Odkaz směrem k dnešku

z myšlenek A.Švehly

Dnes Vám předložím něco z názorů, citátů a myšlenek jednoho z Mužů 28.října 1918 - předsedy Agrární strany Antonína Švehly. Agrárnní strana bylo lidové označení Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu. A.Švehla se těžil velké přízni TGM a on sám věděl, jakou mocenskou silou tento iluminát anglo-amerických zednářů disponuje. Jestliže byl TGM architektem ČSR, potom A.Švehla hlavním konstruktérem. A.Švehla byl po celá dvacátá leta až na pár vyjímek ministerským předsedou ČSR, v roce 1929 odstupuje ze závažných zdravotních důvodů - angina pectoris. Do čela Agrární strany vstupuje Rudolf Beran, jehož pozdější hlavní politickou tezí je heslo " zpět ke "Svehlovi ". A.Švehla umírá v roce 1933, kdy je velké podezření, že v souvslosti s hledáním nástupce TGM byl otráven Benešovy poskoky v Agrární straně bří. Udržalovými. V tomto smyslu se vyjádřil syn A.Švehly internovaný v roce 1945 na pokyn Beneše a okolnosti kolem rychlého pohřbu A.Švehly tomu nasvědčují. Při snaze provést exhumaci a soudní pitvu jeden z bratří Udržalů páchá sebevraždu. Věc byla rychle politicky uzavřena a žádné vyšetřování neproběhlo. TGM byl již na hranici senility a dr. Beneš držel v rukou všechny mocenské páky a opratě, včetně materiálů c.a.k. policie, jimiž mohl vydítat tehdejší politickou elitu.





Zdravý selský rozum a upracované ruce jsou nejlepším a nedotknutelným kapitálem naší strany.
Národ, který je sám sobě nejlepším přítelem, nemůže si stěžovat, že se nemá na koho spolehnout.
Nového náboženství netřeba. Bylo by nejlépe, kdybychom konečně se začali řídit tím starým.
Někteří politkové nevědí, kdy a kde mají se zastaviti, nebo se obrátiti, a tím méně dají se říci, čím více se vzdálili od pravé cesty.
Naše ( agrární demokracie) nezná rozdílu dle kabátu či výměry role...
V Čechách se kradlo od Adama a bude krást po posledního Robinsona...
Národ náš nezískal své svobody ani něčími zásluhami , ani něčí milostí. Je třeba poctivě přivésti jej ku poznání vlastní jeho síly a ukázat mu, že jedině on sám jako si dovedl svobody dobýt, bude v dobách zkoušky s to si ji uhájit a udržet.
Svědomí radilo každému. To byl rezulstát té stoleté naší výchovy, to byl ten kapitál vytvořený drobnou, úžasnou prací generací, vyzkoušených persekucemi.
Na naši revoluci participují všichni počínaje těmi, kteří již před 100 lety nás začali budit.
Národ udeřil v nejvhodnější chvíli celou svou silou. V tom byl náš největší úspěch a potvrzení správnosti naší práce.
Naše revoluce měla úspěch jedině proto, že byla dělána za souhlasu a za naprosté účasti celého národa.
Síly své netříštit....
Význam a váhy budeme mít toliko, koliko dovedeme odevzdati hlasů.
My - rovnocennost všem.
Povedla se pozemková reforma - aniž porušila chod hospodářského života.
NĚCO pro předsedkyni NÁRODNÍ STRANY dr. Mgr. EDELMANOVOU a aktivistu JANA KOPALA:
První uvedená má dva doktoráty, druhý údajně studuje tři VŠ. O projevech jejich politického či aktivistického kretenismu jsem psal již nesčíslněkrát. Jednou na A.Švehlou přišli dva straničtí šíbři a hledali sinekury pro svého známého. Nezapomněli prohodit, že dotyčný má dvě VŠ. Antonín Švehla se podívaů tím svým krásným zrakem a odvětil, cituji: u nís na statku v Hostivaři bylo tele, to sálo od dvou krav a stejně se z něj stal vůl! konec citace.
Antonín Švehla razil heslo, že než být ve Vídni druhý, je lepší být první v Praze . Byl bych rád, kdyby ti různí Červenkové, Vernerové či Kopalové a jim podobní političtí hňupi nejdříve něco odvedli v zastupitelstvech v Mladé Boleslavy, Kladně či Maršovicích a pak toužili po vytváření tezí úrovně krajské, republikové či evropské. Je idiocie psychiatrická, sociální a v uvedených kruzích i politická...
Spravovat stát je také řemeslo!
V názoru na politické strany se Švehla lesčemus přiučil u soc-dem. Též usiloval o hnutí masové. davové, neměl smyslu pro pro jemné - zejména intelektuální rozdíly- dělící voliče na malé tábory.
V soukromí se vyjadřoval v tom smyslu, že každého je možno koupit. Jednoho za peníze, druhéhé k lásce k sobě sama, třetího za lásku ženy, čtvrtého za společenskou pozornost apod.
Pohrdal Národní demokracií coby spolkem zastupujícím cca 5% národa a dr. Kramářovi vyčítal pro jeho snahu vznešené ideály velkého formátu a naprostou absenci citu pro problémy všedního dne a drobných lidí.
Nemohli jsme ustrnout na úzkém podkladu liberalistickém. Ne jedině stav selský, ale celá skupina - na půdě pracující - bez rozdílu , zda sedlák, do mkař, statkář či chalupník, zemědělský dělník či venkovský živnostník a člen agrární inteůligenci, ti všichni cítili potřebu širšího politického hnutí.....
Antonín Švehla dobře rozuměl duši českého člověka. Jeho dílo je dnes opmíjeno či jen zřídka připomína. jediný z polistopadových politiků mu uměl veřejně projevit úctu současný president V.KLAUS a současný senátor ing. Nádvorník- který blahé paměti byl starostou prahy 15, místa rodiště A.Švehly.

Odeslat vyhledávací formuláře

středa, 12. prosince 2007

Antonín Švehla, politik-gentleman.

Po vytvoření Československa byl Švehla ministrem vnitra v prvních třech československých vládách a významně se podílel na vypracování československé ústavy z 29. února 1920. Rovněž se mu podařilo prosadit takovou pozemkovou reformu, která podstatnou mírou snížila chudobu venkovského obyvatelstva a zároveň posílila stabilitu nově vytvořeného státu.

Na prvním poválečném sjezdu agrární strany byl zvolen jejím předsedou a prosadil její přejmenování na Republikánskou stranu zemědělského lidu českého venkova. Strana vypracovala sociální program podle Švehlova názoru, že venkov musí mít hlavní úlohu v budování demokratického státu. V roce 1922 byl název změněn na Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu.

7. října 1922 se Švehla stal předsedou vlády a byl předsedou i dalších dvou vlád (1925, 1926) V roce 1929 ze zdravotních důvodů odstoupil. Během sedmi let Švehlova působení v čele vlády se nový československý stát ve světě stal hospodářským a kulturním pojmem.

Tvrdohlavý politik Švehla s myšlením sedláka vytrvale sázel na pracovitost a skromnost venkovského lidu. Rezervovaně se stavěl k chamtivému velkokapitálu, přičemž se snažil prosazovat podporu drobných živnostníků a malorolníků. „Když má sedlák, mají všichni,“ bylo jedno z jeho oblíbených hesel, které však měšťanské liberály i proletářské revolucionáře přivádělo k záchvatům nepříčetnosti. Byl velkým propagátorem družstevnictví, především na venkově, družstva měla být schopna konkurovat velkým průmyslovým podnikům i velkostatkům.

Nerad na veřejnosti řečnil, na nevybíravé útoky politických protivníků a tisku odpovídal především poctivou prací. To ovšem neznamenalo, že se nedovedl diplomaticky bránit. Při jedné parlamentní interpelaci na jeho nízké vzdělání odpověděl přirovnáním: „Měli jsme na statku tele, které dostávalo mléko od nejlepčí krávy, přesto to byl vůl.“ Podařilo se mu utlumit vliv komunistů a sestavit dvě vlády bez sociálních demokratů. Prosazoval spolupráci s českými Němci, v jeho vládách byli zastoupeni němečtí křesťanští socialisté a Bund der Landwirte.

Levicoví politici Švehlu kritizovali, že jeho koaliční vlády byly vytvořeny zásluhou nedůstojných handlů. Liberálové zase nemohli přes srdce přenést popularitu a volební úspěchy agrární strany. Přičítali to pozemkové reformě, prosazené především Švehlou. Skutečnost však byla jiná; půdu dostali vesničtí bezzemci, kteří sedláky příliš nemilovali, ani s jejich stranou nesympatizovali. Vítězství na venkově Švehla dobyl tím, že doposud utlačovanému a uráženému venkovskému lidu dal sebevědomí, prosadil ho jako společenskou a politickou sílu, která svou pracovitostí a morálkou se městským vrstvám obyvatelstva nejméně vyrovná.

Švehla nebyl kovaný pragmatik, byl mistr kompromisů, dovedl respektovat odlišný názor a zásadně se nikdy nesnížil k intrikám. Švehlova politická hvězda prudce tak stoupala, že v roce byl pravicovými stranami navržen jako kandidát na prezidenta. Odmítl, čímž umožnil opětné Masarykovo zvolení.

V té době se zhoršoval jeho zdravotní stav. Sužovala ho cukrovka, která zřejmě byla příčinou častých srdečních záchvatů. V té době ještě byla lékařská věda proti ní bezmocná, ještě nebyl znám inzulin. V roce 1929 odstoupil z funkce premiéra, ale předsednickou funkci ve straně vykonával dál, i když byl upoután na lůžku.

Po jeho odchodu z vlády přibývaly snahy o diskreditaci agrární strany. Na snahy obnovit vykořisťování venkova "městskými parazity“ Švehla upozornil v dopise, který byl přečten na sjezdu agrární strany, jehož se pro nemoc nemohl zúčastnit. Těmy parazity zřejmě myslel protivenkovské kruhy vedené ministrem zahraničí E.Benešem, s jehož nevyzpytalým jednáním se přímý Švehla nikdy nedokázal vyrovnat. Koncem září 1933 šedesátiletý Švehla dostal chřipku a zápal plic, jemuž 12.prosince 1933 podlehl.

Až po Švehlově smrti se v roce 1934 agrární straně podařilo prosadit vytvoření "Monopolu" - Čs.obilní společnosti, která odstranila prudké výkyvy v cenách zemědělské produkce a potravin. Na základech státu, tvořených Švehlovým poctivým venkovem, se snažili stavět i jeho následníci František Udržal, Jan Malypetr, Milan Hodža, Rudolf Beran. Útoky nepřátelských sil domácích i zahraničních byly stále silnější, hlavně po Masarykově abdigaci. Když bylo Československo rozbito, stal se velkou morální oporou venkova další Švehlův stranický následník Adolf Hrubý, protektorátní ministr zemědělství (1942-1945), jenž výrazně přispěl k tomu, že krutými lety nacistické okupace české zemědělství prošlo prakticky beze ztrát.

V roce 1945 se komunistům včele s Gottwaldem a národním socialistům v čele s Benešem splnil sen, když se jim podařilo agrární stranu, pilíř prvorepublikové demokracie a nepřekonatelného politického protivníka, zlikvidovat zákonem a její nejznámější politiky uvěznit. To byl první signál k ničení selského stavu a ke kolektivizaci venkova podle sovětského vzoru. Po komunistickém puči v roce 1948 prakticky všichni prvorepublikoví funkcionáři agrární strany skončili ve věznicích. Až do roku 1989 pro Švehlu a agrární stranu nebylo v překreslené československé historii slušné místo, pouze slova hany.

Autor: Sláva Dobrý

Jsem názoru, že 28.říjen roku 1918 a 17.listopad roku 1989 tvoří spojené nádoby. Pokusím se vysvětlit proč. Oba tvoří milníky v dějinách českého národa. Jak již obecně známo, všechny změny na území Koruny české a nejenom zdaleka ve 20.století jsou iniciovány či jsou součástí dějinného či geopolitického pohybu zvenčí.
Vzpomínám si jenom tak mimo řeč, že při posledním svátku Dne republiky ve veřejno-právní televizi vystupovali p.Placák, dr. Tomeš a jeden respektovaný profesor-historik/ jehož jméno si již nevybavuji/ a ačkoliv se jednalo o lidí s velkým ruzptylem na historii českých zemí, se shodli vzácně na skutečnosti, že opravdový den vzniku ČSR je z mnoha důvodů problematický a je nutno 28.říjen spíše bát jako jistý uzus a startovní čáru.

Mne velice interesuje nikoliv adorace TGM a Beneše mnohokrát zpochybněna či přímo vyvrácena a ukázána jako škodlivá, spíše je pro mne důležitý osud Mužů 28.října roku 1918. On ukazuje přímo excelentně na velký rozpor mezi hlásaným a opravdovým. Osudy J.Stříbrného a dr. Kramáře jsou přímo ukázkou toho, jak lze zničit lidi, kteří jsou lidmi z masa a kostí , nebojí se jít na hranici možného , nejsou zasvěcení a dostanou se do nemilosti "zasvěcených ". To že například současná ČSSD je natolik kolaborantská s odkazem TGM, že ani sama nedovede vyzvihnout odkaz jejího Muže 28.října dr. Soukupa je přímo varující................

Antonín Švehla, duše samotného dění v ČSR po 28.říjnu roku 1918 velice rychle rozpoznal, kdo je klika Hradu kolem TGM a zaujal k ní pragmatický postoj. Maje v zádech nejsilnější politickou stranu jejíž byl neotřesitelným předsedou začal pod ideologií Agrarismu, která nebyla ničím jiným než stavovským pojetím v rámci demokracie budovat svoje vize. On věděl, že i v jeho straně jsou nepřátele-ať zprava /  Prášek a spol/, tak zleva / jedne z bří Udržalů coby poskok Beneše /.

Samotný Švehla byl několikráte ze strany opozice proti Hradu zatažen do pokusů vzejít s ním v konfrontaci,ale jako starý lišák a znalec poměrů v ČSR toto odmítl. Někdy byl i nepochopen a tiše považován za přímého spojence TGM jeho odpůrci. Je pravdou, že TGM a Švehla se mnohokrát sešli na jeho statku v Hostivaři, byl zde dokonce postaven altánek pro TGM a v době návštěv presidenta byla četnická hotovost v lokalitě zřejmá. Mezi manželkou TGM a ženou Švehly vzniklo jisté přátelství / ač žena A.Švehly byla původně služkou na jejich statku /,ale to vše je jenom následek prozíravého lavírování tohoto velkého muže české politiky.
Jsem smutný ze skutečnosti, že odkazu A.Švehly pouze dbají někteří jedinci a exil. Ono asi nebude náhoda, že když kdosi navrhl A.Švehlu na Řád TGM, velice rychle se proti tomu ohradilo exilové vedení Agrární strany a návrh byl stažen.
Ono aby toho nebylo málo, tak současný předseda sbskurtního spolku PaS přivedl projekt Agrární strany k bankrotu s velkým zadlužením. Prof. Polách po oddlužení tohoto projektu se kasal, že provede návrat ukradeného majetku Agrární straně formou žalob. On asi nepostřehl, že když tuším v roce 1994 se pokusil tehdejší ministr spravedlnosti Klausových vlád dr. Novák o rehabilitaci následníka A.Švehly R.Berana, velice rychle narazil. Ono se pokusit zpochybňovat retirbuční zednárskou věrouku lotra Beneše se nevyplácí ani po70 letech...............

Tímto zamyšlením jsem se pokusil nastínit, že tak jako v éře první republiky se vedl celých 20 let boj o to, zda byl důležitější odboj zahraniční či odboj vnitřní a z již uveených důvodů musel zvítězit lži-mýthus tatíčka, tak dnes se občas vede polemika, zda zahraniční exil, zahraniční exil napojený na zednářskou CH- 77 či  odboj  vnitřní jdoucí mimo napojení na CH-77. Snad je dostatečně zřetelné, která "cesta " je nám opět předkládána a člověku je jenom líto, zda ti statečí muži typu prof. Kalvody , prof. Broma, prof. Zeleného, dr. Koblihy, redaktora Kopeckého a mnohých jiných nedělali svoji práci marně. Věřím, že nedělali. Ono až přejde pro-havlovské ohlupování a vyroste generace lidí, kteří budou chtít dát věcem střízlivý a historicky správný pohled, tak bude zase jasněji. Nakonec svět je rád klamám a lidská komedie jsou "archetypy" vládnutí staré jak lidstvo samo !