Účastnil jsem se jeho pohřbu a mockrát se k torzu jeho díla vracím........., MNOHKRÁT !
Pane Dolejší, vzpomínám s úctou !
HRDINA TŘETÍHO ODBOJE
- lk -
Dne 26. června 2001 ve věku nedožitých sedmdesáti let
zemřel dlouholetý politický vězeň komunistického režimu
a autor Analýzy 17. listopadu, pan Miroslav Dolejší.
Hrdinům prvního a druhého odboje se věnuje malá pozornost nejen všeobecně, ale pohříchu i na stránkách odborného tisku. O hrdinech třetího odboje se pak člověk nedozví prakticky vůbec nic. Dvanáct let po "velké sametové" o nich postkomunistický režim zarytě mlčí, zachovává právní kontinuitu s režimem, který jim zničil životy a cynicky čeká, až všichni vymřou. Jedním z těch hrdinů byl také Miroslav Dolejší. Bojoval celý život se zlem bolševismu na té nejvražednější frontě - v domácím odboji. Establishment mu nedal pokoj ani po propuštění, změně režimu a rehabilitaci - jeho Analýza vzbudila záplavu nechutných pomluv, denunciací a hysterie, jež neměla daleko ke snahám o fyzickou likvidaci. Pojďme na tohoto statečného vojáka třetího odboje společně vzpomenout. |  |
MIROSLAV DOLEJŠÍ se narodil 20. 11. 1931 ve Velkém Přítočně u Kladna.
V roce 1951 byl z politických důvodů vyloučen ze studia vyšší průmyslové školy strojní.
Pracoval potom jako pomocný dělník, ale krátce nato byl zatčen a o rok později (1952) odsouzen státním soudem pro "velezradu a špionáž" na 23 roky vězení.
Propuštěn byl na amnestii v květnu 1960, již tehdy s podlomeným zdravím.
V roce 1976 byl zatčen znovu a odsouzen městským soudem v Praze pro pokus vyzvědačství, ohrožení státního, hospodářského a služebního tajemství.
Miroslav Dolejší byl v roce 1977 umístněn na 11 let do třetí nápravně-výchovné skupiny.
Celý proces byl vykonstruován na základě provokace StB.
V roce 1985 byl Miroslav Dolejší propuštěn ze zdravotních důvodů.
Teprve v letech 1990 až 1991 byl rehabilitován.
Politicky byl vždy bezpartijní, v roce 1968 se stal členem organizace politických vězňů K-231, od roku 1989 byl členem Konfederace politických vězňů.
V letech 1962-1968 zveřejnil asi 15 článků z oboru demografie a knihu Elektrické odporové pece a sušárny. V roce 1968 mu byla publikační činnost zakázána.
Při zatčení v roce 1976 mu byl zabaven rukopis analýzy roku 1968 360 dní bez iluze.
Proslulá se stala v roce 1991 publikovaná jeho Analýza událostí 17. listopadu, slovenskou verzi publikoval v roce 1991 pod názvem Prevrat 1989 alebo História sa opakuje?
V témže roce vydal práci Chodbami opuštěnými (nakladatelství Agres Bratislava).
Před smrtí však veškerý svůj archiv a další písemnost zničil.
Ve srovnání s "disidenty" s komunistickou minulostí a nezřídka estébáckými konexemi, kteří svou "slávu" a kariéru často založili na několika dnech odseděných v cele předběžného zadržení, skutečnými politickými vězni, dodnes lidsky nerehabilitovanými, a hrdiny třetího odboje byli lidé jako Mirosla Dolejší.
I mezi nimi se jeho osoba výrazně vymyká svým charakterem a statečností.
Čest jeho památce.
Následuje několik odstavců z emotivního nekrologu, kterým se s Miroslavem rozloučil jeho bratr Josef:
ZA MIROSLAVEM DOLEJŠÍM
Josef Dolejší
"Pamatuj, že jsi se nenarodil proto, abys byl (pouze) šťasten. Mirek. Dne 18. června 1961"
Po zažití druhé dekády věznění (1975-1986) se Mirek vrátil domů se silně podlomeným zdravím, prakticky bez prostředků a také bez naděje na slušnější živobytí. Nikdy si ale na nic nestěžoval. Už tolik nečetl, tím více pracoval. Duchovně dozrál a svým zjevem či způsobem myšlení stále více připomínal reinkarnaci brahmána.
V dubnu roku 1986 dokončil strojopis poměrně rozsáhlého textu, nikdy nepublikovaného, věnovaného bratrovi Zdeňkovi a mně. Text je nazván "ATITUDA", existuje již pouze v jediném exempláři a je vlastně velmi osobním Mirkovým vyznáním ze života, chápání světa a individuálního lidského osudu. V jeho úvodu se praví: "Člověk nežije pro dovršení osudů, ani pro ztělesnění idejí, ani pro pokrok, ale jedině proto, že se narodil. A narodil se pro přítomnost, což mu vůbec nebrání ani v tom, aby přijímal dědictví minulosti, ani v tom, aby v závěti po sobě něco nezanechal".
Závěr podrobné, hluboké a ne příliš optimisticky vyznívající analýzy duchovního stavu naší podivné epochy končí odkazem: "Vzdělaným duchům je potřebné udržovat odstup od komedie, kterou ti ostatní hrají. Nedůvěra ve všechnu skutečnost, vzdělanou či nevzdělanou, je jedinou aristokratickou atitudou".
Po listopadu 1989, kdy jen na velmi krátkou dobu zažil naději na jakousi morální satisfakci - nikoli svou vlastní, ale všech bývalých politických vězňů - rychle prohlédl povahu probíhající "světové komedie", stejně jako charakter jejích aktérů. Výsledkem jeho kritického a jakýmkoli syntetickým nadšením nepoznamenaného uvažování byla pak Analýza 17.listopadu - pouhý zlomek rozsáhlého textu, z něhož jsem většinu postupně četl a který Mirek po rozpoutání zuřivé, paranoidně hysterické kampaně proti němu v roce 1991 zničil.
To, co následovalo až do jeho smrti v ranních hodinách dne 26.června 2001 je možné postihnout jako směsici ponižování, teroristického nátlaku, rafinovaného psychického vydírání, živoření, ale také světlých chvil a dní, kdy se cítil spokojeným, vyrovnaným a v pohodě uprostřed svých nejbližších přátel a ve společnosti svého malého vnuka.
Nereptal, nestěžoval si, v nejzazším případě se pouze bránil, bral obraz okolí a svého postavení v něm takový, jakým byl.
Smrt očekával. Žil v její blízkosti po většinu svých pozemských dní a neobával se jí. Chápal ji jako vykoupení z nižšího, často ponižujícího materiálního stavu, do bytí vyššího, v němž není tělesného ani duchovního utrpení a strádání. Jeho Duch se smrtí nebojoval, pouze jeho zmučené, ztýrané a vysílené tělo kladlo odpor, neboť tak bylo instinktivně navyklé mnohaletým úporným tréninkem za přežití, a to za naprosto extrémních podmínek pouze elementární existence.
Malost, která v ojedinělých případech a na malou chvíli zajásala nad jeho smrtí jako nad svým domnělým triumfem, dosáhla jen nepatrného odkladu na svém propadu do nicoty, v níž se již vlastně samovolně nachází.
Těším se z Mirkových myšlenek a z jeho duchovního odkazu, vynikajícího v současné virtuální realitě neobvyklou hloubkou a ušlechtilostí. Nikterak nevadí, že nikdo netleská. Potlesk patří jen klaunům, potícím se na pilinách cirkusové manéže. Mudrci náleží TICHO, KLID, nezčeřená vodní hladina Duše a věčný MÍR.
Mirku, ještě jednou Ti děkuji za slova Vznešeného!
Žádné komentáře:
Okomentovat