Převzato z časopisu Sdružení bývalých politických vězňů "Věrni zůstali", číslo 5/2009
Oběti cizí vůle Zbyněk Čeřovský
Bývalý předseda pražské pobočky Konfederace politických vězňů a nyní předseda Sdružení bývalých politických vězňů Stanislav Stránský ležel na koronální jednotce Vojenské nemocnice v Praze - Střešovicích. Byl tak blízko smrti,že by ho už pan Nerad skoro ani nemusel „srazit ze skály".
Stanislav Stránský prožil mnoho let v komunistickém koncentráku.
Kdo nebyl byť i jen jeden den v policejní nebo v normální vazbě či v komunistickém vězení, nemůže pochopit hrůzy v nich panujících poměrů. Proto ti, kteří pasivně s tímto režimem souhlasili a nic proti němu nedělali, se podílejí na jeho zločinech, zločinech, ať si to přiznají či nikoliv. Je to smutné, ale pravdivé konstatování. Dui fert malis, post tempore dolet, nebo-li kdo pomáhá zlu, po čase lituje.
Stanislav Stránský přežil komunistický koncentrák padesátých let. Mnozí z nás vůbec nevěděli, jaké zločiny páše režim na lidech, které označil za své nepřátele. Když jsem před mnoha lety mohl poprvé vycestovat za hranice tehdy ještě Československé republiky poté, kdy byl Berlín obehnán zdí, zavítal jsem Weimaru. Sešel jsem se s lidmi, kteří v tomto městě žili od svého narození a až do skončení války vůbec nevěděli, že nedaleko je strašný a vyhlazovací koncentrační tábor Buchenwald. Později, když jsem pochopil mentalitu Němců, protože jsem mezi nimi žil, bylo mně jasné proč. Ale v té době, kdy československý i východoněmecký totalitní režim poukazoval na hrůzy nacismu, byla celá řada komunistických koncentráků, o nichž jsme neměli ani potuchy. Ani to však není pro nás žádná omluva. Kdo se chce dozvědět a touží poznat pravdu, ten se jí dozví. Byla to naše zbabělost a náš nezájem o osud naších spoluobčanů.
Teprve tehdy, když někteří z nás se sami do komunistických koncentráku dostali, poznali svůj omyl a své dřívější chyby. Na nápravu a lítost však není nikdy pozdě.
Stanislav Stránský to ani potom neměl lehké v době totality. Pracoval v mnoha zaměstnáních, na různých stavbách, jako pomocný dělník, jeřábník, ale vždy na okraji, vyvrženec a nepřítel za stálého dozoru Státní bezpečnosti.
Po sametovém podvodu jistě jako celá řada z nás měl své představy a ideály o budoucnost nového státu. Bohužel, tyto ideály brzy vzaly za své, když jeho idol, odpůrce režimu a komunistický vězeň Václav Havel si vybral za své spolupracovníky bolševické zločince a navíc je vzal pod svou ochranu. A Stanislav Stránský, sám oběť tohoto režimu, se stal další obětí - tentokrát obětí vězňů totality, kteří se z pozice či Předsednictva či Rady Konfederace politických vězňů na něj vrhli jako supi na kořist.
Zemřela mu žena, byl „vyloučen" Radou KPV z řad politických vězňů(!), pomlouván a osočován. Nejvíce těmi kteří samí mají „máslo na hlavě" a raději ukazují na druhé než na vlastní chyby. Stanislav Stránský byl uštván téměř k smrti. Tentokrát vlastními „bratry" z Rady KPV ! Nic horšího už se mu asi nemůže stát.
Přejeme brzké uzdravení.
PS: pan Nerad - mukl. Rada KPV devět členů - agenti Stb. Oni potřebovali likvidaci Stránského.
Zbyněk Čeřovský
Měl jsem možnost se několikrát s tímto mužem setkat. Zůstane mi v paměti vždy jeho vzpřímená statná postava, rázný a přitom jasný hlas, noblesní vystupování a samozřejmě naprostá zásadovost a přitom jistá POKORA !
Uvítám s velkým potěšením, že jste opět mezi námi -zdravými -pane předsedo !
Žádné komentáře:
Okomentovat