Milan Zelený
http://blog.aktualne.cz/blogy/milan-zeleny.php
27.12.2009: Proč politici lžou? Kvůli těm, co je volí.
Sobotní rozhovor MfD, 19. prosince 2009.
Autor: VILIAM BUCHERT
* V listopadu 2007 jsem dělal rozhovor s viceguvernérem národní banky Miroslavem Singerem a on upozorňoval, že se na nás řítí krize a že „mejdan končí“. Jenže politici neposlouchali. Proč neposlouchali?
Jeden mejdan skončil, ale rozlišuji mezi krizí a transformací. Krize se opakují, lidé přesto očekávají, že se po nich vrátí dobré časy. Transformace ale má jednosměrný tah. A tyto dva jevy probíhají současně. Politici neposlouchají, protože nerozumějí transformaci a nechápou ekonomiku. Spoléhají jen na voliče.
* U nás kromě krize probíhá nadále i transformace? Tedy to, že společnost a ekonomika se stále mění?
Ano, ale většina lidí nedokáže právě odlišit, co je krize a co transformace. Tedy co už je nový standard, změna, nový svět a co je jenom cyklicky se opakující jev. Neschopnost to rozlišit vede k tomu, že špatně krizi předvídáme a špatně se rozhodujeme, jak ji řešit. Takže tento mejdan skončil, ale budou jiné, na jiné úrovni, v jiném způsobu podnikání a žití. A pozor - budou pro jiné skupiny lidí. To je ta transformace, kterou krize určitým způsobem urychluje.
* Znamená to, že nás čekají rozsáhlejší změny ekonomiky a společnosti, než jsme si ochotni připustit?
Určitě. Například v USA právě dochází k historické nezvratné transformaci způsobu života, podnikání, mění se pohledy na to, co je dobré a co špatné. My jsme v tomto pozadu. Amerika je laboratoří, z níž se to za pět až deset let přesune i do Evropy včetně České republiky.
* Proč je Amerika teď v této situaci?
Lidstvo může provádět jenom čtyři ekonomické aktivity - vyrábět potraviny, vyrábět věci, poskytovat služby či nedělat nic. Amerika vyčerpala už i sektor poskytování služeb, více práce v něm už nebude.
* Nedělat nic je ekonomická aktivita?
Stává se to ekonomickým jevem, protože i ti, kteří nedělají nic, jsou do hospodářství zapojeni - dostávají minimální mzdy, podpory v nezaměstnanosti, dávky, státy a firmy jim platí rekvalifikační kurzy. Kvůli státu je už i to ekonomický sektor.
* Politici celý rok vyčítali ekonomům, že nedokázali předvídat situaci. Ekonomové zase tvrdí, že politici neberou ohled na to, co říkají. Kdo má v tomto pravdu?
Krize se nedá přesně odhadnout. Nastává při špatné organizaci práce, neefektivitě, přílišné byrokratizaci, když máte velké náklady či přezaměstnanost. Nikdo neví, co bude spouštěcím mechanismem krize. Teď to byly v Americe hypotéky a realitní trh, ale příště to může být něco jiného. Ale krize je svým způsobem vždy hlavně očista. Augiášovy chlévy znáte, že? Kdybychom si to uvědomili, tak bychom neplýtvali, když jsou časy dobré, měli bychom rezervy, najímali bychom jen ty, kteří jsou opravdu schopní. Chovali bychom se více jako hospodáři.
* Proč se hospodárně nechová stát?
Podnik se tak chovat může a musí, aby přežil. Stát se tak chovat nemůže a ani nemusí. On přece nepracuje se svými penězi, on jenom spotřebovává peníze jiných lidí. Nemůžete od něj chtít, aby byl dobrý hospodář. Jako v Bibli: Já jsem dobrý pastýř, protože ochráním ovce, které mi patří... Státu nepatří nic, jen peníze daňových poplatníků.
* Proč přesto všichni od státu čekají, že bude postupovat rozumně?
Protože máme velmi krátkou paměť a protože politik má jiné cíle než ekonom. Politik musí dělat nutně všechno pro to, aby byl zvolen. Proto ekonomickou situaci zkresluje, jeho zásahy do ekonomiky nemohou být v dobré víře. I ekonomové, kteří jsou v tahu stran, zkreslují, jinak by je politici netolerovali.
* Dám příklad - americká vláda pomohla Citibank, protože její pád by mohl mít obrovské dopady na miliony klientů. To samé v případě General Motors a mnoha bank v Evropě. Nedělají politici ty zásahy takzvaně v dobré víře?
Nedělají. Citibank se stala gigantickou byrokratickou společností, která nevydělává peníze tím, že investuje do dobrých projektů. Vydělává je na různých komplikovaných spekulacích. Nechal bych ji zbankrotovat. To samé General Motors. Obama tam utratil úžasné peníze, které nebyly jeho, ale daňových poplatníků. Výsledek? Ten nejhorší! Peníze pryč, a přesto bankrot. Kdokoli se snaží oklamat tržní vztahy, tak si hraje s ohněm. Trh, ať mu děláme, co mu děláme, je silnější než my všichni dohromady. Je silnější než vlády. České banky zase vydělávají na poplatcích, to není správné. Takové banky neslouží ani investorům, ani společnosti tak, jak je potřebné. Tyto banky nejsou spolupodílníky na investičních projektech, ale trapnými výběrčími pochybných poplatků a sazeb, které zdaleka převyšují jejich „nulové“ úroky. Banky prostě nejsou banky.
* V jednom svém blogu jste napsal, že politické a ekonomické hodnoty a následné rozhodování jsou v podstatě neslučitelné. To je tak vždy?
Tak to dokonce být musí. Nepřekrývají se zejména časové dimenze života politika a ekonomického systému. Politik uvažuje krátkodobě o dlouhodobých problémech. Politik nemůže a nechce dohlédnout dlouhodobé dopady. Jeho horizont zájmu jsou příští volby.
* Takže nám v tom politici lžou?
Musí. I když oni lžou v jiném smyslu, nemyslí to jako podvod, ale snaží se o uchování svých pozic. Málo se přitom ve veřejnosti o těch časových dimenzích mezi politikou a ekonomikou diskutuje. Představte si politika, který říká... teď jsem chtěl užít vulgární slovo, ale raději ne. Tedy řekne: Jsme v háji, vypadá to zle, je potřeba změnit směry našeho hospodářství, musíme vytvořit vizi, jak ve světě chceme vypadat, a bude to trvat dvacet let. Nikdo by jeho či stranu nevolil.
* Neexistují výjimky? Být dobrým politikem i ekonomem současně?
Nejde to. Dobrý ekonom by nikdy nemohl říkat, natož dělat takové věci co dobrý politik. Dobrý politik je ten, který je zvolen. Dobrý ekonom je ten, který se nepoddá požadavkům příštích voleb, ale trvá na své nepolitické pravdě o skutečném stavu ekonomiky.
* Vy také tvrdíte, že český stát neumí hospodařit s penězi daňových poplatníků, že neumí nastavit pro podnikání správná pravidla, že místo
zabezpečení lepšího ekonomického chodu země vidíme hlavně korupci. To jsou silná slova.
Jsou, ale je důležité na to upozornit. V debatách politicko-společensko-ekonomických se dávají zásahy státu v podstatě do jednoho pytle. Já ale ostře rozlišuji mezi regulací a intervencí státu. Regulace je nastavení pravidel pro všechny účastníky na trhu. Je to legitimní a velká role státu. Naopak intervence je zásah nikoli pravidlem, ale ve jménu určitých skupin či firem na úkor ostatních tržních subjektů. To je nežádoucí deformace trhu. Regulace podnikatelům nevadí, protože jsou jí „znevýhodněni“ všichni stejně. Měla by však být dobře promyšlená a trvalá. Naopak intervence deformují trh. Politici dávají přednost intervenci, protože zvýhodnění různých skupin přináší politické straně peníze do volební kampaně.
* Vy byste byl například pro regulaci finanční trhů, jak to chce EU?
Byl. Stát má jednu úžasnou roli v ekonomice a společnosti - a to je ochránit spotřebitele před újmou a poškozením. Neregulované finanční trhy to nedělají. Jen si vezměte smlouvy finančních ústavů - po stranách malými písmeny vám něco vysvětlují. Snaží se vás oklamat - dal bych podobné věci mimo zákon. A český stát obzvlášť chrání své občany velmi málo.
* Sledoval jste taškařici kolem schvalování rozpočtu v naší Sněmovně?
Sledoval a je to přesně ten střet mezi ekonomikou a politikou. Úřednická vláda nemá mandát, a proto se alespoň trochu snažila nezvýhodnit různé skupiny. Politici chtěli pravý opak a také to udělali.
* Co zásadního byste udělal jinak vy v případě rozpočtu, který je dnes velmi schodkový?
Zásadně bych oddělil tvorbu ekonomického koláče od jeho dělení. To druhé je skutečně politickou záležitostí, i když bych nesouhlasil s tím, jak se někdy dělí. Zásadně ale nesouhlasím s tím, že politika tolik mluví do vlastní tvorby a pečení koláče. To je úkol odborníků, nezávislý na receptáři rozdělování a „krájení“ výsledného koláče. Upeču vám jej a pak už se poperte sami. Ale nemluvte mi do pečení, nemáte na to.
* Ale jak byste pekl koláč vy?
Udělal bych ho větší. Neprojedl bych tolik prostředků, ale investoval bych je. Zejména do dlouhodobých zájmů, které by vedly k zvýšení produkce, k zvýšení zaměstnanosti, k posílení našeho postavení v exportu. Žádné podobné snahy zde ale nevidím. Všechny ty hádky a spory jsou zaměřené pouze na to, jak malý koláč rozdělit, a ne jak jej upéci větší do budoucnosti.
* Neřekl jste, kde byste našel peníze na další investice.
Omezil bych spotřebu, osekal výdaje, nastavil správné (nespotřební) investice. Právě proto bych nebyl zvolen, i kdybych předstíral, že jsem politikem.
* A jak hodnotíte rostoucí schodek rozpočtu a zadlužování státu?
Z hlediska hospodaření je vývoj k přehnanému spotřebnímu zadlužení špatný. Ale vývoj k rozumnému investičnímu zadlužení bych za tak špatný nepovažoval. Nejsem proti zadlužování, ale nesmí se to dělat za účelem spotřeby. A to je bohužel to, co u nás vidíme.
* Existuje nějaká oblast, do které byste investoval v Česku přednostně?
Přemlouval bych představitele této země, že by se vyplatilo investovat do technologií, systémů a know-how souvisejících s ekologií. To bych udělal i za cenu zadlužení. Mohli bychom takové věci poskytovat Číně, Indii i dalším zemím mnoho let. Je v tom ohromný potenciál. Na rozdíl od klimatických aktivistů v tom ale vidím byznys. Dobrý byznys. Malá země jako my by si měla najít možnosti, které může poskytovat velkým. Nikdy již nebudeme Baťové, ale na četné Bati tohoto světa se můžeme napojit. Znám české firmy, které to pořád ještě umějí.
* České podniky říkají, že by chtěly rychlý přechod na euro, někteří ekonomové naopak tvrdí, že koruna s nezafixovaným směnným kurzem nás v krizi ochránila. Jak to je?
Jestli máte vlastní měnu nebo společné euro, to samo o sobě nezmění špatnou ekonomiku v dobrou a opačně. Raději bych byl ale součástí toho, co je v okolí, aby tam byla určitá spolehlivost. A že nás koruna v krizi ochránila? Byla však tak výhodná v dobách konjunktury? O tom už málokdo hovoří.
* Kritizujete i to, že cizí podniky mají u nás výhodnější podmínky než domácí. Co tím konkrétně myslíte?
Zahraniční podniky dostávají úžasné stimuly. Opět je to krátkodobé řešení. Říkám tomu efekt „Cirkus Humberto“. Přijede cirkus do městečka, všichni jsou rádi, jezdí k nim lidé z okolí, restaurace a obchody mají narváno. Tak stát naláká vnější podniky, intervenuje v jejich prospěch, naruší tržní podmínky. Jednoho rána se ale probudíte a cirkus opustil město. A co teď? To nás ještě čeká ve velkém.
* U malých zemí je cestou k tomu, aby mohly konkurovat velkým státům, vzdělanostní společnost. Učíte na několika univerzitách ve světě, jak se díváte na stav současného českého vzdělávání?
S penězi do vzdělávání je to jako s těmi intervencemi. Jestli má ten systém zajeté manýry, chování, obsah a vy do toho nalejete nové peníze, tak to jen zakonzervujete. A nikdy nezměníte žádný systém jen tím, že mu dáte peníze. Musíte vidět nejdříve pohyb, pak jej financovat; to se u nás nikdy nestalo.
* Myslíte si tedy, že české vzdělávání se ani po revoluci nezměnilo?
Máme vzdělávání rakousko-uherského typu. Nepodařilo se nám ho transformovat ani za komunistů, ani za posledních 20 let. Studenti se pořád učí většinou biflováním za účelem vytvoření společné vědomostní základny. Za Rakousko-Uherska to mělo oprávnění, ale dnes? Svět už neodměňuje informace, ale znalosti.
* Můžete být konkrétnější?
Informace je jako kuchařka, ta je sice důležitá, ale neznamená to, že umíte vařit. Vědět neznamená umět. Znalosti, jak co udělat, u nás pokulhávají, naše vzdělávání na to není zaměřené. Smějeme se Američanům, že neznají nějaké hlavní město, ale když přijde na to, jak vytvořit pracovní tým a dosáhnout s ním výsledků, tak my jsme často bezradní, ale Američané to dají rychle dohromady a už to frčí. V Česku má mnoho lidí velmi slabý podnikatelský tah. Proto nemá ani ekonomika šťávu. Proto prosazuji s kolegy vznik takzvané Podnikatelské univerzity.
* Kde a kdy by měla být?
Ještě přesně nevíme, ale to víte: byrokracie, akreditace, Rakousko-Uhersko... To není žádný zbytečný think tank, ale učit lidi podnikat, to by bylo něco! Děláme na tom na plné pecky.
* V jednom svém článku jste použil čínské přísloví: „Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.“ Máte někdy v Česku pocit marnosti, když něco vysvětlujete a nikdo to nechápe?
Skutečně se mi stává, že o něčem hovořím a oni mi říkají: My jsme o tom ve škole nikdy neslyšeli. Že prý jsem si to vymyslel. No a co? odpovídám. Přece nic nového nemohli ve škole slyšet. Nebudu jako profesor vykládat, co už někde slyšeli. To bych nebyl profesor, ale nějaký lektor. A na podobně „tvrdou vodu“ narážím hlavně v Česku. Nechť...
***
* Milan Zelený. Narodil se v roce 1942. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a pak ekonomii, byznys management a systémovou analýzu na americké University of Rochester. Do USA odešel v roce 1967. V posledních letech tráví vždy několik měsíců ročně v Česku. Učí na Fordham University v New Yorku a také na univerzitách ve Zlíně, v Číně a v Brazílii.
Ekonom Michl: Poslední roky vnímám jako velký průšvih
Praha - Aleš Michl pracuje v Raiffeisenbank, ale dva roky působil ve vládním aparátu a tvrdí, že třetinu zaměstnanců státu by bylo možné propustit, aby tam zůstali jen ti poctiví.
Aleš Michl
Autor: Martin Divíšek
Ve sdělovacích prostředcích vystupujete jako velmi rozhněvaný mladý muž. Co vás jako ekonoma tak rozčiluje?
Když jezdím za svým dědou do Jižních Čech, tak vidím, že se taky rozčiluje. A tak si řeknu, že když už to štve mého dědu, tak jsou rozpočty dlouhodobý problém.
Co ho štve?
On zažil ještě první republiku a má dojem, že nejdeme správným směrem. Chybí tady to nejdůležitější, tedy morálka.
My pořád nadáváme a stěžujeme si, ale není na co. Jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Chyba je v nás.
V čem byli tehdejší podnikatelé jiní? Byli snad poctivější a chtěli jen spravedlivý zisk za kvalitní práci?
Jsem přesvědčen, že ano. Já věřím na kvalitu za rozumnou cenu. To nás může nastartovat. Česko je průmyslová země, která byla mezi pěti nejvyspělejšími zeměmi v Evropě. Osobně nesázím na služby, ale na průmyslovou výrobu. Podívejte se ně mne. Mám sako z Prostějova, hodinky Prim. Jsem si jistý, že jsou stejně dobré jako produkty jiných světových značek. Tyhle tradiční výrobky nás mohou nakopnout.
Za první republiky jsme byli především strojírenská velmoc. Za socialismu jsme vyráběli investiční celky pro ostatní státy RVHP i rozvojové země. Když dnes chcete oslovit zákazníky na asijském či ruském trhu, tak nemáte co nabídnout.
Tak jistě jsme prošli transformací a restrukturalizací. Už to skutečně nejsou ty klasické továrny chrlící důlní zařízení, ale třeba právě v energetice máme stále velkou šanci uspět. Cesta není ve vývozu materiálu a energie, ale například v ekologických inovacích.
Takže doporučujete návrat ke strojírenství?
Masový návrat pochopitelně možný není, ale cílený určitě ano. Podívejte se na sklářství. Hodně podniků zkrachovalo, ale dost se jich stále drží a ti, kteří se zaměří na kvalitu, mají šanci uspět.
Nebude to chrlení tun skla, ale bude to ruční práce s menším počtem zaměstnanců. V tom máme tradici, tak proč to všude tady pozavírat?
Věřím na regionální politiku, v té je budoucnost. Každý občan by se měl zajímat o svého hejtmana a tlačit ho k co nejlepšímu výsledku. Rodinám nepomůže, když se uzákoní třináctý důchod nebo vyšší dávky, na které stát stejně časem nebude mít. Pomůže jim, když v regionu budou perspektivní zaměstnavatelé, kteří nabídnou práci. Krajští politici musí ty firmy do regionu nalákat a udržovat je tam.
Jak to může hejtman ovlivnit?
Má spoustu možností. Řada úspěchů plyne z toho, jak je kdo vstřícný vůči investorům, jak se dokážete prodat. Nevidím důvod, proč by sem ještě řada firem neměla přijít. Já je nechci vidět v Praze, ale v regionech.
A není to klišé, které bez jakékoli odezvy slýcháme už řadu let?
Pokud bychom mluvili o investičních pobídkách, tak ano. Dnes je ale na pořadu dne úplně něco jiného, konkrétně profesionalita jednání. V Rusku nebo Asii musíme lákat investory na naši pružnost i svého druhu pokoru. Pamatuji si na doby, kdy jsme jednali s Toyotou. Šlo hlavně o to, aby tady byl kvůli časovému posunu i ve tři ráno po ruce úředník, který ochotně zvedne telefon. Nebo je schopen předložit na jednom papíru projekt, v němž srozumitelně popíše výhody regionu. Tak si představuji kvalitní státní správu. Nemůžeme si myslet, že jsme mistři světa.
A co může udělat vláda, poslanci?
V ekonomii se tomu říká efekt vytěsňování. Když přidáte důchodcům nebo na sociálních dávkách a rozpočet je zároveň v mínusu, tak stát musí vydat nové dluhopisy. Čili jednu korunu přidáte penzistům a jednu vydáte na dluhopisy. Když se bankéř rozhoduje, jestli má půjčit nějakému malému podniku nebo koupit si bezpečně návratné dluhopisy, raději si vybere druhou možnost. Čím víc bude stát vydávat dluhopisů na své výdaje, tím méně budou banky tlačeny k tomu, aby šly do rizika.
Nicméně čeští politici, ať už zprava či zleva, zatím vždy došli k názoru, že tu korunu na důchody či dávky je třeba vydat. Hlavně před volbami.
Já jsem vůči politikům strašně skeptický. Na levici ani na pravici totiž nevidím jakoukoli vůli k úsporám. Za posledních pět let výdaje permanentně rostou. Pokud si řekneme, že na dávkách a důchodech se šetřit nebude, protože senioři si prostě svůj důchod zaslouží a nemohou za vývoj schodku, pak stát musí uspořit jinde. Nejlépe u sebe, tedy na výběrových řízeních, na provozu ministerstev.
Vy jste měl svého času k politice blízko, byl jste poradce vicepremiéra Jahna. Jak se dají ušetřit miliardy na výběrových řízeních?
Ušetřit se dá tak, že úředník, který má tendr na starosti, bude motivován, aby se kilometr dálnic postavil za nižší cenu než loni. My v bance také musíme snižovat poplatky, protože nás k tomu klienti nutí. Stát jako zákazník prostě musí donutit stavební firmy, aby dálnice stavěly levněji.
Nechápu, proč by to úředník dělal. V Česku je motivován ke stanovení co nejvyšší ceny, z níž má vysokou provizi do kapsy.
Žádná provize být nesmí. To je korupce, tudíž trestný čin. Všimnému do kapsy se musí zamezit.
Nedokázal to za dvacet let nikdo.
Státní správa potřebuje dobrého lídra. Ministr si musí hlídat své zaměstnance, udělat si pořádek v resortu a rozloučit se třeba s třetinou z nich, nechat si jen ty poctivé, kteří chtějí pracovat. Pak se s korupcí zatočit dá.
Jenže politici potřebují odměnit své věrné, rozdat trafiky a hlavně vyhrát ve volbách. Před nimi naslibují lidem i spolustraníkům cokoliv. Kde vidíte ty spravedlivé?
Říkám tomu moment procitnutí. Podívejte se na finančnictví. To se dostalo na dno kvůli své mizerné morálce a sobectví. Všichni tam jeli na provize, na bonusy a oprávněně to schytali ze všech stran. Stejnou očistou teď musí projít politika. Zřejmě se vzpamatuje až poté, co přijde nějaký velký třesk, možná státní bankrot. Myslím si, že se v tom ještě budeme muset vykoupat jako třeba Maďaři.
Takže máme nečinně čekat, až dopadneme na dno?
To jistě ne. Měli bychom jít k volbám a pokusit se zvolit lídra, který to nedopustí.
Vy snad takového vidíte?
Když se podívám na posledních osm let, tak je to bída. Nevidím nikoho, kdo by fakticky bojoval s korupcí a snažil se snížit schodky. Na tématu boje se zadlužováním by se navíc měla levice s pravicí shodnout jako na nejvyšší prioritě. O daňovou sazbu se hádat mohou, ale ne o potřebu vyrovnaného rozpočtu.
Je fakt, že kritická hranice zadlužení neexistuje, na to není žádná knižní poučka. Pobýval jsem v největších bankách a fondech v New Yorku, Tokiu a Londýně. Tam jsou lidé, kteří kupují naše dluhopisy. Pokud přestanou, máme problém a spadneme do bankrotu. Když budou kupovat dál, dluh není na překážku. Musíte se vžít do hlav těchto investorů a snažit se odhadnout, jak se na naši malou zemičku dívají a zda jí pořád věří.
Co v hraje při jejich rozhodování největší roli?
Pro ně jsme jeden z excellovských řádků. Tam mají seřazeno třicet zemí, u nichž jim po měsíci naskakují ekonomické ukazatele. O nás moc toho nevědí, ale přesně dokážou z těch čísel odhadnout, zda se posouváme výš nebo níž. Chtějí vidět nějakou strategii. Jestliže rok co rok slibujeme snížení schodků, k nimž ale s železnou pravidelností nedochází, slíbíme euro a pak od něj couvneme a nemáme jasno vůbec v ničem, tak si zahráváme s ohněm. Rozhoduje tedy dynamika pohybu. Když vidí, že tři roky jdeme špatným směrem, tak zpozorní, začnou si nás všímat a ze dne na den se mohou rozhodnout, že nás přestanou kupovat.
Pak by nastalo co?
Premiér či ministr financí zavolá do Washingtonu na Mezinárodní měnivý fond, který půjčuje zemím v potížích. Oni k nám vyšlou tzv. misi, což je partička kravaťáků, které v Čechách nikdo nikdy neviděl, ti se sednou do Kramářovy vily a nadiktují premiérovi, kde má škrtat. Přesně podle přísloví, že když to nejde po dobrém, půjde to po zlém.
Sněmovna přijala rozpočet se schodkem 162 miliard. Vy říkáte, že do tří let by tam měla být nula. Jak k ní dojít?
Nemůžete například zvyšovat daně, to je ekonomický nesmysl.
Takže vy jste proti návratu k progresivnímu zdanění, které navrhuje jak ministr financí Janota, tak šéf ČSSD Paroubek?
Daňová pásma můžete zavést, aniž by se zvýšily daně. To s tím nesouvisí.
Tomu nerozumím.
Progresivní zdanění v celkovém objemu nemusí vést ke zvýšení daní. My máme celou řadu slev a odpočitatelných položek. Mně je jedno, jestli tu bude rovná daň nebo daňová pásma, ale chci daně jednoduché. Druhou cestou je probrat státní rozpočet po položkách a každou z nich nějak racionalizovat.
Takže kdybyste se podíval na výdaje ministerstva práce a sociálních věcí, bez milosti byste zavelel k návratu před květen 2006, kdy se skokově zvedla mateřská i rodičovské přídavky?
Rozhodl bych nikoli o návratu, ale o nulovém růstu do budoucna. Přitom pro příští rok výdaje tohoto typu zase mají vzrůst o čtyři procenta. Navíc na další roky je schodek plánován na 190, respektive 200 miliard korun. Což je velký průšvih. Proto bychom měli dát hlas jen tomu politikovi, který se zaručí, že do čtyř let bude mít vyrovnaný rozpočet a jasnou vizi ekonomiky.
A je přitom jedno, zda půjde o liberální nebo sociální stát?
Určitě. Moderní sociální demokrat může mít někdy deficit, ale v dobrých časech musí mít přebytek.
To už si lze jen klepat na hlavu, protože to je přímo v rozporu s liberálním konceptem. V ní se stát občanům neplete příliš pod nohy, dáte jim nízké daně a necháte ekonomiku volně plynout. Poslední čtyři roky skutečně vnímám jako průšvih, kdy se podsekly příjmy a všichni se zabývali hlavně tím, kolika procenty se má danit superhrubá mzda. Místo aby se vláda zabývala výdaji, řešila tyhle nepodstatné věci. Hodnotím končící volební období jako promeškanou příležitost a velkou prohru liberální politiky.
Prohrála nejen pravicová politika u nás, ale třeba i v Americe. Nový prezident Obama za ní udělal tečku přijetím tvrdých pravidel pro finanční sektor. Stalo se minulý rok něco zásadního ve světové ekonomice?
Podle mne se nacházíme na plastické chirurgii. Obama udělal totéž, jako když si žena nechá zvětšit prsa. Vevnitř se nestalo nic. Nevěřím, že došlo k nějaké kvalitativní změně. Za tři čtyři roky se recese vrátí.
Čili podle vás jsme loni prožili cosi významnějšího než jen cyklickou hospodářskou krizi?
Myslím, že jsme se skutečně ocitli v nové realitě. Už nikdy to nebude tak slavné, jako to bylo dřív, kdy zisky rostly a prodávalo se všechno. Je to jako když jdete do hospody, dáte si osm piv a druhý den máte kocovinu. Musíte vystřízlivět a říct si, že dál to tak nejde a příště si můžete dát jen jedno.
Omyl, když vystřízlivíte, jdete tam znovu a dáte si jich devět.
Když to uděláte, je to malér, z něhož není východisko.
Co s tím, kromě toho, že takového člověka, ekonomiku či svět zavřete do protialkoholní léčebny?
Proč ne, když tam najdete schopného primáře, který vám pomůže? Aspoň do příští recidivy. Takže když zvolíme do čela státu lídra, který bude umět šetřit na zakázkách a poradit si se zneužíváním sociálního systému, mohlo by to vyjít.
Zde poměrně krátký koment. Názory prof. Zeleného jsou konzistentní a obecně známé. To že v ČR je jenom občas "povolán" ke sdělení názorů, které začneme přežvykovat až za notnou dobu a vnímat trochu dříve je jenom naší starostí.
Že některá jeho sdělení jsou vnímána jako povýšenecká je vcelku srozumitelné, ale myslím, že pan profesor coby vyučující na zahraniční jeuitské universitě zná velice dobře věrouku Tovaryšstva ježíšova a ví, že kdo chce získat hříšníky, káže krátce ! To že český knedlopepík a přiblblý a vychcaný maloměš´ták to není schopen vnímat je jenom jeho škoda ! Punktum.
Vcelku mne překvapily názory bankéře ing. Michla. Ono v nich v mnoha momentech resonuje to, co nám již prof. Zelený notně let sděluje. Smrtící účinyk korupce, klientelismu a nepotismu. Propagování nikoliv šmeliy a vzájemného okrádání se,ale výroba a to technologie s velkou přidanou hodnotou. Malé podniky a vývoj technologií směrem k zemím jako je Indie či Čína atd. Ono je toho mnoho, ale znalci ví, o čem mluvím a ostatní si hlavu musí lámat sami.
To že se oba vysmívají mentální kvalitě našich politických elit není nic pozoruhodného. Každý, kd onení slepý vidí jaký hnůj nám vládne a prof. zelený to opět říká na plno - volíte si je sami, tak si nestěžujte !
Ing. Michl zatím jenom jemně varuje - jestli se nevzpamatujete všichni, oni Vám kravatáci z MMF nadiktují takové podmínky, že se z toho osypete všichni. Mám obavu, že jediný , kdo z toho bude mít užitek je Vandas a jeho ekipa !
Ave Cesár oslové !!!!
Když jezdím za svým dědou do Jižních Čech, tak vidím, že se taky rozčiluje. A tak si řeknu, že když už to štve mého dědu, tak jsou rozpočty dlouhodobý problém.
Co ho štve?
On zažil ještě první republiku a má dojem, že nejdeme správným směrem. Chybí tady to nejdůležitější, tedy morálka.
My pořád nadáváme a stěžujeme si, ale není na co. Jaké si to uděláme, takové to budeme mít. Chyba je v nás.
V čem byli tehdejší podnikatelé jiní? Byli snad poctivější a chtěli jen spravedlivý zisk za kvalitní práci?
Jsem přesvědčen, že ano. Já věřím na kvalitu za rozumnou cenu. To nás může nastartovat. Česko je průmyslová země, která byla mezi pěti nejvyspělejšími zeměmi v Evropě. Osobně nesázím na služby, ale na průmyslovou výrobu. Podívejte se ně mne. Mám sako z Prostějova, hodinky Prim. Jsem si jistý, že jsou stejně dobré jako produkty jiných světových značek. Tyhle tradiční výrobky nás mohou nakopnout.
Za první republiky jsme byli především strojírenská velmoc. Za socialismu jsme vyráběli investiční celky pro ostatní státy RVHP i rozvojové země. Když dnes chcete oslovit zákazníky na asijském či ruském trhu, tak nemáte co nabídnout.
Tak jistě jsme prošli transformací a restrukturalizací. Už to skutečně nejsou ty klasické továrny chrlící důlní zařízení, ale třeba právě v energetice máme stále velkou šanci uspět. Cesta není ve vývozu materiálu a energie, ale například v ekologických inovacích.
Takže doporučujete návrat ke strojírenství?
Masový návrat pochopitelně možný není, ale cílený určitě ano. Podívejte se na sklářství. Hodně podniků zkrachovalo, ale dost se jich stále drží a ti, kteří se zaměří na kvalitu, mají šanci uspět.
Nebude to chrlení tun skla, ale bude to ruční práce s menším počtem zaměstnanců. V tom máme tradici, tak proč to všude tady pozavírat?
Budoucnost je v regionech
Přesně na to se ptají rodiny těch lidí, kteří v regionech přicházejí denně o práci, protože jediná fabrika široko daleko zkrachovala.Věřím na regionální politiku, v té je budoucnost. Každý občan by se měl zajímat o svého hejtmana a tlačit ho k co nejlepšímu výsledku. Rodinám nepomůže, když se uzákoní třináctý důchod nebo vyšší dávky, na které stát stejně časem nebude mít. Pomůže jim, když v regionu budou perspektivní zaměstnavatelé, kteří nabídnou práci. Krajští politici musí ty firmy do regionu nalákat a udržovat je tam.
Jak to může hejtman ovlivnit?
Má spoustu možností. Řada úspěchů plyne z toho, jak je kdo vstřícný vůči investorům, jak se dokážete prodat. Nevidím důvod, proč by sem ještě řada firem neměla přijít. Já je nechci vidět v Praze, ale v regionech.
A není to klišé, které bez jakékoli odezvy slýcháme už řadu let?
Pokud bychom mluvili o investičních pobídkách, tak ano. Dnes je ale na pořadu dne úplně něco jiného, konkrétně profesionalita jednání. V Rusku nebo Asii musíme lákat investory na naši pružnost i svého druhu pokoru. Pamatuji si na doby, kdy jsme jednali s Toyotou. Šlo hlavně o to, aby tady byl kvůli časovému posunu i ve tři ráno po ruce úředník, který ochotně zvedne telefon. Nebo je schopen předložit na jednom papíru projekt, v němž srozumitelně popíše výhody regionu. Tak si představuji kvalitní státní správu. Nemůžeme si myslet, že jsme mistři světa.
A co může udělat vláda, poslanci?
V ekonomii se tomu říká efekt vytěsňování. Když přidáte důchodcům nebo na sociálních dávkách a rozpočet je zároveň v mínusu, tak stát musí vydat nové dluhopisy. Čili jednu korunu přidáte penzistům a jednu vydáte na dluhopisy. Když se bankéř rozhoduje, jestli má půjčit nějakému malému podniku nebo koupit si bezpečně návratné dluhopisy, raději si vybere druhou možnost. Čím víc bude stát vydávat dluhopisů na své výdaje, tím méně budou banky tlačeny k tomu, aby šly do rizika.
Nicméně čeští politici, ať už zprava či zleva, zatím vždy došli k názoru, že tu korunu na důchody či dávky je třeba vydat. Hlavně před volbami.
Já jsem vůči politikům strašně skeptický. Na levici ani na pravici totiž nevidím jakoukoli vůli k úsporám. Za posledních pět let výdaje permanentně rostou. Pokud si řekneme, že na dávkách a důchodech se šetřit nebude, protože senioři si prostě svůj důchod zaslouží a nemohou za vývoj schodku, pak stát musí uspořit jinde. Nejlépe u sebe, tedy na výběrových řízeních, na provozu ministerstev.
Ušetřit se dá
Vy jste měl svého času k politice blízko, byl jste poradce vicepremiéra Jahna. Jak se dají ušetřit miliardy na výběrových řízeních?Ušetřit se dá tak, že úředník, který má tendr na starosti, bude motivován, aby se kilometr dálnic postavil za nižší cenu než loni. My v bance také musíme snižovat poplatky, protože nás k tomu klienti nutí. Stát jako zákazník prostě musí donutit stavební firmy, aby dálnice stavěly levněji.
Nechápu, proč by to úředník dělal. V Česku je motivován ke stanovení co nejvyšší ceny, z níž má vysokou provizi do kapsy.
Žádná provize být nesmí. To je korupce, tudíž trestný čin. Všimnému do kapsy se musí zamezit.
Nedokázal to za dvacet let nikdo.
Státní správa potřebuje dobrého lídra. Ministr si musí hlídat své zaměstnance, udělat si pořádek v resortu a rozloučit se třeba s třetinou z nich, nechat si jen ty poctivé, kteří chtějí pracovat. Pak se s korupcí zatočit dá.
Jenže politici potřebují odměnit své věrné, rozdat trafiky a hlavně vyhrát ve volbách. Před nimi naslibují lidem i spolustraníkům cokoliv. Kde vidíte ty spravedlivé?
Říkám tomu moment procitnutí. Podívejte se na finančnictví. To se dostalo na dno kvůli své mizerné morálce a sobectví. Všichni tam jeli na provize, na bonusy a oprávněně to schytali ze všech stran. Stejnou očistou teď musí projít politika. Zřejmě se vzpamatuje až poté, co přijde nějaký velký třesk, možná státní bankrot. Myslím si, že se v tom ještě budeme muset vykoupat jako třeba Maďaři.
Takže máme nečinně čekat, až dopadneme na dno?
To jistě ne. Měli bychom jít k volbám a pokusit se zvolit lídra, který to nedopustí.
Vy snad takového vidíte?
Když se podívám na posledních osm let, tak je to bída. Nevidím nikoho, kdo by fakticky bojoval s korupcí a snažil se snížit schodky. Na tématu boje se zadlužováním by se navíc měla levice s pravicí shodnout jako na nejvyšší prioritě. O daňovou sazbu se hádat mohou, ale ne o potřebu vyrovnaného rozpočtu.
O daně vůbec nejde
Žijete vůbec v Česku? Vždyť tady pravice chce vyrovnaný rozpočet, ale levice tvrdí, že zadlužení kolem 40 procent je velmi zdravé a proti většině evropských zemí velmi střídmé.Je fakt, že kritická hranice zadlužení neexistuje, na to není žádná knižní poučka. Pobýval jsem v největších bankách a fondech v New Yorku, Tokiu a Londýně. Tam jsou lidé, kteří kupují naše dluhopisy. Pokud přestanou, máme problém a spadneme do bankrotu. Když budou kupovat dál, dluh není na překážku. Musíte se vžít do hlav těchto investorů a snažit se odhadnout, jak se na naši malou zemičku dívají a zda jí pořád věří.
Co v hraje při jejich rozhodování největší roli?
Pro ně jsme jeden z excellovských řádků. Tam mají seřazeno třicet zemí, u nichž jim po měsíci naskakují ekonomické ukazatele. O nás moc toho nevědí, ale přesně dokážou z těch čísel odhadnout, zda se posouváme výš nebo níž. Chtějí vidět nějakou strategii. Jestliže rok co rok slibujeme snížení schodků, k nimž ale s železnou pravidelností nedochází, slíbíme euro a pak od něj couvneme a nemáme jasno vůbec v ničem, tak si zahráváme s ohněm. Rozhoduje tedy dynamika pohybu. Když vidí, že tři roky jdeme špatným směrem, tak zpozorní, začnou si nás všímat a ze dne na den se mohou rozhodnout, že nás přestanou kupovat.
Kravaťáci z Washingtonu
Pak by nastalo co?Premiér či ministr financí zavolá do Washingtonu na Mezinárodní měnivý fond, který půjčuje zemím v potížích. Oni k nám vyšlou tzv. misi, což je partička kravaťáků, které v Čechách nikdo nikdy neviděl, ti se sednou do Kramářovy vily a nadiktují premiérovi, kde má škrtat. Přesně podle přísloví, že když to nejde po dobrém, půjde to po zlém.
Sněmovna přijala rozpočet se schodkem 162 miliard. Vy říkáte, že do tří let by tam měla být nula. Jak k ní dojít?
Nemůžete například zvyšovat daně, to je ekonomický nesmysl.
Takže vy jste proti návratu k progresivnímu zdanění, které navrhuje jak ministr financí Janota, tak šéf ČSSD Paroubek?
Daňová pásma můžete zavést, aniž by se zvýšily daně. To s tím nesouvisí.
Tomu nerozumím.
Progresivní zdanění v celkovém objemu nemusí vést ke zvýšení daní. My máme celou řadu slev a odpočitatelných položek. Mně je jedno, jestli tu bude rovná daň nebo daňová pásma, ale chci daně jednoduché. Druhou cestou je probrat státní rozpočet po položkách a každou z nich nějak racionalizovat.
Takže kdybyste se podíval na výdaje ministerstva práce a sociálních věcí, bez milosti byste zavelel k návratu před květen 2006, kdy se skokově zvedla mateřská i rodičovské přídavky?
Rozhodl bych nikoli o návratu, ale o nulovém růstu do budoucna. Přitom pro příští rok výdaje tohoto typu zase mají vzrůst o čtyři procenta. Navíc na další roky je schodek plánován na 190, respektive 200 miliard korun. Což je velký průšvih. Proto bychom měli dát hlas jen tomu politikovi, který se zaručí, že do čtyř let bude mít vyrovnaný rozpočet a jasnou vizi ekonomiky.
A je přitom jedno, zda půjde o liberální nebo sociální stát?
Určitě. Moderní sociální demokrat může mít někdy deficit, ale v dobrých časech musí mít přebytek.
Ťukám si na čelo
Jenže ten neměla ani pravicová vláda Mirka Topolánka a její ministr financí Kalousek.To už si lze jen klepat na hlavu, protože to je přímo v rozporu s liberálním konceptem. V ní se stát občanům neplete příliš pod nohy, dáte jim nízké daně a necháte ekonomiku volně plynout. Poslední čtyři roky skutečně vnímám jako průšvih, kdy se podsekly příjmy a všichni se zabývali hlavně tím, kolika procenty se má danit superhrubá mzda. Místo aby se vláda zabývala výdaji, řešila tyhle nepodstatné věci. Hodnotím končící volební období jako promeškanou příležitost a velkou prohru liberální politiky.
Prohrála nejen pravicová politika u nás, ale třeba i v Americe. Nový prezident Obama za ní udělal tečku přijetím tvrdých pravidel pro finanční sektor. Stalo se minulý rok něco zásadního ve světové ekonomice?
Podle mne se nacházíme na plastické chirurgii. Obama udělal totéž, jako když si žena nechá zvětšit prsa. Vevnitř se nestalo nic. Nevěřím, že došlo k nějaké kvalitativní změně. Za tři čtyři roky se recese vrátí.
Čili podle vás jsme loni prožili cosi významnějšího než jen cyklickou hospodářskou krizi?
Myslím, že jsme se skutečně ocitli v nové realitě. Už nikdy to nebude tak slavné, jako to bylo dřív, kdy zisky rostly a prodávalo se všechno. Je to jako když jdete do hospody, dáte si osm piv a druhý den máte kocovinu. Musíte vystřízlivět a říct si, že dál to tak nejde a příště si můžete dát jen jedno.
Omyl, když vystřízlivíte, jdete tam znovu a dáte si jich devět.
Když to uděláte, je to malér, z něhož není východisko.
Co s tím, kromě toho, že takového člověka, ekonomiku či svět zavřete do protialkoholní léčebny?
Proč ne, když tam najdete schopného primáře, který vám pomůže? Aspoň do příští recidivy. Takže když zvolíme do čela státu lídra, který bude umět šetřit na zakázkách a poradit si se zneužíváním sociálního systému, mohlo by to vyjít.
Zde poměrně krátký koment. Názory prof. Zeleného jsou konzistentní a obecně známé. To že v ČR je jenom občas "povolán" ke sdělení názorů, které začneme přežvykovat až za notnou dobu a vnímat trochu dříve je jenom naší starostí.
Že některá jeho sdělení jsou vnímána jako povýšenecká je vcelku srozumitelné, ale myslím, že pan profesor coby vyučující na zahraniční jeuitské universitě zná velice dobře věrouku Tovaryšstva ježíšova a ví, že kdo chce získat hříšníky, káže krátce ! To že český knedlopepík a přiblblý a vychcaný maloměš´ták to není schopen vnímat je jenom jeho škoda ! Punktum.
Vcelku mne překvapily názory bankéře ing. Michla. Ono v nich v mnoha momentech resonuje to, co nám již prof. Zelený notně let sděluje. Smrtící účinyk korupce, klientelismu a nepotismu. Propagování nikoliv šmeliy a vzájemného okrádání se,ale výroba a to technologie s velkou přidanou hodnotou. Malé podniky a vývoj technologií směrem k zemím jako je Indie či Čína atd. Ono je toho mnoho, ale znalci ví, o čem mluvím a ostatní si hlavu musí lámat sami.
To že se oba vysmívají mentální kvalitě našich politických elit není nic pozoruhodného. Každý, kd onení slepý vidí jaký hnůj nám vládne a prof. zelený to opět říká na plno - volíte si je sami, tak si nestěžujte !
Ing. Michl zatím jenom jemně varuje - jestli se nevzpamatujete všichni, oni Vám kravatáci z MMF nadiktují takové podmínky, že se z toho osypete všichni. Mám obavu, že jediný , kdo z toho bude mít užitek je Vandas a jeho ekipa !
Ave Cesár oslové !!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat