Převzato a s chutí............

Co jsou křesťanské hodnoty v politice?

18.3.2011 Daniel Rejman 

 

Mezi křesťany zejména evangelikálních církví se už dlouho řeší otázka, zda a jak by se měli křesťané zapojit do politiky. Na myšlení mnohých zanechalo vliv učení Jednoty bratrské, které od jakékoli angažovanosti na věcech veřejných odrazovalo. Další otázkou, která často přichází na přetřes je, zda má vůbec smysl něco takového jako křesťanská strana? Co jsou vlastně ony křesťanské hodnoty v politice?

Nejprve se budeme zabývat první otázkou. Křesťanská strana, která by chtěla zavádět Desatero do ústavy, patrně valný smysl dávat nemůže. Můžeme ale mluvit o stranách křesťansko-demokratických. Tj. takových, které mají prosazovat křesťanské hodnoty v demokratické společnosti. Jak ale křesťanské hodnoty v politice definovat?

Obecně můžeme říci, že křesťanské politické myšlení je poměrně bohaté a křesťanští myslitelé se ve svých dílech nemohli vyhnout ani politickým otázkám. V moderní historii měla organizovanost křesťanů mnoho podob. Níže se pokusím stručně popsat hlavní fenomény křesťanů organizovaných v politice.

V moderní historii lze za přelomové dílo považovat encykliku papeže Lva XIII. Rerum Novarum, která byla reakcí na změnu společenských poměrů a vznik sekularistických socialistických a sociálně demokratických stran. Encyklika se stala základem politických programů křesťansko-demokratických a lidových stran.

Mnohem později začaly křesťanské strany vznikat i v protestantském prostředí skandinávských zemí. Jejich vznik byl reakcí na sekularizaci a liberalizaci poměrů ve společnosti. Na rozdíl od řady svých katolických sesterských stran se jedná výlučně o malá, byť ve všech případech s výjimkou Dánska dodnes relevantní uskupení.

Podobné důvody jako ve Skandinávii vedly v USA ke vzniku tzv. křesťanské pravice v rámci republikánské strany. Příčinou vzniku bylo přílišné „uvolnění mantinelů“ v 60. letech 20. století.

Uvedl jsem několik příkladů křesťanů angažovaných v politice. S hnutími politicky angažovaných křesťanů je to podobné jako s křesťanstvím samotným. Existuje pestrý vějíř křesťansky orientovaných stran a hnutí, která se pohybují prakticky v celé šíři politického spektra. V Evropě a Severní Americe se strany orientují spíše od středu napravo, nicméně v latinsko-amerických zemích jsou obvyklé i levicové subjekty, identifikující se s křesťanstvím. Záleží na celkovém společenském prostředí, v němž jednotlivé strany či hnutí vznikají. Jak tedy najít společného jmenovatele pro křesťanské strany a definovat křesťanské hodnoty v politice?

Jak už jsem uvedl výše, tak některé křesťanské strany vznikly jako reakce na rostoucí sekularizaci společnosti a její postupné vzdalování se křesťanství v morálních otázkách. V sekularizovaných evropských společnostech, mezi něž patří i Česko, mohou křesťanské strany obohatit politický diskurs právě akcentací svých postojů v oblasti etiky.

Základem politického programu křesťansky orientovaných stran by proto měla být obhajoba rodiny, respektive jejího tradičního modelu. S rodinou jsou totiž více či méně spjaty morální otázky, v nichž se křesťané obvykle názorově rozcházejí s nevěřícími. Rodina tvoří základ každé zdravé společnosti a zaslouží si proto stejnou pozornost jako například fiskální politika.

Rodina se v dnešní době ocitá pod palbou zejména liberální levice či feministických organizací jako Gender Studies, které ohrožují rodinu hlásáním genderové rovnosti a uplatňování „alternativních“ modelů rodiny. Tím mají za cíl nabourat ve společnosti tradiční pohled na rodinu. Křesťany se snaží umlčet zaváděním politické korektnosti a s tím spojené označování křesťanských názorů za netolerantní a společensky nepřijatelné.

Mezi další oblast, kde se křesťané rozchází s většinou nevěřících, jsou bioetické otázky a s nimi spojená úcta k životu, který by se měl chránit od početí až po úmrtí jedince.

Posláním křesťanských stran je tedy obhajovat tradiční hodnoty, na nichž je postavená západní společnost a představovat nepopulistickou alternativu k liberálnímu mainstreamu. Musí proto nabídnout přijatelnou alternativu k dnešní permisivní společnosti, která je navíc zatížená materialismem. Nesmí však sklouzávat k přílišnému liberalismu, ale na druhé straně si nemůže dovolit přístup á la „kladivo na čarodějnice“.

Existují samozřejmě i další způsoby, jak zapojit křesťansky smýšlející křesťany do politiky: Můžou vytvářet platformu v rámci větších stran či organizovat iniciativu na podpory spřízněných kandidátů mezi různými stranami. Problémem těchto dvou alternativ je, že nemusí zajistit takto angažovaným křesťanům adekvátní vliv při rozhodování. Samostatná strana je proto nejlepším řešením pro země, kde postoj k náboženství/církvi představuje jednu z dělících linií ve společnosti. A to i navzdory všem možným rizikům, která to obnáší.

Daniel Rejman studuje politologii na Univerzitě Palackého v Olomouci

^{Ilustrační foto: Papež Lev XIII. / Wikipedia.org}
Magazín ChristNet naleznete také na Facebooku! Chcete-li tedy být pravidelně informováni o nových zprávách, článcích a dění v magazínu naleznete nás na adrese www.facebook.com/Christnet
Na hlavní stranu Magazínu ChristNet.cz