Sionismus a obětování Židů
od uživatele David Vorovka dne 6. leden 2011 v 20:00
Vzhledem k tomu, že kolonisace Palestiny byla charakterisována řadou drancování, pojďme na moment zkoumat postoj sionistického hnutí nejen k palestinským obětem (ke kterým se vrátíme), ale k samotným Židům.
Herzl sám psal o Židech následujícím způsobem: "Získal jsem volnější vztah k antisemitismu, který nyní začínám historicky chápat a pardonovat. Kromě jiného jsem poznal nicotnost a marnost snah boje s antisemitismem." [76] Sionistická organisace mládeže Hashomer Hatzair (Mladá garda) publikovala následující: "Žid je karikaturou normální, přirozené lidské bytosti, jak fyzicky tak duchovně. Jako jednotlivec ve společnosti revoltuje a odhazuje brnění sociálních závazků, nezná žádný řád ani disciplínu." [77] "Židovský člověk,", píše Jabotinski v jedné úvaze, "je velmi špatný člověk; jeho sousedi ho nenávidí tak, že … jeho jedinou spásou je všeobecná imigrace do Země izraelské. [78] Zakladatelé sionismu ztratili naději v boji proti antisionismu a paradoxně pokládali antisemity samotné za spojence, vzhledem k sdílenému přání odstranit Židy ze zemí, ve kterých žili. Krok za krokem, jak vstřebávali hodnoty nenávisti k Židům a k antisemitismu, až sionistické hnutí začalo pokládat antisemity samotné za své nejspolehlivější sponzory a ochránce.
Theodor Herzl se obrátil na nikoho jiného než hraběte Von Plehve, autora nejhorších pogromů v Rusku - pogromů v Kišiněvě - s tímto návrhem: "Pomozte mi dosáhnout země [Palestiny] dříve než revoluce [proti carské vládě] skončí."[79] Von Plehve souhlasil a poskytl finance sionistickému hnutí. Později měl Herzlovi vyčítat: 'Židé právě vstoupili do revolučních stran. Sympatizovali jsme se sionistickým hnutím, dokud se snažilo o emigraci. Nemusíte hnutí přede mnou ospravedlňovat. Kážete konvertitům."[80] Herzl a Weizmann navrhli pomoci zajistit carské zájmy v Palestině a zbavit Východní Evropu a Rusko těch "ošklivých a podvratných Židů."
A jak jsme již poznamenali, stejnou výzvu adresovali sionisté tureckému sultánovi, německému císaři, francouzskému imperialismu a britskému rádžovi.
Sionismus a fašismus
Historie sionismu - z velké části zamlčená - je špinavá.
Mussolini ustavil jednotky revizně sionistického hnutí mládeže, Betar, v černých košilích jako napodobení svých vlastních fašistických band.
Když se Menachem Begin stal šéfem Betaru, dal přednost hnědým košilím Hitlerových band, a uniformovaní členové Beginova Betaru je nosili na všechna setkání a shromáždění - na kterých se navzájem zdravili a otevírali a uzavírali setkání fašistickým pozdravem.
Simon Petilura byl ukrajinský fašista, který osobně řídil pogromy, které zabily 28 000 Židů v jednotlivých 897 pogromech. Jabotinski uzavřel dohodu o spojenectví s Petilurou a navrhl, aby se židovská policie připojila k Peliturovým silám v jejich kontrarevolučním boji s Rudou armádou a bolševickou revolucí - procesu, který zahrnoval vraždy rolníků, dělníků a intelektuálních podporovatelů revoluce.
Kolaborace s nacisty
Tato strategie získávání nebezpečných nepřátel Židů a spojenectví s nejzvrhlejšími hnutími a režimy jako finančními a vojenskými patrony sionistické kolonie v Palestině nevyloučila ani nacisty.
Německá sionistická federace poslala podpůrné memorandum nacistické straně 21. června 1933. Poznamenali v něm:
"… znovuzrození národního života tak jak se to stalo v německém životě … se musí stát i v židovské národní skupině."
"Podle nově založeného [nacistického] státu na rasovém principu chceme přizpůsobit naší společnost totální struktuře tak, aby i pro nás v nám zaslíbené zemi byla umožněna plodná aktivita pro zemi otců…" [81]
Daleko od odmítnutí této politiky byl Světový sionistický kongres v roce 1933 když odmítl resoluci žádající akce proti Hitlerovi hlasováním 240 proti 43.
Během právě tohoto kongresu Hitler navrhl obchodní smlouvu mezi Anglo-Palestinskou bankou Světového sionistického kongresu a tím prolomil židovský bojkot nacistického režimu v době, kdy německá ekonomika byla extrémně zranitelná. Bylo během nejhlubší krize, kdy lidé kouleli sudy plné nehodnotných německých marek. Světová sionistická organizace zlomila židovský bojkot a stala se hlavním distributorem nacistického zboží po Středním Východě a Severní Evropě. Založili Ha'avaru, což byla banka v Palestině navržená k převzetí peněz od německo-židovské buržoasie, jejímž prostřednictvím množství nacistického zboží bylo dodáváno v podstatných množstvích.
Součinnost s SS
Následně sionisté pozvali barona von Mildensteina z Bezpečnostní služby SS do Palestiny na šestiměsíční návštěvu pro podporu sionismu. Návštěva vedla k dvanáctidílné zprávě Josepha Goebelse, Hitlerova ministra propagandy, v časopise Der Angrif (Útok) v roce 1934 velebícím sionismus. Goebels objednal medailon vyzdobený s
hákovým křížem na jedné straně a sionistickou Davidovou hvězdou na druhé. N květnu 1935 Reinhard Heidrich, šéf bezpečnostní služby SS, napsal článek, ve kterém dělí Židy do dvou "kategorií." Židé které podporoval byli sionisté: "Naše vřelá přání spolu s naší oficiální dobrou vůlí je provází."[82] V roce 1937 liberální "socialistická" sionistická milice, Haganah (založená Jabotinským) poslala svého agenta (Feivel Polkes) do Berlína s nabídkou dělat špióna pro Bezpečnostní službu SS jako protislužbu za vyjádření židovské podpory sionistické kolonizaci. Adolf Eichman byl přivítán v Palestině jako host Haganahu.
Feivel Polkes informoval Eichmana:
"Židovské nacionalistické kruhy jsou velmi potěšeny radikální německou politikou, jelikož síla židovské populace v Palestině tak bude dále v jejím důsledku růst což v dohledné budoucnosti Židé početně převáží číselnou převahu Arabů."[83] Seznam aktů sionistické kolaborace s nacismem pokračuje dále a dále. Jak je možno vysvětlit tuto neuvěřitelnou ochotu sionistických vůdců zradit evropské Židy? Jediným zdůvodněním pro stát Izrael předkládaným jeho zastánci bylo, že je určen jako útočiště pro Židy vystavené persekuci.
Sionisté naopak viděli jakoukoliv snahu o záchranu evropských Židů ne jako naplnění jejich politického cíle ale jako hrozbu jejich celkovému hnutí. Pokud by evropští Židé byli zachráněni, mohli by si přát odejít kamkoliv a záchranná operace by neměla nic společného se sionistickým projektem na dobytí Palestiny.
Obětování evropských židů
V souhlase s aktem kolaborace s nacismem během 30. let byl, když zvažovány pokusy změnit imigrační zákony ve Spojených státech a ve Západní Evropě, aby byly zajištěny cílové země uprchlých persekuovaných evropských Židů, a byli to sionisté, kdo aktivně organizoval zastavení těchto snah.
Ben Gurion informoval shromáždění liberálních sionistů ve Velké Británii v roce 1938: "Kdybych věděl že by bylo možné zachránit všechny v Německu jejich přestěhováním do Anglie nebo jen poloviny z nich jejich dopravou do Země Izraelské, vybral bych druhou alternativu." [84] Tato posedlost kolonizací Palestiny a rozdrcení Arabů vedlo sionistické hnutí k oposici vůči záchraně Židů ohrožených vyhlazením, pokud by byly překážky možnostem odvést tuto pracovní sílu do Palestiny. V letech 1933 až 1935 Světová sionistická organisace odmítla dvě třetiny všech německých Židů, kteří žádali o povolení imigrovat.
Berel Katznelson, vydavatel liberálně sionistického listu Davar, popsal "krutá kritéria sionistů:" Němečtí Židé byli příliš staří, aby porodili děti v Palestině, postrádali tradice budování sionistických kolonií, nemluvili hebrejsky a nebyli sionisty. Na místo těchto Židů vystavených vyhlazení Světová sionistická organisace vzala do Palestiny 6000 mladých trénovaných sionistů ze Spojených států, Británie a jiných bezpečných zemí. Ale co je horší, Světová sionistická organisace nehledala žádné alternativy pro Židy setkávající se s holocaustem, sionističtí vůdci agresivně oponovali všem snahám najít útočiště pro prchající Židy.
Až teprve v roce 1943, kdy již byly zlikvidovány miliony evropských Židů, americký kongres navrhl komisi pro "studium" problému. Rabbi Stephen Wise, který byl hlavním americkým mluvčím sionismu, přijel do Washingtonu svědčit proti zákonu o útočišti, protože by odvrátil pozornost od kolonizace Palestiny.
Je to ten samý Rabbi Wise, který v roce 1938 ve funkci vedoucího Amerického židovského kongresu napsal dopis, ve kterém oponoval vůči změnám amerických imigračních zákonů, které by umožnily Židům najít útočiště. Prohlásil:
"Může být pro vás zajímavé vědět, že před několika týdny představitelé vedoucích židovských organizací se setkali na konferenci. … Bylo rozhodnuto, že žádná židovská organizace nebude v této době podporovat zákon, který by jakýmkoliv způsobem měnil imigrační zákony." [85]
Boj o asyl
Celý sionistický režim ukázal nepochybně svou posici ve své odpovědi na aktivitu 227 britských poslanců žádajících vládu o zajištění asylu pro pronásledované Židy na britských územích. Tento skrovný podnik byl připravován takto:
"Vláda Jeho veličenstva je žádána o několik stovek imigračních povolení na Mauritius či jinam ve prospěch ohrožených židovských rodin." [86] Ale i tato záležitost byla oponována sionistickým vedením. Během parlamentního zasedání 27. ledna 1943, kdy byly další kroky podporovány více než stovkou poslanců, mluvčí sionistů sdělil, že jsou proti této snaze, protože nepředstavuje přípravu ke kolonisaci Palestiny. Byl to jejich společný postoj.
Chaim Weizmann, vedoucí představitel sionistů který zařídil Balfourovu deklaraci a měl se stát prvním presidentem Izraele, vyjádřil tuto sionistickou politiku zcela otevřeně:
"Naděje šesti milionů evropských Židů jsou soustředěny na emigraci. Byl jsem dotázán: 'Můžete vzít šest milionů Židů do Palestiny?' Odpověděl jsem 'Ne'. … Z hloubky tragedie chci zachránit … mladé lidi [pro Palestinu]. U ostatních to projde. Ať už ponesou svůj osud nebo ne. Jsou prachem, ekonomickým a morálním prachem v krutém světě. … Pouze část těch mladých přežije. Musí to přijmout."[87] Jitzhak Gruenbaum, vedoucí komise ustavené sionisty jmenovitě k prozkoumání podmínek pro evropské Židy, řekl:
"Přišli za mnou se dvěma plány - záchranou masy Židů v Evropě nebo vykoupení země - já hlasuji bez postranních myšlenek pro vykoupení země. Čím více se mluví o zabíjení našich lidí, tím více se minimalisují naše snahy o posílení a zajištění hebreisace země I kdyby to dnes byla možnost zakoupení balíčků potravy za peníze Karen Hayesodové [United Jewish Appeal - Spojená židovská výzva] a poslat jí prostřednictvím Lisabonu, měli bychom to udělat? Ne A ještě jednou ne!"[88]
Zrada hnutí odporu
V červenci 1944 slovenský židovský vůdce Rabbi Dov Michael Weismandel v dopise sionistickým úředníkům sloužícím v těchto "záchranných organisacích" navrhl sérii opatření k záchraně Židů, jejichž likvidace v Auschwitzu již byla naplánována. Poskytl přesné plány železniční dopravy a urgoval bombardování tras, po kterých mají být maďarští Židé dopravováni do krematorií.
Apeloval na bombardování pecí v Auschwitz, k zásilce výzbroje pro 80 000 vězňů pomocí padáků, k vysazení sabotérů, aby vyhodili do povětří prostředky k likvidaci a tak ukončili kremaci 13 000 Židů denně.[89]
Pokud by Spojenci odmítli organizovaný i veřejný požadavek na "záchranné organisace", Weismandel navrhl aby sionisté, kteří měli fondy i organisaci, dostali letadla, najali židovské dobrovolníky a provedli sabotáž.
Weissmandel nebyl sám. Během třicátých a čtyřicátých let, Židovští mluvčí v Evropě křičeli o pomoc, pro veřejné kampaně, pro organizovaný odpor, pro demonstrace, které by donutily spojenecké vlády k akci - aby se setkávaly pouze nejen se sionistickým tichem, ale přímo s jejich aktivními sabotážemi bídných snah, které byly navrhovány nebo připravovány ve Velké Británii a ve Spojených Státech.
Tady je vášnivý protest Rabbi Wiesmandela. Píše sionistům v červenci 1944 a nedůvěřivě žádá:
"Proč jste dosud nic neudělali? Kdo je vinen touto neplodnou ignorancí? Nejste-li vini, naši židovští bratři: ti, kdo mají to největší možné štěstí na světě - svobodu?" "Posíláme vám" píše Rabbi Weismandel ještě jednou - "tuto speciální zprávu: abychom vás informovali, že zítra začínají Němci transport Židů z Maďarska. … Deportovaní jedou do Auschwitzu aby byli usmrceni kyanidovým plynem. Toto je časový plán pro Auschwitz od zítřka až do konce.
Dvanáct tisíc Židů - mužů, žena dětí, starců, malých dětí, zdravých i nemocných, má být denně zadušeno.
A vy, naši bratři v Palestině, ve všech svobodných zemích, a vy ministři všech království, jak můžete mlčet před tváří této velké vraždy?
Jak můžete mlčet když tisíce, dosahujícími nyní šesti milionů Židů, jsou vražděny? Jak můžete mlčet nyní, kdy desetitisíce má být ještě zavražděno a čekají na vraždu? Jejich zničená srdce vás vyzývají k pomoci a naříkají nad vaší krutostí.
I vy jste surovci a vrazi, i vy, vzhledem k chladnokrevnému tichu v němž čekáte, protože čekáte se založenýma rukama a neděláte nic, i když byste mohli zastavit nebo pozdržet vraždy Židů každou hodinu.
Vy, naši bratři, synové Izraele, jste snad pomatení? Cožpak nevíte o pekle okolo nás? Pro koho střádáte své peníze? Vrazi! Blázni! Kdo je ten kdo poskytuje dobročinnost: ti, kdo jsou znepokojeni pro pár drobných ve svých bezpečných domech nebo my kteří dávají svou krev v hlubinách pekla?"[90]
Žádný sionistický vůdce nepodpořil jejich žádost ani žádný západní kapitalistický režim nebombardoval jediný koncentrační tábor.
Pakt proti maďarským Židům
Kulminací sionistické vraždy bylo obětování maďarských Židů v sérii smluv mezi sionistickým hnutím a nacistickým Německem, které se poprvé stalo známým v roce 1953. Dr. Rudolph Kastner ze Záchranného výboru Židovské agentury podepsal v Budapešti tajný pakt s Adolfem Eichmanem k "vyřešení židovské otázky" v Maďarsku. To nastalo v roce 1944 Tento pakt poslal na smrt 800 000 Židů.
Později bylo odhaleno že Kastner byl na příkaz sionistických vůdců v zahraničí když podpisoval tuto dohodu s Eichmanem. Dohoda zaručovala záchranu šesti stovek maďarských prominentních Židů za podmínek, že bude dodrženo ticho o osudu maďarských Židů.
Když přeživší Malchiel Greenwald po seznámení s paktem označil Kastnera za nacistického kolaboranta jehož "skutky v Budapešti stály životy statisíce Židů," [91] Greenwald byl obžalován izraelskou vládou, jejíž představitelé vystupovali ve smyslu Kastnerova paktu.
Izraelský soud došel k následujícímu závěru:
"Obětování většiny Židů za účelem záchrany prominentů bylo základním prvkem dohody mezi Kastnerem a nacisty. Tato smlouva určila rozdělení národa do dvou nestejných táborů, malého zlomku prominentů, které nacisté přislíbili zachránit, a na druhé straně většinu maďarských Židů, které nacisté předurčili k smrti." [92]
Soud prohlásil, že podmínky příkazu v tomto paktu byly takové, že ani Kastner ani sionističtí vůdci by nemohli bránit akcím nacistů proti Židům. Tito vůdci se nejen zdrželi vměšování, ale souhlasili s tím, že jim nebudou, ústy izraelského soudu, "bránit v likvidaci". "Kolaborace mezi Záchranným výborem Židovské agentury a likvidátory Židů upevněna v Budapešti a ve Vídni.
Kastnerovy povinnosti byly součástí SS. Kromě Likvidačního a rabovacího oddělení nacistické SS otevřelo Záchranné oddělení pod vedením Kastnera." [93]
Záchrana nacistů, ne Židů
Není překvapením, že bylo odhaleno, že Kastner intervenoval pro záchranu generála SS Kurta Bechera před odsouzením jako válečný zločinec. Becher byl jedním z vedoucích iniciátorů jednání se sionisty v roce 1944. Byl též majorem SS v Polsku a členem komand smrti "která pracovala na mašinérii zabíjející Židy." "Becher byl znám jako vrah Židů v Polsku a v Rusku." [94] By ustanoven komisařem všech koncentračních táborů Heinrichem Himmlerem.
Co se s ním stalo? Stal se presidentem mnoha korporací a vedl prodej pšenice do Izraele. Jeho korporace, Cologne-Handel Gesselschaft, prováděl rozsáhlý obchod s Izraelskou vládou.
Vojenský pakt s nacismem
11. ledna 1941 Avraham Stern navrhl formální vojenský pakt mezi Národní vojenskou organizací (National Military Organisation, MNO), jejímž prominentním vůdcem byl Jitzhak Šamir, současná premiér Izraele, a nacistickou Třetí říší. Tento návrh je známý jako Ankarský dokument a byl nalezen po válce v materiálech německého velvyslanectví v Turecku. Obsahuje toto:
"Evakuace židovských mas s Evropy je podmínkou pro řešení židovské otázky, ale bude umožněn a dokončen jen usazením těchto mas v domově židovského lidu, v Palestině, a na základě ustavení židovského státu v jeho historických hranicích. …
MNO, které je dobře známá dobrá vůle německé říšské vlády a jejích autorit vzhledem k sionistickým aktivitám v Německu a k sionistickým emigračním plánům, je názoru, že:
- Měly by existovat společné zájmy mezi ustavením Nového pořádku v Evropě v souhlase s německými koncepty a skutečnými národními snahami židovského lidu představovaného MNO.
- Spolupráce mezi novým Německem a obnoveném lidově nacionálním státem Hebraium by byla možná a
- Ustavení historického židovského státu na národně totalitárním základě a vázaného smlouvou s Německou Říší, bude v zájmu trvalé a posílené budoucnosti posic Německa jako mocnosti na Středním Východě.
Věrolomnost sionistů
Věrolomnost sionistů - zrada obětí holocaustu - byla kulminací jejich snahy o identifikaci zájmu Židů s těmi, kdo právě ustavil pořádek. Proto se dnes sionisté spojují svůj stát se zesíleným ramenem amerického imperialismu - od smrtících komand v Latinské Americe až po operace CIA na čtyřech kontinentech.
Tato špinavá historie je založena na demoralisaci zakladatelů sionismu, kteří odmítli možnost vítězství antisemitismu prostřednictvím lidového povstání a sociální revoluce. Moses Hess, Theodor Herzl a Chaim Weitzman si vybrali nesprávnou stranu barikády - tu společnou se státní mocí, třídní dominancí a kořistných pravidel. Předložili zdánlivou neshodu mezi osvobozením z útisku a nutností sociálních změn. Plně porozuměli že pěstování antisemitismu a útisk Židů bylo dílem právě vládnoucí třídy ze které chtějí mít prospěch.
Při hledání podpory právě u antisemitů odhalili několik motivů: klanění se moci se kterou se pojí síla; představa židovské "slabosti" a zranitelnosti, touha přestat být stálými outsidery.
Od této citlivosti bylo krátkým krokem přijetí hodnot a ideálů těch, kdo nenávidí Židy samotných. Židé, jak píší sionisté, byli skutečně nedisciplinovaní, podvratní, disidentští lidé hodní opovržení, které se jim dostávalo. Sionisté se bezostyšně ukájeli rasistickou nenávistí k Židům. Uctívaje moc, apelovali na antisemitské touhy von Plehvese a Himmlera aby se zbavili obětovaných lidí již dávno zradikalizovaných útiskem, lidí kteří plnili řady revolučních hnutí a těch, jejichž utrpení vedl jejich nejlepší myšlenky k intelektuálnímu neklidnému útoku na ustavené hodnoty.
Nejšpinavějším tajemstvím historie sionismu je fakt, že sionismus je ohrožen samotnými sionisty. Obrana židovského lidu před útiskem vyžaduje organizování odporu proti režimům které je ohrožují. Ale jejich součástí je imperiální pořádek zahrnující jedinou sílu schopnou, aby kolonie osadníků zapůsobila na palestinský lid. A tak sionisté potřebují útisk Židů k jejich přesvědčení, aby se stali vzdálenými kolonizátory, protože potřebují utiskovatele k podpoře svých podniků.
Ale evropští Židé nikdy neměli snahu a zájem o kolonizaci Palestiny. Sionismus zůstal okrajovým hnutím mezi Židy, kteří chtějí žít v zemích v nichž se narodili nediskriminovaní nebo uniknout útisku emigrací do buržoasních demokracií pokládaných za tolerantnější.
A tak sionismus nemůže nikdy naplnit potřeby a snahy Židů. Moment pravdy přišel když útisk vedl k fyzické likvidaci. Ale při jediném a konečném testu jejich skutečného vztahu k přežití Židů sionisté nejen selhali při vedení odporu nebo při obraně Židů, ale aktivně sabotovali židovské snahy o bojkot nacistického hospodářství. Navíc hledali podporu samotných masových vrahů, nejen protože Třetí říše se jevila dostatečně mocnou, aby dala vzniknout židovské kolonii, ale protože nacistické praktiky souzněly se sionistickými myšlenkami.
Existuje společný základ mezi nacismem a sionismem vyjádřený nejen v návrhu Šamirovy NMO zformovat v Palestině stát na "nacionálně totalitárním základě". Vladimir Jabotinski ve své poslední práci "Židovská válečná fronta" (1940) popsal své plány pro palestinský lid:
"Protože máme tuto nejvyšší morální autoritu pro klidné pojetí exodu Arabů, nemusíme dbát na možný přesun 900 000 se strachem. Pan Hitler nedávno zvýšil popularitu odsunu obyvatel." [96]
Jabotinského pozoruhodné prohlášení v "Židovské válečné frontě" spojuje sionistické myšlení s jeho morálním bankrotem. Utrpení Židů dalo sionismu "velkou morální autoritu" - K čemu? "Ke klidnému pojetí exodu Arabů." Lekce nacistické destrukce Židů byla v tom, že nyní mohou sionisté dosáhnout stejného osudu pro celou palestinskou populaci.
Po sedmi letech sionisté napodobili nacisty, jejichž podporu hledali a již po čase dosáhli toho, že naplnili ubohou Palestinu mnoha Lidicemi [97] a zahnali 800 000 lidí do vyhnanství.
A tak sionisté dostihli nacisty v témž duchu, který měl von Pleve, když trvali na tom, že nenávist k Židům je užitečná. Jejich cílem není záchrana, ale vynucené povolání vybrané menšiny - a zbytek je určen svému bolestnému osudu.
Sionismus hledal osoby, s pomocí kterých by kolonisoval Palestinu a dával přednost židovským jednotkám se svými milióny před opravdovou záchranou, kterou může být usídlení Židů kdekoliv jinde.
I kdyby se od lidí očekávalo porozumění významu útisku, bolesti spojená s tím, že by byli stálými utečenci a obětmi klevet, nestálo by za to být Židy.
Jako srovnání, sionisté oslavovali útisk jiných, i když nejprve zradili Židy a degradovali je. Vybrali si svůj vlastní obětovaný lid aby uvalili formu dobyvatele. Propojili přeživší Židy s divokou ironií s novou genocidou lidu Palestiny pod pláštíkem kolektivní záštity před holocaustem.
http://jirisoler.wz.cz/sionismus.html
Žádné komentáře:
Okomentovat