Máme se co učit od Číny?
Miloš Dokulil
V jednom z posledních čísel časopisu Time (z 23. 11. 2009, str. 28-35) se hned úvodem rozsáhlého článku o Číně psalo o tom, že Čína v nynější ekonomické recesi obdivuhodně zvládla výzvu kritického času a její produkce zůstala v černých číslech.
Článek byl psán tak trochu jako kulisa pro plánovanou cestu prezidenta Obamy do Číny (která začala 15. 11.). Psal jej korespondent Bill Powell přímo ze Šanghaje (sám je ženat s rodilou Číňankou ze Šanghaje). Jako kdyby USA byly jaksi nemálo stárnoucí kapitalistickou mocností, zatímco Čína dynamicky mladým státem.
Článek byl psán tak trochu jako kulisa pro plánovanou cestu prezidenta Obamy do Číny (která začala 15. 11.). Psal jej korespondent Bill Powell přímo ze Šanghaje (sám je ženat s rodilou Číňankou ze Šanghaje). Jako kdyby USA byly jaksi nemálo stárnoucí kapitalistickou mocností, zatímco Čína dynamicky mladým státem.
Autor citovaného článku nadepsal příspěvek sugestivně: „5 věcí, které se USA mohou naučit od Číny“. Než začal vypočítávat ty „věci“, považoval za nezbytné zdůraznit, že čínská komunistická strana stále tvrdě zasahuje proti jakýmkoli případným pokusům o možné zpochybnění partajní hegemonie. Jedním dechem dodal, že jde o chudobnou rozvíjející se zemi s obrovskými problémy. Mezi nimi jako číslo 1) a 1a) uvedl masivní korupci a nedostatek zřetele k životnímu prostředí. V této jakoby jen uvozující atmosféře neuváděl, že právě Čína je největším věřitelem USA a že oba tyto státy se podílejí na polovině všech nežádoucích zplodin v ovzduší (přičemž paradoxně část těch čínských zplodin připadá na účet proponovaného exportu do USA).
Možná postačí aspoň letmo nadhodit zmíněných pět bodů. — Ten první: Být ctižádostivým! Autor článku to tlumočil tučně proloženými slovy bývalého předsedy Americké obchodní komory s Čínou Jamese McGregora: „Jedním klíčem, jímž bychom se mohli poučit od Číny, je vytýčit si cíle, utvořit plány a soustředit se na to, aby se země dostala dopředu.“ — Bod druhý: Záleží na vzdělání! Text uvádí rozmanité údaje připomínající, že čínské děti a studenti bývají nejednou v matematice a v přírodních vědách lepší než mládež z USA. V Číně lze dokonce – prý bez přehánění – pozorovat jistou posedlost vzděláním. Pro gramotnost autor uvedl za Čínu „přes 90 %“ obyvatelstva, pro USA jen 86 %. Podle výkazů z roku 2006 tráví čínští studenti dvakrát tolik hodin nad domácími úkoly než studenti američtí. Přitom v USA podle údajů z roku 2007 37 % žáků 10. tříd trávilo týdně nad domácími úkoly aspoň 10 hodin. (Tím ovšem automaticky není nic řečeno o přínosu té domácí aktivity. Tím méně je automaticky jasné, jakou kvalitu vykazuje přímo práce ve třídě.) — Za třetí: Starat se o starší generaci! V Číně jako kdyby platila „společenská smlouva“ o tom, že „mladí“ se postarají o své rodiče. Nějaké starobince tam nepřipadají v úvahu. V USA také brzy vznikne problém s lidmi v post-produktivním věku. Jestliže jich bylo v roce 2007 v USA (z 300 milionů občanů) zatím jenom 38,6 milionu, bude to za dvacet let (roku 2030) málem dvojnásobek (71,5 milionu). V Číně zůstává stále péče o seniory přímo na bedrech vlastních rodin. Tato zodpovědnost je přitom v chudších rodinách zajisté současně břemenem. Takže jako kdyby výzva v tomto bodě měla oboustranné ostří. — Čtvrtý bod: Víc šetři! V USA klesly osobní úspory na nulu již roku 2005. Letos se pomalu úroveň amerického spoření zvedala; nejdřív na 4 %, a teď již je na 6 %. V Číně míra úspor převyšuje 20 %. Samozřejmě, že do toho zapadá také skutečnost, že v souladu s čínskými kulturními zvyklostmi je třeba myslet „na zadní kolečka“ (mj. na vlastní rodiče, když zestárnou). Přitom právě USA musí vidět spásnou naději ve větší čínské domácí spotřebě, aby vzedmutá hladina čínské produkce nezahlcovala jenom export, ale také částečně pokryla domácí trh. (Nyní Čína má jako finanční rezervu v dolarech 2,1 bilionu, což se jí znehodnotilo jen za posledního půl roku o 15 %.)
A konečně je tu za páté: Dívej se za horizont! Projevy čínské aktivity jako kdyby byly přímo „zapřaženy“ do čehosi významnějšího, než je přímo vlastní zrovna probíhající činnost. V Číně se vždycky (až na těch několik desetiletí komunistické vlády po roce 1949) vědělo, že tvrdá práce spojená se získáním vyššího vzdělání umožňuje vyšší životní standard. Asi i to by si měli Američané znovu uvědomovat, teď, když se dostali do nejhlubší recese za posledních 26 let. (Ta recese jako kdyby se již zastavovala, i když zatím nezaměstnanost ještě stoupá. Nejvíc ovšem ohrožuje nekvalifikované.)
Zdroj: blisty.cz
Možná postačí aspoň letmo nadhodit zmíněných pět bodů. — Ten první: Být ctižádostivým! Autor článku to tlumočil tučně proloženými slovy bývalého předsedy Americké obchodní komory s Čínou Jamese McGregora: „Jedním klíčem, jímž bychom se mohli poučit od Číny, je vytýčit si cíle, utvořit plány a soustředit se na to, aby se země dostala dopředu.“ — Bod druhý: Záleží na vzdělání! Text uvádí rozmanité údaje připomínající, že čínské děti a studenti bývají nejednou v matematice a v přírodních vědách lepší než mládež z USA. V Číně lze dokonce – prý bez přehánění – pozorovat jistou posedlost vzděláním. Pro gramotnost autor uvedl za Čínu „přes 90 %“ obyvatelstva, pro USA jen 86 %. Podle výkazů z roku 2006 tráví čínští studenti dvakrát tolik hodin nad domácími úkoly než studenti američtí. Přitom v USA podle údajů z roku 2007 37 % žáků 10. tříd trávilo týdně nad domácími úkoly aspoň 10 hodin. (Tím ovšem automaticky není nic řečeno o přínosu té domácí aktivity. Tím méně je automaticky jasné, jakou kvalitu vykazuje přímo práce ve třídě.) — Za třetí: Starat se o starší generaci! V Číně jako kdyby platila „společenská smlouva“ o tom, že „mladí“ se postarají o své rodiče. Nějaké starobince tam nepřipadají v úvahu. V USA také brzy vznikne problém s lidmi v post-produktivním věku. Jestliže jich bylo v roce 2007 v USA (z 300 milionů občanů) zatím jenom 38,6 milionu, bude to za dvacet let (roku 2030) málem dvojnásobek (71,5 milionu). V Číně zůstává stále péče o seniory přímo na bedrech vlastních rodin. Tato zodpovědnost je přitom v chudších rodinách zajisté současně břemenem. Takže jako kdyby výzva v tomto bodě měla oboustranné ostří. — Čtvrtý bod: Víc šetři! V USA klesly osobní úspory na nulu již roku 2005. Letos se pomalu úroveň amerického spoření zvedala; nejdřív na 4 %, a teď již je na 6 %. V Číně míra úspor převyšuje 20 %. Samozřejmě, že do toho zapadá také skutečnost, že v souladu s čínskými kulturními zvyklostmi je třeba myslet „na zadní kolečka“ (mj. na vlastní rodiče, když zestárnou). Přitom právě USA musí vidět spásnou naději ve větší čínské domácí spotřebě, aby vzedmutá hladina čínské produkce nezahlcovala jenom export, ale také částečně pokryla domácí trh. (Nyní Čína má jako finanční rezervu v dolarech 2,1 bilionu, což se jí znehodnotilo jen za posledního půl roku o 15 %.)
A konečně je tu za páté: Dívej se za horizont! Projevy čínské aktivity jako kdyby byly přímo „zapřaženy“ do čehosi významnějšího, než je přímo vlastní zrovna probíhající činnost. V Číně se vždycky (až na těch několik desetiletí komunistické vlády po roce 1949) vědělo, že tvrdá práce spojená se získáním vyššího vzdělání umožňuje vyšší životní standard. Asi i to by si měli Američané znovu uvědomovat, teď, když se dostali do nejhlubší recese za posledních 26 let. (Ta recese jako kdyby se již zastavovala, i když zatím nezaměstnanost ještě stoupá. Nejvíc ovšem ohrožuje nekvalifikované.)
Zdroj: blisty.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat