Jaroslav Vrána: Je otázkou času, než v Janově někdo vystřelí či přijde lokální lynč
 Je to téměř rok, co tento rozhovor byl se mnou vyhotoven. Dlouho jsem přemýšlel, co použít jako LOGO k dnešnímu dni- stánímu svátku. Nakonec jsem zvolil přetapetování tohoto článku- rozhovoru. Dnes s odstupem času bych snad změnil jedinou věc -tehdy snad až nekritický přístup k SNS. Bohužel jsem nemohl předpokládat, že pan Slota bude člověkem,která kromě trefných pojmenování věcí také umí užívat si života jako velmož, ale bohužel zapomíná, že toto nelze v době, kdy velká část národa má sociální starosti. To že dnes elementy vedené Kotlebou začínají bodovat, je jenom výsledek chování -buranského -uvedeného Sloty a také on z toho bude muset vyvodit důsledky, až jím vedená strana nepřekročí 5 % nutných do NR SR. Od té doby jsem také jasně deklaroval, že mi jsou blízká hnutí HZDS-LS a KDS. Bohužel KDS ve spojení s odpadlou politickou prašivinou z SDKU tj. OKS ztrácí moje sympatie ! Jaroslav Vrána je jedním z řady singnatářů petice D.O.S.T. Považuje se za zemského vlastence a principiálního odpůrce Dělnické i Národní strany. Za svůj vzor považuje předsedu italské Národní aliance Gianfranca Finiho. „Rozovor bych chtěl věnovat Antonínu Švehlovi, Miroslavu Dolejšímu, ing. Sprušilovi a dr. ing. Koblihovi,“ řekl před položením úvodní otázky. |
Antonín Švehla, agrárníci, Liberálně sociální unie
G: Moje první otázka směřuje k Vašim momentálním politickým aktivitám, pokud mě paměť neklame, Vaším posledním působištěm by měla být obnovená agrární strana působící pod názvem Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Jak jste se k tomuto subjektu dostal?JV: K zodpovězení Vaší otázky se musím v čase vrátit hodně dozadu v čase. Skoro čtyřicet let jsem bydlel v městské části Dolní Měcholupy – Praha 10. Tato část Prahy je teritoriálně spojena s regionem Hostivař. Zde se narodil, žil a působil Antonín Švehla Dr.h.c, předseda Republikánské strany malorolnického a zemědělského lidu (též agrární strana či agrárníci). Vlastnil zde statek a spoustu polností. Byl nepřehlédnutelnou osobností společenského života již v osmdesátých letech předminulého století.
Po předání moci v ČSSR v listopadu 1989 jsem se začal politicky angažovat. Jednou z forem bylo i studium odkazu A.Švehly v regionu a v tehdejší ČSR. Od tohoto se nějak odvinulo navázání kontaktu s exilovým vedením Agrární strany, konkrétně s panem Vostřezem – posledním žijícím předsedou exilového vedení.
V té době zde v ČR byla již obnovena činnost agrární strany, ale pod vedením expředsedy sedláka Broje došlo k pozastavení její činnosti. V součinnosti exilu a zdejšího agrárního myslitele prof. dr. ing. mgr. Polácha došlo skrze Nejvyšší správní soud k obnovení její činnosti. Prof. Polách koncem roku 2007 svolal informačním, kde jsem byl přítomen já i emisar předsedy pana Vostřeze ing. dr. Zolman. Zde bylo rozhodnuto, že zjara letošního roku bude svolána ustavující schůze agrární strany, včetně zvolení jejích statutárních orgánů. Bohužel dlouhodobější onemocnění mi neumožnilo se této schůze, kde jsem měl býti na přání exilu aklamován do užšího vedení, zúčastnit. Po návratu z nemocnice v letě letošního roku jsem se snažil navázat písemně kontakt s předsedou prof. Poláchem. Bohužel neúspěšně. Velice rázně jsem na svém blogu vystoupil proti naprosto nepromyšlenému a v následku kontraproduktivnímu projektu Konzervativní koalice, jíž byla tato strana součástí. Koncem léta mne navštívil osobně dr.ing. Zolman a svěřil mi pole působnosti ve prospěch agrární strany na uzemí Čech kromě Hlavního města Prahy. Přes všechny tyto skutečnosti byl můj mandát ignorován a při posledním hovoru s místopředsedou agrární strany v ČR panem Filou jsem byl označen za rozvraceče a odmítnut. Ačkoliv vznikla zvláštní statutární dichotomie ve smyslu já versus exil a já versus domácí vedení, po zralé úvaze jsem vše vzdal a z projektu vystoupil. O vzniklé situaci jsem vedení v Kanadě informoval e-mailem – bohužel bez zpětné reakce. Tím považuji věc za skončenou a je to pro mne další politická zkušenost. Svoje současné politické aktivity omezuji na publikační činnost na svém novém blogu jaroslavvrana.blogspot.com, občas jsem požádán o jistou konzultaci a pouze prozradím, že se mi podařilo v jistém smyslu oprášit napodobeninu projektu kdysi vystupujícího pod názvem Liberálně-sociální unie.
G: Souvisí tento projekt přirovnávaný k bývalé Liberálně sociální unii s Vaším manifestem „Vlastenecky – lidově – solidaristicky“?
JV: Expředseda ČSSD ing. Miloš Zeman vyřkl krásnou tezi, cituji: „Není špatných otázek, může být jenom špatných odpovědí.“
Pokusím se vejít do těchto mantinelů a přitom „neprozradit“ více, než je prozatím nutno. Vámi dvě uváděné entity jsou naprosto formálně nezávislé, i když mezi nimi řekněme hmotně jistá souvztažnost existuje. Zatím se prosím spokojte s následujícím. Nasciturus je sice zplozený, ale nikoliv narozený jedinec. V právní vědě je tato skutečnost chápana v tom smyslu, že tento zplozený jedinec má sice právní nárok již v lůně matky, ale může ho čerpat za předpokladu, že se narodí živý. V analogickém smyslu lze chápat i odpověď na Váš dotaz v té nejobecnější rovině. Opakuji ale znovu, obě skutečnosti jsou autonomní a žijí vlastním životem.
Je otázkou času, než v Janově někdo vystřelí nebo se stane lokální lynč
JV: Pokusím se zaměřit na okolnosti, které považuji za nejpodstatnější. Byly rozebrány z mnoha pohledů všemi zúčastněnými od všech konotací českých neonacistů až po všechny instituce a organizace zabývající se romsko-cikánskou problematikou. Že si svoji polívčičku přihřáli i exponenti politického Židovstva je samo sebou.
Na mém blogu na serveru idnes, než byl administrátorem zrušen, jsem se vyslovil v mnoha aspektech. Zveřejnil jsem informace o občanské patologii předsedy Dělnické strany Vandase a jeho šéfideologa Zbely, vyslovil ostrý protest a podal trestní oznámení na člena romsko-cikánského podsvětí Viliama Matěje pro urážku a hanobení českého národa a stížnost na nečinnost velitele policejního opatření při událostech, které vše iniciovaly – tj. 4. 10. 2008. Upozornil jsem zde veřejnost, jací lidé profitují na lidsko-právní problematice v ČR, na jejich minulost, etnickou a rodinnou provázanost a vyslovil se v obecné rovině, že čeští Romové – Cikáni jsou největší národnostní menšinou v ČR. Takto je problém třeba vnímat a upozornit na jistou paralelu s bývalými českými Němci, kdy byli dr. Benešem „odepsáni“ , vrženi do vlivu myšlenek arijského národního socialismu Třetí říše a všeho, co s tím souviselo. Nezapomínejme, že do roku 1935 stál předák českých Němců na pozicích hranic ČSR z roku 1918.
Zopakuji znovu, že střet mezi českou v etnickém vnímání majoritou a romsko-cikánskou minoritou je střetem kulturním a sociálním. Každý, kdo chce věc pojímat prizmatem hledisek a parametrů rasových je ideologický zločinec a je třeba s ním tak jednat.
To co se stalo v Litvínově-Janově není žádnou hospodskou rvačkou či střetem znepřátelených romsko-cikánských klanů Olašské přislušnosti. To je prosím zatím jemná verze počínající občanské války. Zatím a to zaplať pán Bůh je vedena bez hlubší organizace, bez technického a logistického vybavení na profesionální úrovni. Ona je zatím determinována vášněmi – tj. iracionalitou. Je to sice děsné, ale až se k této permanentní nenávisti přidá chladný rozum ve smyslu organizačním, pak bude pozdě. Jinak řečeno, ono je otázkou času, než někdo vystřelí nebo se stane lokální lynč.
Z toho plyne, že všechny tyto pokusy musí být potírány nemilosrdně od samého počátku. Ono zůstává otázkou, zda není na čase přijmout legislativní úpravu, která by umožňovala použití gumových projektilů. Jedinci stojící v popředí těchto aktivit musí poznat, že demokracie není „bezzubá“, nést za svoje konání odpovědnost v plném rozsahu, včetně majetkové zainteresovanosti na způsobených škodách. Toto musí nastat neprodleně, ostatní – vykopat cikánské lichváře z kruhu sociálně vyloučených, donutit vedení má komunální úrovni k efektivní práci, předat lidsko-právní problematiku do rukou lidí, pro které tato není posledním způsobem, jak se uživit a hlavně nejsou schopni skrze svůj ideologický fanatismus postavit selský rozum na hlavu atd. Začít jednat včera bylo již pozdě, ale i tak ještě „několik“ minut k Armagedonu chybí
G: Myslíte si tedy, že snahy rozpustit Dělnickou stranu jsou oprávněné?
JV: Zásadní jsou následující skutečnosti. Pan Vandas a jeho komplicové se ani nerozhodli jít cestou strany k parlamentní demokracii nesystémové (jako jsou například u nás komunisté, ve Franci Národní fronta či v Itálii blahé paměti Movimento sociale italiano), oni se rozhodli jít cestou přímé politické subverze. Jejich inspirace tzv. německým modelem národního aktivismu tj. kombinace politické strany a tzv. svobodných autonomů oproti SRN trpí jednou a to zásadní vadou.
Jejich vzor – německá NPD – sice občas balancuje na hraně ústavního pořádku této země, ale alespoň její shromáždění jsou v přímém souladu s tím, co nazýváme zde v ČR výkon práva shromažďovacího a některé okolnosti jsou upraveny výkladem tamějších správních zemských soudů, které organizátoři respektují. Proto se shromáždění NPD i přes nelibost pseudohumanistických spolků a židovských organizací těší plně policejní ochraně. Předáci NPD všech stupňů jsou si plně vědomi, po jak tenkém ledě se pohybují a od této skutečnosti se odvíjí vše, co organizují.
Zda to byl záměr, kouzlo nechtěného či přirozený vývoj událostí si nedovedu odhadnout. Pravda je taková, že jakmile by došlo k zákazu DS, okamžitě zde existuje politicko-institucionální platforma, která může sloužit okamžitě k dalším politickým aktivitám lidí spjatých s DS a jejich aktivitami.
Je to v zásadě běh v kruhu, ale pozor. Ministr vnitra řekl, že jsou konkrétně známi lidé, kteří vše organizují a že se po nich lidově řečeno půjde. Lapidárně řečeno, profylaktickou činností bude soustavně rozleptáváno mozkové centrum českých politických Árijců a jejich nohsledů.
Lisabonskou smlouvou se necítím ohrožen
G: Co říkáte na nález Ústavního soudu ve věci Lisabonské reformní smlouvy?
JV: Senát složený z devíti soudců konstatoval, že posuzovaná ustanovení Lisabonské smlouvy nejsou v rozporu s Ústavou ČR. Co k tomu dodat. Pominu-li, že se jedná o rozhodnutí špičky v systému nezávislé soudní moci v ČR, tak jako politický aktivista s jistými lokálními ambicemi to beru na vědomí a nepřísluší mi věc dále komentovat.V osobní rovině mám radost, je to další posun při aplikaci teorie politického realismu, který je alfou a omegou školy mezinárodních vztahů v Evropě. Všimněte si, že mezi odpůrce LS patří kromě presidenta ČR pouze okrajové segmenty české politické mapy. Jedná se v principu o konglomerát náboženských fanatiků – ať katolického či ultra-ortodoxního židovství – dále protofašisté či národní šovinisté. To je pro mě moment, kdy velice bystřím.
Vesměs se jedná o programové instituce, které ať veřejně či skrytě navazují na ty nejhorší tradice českého národního socialismu, či – ač ho proklamativně odmítají skrze osobu dr. Beneše – se k němu blíží esenciálně skrze atributy českého bratrství, od něhož v sekulární podobě byl český národní socialismus extrapolován. V tomto kontextu není důležitý teologický spor mezi Českou konfesí a evangelíky ve smyslu vnímání božího těla v hostii.
Spekulovat o dalším vývoji na české politické mapě – rozpad ODS – či spíše vcucnutí části jejího elektorátu projektem Libertas.CZ., profilace protofašistů z Národního sjednocení atd. je nad rámec otázky a navíc volby do Evropského parlamentu budou pouze poločasem ve smyslu finálního účtování ve volbách do Parlamentu v roce 2010.
G: Vy byste tedy ve zcela hypotetickém referendu hlasoval pro přijetí Lisabonské reformní smlouvy?
Určitě. Víte mne velice znepokojuje téměř sémantické vnímání státní suverenity, která dle mého soudu je tak trochu reliktem v kontextu celé historie, kterou odstartoval filozof Herder – přišla éra myšlenek národního romantismu a nakonec 19 tezí presidenta USA Wilsona.
Co považuji za zkvalitnění demokracie počátkem 21. století je přímá volba starostů a hejtmanů. Možnost mluvit těmito k otázkám působení státní pořádkové policie, zjemnění podmínek pro lokální referenda, přímá volba presidenta země – s přihlédnutím ke zvýšení jeho pravomocí ve smyslu rovnováhy jednotlivých segmentů státní moci . Také bych se přimlouval za diskusi ve smyslu přenesení některých pravomocí státu na VÚSC, alespoň co se daňové vytíženosti týče.
K současnému panu presidentovi přes všechny možné výhrady mám přiměřenou úctu, ale co mne velice zlobí, že se v jeho blízkosti začíná objevovat europoslanec Železný. To je smrtící kombinace, uvědomíme-li si, koho dr. Želený v náboženské rovině reprezentuje, resp. které části.
G: Vy jste se celým tím dokumentem prokousal? Někteří kritikové uznávají, že nějaký takový dokument EU potřebuje, ale že zrovna Lisabonská smlouva je příliš obsáhlá a nesrozumitelná.
Jako laik a zároveň člověk řídící se selským rozumem jsem četl jen několik rešerší a opravdu se necítím ohrožen. Při mém vzdělání je nemožné číst LS a snažit se porozumět všemu, o čem vedou odbornou diskusi akademici a znalci mezinárodního práva. Já ji osobně beru jako právní rámec integrující se Evropy, která se po její silné nacionalizaci a bolševizaci vrací k jistému normálu – byť silně sekularizovanému a postmodernistickému. Asi bude velkým probémem její byrokratizace a údajná socializace. Mne více trápí, že Svatý otec přerušil na úrovni svého „ministra zahraničí“ kontakt s vrcholovým establismentem EU pro jeho naprostý nezájem o otázky duchovní a také mne znepokojuje vytváření sionistické platformy v Evropském parlamentu, jejíž vrcholnou představitelkou je euposlankyně zvolená za ČR dr. Hybášková.
JV: Jistě. Ona se také netají, že jediným nosným momentem této strany je vznik nadnárodní platformy na půdě Evropského parlamentu, která by utužila spolupráci mezi EU a státem Izrael.
Abych byl správně pochopen. Evropa ve svých elitách je silně filosemitská ve smyslu potírání všeho, co už leckdy ani nelze nazvat antisemitismem, na svém území. Ve své geostrategii směrem k Blízkému východu je však mnohem zdrženlivější a snaží se spolupracovat s umírněnými palestinskými a muslimskými proudy. To je lidem jako dr. Hybášková trnem v oku a snaží se zvrátit poměr sil. Velice nebezpečná hra, jen aby si zajistila na čtyři roky teplé místo ve Štraburku.
Miroslav Sládek, Ján Slota, šovinismus
G: Byl jste nějaký čas členem SPR-RSČ. Jak se díváte na osobnost Miroslava Sládka a jeho působení v české politice?JV: Členem této strany jsem byl cca 3 měsíce v roce 1994. Dle jeho objevitele Petra Haniga velký talent. Nakonec v devadesátých letech minulého století dovedl téměř nemožné – založit a zfunkčnit po 50 letech stranu národní pravice. Bohužel absence zpětné vazby od členstva či užšího vedení, tlačení na pilu ve smyslu permanentních ataků na romsko-cikánskou menšinu , podíl tehdejšího zeměpána a jeho suity v mocenských složkách státu a nakonec i podivné hospodaření dovedlo tento ambiciózní politický projekt k myšlenkovému, finančnímu i institucionálnímu krachu. Těžko odhadnout, jakým směrem se bude ubírat obnovený projekt SPR-RSČ dále.
G: Kromě tohoto krátkého působení v roce 1994, mám pocit, že jste letos na svém blogu jistý krátký časový úsek hlásil ke členství v obnovené SPR-RSČ. Pak jste se donedávna angažoval v již zmíněné straně agrární a dnes se pohybujete kolem Strany důstojného života. V roce 2002 jste byl také krátce členem přípravného výboru Národního sjednocení. Někteří lidé by Vás mohli považovat za politického turistu. Co Vás vede k tomu, že tak často opouštíte jednotlivé politické strany a vstupujete do subjektů jiných?
JV: Trochu jste mne zatlačil do „úzkých“, ale in prinpico nemám co tajit. Členem SDŽ nejsem, pouze ji považuji na ostrůvek pozitivní deviace mezi mimoparlamentními stranami. Řekněme, že probíhá jakási interakce mezi mnou a paní předsedkyní Volfovou ve smyslu spoluvytváření ducha této strany. Mně paní Volfová pomohla při velké životní krizi a já se snažím předat jisté politické know-how ve smyslu vyvarování se chyb, kterými by výstavba této strany mohla trpět. Mohu Vás ubezpečit, že ne všechny moje názory jsou vítány širší veřejností sympatizující s SDŽ. Ono je ovšem pravdou, že základy či diskusi o nich kromě profánní polohy je nutno vést i v rovině ryze odborné a moje kooperace s Mgr. Volfovou je toho druhu.
Členství v Přípravné výboru NSj bylo v období, kdy jsem věřil v jistou renesanci strany národní pravice. Byť jsem byl ke spolupráci pozván dnešním místopředsedou Národní strany Mgr. Skácelem, byl jsem ostražitý, Pro mne byla jistou zárukou přítomnost národních katolíků. Právě s nimi jsem ustanovující sjezd NSj opustil, když Mgr. Skácel začal nastiňovat svoji vizi moderní NOF (Národní obec fašistická) pod rouškou programu německé CDU z éry předsedy Erharda.
Nebudu se tajit, že jsem již čtvrtý měsíc členem SPR-RSČ – tajemníkem středních Čech. Toto neskončilo ani v případě moji aktivizace pro agrární stranu, protože dle stanov RSZML jsem se nikdy, alespoň zde v ČR, nestal členem.
Situaci v SPR-RSČ zatím sleduji. Pracuji v lokalitě, kde bydlím, a čekám. Ono se ani více asi ode mne nechce. Vše zlomí volby do Evropského parlamentu. Získal jsem zkušenost, že nemá cenu dělat více, než je požadováno. Dokonce se „vyplatí“ nedělat nic. Já se této formy práce držím, kromě výše uvedeného. Nakonec si také mohu dovolit býti naprosto svobodný, nebýt nikomu za nic zavázán a vzít si na paškál všechny formy aktivistického humoru zvaného čeští vlastenci a národovci.
Mohou mne považovat za politického turistu. Jenom si všimněte a nezabedněný čtenář to postřehne také: Vždy jsem k nějakému projektu pozván a odporoučím se dříve, než ho někdo nezničí a je vcelku jedno jakým způsobem. Většinou tyto způsoby jsou determinovány honěním si vlastního ega či osobním prospěchem vedoucích těchto formací.
Lidé v politice jsou vášniví a leckdy v mnoha případech zlí. Moje inklinace k jistému laickému filozofování tj. vidět věci velice ostře v pravém světle se stává v mnoha případech příčinou moji izolace ze strany výše uvedených. Vzhledem ke svému osobnostnímu handicapu si nemohu dovolit permanentní při. Proto volím cestu opuštění kolbiště a hledám jinou cestu, k níž jsem zpravidla povolán. Moje stopy lze nenávidět a proklínat, ale nelze je přehlédnout a přehlížet.
JV: Velice správně jste vystihl, že SPR-RSČ je v mediální izolaci – Vašimi slovy je mediálně marginalizována – to má svůj logický důvod. Ona opravdu stojí mimo jakoukoliv kontrolu establismentu – ať už zpravodajskou či politickou – a je zde nebezpečí, že by mohla znovu postavit beranidlo na skupinu, které dr. Sládek říká „banda pěti“.
Strana vedená dr. Sládkem patří mezi strany autoritativní demokracie. Její krajští předsedové nejsou voleni krajskými sněmy, nýbrž jmenovaní samotným předsedou – podobný princip najdete i v NS. Dnes jsou to vesměs veteráni politiky SPR-RSČ. Já z toho odvozuji následující tezi – za vše v této straně je odpovědný předseda a předsednictvo, krajské předsedy nevyjímaje. Dojde-li k recidivnímu opakování chování z druhé poloviny devadesátých let minulého století a nedojde-li promptně ke korekci, velice hlasitě se ozvu. Bude-li dále tato tendence pokračovat či dokonce eskalovat, moji reakci vy i čtenáři lehce dovodí.
Jsem názoru, že vzory pro vlasteneckou stranu národní pravice v ČR je nutno hledat na Slovensku a v Itálii, nikoliv Francii či Británii.
G: Šovinistické tendence v SNS nepozorujete, případně Vám nevadí?
JV: Vaše otázka je silně sugestivní – jako by předjímala apriori negativní odpověď – Slovenská národní strana má podporu 15% slovenských voličů. Domníváte se, že slovenský volič je tak „tupý“, aby v takovém kvantu skočil na apriorní šovinismus? Dále SNS je členem Unie evropských národů v Evropském parlamentu. Tato platforma má hodně daleko k šovinismu. Od toho jsou v EP jiné platformy – např. Tradice-identita.
Bohužel údělem SNS je skutečnost, že z pohledu mainstreemu nepatří k těm vyvoleným. Vyvoleností mám na mysli ty politické proudy, které sní o multikulturalismu, zlikvidování národního státu bez náhrady, podpory hnutí bratrstva „duhových slipů“ – homosexuální lobby, gender hnutí , likvidace rodiny, vytlačení Boha ze společenského života apod. Takže zjednodušeně řečeno, nesmíte vnímat SNS prizmatem, který o ní šíří české sdělovací prostředky. Také navštivte webové stránky SNS, sledujte jejich diskusní fórum, které není ani v náznaku cenzurováno pročítejte projevy poslanců SNS v NSSR a EP, politické aktivity funkcionářů SNS atd.
Mohu Vás ubezpečit, že činnost SNS leží v žaludku mnoha marginálním segmentům slovenského neofašismu či pokusů navázat na éru Tisova Slovenského štátu. Ale Vy zřejmě narážíte na občasné neomalené výroky předsedy SNS na adresu maďarské menšiny v SR či promptní reakce SNS na akce maďarských fašistů na území SR či vygumování organizací slovenských neonacistů typu Slovenská pospolitost ze společenského života na Slovensku.
Pan Slota by se měl občas krotit, ale ono vzkázat svému protivníkovi občas, že je pitomec a idiot lidovým jazykem spoustu věcí urychlí a mudrování nechme bývalému českému zeměpánu a jeho kámošům z „Hnutí pravdy, lásky a bratrské pomoci“. Slovenští Maďaři mají ve svém vedení dva nebezpečné politiky – velkomaďara Duraye a člověka vyškoleného koncem osmdesátých let v USA Bugára. Tito lidé, každý po svoji linii sledují svoje cíle a věřte, že za jistých okolností může jít nejenom o ducha, ale i literu Trianonu!
JV: Mně je ODS úplně lhostejná a kdo bude v jejím čele tuplem. Zda to bude individuum, které zbřezní svoji milenku, pošle legitimní manželku, která stála po jeho boku při jeho politických začátcích, do blázince, milence najde místo v čele vedení dolní komory českého parlamentu a pověří ji garancí otázek české rodiny, neumí vysvětlit , kde vzal na svůj byt a před tím přivede ke krachu soukromou firmu, jejíž dluhy sanuje 1. Městská bank a v Praze, je pro mě stejný politický gauner jako jeho oponent, který původním povoláním psychiatr se převlékne za cizince a zkouší, jak ho obloží pražští taxikáři. Podobnou metodu sice zkoušel otec vlasti Karel IV, ale ten nepoctivé poskytovatele služeb hned koupal ve Vltavě.
Pro mne ODS byla vždy stranou, před kterou jsem byl velice obezřetný, ač jsem ji v posledních volbách do EP volil a volil jsem i jejího kandidáta do Senátu v letošním roce v Kolíně pana Buřiče. S mým komplikovaným viděním světa vždy budu volit menší zlo, které v dané společenské situaci bude k mání. To samozřejmě přestane platit, objeví-li se projekt, který bude osobnostně či programem blízký mému srdci.
G: Děkuji Vám za rozhovor a do budoucna přeji vše dobré.
JV: Děkuji Vaší redakci za poskytnutý prostor. Moc si toho cením v době, kdy provokativní názory musí ustoupit populismu, demagogii, novodobým mýtům hraničím občas se lží, kultuře bulváru a kultuře smrti vůbec, jak ji vnímal a definoval Svatý otec Jan Pavel II.
Nezávisle myslet znamená pobuřovat intelektuální i maloměšťácké prostředí a postavit se demagogům a ideologickým fanatikům znamená být terčem permanentního posměchu. Rád přijmu roli „dvorního šaška“, který kromě obligatorního metání kozelců má tu výsadu, že se nemusí bát říci panovníkovi , že je nahý, ač on žije v přesvědčení, že má na sobě zlaté rouno.
Žádné komentáře:
Okomentovat