Mnohokrát si vzpomenu na svoji babičku s matčiny strany, co by asi říkala dnešní době. Ono by ji bylo cca 110let a umřela více jak před 30 lety.Jezdili jsem k ní s bratrem každé letní prázdniny a leckdy je tam strávili téměř celé. Ona bydlela v jedne malé vesničce na benešovsku. Vzpomínám si, jak jsme sedávali na zápraží a pozorovali letní oblohu , letadla, stohování slámy, navštěvovali zámecký park atd. Ale o tom nemám potřebu se rozepisovat, protože to jsou moje vzpomínky a ony jsou dnes nepřenositelné ............
Babička byla dosti svérázným člověkem. Ona neměla žádných škol kromě té Školy života, ale prošla tou uvedenou školou bez poskvrny, vychovala tři děti a pomohla vychovat několik vnuků. Rád jsem ji nejen naslouchal, ale a to hlavně se těšil na její kuchyni. jak mi později sdělila, byla po válce nějaký čas zámeckou kuchařkou a bylo to vidět. Aby toho nebylo málo, tak pocházela z Moravy a kromě jistého ukotvení ve víře to bylo znát i na jejím kulinářském umění. Její manžel -můj děda byl výtečný zámečník,ale také si rád přihnul a i v tomto smyslu to s ním neměla lehké. Je pravdou, že v době naší přítomnosti se děda v pití krotil,ale šla tradice, že vše co mělo řemen a ozubení , to uměl spravit.
K jeho zájmu o řemeslo se pojí jedna historka, která ale v době probíhání mohla skončit tragedií. Děda jako člen NG na benešovsku v roce 1945 se podílel na sbírání zbraní, které ustupující jednotky SS odhazovaly. Jeho příruční sklad byl plný. Jeden ze samopalů přinesl do kuchyně a při manipulaci s ním tento vystřelil . Děda byl okamžitě babičkou zfackován, samopal a klíč mu byly odebrány a zbraně vydány po příchodu Rudé armády velícímu důstojníku. Babička nám mnohokrát ukázaloa prostřelený pekáč, který byl zaletován a krmila z něj drůbež..........., ano, i tak se šetřilo v dobách mládí moji maminky !
Když jsem u jejího kulinářského umění - babička vše vařila na kamnech, kde se jenom topilo dřevem a snad nemusím znalcům vyprávět, co z takovéto pece či litina ny kamnech "vyleze " ve smyslu upečeného jídla či například vdolků či lívnaců. K tomu přírodní marmeláda, smetana přímo z domácí dílny..........
Když jsem se jednou ptal matky, jaktože bybička často mluví o Bohu,ale přitom nechodí do kostela a pochází z Moravy a ke katolíkům vůbec netíhne, matka mi vyprávěla následující příběh. Babička někdy v roce 1921 chodila pravidelně v neděli do kostela. Byla to doba poměrně velkého nedostatku a všude se šetřilo. Ale pan farář dostal do kasičky i jinak, co se slušelo a patřilo. Nějak se ale profláklo, že peníze dávané do kasičky i jídlo dávané venkovany on odváží do města, kde bydlela žena, s níž měl levobočka. Babička nečekala, až se církevní vrchnost probudí, došla do kostela, dal knězi pár facek a ze ŘKC vystoupila. Vstoupila později na národní Církve husitské a zde vydržela jako matrikovaná až do smrti ........Ony opravdu cesty páně vedou různými cestami !
Proč to vše píši -věřím, že dnes by babička spoustě lidského ksindlu vmetla do TVÁŘE -dobytku, válku na Vás ! A to zažila dvě !
Žádné komentáře:
Okomentovat