O překonávání těžké německé minulosti
Posted on 18 December 2009
Článek - rozhovor s tímto švýcarským historikem přinesl web. Delský potapeč . Vcelku zajímavé čtení - on článek uručitě nebyl vybrán náhodně . Autor je stoupencem nepolitické korektnosti a pohrává si s myšlenkou konzervatiní revoluce.
Věřím, že jako intošská potrava pro fajnšmekry je to IN, dokonce si troufám tvrdit, že autoři jsou svým zú§sobem na tuto tvorbu pyšní.
Já bohužel ale jaksi postrádám jednu zásadní věc u této partičky - já bych to nazval občasným pokusem přenést tuto inspiraci do českých podmínek a je vcelku jedno zda v podobě inspirace či dokonce nějakého postulovaného výstupu. Takovou jakoby ideovou kuchažku pro aktivisty či dokonce jedince pokoušící se dělat politiku.
V roce 1942 byli všichni staří nacisté prakticky pryč. V Berlíně tou dobou byly všechny vládní místa pod kontrolou mladých technokratů: “druhé generace” nacionálních socialistů. Nezajímaly je historky ze zápasu Strany o moc, nebo z bojů proti komunistům.
A této generace - jejíž členy jsem potkal v roce 1942 na ministerstvech v Berlíně - byla okolo třiceti leta Dobrým příkladem je Helmut Schmidt, který se nakonec stal vůdcem sociální demokracie a poté i kancléřem. Je typickým představitelem této generace, která vedla válku: na sklonku války tato generace hrála hlavní roli ve vládních úřadech a v [nacionálně socialistických] stranických organizacích. Tvořili pak většinu ze skupiny “přeživších.”
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Helmut Schmidt (1975)
Já jsem schválně vypíchl tuto část rozhovoru s výše uvedeným mužem. On zde uvádí jméno H.Schmidta, muže, která tvořil dějiny NSR odpoloviny šedesátých let a jeho vrchol přišel v letech sedmdesátých.
Dodnes leží v levných knihách meomoáry sepsané tímto politiekm a jmenují se Na společné cestě. je to asi 400-set stránková kniha. Já jí četl více jak před 3 lety a jedna věc mi utkvěla v paměti do dnes - autor zde velice pregnantně a s citem popisuje, s kým poválečná elita tvořila základ zdevastovaného Německa a přivedla ho až k prosperitě. Člověk je až v úžasu , s jakou trpělivostí, citlivostí, sociálním dialogem a pokusem o sociální smír, přizváním z emigrace bohatých členů německé židovské komunity i zapojení těch exponentů nacismu, kteří po provedené denacifikaci se vraceli za arestů řešilo poválečné Německo pod dozorem USA svoji cestu k demokracii. Je zde velice citlivě zmíněno zařazování lidí, kteří se vraceli se sovětských zajateckých lágrů, ti Němci, kteří byli odsunuti či vyhnáni ze svých východoevropských domovin , úloha církví atd.
Já to píši jenom proto, že by bylo možná velice zajímavé ze strany těchto vcelku tvořivých lidí a stojících tak trochu mimo politické běsnění českých nacionalistů provést malý exkurz do tzv. českých poměrů a za pomoci této knihy tak trochu srovnávat, hledat rozdíly a možná i něco navrhnout................
Žádné komentáře:
Okomentovat