to stojí za archivování..............

JUDr. Karel Kramář očima Rudolfa Berana
Poznámka ke 148. výročí narození
prvního předsedy Národního
coby pádná odpověď Petru Pithartovi

Stoupenci a ctitelé politického a myšlenkového odkazu mladočeského vůdce, 1. československého premiéra, předsedy Čs. národní (dříve státoprávní) demokracie a v závěru života i Národního sjednocení si 27. prosince připomenuli už 148. výročí jeho narození.
Pro mnoho lidí je jméno tohoto národního velikána spjato s vládní Kramářovou vilou, či stranickým heslem „NIC NEŽ NÁROD“. Jeho dílo je však nerozlučně spjato s politickými dějinami konce 19. a první třetiny 20. století. Politologické a historické studie věnované tomuto muži jsou poměrně rozšířené. Naposledy se Kramářova životní pouť významněji připomínala v souvislosti se 70. výročím jeho smrti roku 2007. Nebude od věci se také podívat, kterak Kramáře viděl jeho souputník a předseda jiné státotvorné politické strany agrárník Rudolf Beran v článku napsaném k 75. narozeninám Karla Kramáře a otištěném ve Venkově 28. prosince 1935:
„Jméno a osobnost dr. Kramáře bude navždy spjato s historií našeho národa v posledních padesáti letech. Bude státi v národních análech na jednom z nejpřednějších míst. Právem, neboť muž s tak nevšední inteligencí, takového světového rozhledu, svědek i účastník tak osudových událostí, neochvějný pracovník a zápasník v dobách, kdy po dlouhé zimě se rozpučel strom národa k novému, radostnému jaru i požehnanému létu, muž jenž věnoval život přípravě tohoto budoucího národního jara. Takový muž patří na prvé stránky národní historie. Slova vlast a národ nebyla mu planým heslem. S čistým štítem stál dr. Kramář po desetiletí v čele své strany a talent jeho vůdčí osobnosti řídil časem i politiku celého národa.
Osud postavil dr. Kramáře do nejvážnější doby, od okamžiku, kdy si národ vytkl pevný program a ještě pevnější cíl, až do prvých let národní svobody. Vídeňská sněmovna viděla ho v pravých řadách českých zástupců a slyšela jeho hlasité volání po právech českého národa. Světová válka přinesla mu řetěz utrpení a persekuce, ale tím se stal symbolem tuže národa a víry, že národ jednou přikovaná mu pouta strhne. Den zrození československé svobody byl splněním Kramářova kréda, že národ žijící národní myšlenkou, nedá se zdolati ani zlobou doby, ani nenávistí lidí. Se stejnou vírou a nezlomnou energií věnoval se zrozenému mladému státu, jemuž prokázal v dobách jeho dětství neocenitelné služby.
Mám na tuto dobu velmi mnoho krásných vzpomínek. Zejména vzpomínám na mnohé zákroky a opatření, které činil dr. Karel Kramář jako předseda vlády československé ve spolupráci s dnes již zesnulým naším vůdcem Antonínem Švehlou. V době, kdy nebylo ještě u nás vnitřního klidu a nebyla dostatečně organisována bezpečnostní služba, staral se ruku v ruce předseda vlády dr. Kramář s ministrem vnitra Švehlou o rychlé vybudování bezpečnostní služby policie i četnictva v našem státě, aby zabezpečen byl klid a pořádek tak naléhavý a v tehdejší vážné době tolik potřebný.
Když tehdy na několik týdnů onemocněl náš předseda Antonín Švehla, jezdil jsem často do Hostivaře, abych zprostředkoval vyřízení mnohých věcí mezi předsedou vlády Dr. K. Kramářem a ministrem vnitra A. Švehlou.
Mám opravdu mnoho i jiných krásných, opravdu lidských vzpomínek na spolupráci s Dr. Karlem Kramářem, který byl zejména v posledních patnácti letech upřímným přítelem našeho zesnulého kamaráda, předsedy poslanecké sněmovny, Boh. Bradáče.
Světový rozhled nutil přímo dra Kramáře, aby pomýšlel na další budoucnost národa. Viděl ji zabezpečenu v sjednoceném Slovanstvu, o kterém věřil a věří, že jeho slavná éra přijde. Tato myšlenka, tato víra stále neustále jako pozadí jeho práce pro národ, byla páteří jeho politické koncepce a hybnou silou jeho národního programu. Chtěl svobodný národ, chtěl také národ cítící slovansky, který by chápal dějinné poslání Slovanstva.
Jsou odpůrci jeho snah, jeho politiky. Nemůže býti jinak v době, kdy v kotli poválečných změn vyvřely nové idee a nové směry. Ale i ti, kdož nesouhlasí s Kramářovou politikou, vidí, že jest příliš silným a osobitým zjevem, než aby ho bylo možno přehlednouti a podceňovati. Jedni ho milují, jiní s ním nesouhlasí, ale není těch, kdož by ho nenáviděli, v uznání jeho veliké práce a zásluh o národ.
Dr. Kramář se snažil celým životem poctivě sloužil národu, s celým zápalem srdce a s velikostí ušlechtilé duše. Měl-li Dr. Kramář za Rakouska svou linii nazírání na cíle národa a na uspořádání jeho věci, nepopírá ji, nebyl nikdy mužem prudkých radikálních gest, byl vždy svůj, vždy razil cesty své politiky bez ohledu na masy, někdy i v rozporu s nimi, ale vždy v souladu se svým přesvědčením: sloužit národu a pracovat pro jeho lepší život. V osobnost Kramářově jest kus tvrdosti, jež nehledí, co řeknou jiní. Byť se i mluvilo o jeho názorové tvrdošíjnosti, nelze neuznati jeho rysy zásadní poctivosti, osobní i politické.
Před velikou, poctivou prací sklácí lidé v úctě hlavy. Práce Dr. K. Kramáře, jehož zdobí šediny 75 let, práce muže nezlomeného, duševně svěžího, žádá uznání. Ideály, nezastřené a věcně živé u muže, přes jehož hlavu se převalila desetiletí práce i utrpení, velí k úctě.
Z duše přejeme Dr. Kramářovi, aby ještě dlouhá léta pracoval pro své veliké krédo v život národa a v šťastný vývoj jeho státu. Dra Kramáře při jeho životním jubileu vzpomíná celý národ, který nad politické rozdíly a zápasy staví nejvýš poctivou práci pro blaho a štěstí celku, o něž se Dr. Kramář celým svým životem poctivě zasloužil.“(1)
Velkým mužem jest ten, koho respektují nejen jeho přátelé a stoupenci, ale také souputníci, soupeři a protivníci. Tento článek je zároveň odpovědí všem, kteří se veřejně vyslovují proti užívání pojmů „vlast“ a „národ“, či doporučují býti Čechy, ale pokud možno inkognito. Nejde o prázdná slova, jejich obsah zavazuje nás i budoucí. A že jsou tato slova více než aktuální svědčí poslední duševní zvratky Petra Pitharta otištěné v sobotních Lidových novinách dne 3. ledna 2009 pod názvem Jaký národ? (2), kde decimujícím způsobem podrobuje kritice existenci a smysl českého národa. Karel Kramář i po desetiletích od své smrti ztratil pranic na své aktuálnosti a naléhavosti, jako by svými slovy odpovídal i na nehoráznosti a plané tlachy Petra Pitharta:

***

„Než jest absolutně nemožno, že naše vřelá láska přátelská schladne? Jest, dokud máme ideály. Opět ty ideály! A pojí nás nějaké ideály? Ó, ano, jistě! Ideály lásky k vlasti a příteli. A mohou nás opustiti? Nevěřím. Nuž, v srdci maje vlast a přítele, odvážím se v žití boj. Vím, budou to trudné chvíle přemáhání sebe, sebezapření, bolů a želu nejhlubšího. Však co jiného je člověka údělem, než trud a žal? Pranic, a ty záchvěvy radosti, ty mžiky veselé v neskončeně klopotném světu běhu jsou jen k tomu, aby se ti lidé šmahem nestříleli, netopili, netrávili, nemají-li vyššího něčeho, nemají-li ideálů…“(3)

***

„Boj proti všemu, co úplně zkreslilo českou politickou tradici a učinilo náš život nesnesitelným pro každého, pro něhož nejsou ještě zaváty všechny stopy starého českého vlastenectví, je, jak jsme zkusili, těžký. Ale musí být vybojován, máme-li se ubrániti všemu, co nás tak osudově ohrožuje! V první řady boje za lepší budoucnost našeho národa postavila se naše mládež a ukázala, že dovede býti naší hrdosti a nadějí! Věřme a doufejme, že její „Nic než národ!“ na konec přece jen zvítězí!“(4)

***

„A přece nacionalismus, jak my si jej představujeme, může přijmout každý, i socialista, není-li zapřísáhlým internacionalistou. Může jej přijmout proto, že náš nacionalismus není náboženstvím nenávisti k nikomu, nýbrž náboženstvím demokratické snášenlivosti, a náš nacionalismus je ve vnitřním našem životě náboženstvím lásky ke všem třídám tohoto národa. A já řeknu daleko více, já si myslím, že není sociální spravedlnost bez upřímného, ušlechtilého nacionalismu.“(5)

***

„Všecko, co jsme chtěli, pro co jsme bojovali a trpěli, bylo jediné, míti svůj svobodný československý národní stát, v němž s nikým bychom se nemusili děliti o moc a vládu.
[…]
Snaha o národní stát není šovinismus, ale vrchol národního idealismu.“ (6)

***

„Když my chceme svůj stát, tedy to nejvyšší, co národ může a musí chtíti, chce-li býti rovnocenným národem s druhým, můžeme míti jen jediný stát a žádný jiný.
Výstavbu národního státu musíme dodělati sami.“ (7)

***

„Svobodná, neautoritativní demokracie bude v normálních poměrech vždy nucena počítati se stranami nejen politickými, nýbrž i zájmovými. Ale konečně strany nemusejí být neštěstím, jen když chtějí a dovedou být státními, nejen ve smyslu věrnosti ke státu ve chvíli jeho ohrožení, nýbrž i v ochotě podřizovati požadavky a prospěchy stranické zájmům celku, státu, jen když nijak neporuší nezbytný příkaz státní politiky, aby všecka státní správa, nejen politická a hospodářská, nýbrž hlavně kulturní, byla jen a jen státní a v ničem stranická, a když dovedou ve chvílích kritických – a v těch plně jsme! – spojiti se v jeden šik, prodchnutý jedinou vůlí, obhájiti státu, jeho samostatnosti politické a hospodářské, a u nás jeho národního rázu, což bylo cílem našeho boje a našich obětí!
Dojdeme k této výši demokracie, o níž tolik mluvíme? Dočkáme se tohoto nového vzkříšení v novém našem boji za svou politickou a hospodářskou samostatnost? Dočkáme se nového vzkříšení našeho starého krásného vlastenectví, které nás zachránilo od zániku a vedlo k zázračnému vítězství? Doufejme a všemi silami pracujme k tomu, abychom mohli slaviti nové, vítězné vzkříšení!“(8)

Prorocká slova Karla Kramáře budiž nám všem závazkem, vzorem i inspirací!

Československá národní demokracie (1919)

Národní sjednocení (1935)
• • • • • • • •
Poznámky:
(1) Rudolf BERAN, Dr. Karel Kramář patří národní historii (K životnímu jubileu), Venkov, 1935, č. 301, s. 1-2.
(2) Petr PITHART, Jaký národ?, Lidové noviny, 2009, č. 2, s. 1, 10.
(3) Karel KRAMÁŘ, Život – Dílo –Práce vůdce národa, díl první, ed. Vladimír Sís, Praha 1936, s. 14.
(4) Karel KRAMÁŘ, Život – Dílo –Práce vůdce národa, díl druhý, ed. Vladimír Sís, Praha 1936, s. 15.
(5) Karel KRAMÁŘ, Život – Dílo –Práce vůdce národa, díl druhý, ed. Vladimír Sís, Praha 1936, s. 31.
(6) Karel KRAMÁŘ, Život – Dílo –Práce vůdce národa, díl druhý, ed. Vladimír Sís, Praha 1936, s. 35.
(7) Karel KRAMÁŘ, Život – Dílo –Práce vůdce národa, díl druhý, ed. Vladimír Sís, Praha 1936, s. 36.
(8) Karel KRAMÁŘ, Život – Dílo –Práce vůdce národa, díl druhý, ed. Vladimír Sís, Praha 1936, s. 40-41.