Převzato a s chutí............

 

 

 

Šaría a islámské bankovnictví

Když se řekne šaría, mnohým z nás se vybaví hlavně useknuté ruce, zahalené ženy a Tálibán. To je ovšem jen blýskavá špička ledovce, která na sebe přirozeně strhává pozornost. Bohužel si kvůli ní často neuvědomujeme, že šaría je složitý právní a morální systém, který se vyplatí poznat hlouběji a ze kterého je možné se poučit. Pravidla šaríi mohou například za to, že islámské banky zůstaly zdravé i v době světové finanční krize. A vděčí za to nikoli jasnozřivosti svých vedení, nýbrž – jak zoufale nemoderně to zní! – morálnímu kodexu.

V úvodu je potřeba si zopakovat, že šaría není právo vázané na jeden stát, je to právo společné lidem jednoho vyznání, muslimům. Jedním z důsledků je i to, že je velice těžké poznat muslimského právníka od teologa, tyhle profese se v islámském světě zkrátka příliš nerozlišují. Problém může nastat, když se muslim pohybuje v cizí zemi a narazí na rozpor mezi místními zákony a pravidly šaríi. Ale popravdě: takovému konfliktu čelí téměř každý, kdo se ocitne v jiném kraji – s jiným mravem. Řekněme s trochou zjednodušení, že Američan může hájit nedotknutelnost svého pozemku s puškou v ruce, kdežto v našem právním systému by měl zřejmě jisté problémy. A to se počítáme k témuž kulturnímu okruhu.
Jak už jsme naznačili, šaríe podléhá i bankovnictví. Základem našeho bankovního systému je půjčování peněz na úrok. Islámské právo ale půjčování na úrok zakazuje. Jak ale potom, v kraji s takovým mravem, můžou islámské banky vůbec fungovat?

Podnik, který kupuje a prodává

Banka v islámském pojetí je podnik, který kupuje a prodává. Například – muslim si chce koupit auto, ale nemá na něj hotovost. Úvěr, jak ho známe u nás, si vzít nemůže. Obrátí se na islámskou banku a ta auto koupí. A potom ho s určitým navýšením, které tvoří její zisk, prodává klientovi. S ním už si jenom domluví, jakým způsobem a v jakém termínu cenu splatí. Nejde tedy o úrok, ale o prostý rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou. Tento rozdíl se nebude v průběhu splácení měnit, zůstane konstantní. Klient ví dopředu, kolik ho auto bude stát, a rozhodně nebude penalizován, pokud auto zaplatí dříve.
Zhruba 75 % islámských finančních operací je provedeno na principu murabaha, což znamená obchod se ziskovou přirážkou neboli nákup a následný prodej (trade with markup) nebo společný podnik (joint venture; arabsky mušaraka). Úrok je tedy nahrazen aspekty jako podíl na zisku (risk sharing), majetková práva (property rights), individuální práva a povinnosti (individual rights and duties) a svátost smlouvy (sancity of contracts).
Absolutním hitem islámského bankovnictví je ale qard hasan neboli bezúročná půjčka. Pokud se ocitnete ve finanční nouzi, banka vám proti zástavě půjčí peníze. Půjčka může být poskytnuta i podnikatelskému subjektu.

Lichva mimo zákon

Islámské bankovní právo na rozdíl od toho evropského nepřetrhalo nebo nezastřelo vazby na tradiční morální, sociální a náboženské zásady, na první místo staví dobré mravy společnosti. Pro islámské finančníky platí, že veškeré finanční operace bank, ale i jiných prostředníků, musí být realizovány ze 100 % z vlastních rezerv. Není dovoleno používat peníze jako „potenciální“ kapitál, neboť islámské principy uznávají pouze aktuální cenu peněz nikoliv tu budoucí.
Islám tedy nemá nic proti obchodu, vždyť i jeho zakladatel prorok Mohamed byl obchodníkem. Obchod by ale neměl probíhat na základě úroků, ale řádného zisku z obchodu. Lichva se v islámu tvrdě trestá. Zajímavé v tomto ohledu je, že podobný mravní princip známe z křesťanství a z judaismu. Podrobněji o tom svého času psal v zajímavém článku pro týdeník Euro ekonom Partners Pavel Kohout.

Generální ředitel, obchodní ředitel, duchovní ředitel

Základem každé islámské banky je výbor bankéřů a duchovních, kteří hodnotí, zda jsou transakce v souladu se šaríou. Někdy se může stát, že výbor jedné banky vyhodnotí obchod jako nezávadný a druhá banka ho vetuje. Finanční operace spekulativního charakteru, tzv. rizikový kapitál ve všech podobách (včetně hazardních her všeho druhu – gambling, kasina atd.), však islám zakazuje tak jednoznačně, že se žádná z islámských bank nepodílela na spekulativních s rizikovými hypotékami v USA. To je také důvod, proč se vyhnuly přímému dopadu krize. Díky důrazu na skutečné peníze, ty které jsou teď, nikoli na možné budoucí, zůstaly zdravé a nikdo „nemusel“ lít peníze do jejich záchrany.
Na principu islámského bankovnictví ve světě funguje zhruba 300 bank ve 45 muslimských zemích. Většina z nich působí na Arabském poloostrově, v Singapuru a Mauriciu. Institut pro islámské bankovnictví a finance odhaduje objem trhu asi na čtyři biliony dolarů. Lokálně se jím řídí i některé přední světové banky, například britská HSBC nebo Deutsche Bank.

Co useknout lichváři?

Když se řekne šaríja, mnohým z nás se vybaví především tresty, které v našem kulturním prostoru již jistou dobu cítíme jako mírně řečeno zastaralé. Ozývají se ale i hlasy, které tvrdí, že třeba takové useknutí ruky za krádež má svoje opodstatnění. A že jsme se podobných drakonických trestů, dříve i u nás dobře zabydlených, neměli úplně vzdávat. V nedávném článku pro Finmag se ptal Tomáš Prouza: Proč nikomu nevadí lichva? Vadí. A u ní by právě možná bylo přísnější trestání namístě.

To vyšlo z tohoto Vašeho textu... Umět něco najít je také záslužné... Komínkovi se to líbilo, tak jsem mu to dal i do podkladů pro lednové papírové Svědomí...
F.R.
> ------------ Původní zpráva ------------
> Od: Jaroslav Kronus <vrana2077@sez...nam.cz>
> Předmět: [české ČECHY] dr. Lubor karlík č.2
> Datum: 03.1.2010 21:08:02
> ----------------------------------------
> Kdy se naše parlamentní demokracie začala hroutit?
> Nejpozději v roce 1980, kdy americký kongres zrušil protilichvářské
> zákony. Banky uplatily americké zákonodárce volebními dary ve výši 2664
> tisíc dolarů, z toho 590 tisíc dolarů dostali členové bankovních výborů
> sněmovny a senátu.
> Jak to zapůsobilo na povahu demokracie v České republice?
> Zcela fatálně. Minuli jsme se po roce 1989 s kapitalismem coby systémem
> prosperujícím díky svobodné atmosféře, spravedlivé soutěži, solidaritě
> sociálního státu. Vlak, do kterého jsme se chystali nastoupit, už
> nepřijel, přesněji — ta linka už byla zrušena.
> Kdy po Listopadu jste si to uvědomil?
> Zcela zřetelně až někdy v roce 1999, kdy se mi dostala do ruky brožura
> Lubora Karlíka Nejen o monetarismu s podtitulem Iluze a realita. Jedná
> se o osmdesátistránkovou ekonomickou esej, kterou profesor Karlík
> nejspíše vydal vlastním nákladem, a jeden výtisk mi někdo poslal poštou
> do rozhlasu. Při čtení jsem měl podobný pocit dobrodružství jako kdysi
> třeba u Havlovy Moci bezmocných. Pocit jakéhosi „prozření“, kdy se vám
> různá podezření a pochyby vzájemně propojí a člověk je nahlédne v
> souvislostech. Karlík popisuje mechanismus tvorby peněz, není to žádná
> detektivka, ale vzal jsem si z toho pro sebe, že když se zisku obětuje
> morálka, je z toho nakonec bankrot. Někdy v té době jsem pak poprvé
> zaregistroval i varovaní před tím, že se moc od volených představitelů
> přesouvá na vrstvu nikým nevolených manažerů. Na některém Fóru 2000 to
> řekl George Soros, u kterého mne to, přiznám se, trochu překvapilo,
> protože zrovna on se stal jedním z nejbohatších a nejmocnějších lidí
> díky finančním spekulacím. Domnívám se, že mu úpadek demokracie vadil
> ze stejného důvodu, pro který velkými částkami podporoval otevřenou,
> svobodnou společnost: moc, soustředěná v rukou manažerů, vede
> společnost ekonomicky ke dnu, jakkoliv se paradoxně zlepšují všechny
> možné statistické hodnoty, údaje či data. Takže, někdy v té době jsem
> nabyl pocitu, že ekonomická transformace v této zemi proběhla v režii
> organizovaného zločinu, s požehnáním nadnárodního, globálního
> společenství ekonomických zločinců. Tady trochu přeháním kvůli kráse,
> ale jenom trochu.
>
> --
> Přidal(a) Jaroslav Kronus na české ČECHY v 1/03/2010 12:07:00 odp.Zobrazit více