Pátek, 11. září 2009
Dr.Ing. Bohumil Kobliha
Kde moudrost
Milan Křesadlo
Putování časem je stále přitažlivé. V literatuře ho uvedl anglický spisovatel H.G.Wells (1866‑1946) utopickým románem "Stroj času" (Time Machine). Vesmírem ovšem také cestoval náš smíchovský patriot Jakub Arbes (Newtonův mozek). Od té doby se s turistikou v existenci, dopředu i dozadu, dveře netrhnou. Slouží zejména pro filmovost fantastických námětů.
Podívaná je a může být jistě zajímavá, ale což takhle si půjčit cestování časem k něčemu užitečnému a závažnějšímu.
Svět je rozkotán a dle Padre Pia žijeme v epoše zhroucení.
Co se děje? Musí to tak být?
Vezměme tedy "stroj času" a s jeho pomocí se podívejme na snahy velkých duchů světových dějin. Jak by se asi chovali, kdybychom je strojem času dali dohromady na jedno společné sympozium?
Konfucius, Lao C´, Gótama‑Budha, řecký Sokrates, biblický Mojžíš, Ježíš a historický Mohamed. Možná, že by se mohl připojit i bájný válečník, princ filozof Ardžuna s pradávnými tvůrci naučných eposů jako Bhagavadgíta. A jiní takoví a podobní. A vidím mezi nimi dokonce i našeho velmi praktického moderního Tomáše Baťu. Stroj času zapracoval sám za nás umělou inteligencí a po pravdě i zásluhách ho přiřadil. Proč ne?
Dejme jim všem ještě stejný jazyk překládacím počítačem anglického televizního utopického Dr.Who a pozorujme.
Jejich shromáždění by bylo zpočátku asi velmi tiché. Inteligentní lidé nejprve pozorují a sledují co se stalo či co se bude dít. Proč tu najednou jsou pohromadě? Co hlásali ve své době, nemohli by nepřinést na sympozium.
Jako první vystoupil odvážný Ardžuna poučený Krišnou, a pronesl něco na téma moudré ušlechtilosti v souladu s řádem existence.
Ostatní pokyvovali hlavami, a obrátili se k Sokratovi který opáčil: Proč to?
Jeho otázku vzali ovšem ne jako kverulantství, ale konstruktivně, k výzvě dalšího myšlení a začali rokovat a doplňovat.
Jako vznešený k vznešenému zvedl svůj hlas princ Gótama. Nemohl neuvést, že Ardžuna i Sokrates mluví správně. Že to je správný začátek mít správné porozumění a vědět proč! To navozuje správný přístup ke všemu. A máme‑li své poznání sdělit aby mělo účinek, musíme ho prezentovat správnou řečí, za kterou musí následovat správný čin či akce.
Ovšem k akci, abychom mohli něco uskutečnit, musíme mít správné prostředky, jinak se naše nejskvostnější myšlenky promění jen v prázdné tlachání.
I když máme dostatečné prostředky, musíme do akcí ještě vložit správné úsilí. A hned s tím jde správné rozmýšlení, přezkoumání poněvadž naše konání může narazit na nepředvídané svízele, a provést korekce naší cesty může být nutné. Náš pochod by měla uzavírat správná meditace a rozjímání. Zvážení všeho, a je‑li to k trvalému dobrému a bez sobeckých zájmů.
Zde se nemohl udržet náš dynamický a energický Moravák Baťa a přitakal: To je výborné! Poučil jsem se hned na začátku své dráhy ve Vídni, že musím znát jak jazyk, tak trh. To co lidé opravdu potřebují a chtějí a jak jim to podat a dát. Lidé žádají poctivé a trvalé výrobky. A to co se jim líbí. Proč jim vnucovat co nechtějí? Každý sám musí dobré najít a rozhodnout se pro něj s kvalifikovaným přehledem.
Konfuciovi se velmi zamlouvala Baťova odvaha dělat dobré a sloužit lidem. Aniž by Baťovi chtěl lichotit soudil, že Baťa jako průmyslový genius poukazuje na správné společenské smýšlení a zušlechťování člověka. Porozumění jeho potřebám a růstu je tolik důležité. Mnohého lze jistě dosáhnout správnou výchovou. To přináší pak nejen jednotlivci, ale celé společnosti sladké ovoce a ne trpké padavky.
Ježíš ve své přirozené důstojnosti zdůraznil: Nebojte se! Nebojte se vidět pravdu a realitu. Stvořitel není hromovládný. Jeho kreace jsou dobré. Svět byl stvořen jako promyšlený celek ‑ nic není náhodného. Kdo chce přinášet užitek musí být odvážný. Blahoslavení jsou bohatí duchem, kterým mohou sloužit druhým. Blahoslavení jsou ti, kteří o svém konání přemýšlejí. Prokazujte dobro všude a všem. Nebojte se ran. Nečekejte, že budete hned pochopeni, nové myšlenky se prodírají pomalu. Ani strom nevyroste za den.
Nesuďte ty, kteří nepochopí. Nečekejte za své dobré činy nic nazpět. Oceňujme laskavost, shovívavost, citlivost, toleranci a porozumění. Milujme!
Mohamed nemohl nepřitakat Ježíšovi: Ano svět je jeden, proč ho máme čímkoliv rozdělovat!?! Uznejme jeho jednotu a jednotu lidstva pro svůj vlastní užitek. Věřme v dobré, přemýšlejme o dobrém, a dělejme dobré a prokazujme milosrdenství činem ‑ almužnou. Ovládejme tělo a cvičme ho půstem. Cestujme do posvátných, svatých míst pohody a rozjímejme tam.
Mojžíš doplnil a poukázal na nutnost nejjednodušších pravidel chování a konání aby se zamezily kolize. Řád a Zákon je užitečný stejně jako dobrá pravidla hry.
Všichni na sympoziu prokazovali pozitivní porozumění pro dobro. Dobro viděli jako základní nutnost pro život. Byli schopni se domluvit...
Velicí duchové spojení strojem času si rozuměli!
Pro všechny bylo a je tím základním, a společným jmenovatelem dobro!
Jak je tedy možné že my, dědici jejich poznání a znalostí žijeme v epoše zhroucení a svět je rozkotán? Nebojme se odpovědět. Je to bezpochyby tím, že následovníci moudrých, ztratili jejich velikost a velkorysost. Že chtějí prostrkat jen to své, a ve svůj prospěch. Jen svou vlastní "moudrost", bez pochopení a tolerance k ostatním. Chtějí a uznávají jen toho svého mudrce a jdou jen za tím jediným! Jen pod svojí korouhví, kterou mávají a vyvyšují.
Chtějí se zalíbit sami sobě a nadřadit těm druhým. Proto se vyhlašují za jediné vyvolené k dobrému a moudrému ‑ ti ostatní za nic nestojí. A tak ve svém povýšeneckém postavení zapomínají, že skutečné dobro patří všem.
Ti všichni, kdož se vyvyšují a vyhlašují za nadlidi, supermany a panské národy se prohřešují na tom základním, totiž skutečném dobrém. A to je možné uskutečňovat jedině když jsou do něho zahrnuti všichni bez rozdílů, předností a privilegií.
Rovnou příležitost k dobrému a dobru musí mít každý stejnou měrou.
Milan Křesadlo, Londýn, 19.června 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat