Čeho si ty mírně "nahnědlý" arijče s tmavým odstínem v obličeji ještě dočkáme ?????????
David Kostlán jako mladý naziskin na demonstraci NSB v Praze 28.10.2001. V čele transparentu trio Michal Podolák, Jan Kopal a Roman Elmar Skružný.
Vzpomínka na velkého muže
30. 10. 2006 | přečteno: 13959x
Dne 31. října by se dožil 74 let Roman Elmar Skružný, bezpochyby nejvýznamnější osobnost poválečného nacionálního socialismu na území Čech a Moravy.
Po jeho náhlém odchodu 30. 3. 2004 zůstalo v našich srdcích obrovské prázdné místo. Byl nám nejen nedostižným vzorem a moudrým učitelem, ale především kamarádem. Ztělesňoval nejvyšší ideály nacionálního socialismu ve vší čistotě nositele poslání a odkazu hrdinů, na něž je zakázáno vzpomínat. I jeho ctí byla věrnost a ze své životní dráhy neudělal nikdy ani krok stranou. Nezlomili ho bolševici, když jej na dva roky zavřeli do kriminálu a následně mu znemožnili výkon jeho milovaného povolání. Nezlomil ho ani současný režim, který ho za tytéž názory neváhal ani v pokročilém věku a s komunistickými kriminály podlomeným zdravím znovu odsoudit k pobytu za mřížemi. Nástupu trestu se však nedožil. Zemřel náhle a za poměrně záhadných okolností po týdenní hospitalizaci v motolské nemocnici.
Jeho životním krédem bylo: „Žádná bitva není prohraná, pokud si to sami nemyslíme.“ A naší povinností je pokračovat v odkazu, který nám zanechal. Jeho paměti (bohužel nedokončené), jejichž součástí je i politické pojednání Vzkaz a výběr z jeho článků, by se měly stát povinnou literaturou každého nacionálního socialisty.
Ke stažení jsou zde.
Dne 30. března 2004 odešel velký muž.
Jeho duch, jeho dílo a hlavně jeho víra však zůstávají.
Elmare, unsere Ehre heisst Treue!
Po jeho náhlém odchodu 30. 3. 2004 zůstalo v našich srdcích obrovské prázdné místo. Byl nám nejen nedostižným vzorem a moudrým učitelem, ale především kamarádem. Ztělesňoval nejvyšší ideály nacionálního socialismu ve vší čistotě nositele poslání a odkazu hrdinů, na něž je zakázáno vzpomínat. I jeho ctí byla věrnost a ze své životní dráhy neudělal nikdy ani krok stranou. Nezlomili ho bolševici, když jej na dva roky zavřeli do kriminálu a následně mu znemožnili výkon jeho milovaného povolání. Nezlomil ho ani současný režim, který ho za tytéž názory neváhal ani v pokročilém věku a s komunistickými kriminály podlomeným zdravím znovu odsoudit k pobytu za mřížemi. Nástupu trestu se však nedožil. Zemřel náhle a za poměrně záhadných okolností po týdenní hospitalizaci v motolské nemocnici.
Jeho životním krédem bylo: „Žádná bitva není prohraná, pokud si to sami nemyslíme.“ A naší povinností je pokračovat v odkazu, který nám zanechal. Jeho paměti (bohužel nedokončené), jejichž součástí je i politické pojednání Vzkaz a výběr z jeho článků, by se měly stát povinnou literaturou každého nacionálního socialisty.
Ke stažení jsou zde.
Dne 30. března 2004 odešel velký muž.
Jeho duch, jeho dílo a hlavně jeho víra však zůstávají.
Elmare, unsere Ehre heisst Treue!
Čeho se ty hnědá špíno ještě dočkáme ..............................
Žádné komentáře:
Okomentovat