji tzv. prepadeni, aby byla posilena jeji pozice. Petruska Sustrova byla zase jednou instruovana StB v Praze tak, ze pod zaminkou jejiho oduvodneneho oddaleni byla "zavlecena" na venerologickou kliniku U Apolinare za ucelem zjisteni, zda neni pohlavne nemocna. Jak znamo, byla pani Sustrova aktivni funkcionarkou mladeznickeho hnuti, clenkou KSC a v Charte 77 dostala za ukol koordinovat cinnost mezi Chartou 77 a katolickymi signatari s cilem proniknout do katolickeho hnuti, kam se StB za dlouha leta pres vsechnu snahu nemohla uspesne "etablovat". Jinak byla drive pouzivana prazskou kriminalkou jako "volavka" v prazskem podsveti. Kdo a jak prisel na myslenku, aby spravoval tzv. Fond Charty (Charta Foundation) prof. Janouch, legalne vycestovany z Ceskoslovenska a usazeny ve Svedsku, neni tak docela jasne. Jasne je zrejme jen to, ze jeho tchanem je byvaly aktivni politicky prominent Komunisticke strany Sovetskeho svazu prof. Arnost Kolman, na sklonku sveho zivota vycestovany do Svedska s Janouchovou sovetskou manzelkou. Proc prave on a proc Svedsko neni, vzhledem k temto okolnostem, zase tak docela tajemne.
Svedsko jako neutralni zeme patri k zajmovym oblastem SSSR a jeji spionazni centraly. Ze Svedska lze snadno kontrolovat severni kridlo NATO, tj. Dansko a Norsko a ovlivnovat nejblizsiho souseda, Finsko. Krome toho SSSR potrebuje mit pod svoji kontrolou severni morske cesty a volny pruchod do leningradske namorni zakladny, kde je sidlo a velitelstvi dulezite Balticke flotily. Svedsko, zeme po dlouha leta spravovana demokratickou vladou pod vlivem socialne demokraticke strany se silnymi sklony k levemu kridlu a antiamerickou politikou, zeme, jejimz kredem je vedet vse o svych obcanech do nejmensich podrobnosti, je vhodnym objektem pro pobyt a cinnost vychodnich zpravodajskych sluzeb, prvorade sovetske, byvale vychodonemecke a ceskoslovenske. Liberalni panovnik, ani jeho manzelka nemeckeho puvodu, nejsou zarukou tvrdeho postoje proti vlivu a pronikani techto zpravodajskych sluzeb.
Kdyz finance Charty zacaly dosahovat milionovych castek, bylo nutne vytvorit fond, ktery by tyto castky nejen spravoval, ale i investoval. I kdyz vybor Nadace Charty ma mezinarodni slozeni, je presto zajimave, ze jeji penize nejsou ve Svedsku, ale u zapadonemecke Kommerzbank v Hamburku. Neni predmetem studie rozebirat tuto dulezitou okolnost, ale vzhledem k mimoradnemu objemu nemeckych bankovnich operaci po celem svete a silnym bankovnim stykum a mensim danim, bylo umisteni tohoto fondu do Kommerzbank Hamburk optimalnim resenim, nebot tato banka ma sve filialky temer ve vsech zemich a jeji bankovni prevody jsou tezko vystopovatelne. Investice techto penez do ruznych transakci a nakup ruznych akcii prinasi pak Charte 77 mimoradne vysoky zisk a dale - to je z hlediska zpravodajskeho velice dulezite - umoznuje predsedovi teto Nadace cesty po celem svete a ve prospech Nadace, s mnozstvim setkani s kterymkoli agentem ci pracovnikem spionazni sluzby v kteremkoli state a v kteremkoli luxusnim hotelu, aniz by to bylo komukoli napadne. Po etablaci v Praze se tyto styky dale usnadnily.
Puvodne proklamovanym cilem nadace byla pomoc policejne ci justicne postizenym obcanum, signatarum Charty 77. Ve skutecnosti se stala tato pomoc presne ve smyslu pozadavku cs. zpravodajske sluzby stalym tokem zahranicnich deviz, proudicim do Ceskoslovenska, pricemz rozdelovani techto penez ridil v CSSR triumvirat Sabatova-Uhl-Siklova a podle zname praxe dostavaji tyto penize vsichni z uzkeho vedeni prazske skupiny, zatimco opravdu postizeni byli odkazani na jejich milost ci nemilost. Pravidelny prisun penez dostavaji i nekteri prominentni signatari Charty, jako napr. dr. Pacovsky (byvaly clen UV KSC), aniz byl nekdy jakkoli policejne postizen, pricemz bere sam vysoky osobni duchod. V tomto smyslu poskytly nektere zapadni vlady, napr. USA, sve dotace Nadaci Charty. Bohuzel vsak dale se jiz nikdo nezabyval tim, zda se darovane penize dostaly na ucely, pro nez byly Nadaci poskytnuty.
Politika "glasnosti", proklamovana v Charte, byla uplatnovana vlastne jiz mnohem drive, nez se na politicke scene objevil M. Gorbacov. Tato politika vsak sledovala jiny zamer a cil. Antikomunisticti predstavitele a signatari Charty se mylne domnivali, ze ziskaji vyuzitim byvalych styku prominentnich predstavitelu komunistickeho rezimu politiky ci demokraty zapadniho sveta. Zpravodajska sluzba vsak sledovala sve uzke cile. Vetsinou zadnym zpusobem nebranila temto stykum, nebot je mela pod kontrolou a chtela mit naprosty prehled o tom, s cim a s jakymi navrhy tito lide do Ceskoslovenska prichazeji a jake smery, politicke, kulturni, socialni, nabozenske ci jine predstavuji. Domnivaji se, ze mnozi z techto lidi maji uzke vztahy k zapadnim zpravodajskym sluzbam a ze by bylo mozno tyto vztahy a styky vyuzit. Pokouseli se vyuzit techto styku k difamaci osob ci skupin nebo organizaci, jako tomu bylo napr. v 80. letech pri navsteve americkeho spisovatele Grahama Greena, ktereho navic korumpovali obrovskym mnozstvim cennych daru. Greene pak svymi prohlasenimi v USA o nabozenske svobode v Ceskoslovensku znacne poskodil usili katolicke cirkve, coz bylo vlastne zamerem zpravodajske sluzby. Tento pan pak dokonce v zoldu sovetske KGB se stejnym cilem a zamerem navstivil SSSR.
Dalsi politicky prominent dr. Precan se usidlil ve Spolkove republice a byla mu sverena tzv. Dokumentace Charty. Byvaly major KGB Alexej Mjagkov ve sve knize "Inside the KGB" predklada ctenarum tajne dokumenty, v nichz tvrdi, ze na uzemi SSSR, ale i jeho spojencu, neexistuje nic, co by nepatrilo do kompetence KGB. Stejny system byl uplatnovan v zemich tzv. socialistickeho tabora. Zatimco napr. v Rakousku by tamnejsi tajna sluzba potrebovala ctyrnasobne zvetseni, aby mohla sledovat podezrele cizince, v SSSR pak pripadaji na kazdeho cizince tri az ctyri agenti tzv. NN - sluzby , kteri je sleduji na kazdem kroku. Bez povoleni, souhlasu a kontroly dokladu se nedostal do SSSR, ale i do Ceskoslovenska, NDR ci Polska zadny obcan, aniz by o nem tato sluzba nevedela. Proto je takove soustredovani dokumentu o obcanech - signatarich ci nesignatarich Charty 77 nebo jejich sympatizantech v zajmu zpravodajskych sluzeb, ale take z hlediska jejich bezpecnosti znacne rizikove, protoze: 1. neni zajisteno, aby bylo zabraneno jejich uniku, 2. vymyka se jakekoli kontrole, 3. je v rozporu se zakonnymi predpisy zeme, 4. odporuje nejvlastnejsim zajmum evidovanych osob.
Jestlize vsak takove dokumentacni stredisko bylo v nedavne dobe preneseno do Bavorska na svarcenbersky zamek a svereno dr. Precanovi, pak toto nebezpeci znacne stouplo. Charta 77 si z vytezku Nadace postavila u polarniho kruhu budovu, oznacenou jako hotel, v nemz je computerove stredisko, ktere soustreduje informace o vsech signatarich a nakonec i o obcanech ceskoslovenskeho puvodu v zahranici. Pri ceste prof. Janoucha do SSSR, coz je jiste paradox, se clovek nevyhne ruznym podezrelym okolnostem. Predseda Nadace, jenz z fondu Nadace posila financni prostredky odpurcum rezimu, jede na pozvani mirove organizace, za niz stoji sovetska KGB, na delsi navstevu do SSSR, ktery dosadil normalizacni rezim v Ceskoslovensku, je kontaktovan pracovniky KGB a opet se bez nejmensich potizi vraci zpet. Kdo zaruci, ze elektronicky soustredene informace z vyse uvedeneho computeroveho strediska nebyly prave touto cestou (nebo pri normalnich navstevach jeho sovetske manzelky v SSSR) dopraveny do balasinske centraly KGB, ktera ma o ne eminentni zajem? Citujme proto opet byvaleho majora KGB Mjagkova: Kontrolovat doklady cizincu pri prekroceni sovetskych hranic, obsah jejich zavazadel a tiskovin a dbat na to, aby opustili ve stanovene dobe uzemi SSSR. - Ve stati, kde popisuje vseobecnou plnou moc KGB, pise: Pred rozhodnutim uradu predbezne zkoumat a schvalovat povoleni ke vjezdu i k vyjezdu do nebo ze Sovetskeho svazu.
Z teto citace je tedy naprosto jednoznacne, ze vse, co se deje, a to nejen na uzemi SSSR, ale i v jeho satelitnich statech, se deje s vedomim KGB a navic s vedomim Federalni spravy zpravodajskych sluzeb ministerstva vnitra CSSR. Na zacatku teto studie bylo uvedeno, ze zpravodajska sluzba se snazila, aby se jejim prostrednictvim dostali do zahranici jeji agenti, vypovezeni, vystehovani nebo presidleni do Rakouska jako signatari Charty 77. Prevazne se jedna o tzv. underground, lidi bez existence, vzdelani a jakychkoli moralnich zasad. Mnozi z nich jezdili a byvali pritomni na mejdanech u Vaclava Havla na Hradecku u Trutnova. Casto se jich tam seslo pod dohledem StB az na tri sta.
Rada z nich dodnes zije v Rakousku, Nemecku, Svycarsku, Francii, Anglii, USA ci dokonce v Dominikanske republice nebo v Australii. Na teto planete neni jedineho mista, jez by nebylo zajmovou oblasti 17 odboru sovetske KGB. Styk s temito lidmi obstaravala videnska centrala zpravodajske sluzby na cs. zastupitelskem urade a poskytovala jim pro jejich cinnost financni prostredky. Tak napriklad ve dnech 3. - 5.7.1987 se sesla na zamecku v Klement, asi 50 km od Vidne, skupina tzv. undergroundu za ucasti exilove prominence. Zajimave na tomto setkani je, ze zamecek si pronajal clen undergroundu Vokaty, clovek bez staleho prijmu, takze pro neznale mistnich pomeru by mohla vzniknout otazka, z jakych prostredku pan Vokaty tento pronajem a tridenni pohosteni platil. Jako "prekvapeni" byl prijezd dr. Jiriho Hajka, ktery se dostavil svym autem a jemuz pripravil vrele privitani dvakrat vyemigrovany "filozof" Jiri Nemec. Ted bychom se zase mohli ptat, za jakym ucelem a z jakeho popudu se dostavil do Rakouska dr. Hajek, jenz byl v Ceskoslovensku tak pronasledovan, ze jeho syn musel jit studovat do Norska. Jak je mozne, ze tento byvaly prominentni komunista dosazeny do Dubcekovy vlady na popud KGB, s nimz udrzoval styky Dubcekuv bratr, sam dustojnik cs. zpravodajske sluzby, dostal ceskoslovensky pas a vizum k teto "soukrome ceste".
Zajimave by take bylo, kdyby nam vidensky rezident, pan Medek, sdelil, proc o teto navsteve nereferoval ve Svobodne Evrope ci v Hlasu Ameriky, kdyz je jinak svymi zvlastnimi kanaly a linkami, z nichz jedna vede na stul kulturniho atase ceskoslovenskeho velvyslanectvi ve Vidni, informovan o vsem moznem. Jiste je, ze by takoveto "historicke setkani" zajimalo mnoho lidi v zahranici. Mozna to vsak uniklo pracovnikum rakouskeho Abwehru, ktery nema tolik sil a prostredku jako KGB ci detasovana centrala ceskoslovenske zpravodajske sluzby ve Vidni, v Linzi ci v Salzburgu. Mnoha tato spojeni jsou vedena po telefonnich linkach, prostrednictvim kuryru, ridicu cs. automobilove dopravy s tabulkou T.I.R., coz v prekladu neznamena "Tovar ide Rusom", ale zamaskovane cesty dalsich agentu na Zapad. Zajimave by take bylo, kdyby nam sam rezident mohl sdelit, odkud a jak dostaval tak rychle ruzna prohlaseni a materialy Charty 77, jez mela casto vyslovene dezinformacni charakter. Nechodila snad obvyklou a oblibenou cestou cs. zpravodajske sluzby pres Ceske Budejovice na Linec a dale do Vidne ci Salzburku se zastavkou v Zell am See, nebo je tajne donaseli agenti StB ceskoslovenskym osobam v pohranicni strazi, bydlicim v blizkosti rakouskych ci ceskoslovenskych statnich hranic? Ci snad je primo dodavalo z kuryrnich pytlu cs. velvyslanectvi nebo Ceskoslovenske aerolinie na letisti ve Schwechatu u Vidne? Tady postradame tu chartistickou "glasnost", propagovanou na zacatku iniciativy, kdyz jeste byla chuda a byli v ni lide, kteri se domnivali, ze by mohli svoji cinnosti a natlakem na cs. vladu a KSC dosahnout zmeny pomeru v CSSR ci "dodrzovani vlastnich zakonu". Ty tam jsou doby od chvile, kdy ceskoslovenska StB vzala oteze Charty pevne do svych rukou.
Castou otazkou, kterou pokladaji obcane doma i v exilu je, proc a z jakych duvodu trpela cs. vlada, strana ci ministerstvo vnitra Chartu 77 ? Zda nemeli tolik sil, prostredku ci odvahy znicit tuto tzv. obcanskou iniciativu. Samozrejme, ze meli. Ale duvodu je nekolik a je mozne je shrnout do techto bodu:
1. Ceskoslovensky rezim si Chartu udrzoval jako svoji lidovou opozici, aby vyvolal zdani demokraticnosti a dodrzovani lidskych prav v zemi, nebot je predmetem caste kritiky.
2. Cs. zpravodajska sluzba a Statni bezpecnost mely ve vedeni Charty 77 sve lidi, jejichz prostrednictvim jeji cinnost usmernovaly a ovlivnovaly.
3. Prostrednictvim Charty 77 se cs. politicke, vladni a zpravodajske organy dozvidaly o umyslech a opatrenich domaci i zahranicni opozice, o nazorech a poselstvich predstavitelu zapadnich demokracii, ktere v Praze, Brne ci Bratislave tlumocily pri svych navstevach vladni nebo soukrome osoby. Jejich rozhovory byly prisne sledovany, odposlouchavany, shromazdovany a vyhodnocovany. Nazory, ze se tyto schuzky mnohokrat uskutecnily bez vedomi Statni bezpecnosti, jsou naivni a neoduvodnene, nebot tajna policie pri navstevach CSSR sledovala od prijezdu az do odjezdu vsechny dulezite osobnosti bez ohledu na cas a naklady.
4. Prostrednictvim Charty byly vydavany ruzne dezinformace, ktere mely za cil klamat svetove verejne mineni a vnaset neklid, nedorozumeni a neduveru a byla casto pricinou rozkolu jednoty zapadnich mirovych hnuti a ochrancu prirody.
5. Mnozi signatari Charty 77, zavazani a vyskoleni pro spolupraci s cs. zpravodajskou sluzbou doma i v zahranici snadneji ziskavali jako "obeti rezimu a zastanci lidskych prav" duveru, a to jak mezi obcany doma, tak v zahranici, a mohli i lepe pronikat do exiloveho zivota, jeho organizaci nebo zahranicnich zpravodajskych ci spionaznich sluzeb. Mnozi ziskali vliv, vstup a duveru ve vysokych vladnich, soukromych ci univerzitnich mistech, organizacich, spolecnostech, nadacich a byli prijimani jako konzultanti nebo poradci pri reseni dulezitych politickych rozhodnuti.
6. Ceskoslovenske sdelovaci prostredky vedly casto i naoko ostrou denunciacni kampan proti takovym osobam a pouzivaly k ni i nejblizsich rodinnych prislusniku. V exilu pak tito lide casto vystupovali jako nesmiritelni odpurci rezimu, aby pak na cizi cestovni pasy, s jinymi jmeny a pres jine zeme, jako napr. Rakousko, Madarsko, Polsko nebo Jugoslavii, jezdili do Ceskoslovenska, kde podavali v tajnych bytech nebo uradovnach zpravodajskych sluzeb ministerstva vnitra nebo ministerstva narodni obrany sve "raporty", dostavali dalsi pokyny ci materialni vybaveni pro svoji spionazni praci, vyrobene v laboratorich ministerstva vnitra v Praze -Podoli, nebo ve veznicich, jako jsou Valdice, Ruzyne ci Leopoldov. Jednim z takovych podezrelych cestovatelu byl plukovnik Hodic, signatar Charty 77, ktery si pro sve instrukce jezdil do Madarska nebo Rumunska, kde dostaval v tajnych vilach rumunske zpravodajske sluzby v Mangalii potrebne pokyny. Jeho misto ve videnskem Institutu pro strategicke studie zaujal nyni jeho pritel Zdenek Mlynar. K tomu snad neni treba dalsich komentaru.
K otazce, zda ceskoslovenske mocenske organy mohly znicit Chartu 77 ci ne, je mozno zaujmout jednoznacne kladne stanovisko. Prazske, brnenske ci bratislavske uzke vedeni Charty nepredstavovalo i s tzv. tajnymi spolupracovniky vice nez 30 - 40 osob. K tem patrilo jeste 10 - 15 aktivnich clenu VONSu. Ostatni signatari, roztrouseni nepravidelne po cele republice, bez vnitrniho spojeni, bez informaci o zamerech centralniho vedeni, nepredstavovali pro ceskoslovenske mocenske organy zadnou dulezitou organizaci, kterou by nebylo mozne behem jedine, centralne zorganizovane akce v nekolika nocnich hodinach znicit. Podle nazoru prislusnych cinitelu ministerstva vnitra by stacilo zavrit ci izolovat onech 30 - 40 osob, cimz by doslo k naproste destrukci cele chartisticke cinnosti. Z hlaseni signataru-agentu vedela federalni zpravodajska sprava ministerstva vnitra a prislusne organy StB narodnich ministerstev o hnuti kazdeho jednotlivce, o kazde jeho ceste ci umyslu. Bylo by mozno toto tvrzeni dolozit fakty.
Vetsim trnem v oku Statni bezpecnosti nez Charta 77 byl VONS. Vsak take za cinnost v nem zaplatilo vice osob mnohaletymi kriminaly, jako napriklad Albert Cerny z Brna, jehoz soudni a pak i vezensky postih pro neho znamenal doslova rodinnou i lidskou tragedii. Je to sice politovanihodna situace, ale v souvislosti s jeho zatcenim a uveznenim zde existuji podezrele okolnosti. Proc a z jakeho duvodu prave na neho bylo nalehano, aby umistil ve svem byte archiv Charty 77, o nemz se za zcela neobjasnenych okolnosti dozvedela nikoli brnenska, ale prazska Statni bezpecnost, aby ho pak i s panem Cernym zajistila. Ackoli byl Albert Cerny soucasne i clenem VONSu, starala se Charta o neho naprosto minimalne a ac je to k nevire, podporu jeho rodine poskytoval sovetsky akademik Sacharov. Charta 77 pro nej nemela "dostatek" financnich prostredku, ackoli jinak rodiny dalsich prave veznenych signataru Charty nepostradaly, krome manzelu, otcu ci milencu, vubec nic. Presto nelze tvrdit, ze by o cinnosti VONSu nemela Bezpecnost prehled, nebo ji naopak venovala malou pozornost. Prestoze ve VONSu byla rada osob jen formalne a nic nedelaly, a jejich jmenovita pritomnost pro ne byla jen duvodem devizovych prijmu, pracovala v nem na druhe strane rada statecnych a poctivych obcanu, ktere se nepodarilo presvedcit, zlomit ci ziskat ke spolupraci. Cinnost VONSu byla policii tim povestnym trnem v oku proto, ze odhalovala zamery a metody policejni, justicni a vezenske spravy. Krome nekolika "statecnych" nebyla rada ostatnich, podle vyjadreni jednoho z nich, ochotna v pripade potreby prejit z jedne ulice do druhe, prestoze za svoje clenstvi ve VONSu pobirali tuzexove bony. Zajimave vsak je, ze mezi tyto statecne a odvazne lidi je nutno pocitat predevsim ty, kteri byli soucasne hluboce vericimi krestany. Proto je natolik podivne, ze si prave VONS vybral za sveho mluvciho v zahranici pana Medka a dr. Nemce, ktery bez problemu a za vedomi siroke verejnosti vycestoval do Rakouska, ackoli do te doby formujici se VONS vyuzival k oznamovani svych sdeleni zpravodajskou agenturu Reuter, sidlici tehdy na Narodni tride, protoze v tiskove agenture AFP panovala, i po zruseni kancelare Reuter, neduvera, nebot v ni sedel agent StB. Stejna neduvera panovala i k zapadonemecke DPA pro jeji spolupraci se sesterskou organizaci v NDR - ADN, sidlici na drivejsim Engelsove nabrezi v dome cislo 78, pod bytem Vaclava Havla. Takze kdyz shrneme vsechny tyto podezrele a jakoby nahodne seskupene okolnosti a dosadime za nezname X patricne jmeno, muze se jevit jako opodstatnene, ze mluvciho VONSu v zahranici s jeho podivnymi znamostmi a styky dosadil nikoli VONS sam, ale Statni bezpecnost.
Zajimavy byl i postoj katolicke cirkve k Charte 77. Prestoze Charta i VONS vydaly kazdy zvlast nebo spolecne ruzna prohlaseni k situaci vericich a k nabozenske situaci v Ceskoslovensku, neziskala si Charta 77 duveru nejvyssich katolickych kruhu. Katolicka cirkev v Ceskoslovensku mela sve problemy se svymi kolaborujicimi knezimi, pusobicimi v hnuti Pacem in Terris, kteri se stali poslusnou hlasnou troubou rezimu. Kdyz jsem mel moznost diskutovat o teto otazce s vysokymi predstaviteli katolicke cirkve v Ceskoslovensku a ptal se po pricinach tohoto stavu, dostal jsem velice obsirnou, hodnovernou, ale i prekvapujici odpoved.
Katolicka cirkev byla vystavena za dobu komunisticke vlady v Ceskoslovensku od sameho pocatku obrovskemu tlaku, ktery byl vykonavan s cilem cirkev a cirkevni hnuti paralyzovat a postupne znicit. V pripade, ze se to nepodari (coz se prokazalo jako skutecnost), ziskat cirkevni hodnostare na svou stranu, zavazat je k poslusnosti a popr. je ziskat ke spolupraci jako agenty zpravodajske sluzby. Cirkev sama je nejlepe zorganizovanou spolecnosti, do niz je nesnadne proniknout a jeji cinnost paralyzovat. Takovemu tlaku nebylo cirkevni hnuti v Cechach a na Morave ani za nemecke okupace nikdy vystaveno, nebot cilem nemeckych okupantu nebylo cirkevni hnuti rozbit, ale ziskat ho ke spolupraci, popripade ho neprovokovat k aktivnimu protinemeckemu odboji. Protoze je podle sdeleni vysokeho cirkevniho predstavitele tlak na kazdeho cirkevniho cinitele i vericiho jiz znacne dlouhy a byly k tomu pouzivany vsechny dostupne metody (od vezneni, muceni, poprav k odnimani souhlasu k vykonu knezske sluzby, atd.), rada knezi v dusledku tohoto tlaku podlehla. Prilis casto a prilis verejne se hovorilo o uzke spolupraci olomouckeho biskupa Vrany a dekana bohoslovecke fakulty v Litomericich dr. Vymetala s StB. Cesta biskupa Vrany do Syrie ci predsednictvi dr. Vymetala v kolaborantske Pacem in Terris jsou toho dostatecnym dukazem. Neni snadne vyjadrit duvody cirkevnich kruhu k odmitani uzke spoluprace s Chartou 77. Lze to snad vyjadrit jednoduchymi slovy, ze "ceho je prilis, toho je dost", coz znamena - nac poskytovat agentum z Charty dalsi vedomosti o cinnosti dobre organizovane a fungujici cirkevni pospolitosti. Navic, kdyby si Charta 77 ziskala svoji cinnosti duveru sirokych cirkevnich kruhu a vericich, pak by pocet signataru-katoliku dosahl nekolika desitek tisic. O tomto faktu nas mohly presvedcit obrovske manifestace na moravskem Velehrade a slovenske Levoci. Kdyby byla tedy Charta 77 tak pritazliva pro ceske, moravske a slovenske katoliky, kteri svoji nabozenskou ucasti na techto slavnych poutich dali rezimu jasne najevo svuj postoj, pak by Charta nemela tisicovku, ale nejmene sto tisic signataru. To by ovsem musela svoji cinnosti byt pritazliva pro sirokou ceskoslovenskou verejnost, a cirkev sama, kdyby byla presvedcena o spravnosti jeji cinnosti, by sve verici k podpisu Charty 77 vybizela. Za tohoto stavu vsak o cinnost Charty mely vice zajem exilove kruhy v zahranici, cimz se vytvarelo, jak jsem jiz na zacatku rekl, vice legend a nepravd nez pravdy a objektivniho pohledu.
Byt disidentem v Ceskoslovensku nebylo tak docela nebezpecne. Zalezelo vsak predevsim na tom, cim byl disident predtim. A v Charte je disidentstvi dvoji, jak konstatoval casopis Paneuroaenne (vydavany v Nemecku). Cili potvrdil to, co je z duveryhodnych zdroju o Charte znamo jiz od roku od roku 1978, kdy se ve vedeni Charty zacaly prosazovat byvali prominentni komuniste, a to jak z ery Gottwaldovy, Zapotockeho ci Novotneho, tak z obdobi tzv. Prazskeho jara. Nejen tedy, ze byla Charta na scesti, ale nekterymi prohlasenimi, vzniklymi nepochybne v dilne StB, se dala do sluzeb teto organizace a klamala, jakoby nebylo dost dezinformaci, lzivych ci podvrzenych zprav vlastniho dezinformacniho centra federalniho MV, falesnych zprav, dopisu, hlaseni ci jinych pisemnosti, vyrobenych touto organizaci. Ze neni pro tyto sluzby nic nemozne ci vyloucene, staci pripomenout tzv. dopis prezidenta Reagana s vlastnorucnim podpisem, adresovany spanelskemu krali Juanu Carlosovi, jenz byl vyroben v roce 1981 v balasinske centrale KGB, vystavene finskymi firmami podle vzoru americke CIA. Kdybychom chteli pri teto prilezitosti citovat cesky vyrok o moznosti techto sluzeb, pak by do tohoto clanku spravne zapadlo rceni -nemozne ihned, zazraky do tri dnu.
Charta se nechtela stat politickou opozici, politickou stranou, organizaci s pevnou strukturou, jako napr. polske odbory Solidarita. Holandska komunisticka strana kdysi Charte sdelila, ze napriste bude jednat pouze s ni a nikoli s KSC, ovsem s podminkou, ze se Charta stane politickou organizaci a nikoli obcanskou iniciativou. Samo toto pojmenovani nic neznamena a nic nevyjadruje, protoze az na vyjimky obcane CSSR zadnou iniciativu nevyvijeli. Charta nebyla schopna zorganizovat se do hnuti jako napr. Jazzova sekce a nedovedla svoji cinnosti ziskat pritazlivost pro desetitisice lidi, jako prave Jazzova sekce. Charta se stala v povedomi obcanu Ceskoslovenska organizaci, "jejiz clenove si sami rozbijeji hlavu, aniz by vedeli proc." Vetsina lidi se domnivala, ze byt signatarem Charty je neco jako dusevni uchylka, neco jako prechodne ci trvale pomateni smyslu bez jakehokoli vyznamu pro spolecnost. Proto take Charta neziskala na svoji stranu nejen vetsinu, ale vubec takovou cast obyvatelstva, aby ji rezim bral vazne a musel dojit k zaveru, ze je nutne s ni vest dialog. Proto se rezim take tvaril, jakoby neexistovala, na jeji petice neodpovidal a jeji mluvci ignoroval. Pro domaci verejnost byla Charta neco jako mrtvy, dodatecne zabaleny do zimniku, aby mu nebyla zima. Charta je tedy dite rezimu, ktere bylo vypiplano materskym mlekem zpravodajskych sluzeb a teprve potom doslo i tak "vyznamnym cinitelum mezinarodniho delnickeho hnuti", jako byl V. Bil'ak a spol., ze to muze byt uzitecna organizace imperialistickych idiotu, pomahajicich si uplest provaz, na nemz se pak sami obesi. Nebot Charta byla vice znama v zahranici nez doma, a kdyby jeji cinnost, organizovanou a rizenou moskevskou a prazskou organizaci KGB a StB, prestaly popularizovat rozhlasove stanice, zejmena Hlas Ameriky a Svobodna Evropa, sesla by na ubyte. Vice nez vlastnimu obyvatelstvu a exilu, prospivala temto chobotnicovym organizacim, pomahajicim v zoldu komunismu zachvatit cely svet. Ceskemu obyvatelstvu by se to mohlo jevit zcela podobne, jako onen povestny plakat z dob nacisticke okupace, na kterem byla namalovana krvava ruka, rozpinajici se z Moskvy nad Prahou a svetem. Napis byl jeste krutejsi nez kresba samotna. Jak blizko pravdy byl autor tohoto plakatu, o tom jsme se mohli presvedcit a stale presvedcujeme. Katyn, varsavske povstani, berlinske povstani, okupace Ceskoslovenska. A k tomu vlastni genocida, ktera znamenala smrt vice nez 20 milionu sovetskych obyvatel, milion Afghancu padlych v boji za svoji svobodu. K tomu vsak Charta mlcela! Tato fakta se nehodila do programove casti dezinformacniho centra. Zato se tam hodilo podekovani arcibiskupovi Desmondovi Tutu ci poselstvi nikaragujskemu Ortegovi. Kdyz dva delaji totez, neni to totez. I poradci prezidenta Reagana ci Bushe by meli byt lepe informovani, nez jejich usty podekovali za vytrvalou cinnost ceskoslovenske zpravodajske sluzbe za "spolupraci" s Chartou 77. Take vladni, verejne a soukrome zdroje financnich a jinych prostredku pro Nadaci Charty by se mely vice zajimat, jak se s temito prostredky zachazi a komu jsou urceny.
Zaver
Po precteni tohoto clanku by mohl vzniknout dojem, ze vetsina signataru Charty 77 uzce spolupracovala s ceskoslovenskou Statni bezpecnosti. Tak tomu vsak samozrejme neni. Mezi signatari byla vetsina poctivych a obetavych lidi, kteri podepsali toto prohlaseni s cistym umyslem. Dnes toto prohlaseni jiz nepostacuje, nebot mnozi signatari jsou cinnosti a ruznymi projevy svych "mluvcich" znechuceni. Charta nechtela byt zadnou politickou ci jinou organizaci s pevne stanovenou strukturou. To odporovalo zajmum ceskoslovenske policie a zajmum nekterych kruhu v Charte same. Predevsim proto, ze by policie mohla ztratit absolutne prehled, ktery svoji cinnosti Charta umoznovala. Dale, vytvorenim takove struktury (napr. podle vzoru politickych stran) by prominentni cinitele Charty ztratili sve postaveni, ktere meli na zaklade nedemokratickych forem rizeni. Tak napriklad mluvci Charty nebyli a nejsou voleni se souhlasem vsech signataru, prohlaseni jsou vydavana za celou Chartu, aniz by ostatni o nich vedeli, nebo se k nim mohli vyjadrit. Neni udrzovano zadne vnitrni spojeni, a tak ostatni signatari nemaji absolutne zadny prehled o zamerech a cinnosti "svych mluvcich". Take clenem VONSu se podle jejich vyhlaseni muze stat kazdy signatar Charty, ale ve skutecnosti jim mohl byt jen ten, koho uzky kruh pro tuto praci urcil, vybral ci odsouhlasil, prestoze mnozi lide byli a jsou ve VONSu pouze formalne.
Pri svych navstevach v Ceskoslovensku a pri rozhovorech se signatari Charty i radovymi obcany jsem dosel k presvedceni, ze hlavni moc v Ceskoslovensku vykonava statni policie, zejmena pak slozky ktere patrily do zpravodajske spravy federalnich sluzeb MV. Tyto policejni, zpravodajske, spionazni a kontraspionazni organizace rizene sovetskou tajnou sluzbou KGB, maji takovou moc, ze kontrolovaly v podstate cely zivot v CSSR. Jejich agenti jsou rozmisteni od ministerstev az po nejmensi dilnu, provoz ci kancelar. Statni policie mela obrovskou sit svych informatoru, kteri za drobne vyhody ci pardonovani ruznych prestupku (napr. opilstvi, poruseni dopravnich predpisu, mensi kradeze apod.) se za tyto protisluzby stavali beztrestni. Proto nelze predpokladat, ze cinnost takovehoto spolecenstvi, jako je Charta (ktere KSC a bezpecnosti lezelo v zaludku od sameho vzniku), nechali bez povsimnuti. Vzhledem k tomu, ze se spionaznim a protispionaznim organizacim podarilo proniknout a ovladnout i ruzne zahranicni vladni, polovladni ci soukrome organizace a sdruzeni, je naivni se domnivat, ze by nepronikly do tak otevreneho spolecenstvi jako Charta 77 a od sameho zacatku ho nemanipulovaly. Mezi zpusoby a prostredky statni policie patrily difamace, zastrasovani, biti a unosy, ale take podobne akce, provedene jen naoko k oklamani verejnosti. Za timto ucelem provadela zastiraci manevry, aby oddalila osoby, ktere potrebovala ziskat, skolit nebo vybavit ruznymi prostredky a pomuckami. Kratkodobe vyslechy, pobyty v psychiatrickych a podobnych zarizenich jsou vhodne k tomu, aby agent nebo konfident mel potrebne alibi pro toto obdobi. K tomu slouzi rada tajnych bytu, celych domu, vil a ruznych zarizeni, ktere policie vlastni a mohla by je pro tyto ucely vyuzit. Mezi ne patrila i takova zarizeni, jako je Statni sanatorium, nemocnice pro prislusniky MV, uzavrena oddeleni Vojenske nemocnice v Praze-Stresovicich a ozdravovny MV po cele republice.
Ke zvyseni duveryhodnosti svych agentu pouzivala cs. statni policie i takove metody, jako jsou "napadani, odvleceni, prepadeni a biti" bez vaznych nasledku. Takove akce jsme mohli sledovat jiz od sameho zacatku vzniku Charty 77, ale i pri jinych prilezitostech. Oznameni takoveho cinu verejnosti pak zvysuje duveru v napadeneho, aniz by nekomu prislo na mysl, ze se jedna o agenta, informatora nebo donasece bezpecnosti a nikoli o obet.
Pri sledovani duvodu vystehovani dojdeme take k prekvapujicim zaverum. Zatimco nekterym jedincum kladla Bezpecnost, ktera jedina rozhodovala o tom, kdo se smi ci nesmi vystehovat, neuveritelne prekazky spojene s psychickym i fyzickym natlakem az na hranice unosnosti, pricemz byly jako duvody zamitnuti uvadeny nejruznejsi, obvykle vymyslene duvody, nekterym lidem bylo vystehovani povoleno bez nejmensich prekazek. Pritom, jak jsem jiz uvedl, se jednalo o osoby politicky, spolecensky i jinak vysoce postavene, casto nositele tzv. duleziteho vojenskeho a statniho tajemstvi. Jak jsou znamy metody prace Statni policie, pak jsou tyto pripady nanejvys podezrele a proto byvaly casto predtim zakryvany temito opatrenimi (unosy, zbiti apod.). Velice zajimave je i srovnani ruznych dokumentu, vydanych Chartou 77. Jejich pozornym studiem je mozne vystopovat, kdo vedl ruku pisatele, cili rukopis Statni policie, nebo kdy takova prohlaseni byla vyrobena primo v jejich dilnach. Pri rozhovoru s jednim byvalym vysoce postavenym disidentem, ktery byl po predchozim vezneni vyhosten na Zapad, vypravel o metodach Statni bezpecnosti, ktere pouzivala pri natlaku na obvinene. Predne to byly mnohahodinove, nocni vyslechy, pri kterych vysetrovatele predstiraji hluboke znalosti o "trestne cinnosti", nadhazuji moznosti rozsireni trestniho stihani o nebezpecne paragrafy, jako jsou spionaz, velezrada, nebo sabotaz ci podvraceni republiky, na ktere byly sazby od 8 do 25 let vezeni nebo i smrt. Obvineny byl po dlouhe mesice naprosto odriznut od rodiny a znamych, bez styku s vnejsim svetem. Po delsim obdobi, kdy se vysetrovatele domnivali, ze jiz "zmekl", mu byla nabidnuta spoluprace ci verejne prohlaseni s okamzitym zastavenim trestniho stihani a propustenim z vezeni. Vypravel mi, jak mu StB predlozila vyrobene pisemnosti, ze byl na pochybach, jestli je opravdu nepsal on sam. A kdyz odmitl uznat autorstvi techto pisemnosti, meli jiz vysetrovatele v zasuvce vypracovanou expertizu Vyzkumneho ustavu MV, ktera jednoznacne potvrzovala jeho autorstvi. Kdyz odmitl nabidku ke spolupraci, zhorsil se natlak na neho jak ze strany vezenske spravy, ktera ochotne plnila prani StB, a ktera je brala jako prikaz, nebot se ji bala, tak byl casto do cely nasazenym kriminalnikem napadan a tyran. Toto svedectvi, o jehoz verohodnosti neni pochyb, dokumentuje moznosti cs. statni policie, ktera v totalitnim systemu nebyla ve sve cinnosti omezovana, mela k dispozici neomezene financni fondy, z jejichz pouzivani nemusela predkladat vyuctovani a mela k dispozici nejnovejsi techniku, koupenou, ukradenou ci jinak ziskanou ze zapadnich zemi.
Poslednim momentem, vzbuzujicim podezreni vuci Charte a nekterym jejim signatarum byla naprosta beztrestnost pri vydavani ruznych prohlaseni. Jestlize vydali podobna prohlaseni jini, jako napr. Vybor Jazzove sekce, byli ihned volani k vyslechu a bylo jim vyhrozovano soudnim a trestnim postihem, a to proto, ze tato prohlaseni zrejme neprosla "schvalovacim rizenim" ci byla vydana bez vedomi a souhlasu StB. Je toho mnoho neznameho, co by vyzadovalo dalsi zkoumani a sledovani vcelku siroke a neomezovane cinnosti Charty 77. Jednoznacne je vsak mozno z dolozenych znalosti a svedectvi tvrdit, ze kdyby mela StB a KSC zajem na tom, aby Charta 77 prestala fungovat, zanikla by v tichu a klidu pres noc.
pětice donašečů - Egon Čierný, Josef Hodic, Václav Hyndrák, Jiří Kořínek ani Vladimír Škutina
Žádné komentáře:
Okomentovat