Stručně -zasláno KDU-ČSL z jejich webu

Přečetl jsem si rozhovor s paní Šojdrovou.
není to náhodu ta dáma, která se velice aktivně podílela na stavovské a později implicitní stranické likvidaci pana Augustýna Navrátila tj. muže, který neohnul páteř nikdy a řeknu  to zcela otevřeně, kromě ing. Luxe je to jediný lidovecký politik po předání moci, před kterým smeknu klobouk.
Přehození vyhybek ing. Luxem směrem k Havlově partě v roce 1998 bylo asi mocenskou nezbytností, kterou předseda KDU se  svoji prozíravosti dospěl !

Praha - První místopředsedkyně KDU-ČSL Michaela Šojdrová je zklamaná z toho, že dvacet let

od pádu režimu se úspěšným komunistům z období totality stále dobře daří, ačkoli nikdo neví, jak ke svým majetkům přišli. Šojdrová by byla pro to, aby se komunistická strana postavila mimo zákon, řekla Mediafaxu.

REP.: Jak jste prožívala listopad 1989?
M.Š.: Čekala jsem druhého syna a chodila jsem s kočárkem na naprosto poklidné demonstrace v Kroměříži, kde jsem v té době žila. Zastihlo mě to v podstatě nepřipravenou, takže jsem neměla žádné plány, co budu dělat. Než přišel listopad, měla jsem docela deprimující pocity, že se mé děti opět narodí do totality. Listopad byl pro nás, kteří jsme tu změnu chtěli, velká šance, a navíc jsem již v té době byla členkou lidové strany, proto jsem rovněž měla možnost jít někam pracovat. Byla to naděje, že se mým dětem otevře jiná budoucnost.
REP.: Splnila se vaše tehdejší očekávání, a čím jste naopak zklamaná?
M.Š.: Čekali jsme velkou prosperitu, velkou svobodu, ale nikdo z nás vlastně nevěděl, co to přinese. Svoboda má i druhou stránku a tou je zodpovědnost sám za sebe, větší individualismu a větší samostatnost. Musely také vzniknout nové instituce, podmínky pro život, tím se otevřelo spoustu nových možností. Určitě jsme se snažili, samozřejmě se vše ale nedělo tak, jak bychom si přáli. Určitě jsem zklamaná z toho, že kovaným komunistům, kterým se v minulosti dařilo dobře, velmi rychle přišli k majetkům, se dobře daří dál. Pokud se jim daří tím, že pracují, tak dobře. Ale mně vadí, že se daří těm, co parazitují na společnosti, a nevíme, jak vlastně ke svým penězům přišli. Přes všechny problémy, kterým dnes ale čelíme, považuji vývoj uplynulých let za úspěšný. Mrzí mě, že nebyli potrestáni ti, kteří byli odpovědní za několik desítek let totality a mají na svědomí oběti v lágrech. Trápí mě, že jsme nechali po revoluci komunistickou stranu dál rozvíjet, a že jsme tyto lidi nepotrestali. Chtěli jsme být jiní, velkorysí. Dnes je na to pozdě a nejde to.
REP.: Vy byste komunistickou stranu zakázala?
Osobně bych zvedla ruku pro zákon, který by postavil komunisty mimo zákon, ale s vědomím toho, že vysvětlit to dnešním generacím, je velmi těžké. Asi to už ani nepochopí. Během komunismu vlastně nebyla hmotná

bída, ale zmařené lidské životy uplynulých generací se již nevrátí.
REP.: Jak si tedy vysvětlujete, že komunisté mají stále mnoho příznivců a stále je volí velké množství občanů, ačkoli máme zkušenosti z desítek let totality?
Jeden z důvodů, kdy komunisty volí mladí lidé je to, že oni tu nesvobodu nezažili. Mladí mohou slyšet na slova o rovnosti a sociální spravedlnosti. Ve svobodné společnosti, kde navíc pokulhává právo za ekonomickým

vývojem, je mnoho lidí, kteří zbohatli nečistým způsobem. To mladým lidem vadí a chtějí sociální spravedlnost. Je to vlastně odpor vůči současnému vedení státu, proti současné politické reprezentaci. Je skutečně historická chyba, že jsme hned po revoluci komunisty nezakázali, tehdy by to situace a historické podmínky dovolovaly. S odstupem dvaceti let se spoustou věcí mění a nové generace by zákaz komunistické strany vnímaly jako nespravedlivý proces.

Augustin Navrátil

Zapomnění: Zemřel disident Augustin Navrátil

Karel Mašita

Ve věku 74 let zemřel v pátek 2. května v kroměřížské nemocnici významný katolický aktivista Augustin Navrátil. V ČR je možná až příznačné, že nebýt katolického rádia Proglas, které tuto informaci zveřejnilo 6. května a až od něj to převzala i ČTK, další celostátní média se o tak vážné události skoro vůbec nezmínila. Přitom to byl právě tento člověk, který jen silou své víry a vůle dokázal například ke konci roku 1988 vyhotovit petici za všeobecnou náboženskou svobodu, toleranci a nezávislost na tuzemské totalitní moci, kterou vzápětí podepsalo přes 600 000 občanů tehdejšího Československa. Ačkoli to v té době byl vůbec nejrozsáhlejší projev občanského odporu a on se tím stal jednou z nejrespektovanějších osobností domácího disentu, ze světa živých nyní odešel všeobecně téměř neznámý.

Narodil se 22. prosince 1928 v obci Lutopecny u Kroměříže, kde až do své smrti žil. Původně se vyučil stolařem, avšak většinu svého produktivního věku pracoval jako hradlař na železnici. Po celý svůj život odmítal všechny projevy totalitní moci, což ho kromě veřejného odporu k „socialistické“ kolektivizaci zemědělství přivedlo i k podpisu Charty 77. Za tento nekompromisní občanský postoj se mu nenávistný komunistický režim mstil nejen častým vězněním, ale (po sovětském vzoru) především nezákonnými difamačně účelovými internacemi v psychiatrických léčebnách a trvalým psychiatrickým dozorem, kterému se musel podrobovat více než 17 let.
To pro něj skončilo až politickým převratem v tuzemsku v závěru roku 1989, kdy byl právně i společensky rehabilitován. Stejně jako předtím se veřejně ihned aktivně angažoval pro nově se rodící demokratickou společnost. Jako člen KDU – ČSL byl zvolen do jejího širšího celostátního vedení, kde setrval až do závěru druhé poloviny devadesátých let.
Pak z tohoto vedení odešel, respektive byl nucen odejít, neboť opět projevil zásadní nesouhlas s vnitřními pletichami této strany, které vyčítal, že pro pouhé politikaření úplně zapomíná na obyčejné lidi a hlavně na závaznou křesťanskou morálku. Tím se znovu stal nepohodlný, a tak přestoupil do politického uskupení Pravý blok, kde kandidoval do Poslanecké sněmovny, kam se však tato strana neprobojovala.
Tento poslední politický krok se tak zároveň stal jeho poslední snahou o zlepšení věcí veřejných. To, že v tomto pokusu výrazněji neuspěl, však už nelze vyčítat jeho nedostatečné vnitřní síle a víře, nýbrž je nutno přičíst to na vrub obecně upadajícímu zájmu celé tuzemské společnosti o nápravu věcí veřejných. Společnosti, pro kterou jako by naopak byly důležitější milostné avantýry různých uměle vypěstovaných „hvězdiček“ a politických hochštaplerů.
Možná i proto by se on i další jedinci jeho typu měli té společnosti stále častěji připomínat.

KDU-ČSL - Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová