V neděli tomu bude šest let , co zemřel

emeritní velitel policie ČR v Ostravě pplk. ing. Sprušil Jiří.
Měl jsem možnost se s ním několikráte setkat a vedl dlouhodobou korespondenci ............
Co živ BUDU, nezapomenu jistému všivákovi jménem Kopal , že se o tohoto muže jenom slovme otřel. On ten ksindl dokonce měl "odvahu "ho hodnotit !
Jak signifikantní, že ani jeden z tvz. českých nacionalistů ostravského Cattaniho a jeho vzor -M.Dolejšího nevzpomene !
Pane Sprušile - vzpomínám s úctou a když jsem požádal nového náměstka MV dr. Komorouse o možnost Vaší stavovské rehabilitace, tak dotyčný ex-soudruh z StB ani neráčil mi vzkázat - vlez mi na záda debile ! Ale co člověk může čekat od konjukturálních křupanů !!!!     


Dnes již tak trochu pozapomenutý a přitom téměř legendární ostravská Catani pplk.ing. Jiří Sprušil, emeritní velitel policie v Ostravě / dnes již několik let na pravdě Boží/ si vysloužil ihned nenávist od těch, pro které romsko-cikánská národnostní menšina byla téměř duchovní potravou.

Čím se tento muž provinil ? Již v červnu roku 1990 vyhlásil na území města Ostravy BA ZÁKON .Dal najevo kriminálním živlům všech odstínů a barev, že Ostrava bude bezpečným městem a bude-li třeba,tak bude použito i střelných zbraní. Ti co úplně nezpitomněli si určitě vzpomenou, jak to po Havlově amnestii a celkovém uvolnění v českých městech vypadalo. Jeho muži vybaveni zabavenými T-613 krajským a okresním bolševikům a dostupnými prostředky se stali postrachem kriminálního ksindlu. Bohužel ono podsvětí včetně cikánského houfně opouštělo Ostravu a přemís´tovalo se do jiných lokalit. Vedení cikánských organizací, někteří kolegové a konfident StB Vaculka začli statutární likvidaci tohoto muže, který to raději po dvou letech vzdal, když zjistil, s jakou morální a lidskou špínou kolem sebe má tu ČEST !
On ing. Sprušil velice rychle rozpoznal, že ROI slouží v mnoha případech jako politické krytí organizovaného zločinu !

Limitovaná svoboda

Bohumil Kobliha

„Co se s vámi stalo?“

Napůl stroze, napůl s obavami nás uvítal v budově ředitelství ostravské policie Ing. Jiří Sprušil.

„Dal jsem už do pohotovosti pátračku...“ a vede nás do své kanceláře v prvním patře.

„Promiň. Chtěl jsem Bohumilovi ukázat krásy českého severovýchodu,“ vysvětluje Miroslav Dolejší s omluvou v tónu hlasu „... Vzali jsme to přes Hradec Králové, Orlické hory, Jeseníky a Opavu a tak jsme se trochu opozdili.“

„Trochu? Já objednal oběd na půl jedné a teď je víc jak půl třetí!“ Vyčítavě, ale se zřejmým pochopením se otáčí ke mně. Miroslav nás představuje a začínáme si tykat. Pomáhám odčinit naše zdržení s odkazem na krásu země, a že krajina tam byla opravdu kouzelná. Je srpen roku 1991.

V salónku moderní restaurace, kde máme zajištěno soukromí začínáme hovořit o situaci, kterou musí Jiří řešit. Miroslav analyzuje události a přináší informaci o dohodě mezi Moskvou, a Západem že Československo bude rozděleno. Autor „Analýzy 17. listopadu 1989“ ví více. Aniž bychom znali krycí jméno „Operace Golgota“, identifikujeme co se skutečně děje a co se bude dále dít.

Jiří je přesný ve slovech a chápe zrovna tak přesně naše vývody. Od prvního okamžiku si rozumíme. Jiří sám přidává své poznatky:

„Komunisti, které vyměňuji mi říkají: ...nebojte se pane Sprušil do deseti let budem všichni zpátky...“

Vidíme, že naše svoboda je limitovaná velmocensky jak ze Západu tak z Východu. Miroslav konstatuje, že jsme zpravodajsky otevřená země, a že si tu rozvědky Východu i Západu s Mossadem včetně podávají ruce.

Neděláme si iluze.

Z politických proudů a se znalostí profilů nejproblematičtějších figur na Ministerstvu vnitra usuzujeme, že chce-li si Jiří zachovat jako dosud vždy rovnou páteř bude muset opustit svoje místo ředitele, kde se už tak znamenitě osvědčil. Byl zastáncem politiky nulové tolerance ke zločinu a tak pevně řídil svůj úřad. Jeho ideálem bylo aby jediným zvukem, který by mohl porušovat noční ticho byly jen kramflíčky lodiček dívenky vracející se z divadla sama, bezpečně a bez obav domů.

Jiří měl v sobě jako maturant klasického gymnázia ideály řecké filozofické školy, i dědictví vysoce organizované racionální římské společnosti, vlády triumvirů. Jako absolvent Vysoké školy báňské nemohl nemít vypěstovánu inženýrskou logiku faktů.

Bohužel jak se ukázalo tyto vysoké osobní kvality byly v rozporu s rozebíráním našeho státu zvenčí, za pomocí lidiček vždy ochotných se prodat za misku čočovice. Nihil novi sub sole.

Jiří se pokusil, přes to co jsme věděli, rozjet s lidmi, kteří se nemohli ztotožnit se Sládkovskými republikány novou Vlasteneckou republikánskou stranu s programem neutrality pro naši zem. Byl to pokus téměř zoufalý. Ale Jiří necouvá ani před nejtěžšími úkoly. Když zorganizoval v Praze ustavující schůzi ve vinohradském Obecním domě (Dům železničářů), účastnila se celá řada významných osobností i z čs. Třetího exilu, včetně prof. Milana Zeleného a prof. Lubora Karlíka a dalších. V kuloárech jsem byl s Jiřím, když se rozhodoval, zda má přijmout funkci předsedy a co udělat s rozbíječi. Opět zde rozhodlo jeho svědomí, charakter a vůle bojovníka.

Ing. Jiří Sprušil byl více jak vzorným předsedou. Zraňovala ho ale v průběhu funkce dezorientovanost a letargie voličů i děsivá nevůle občanů být něčím více než piony pro hazardní hráče tzv. „občanských hnutí" podporovaných mimonárodními zájmy odjinud.

Naposledy jsem se s Jiřím setkal loňského pozdního léta na Sprušilovic „Budce“, jak skromně říkal sroubku v kouzelných lesích Hradce nad Moravicí. Za téměř rodinného posezení, kdy Jiřího paní Šárka mne i moji choť obětavě a téměř královsky hosti!a, jsme probírali další možnosti v politice a mého přesunu zpět do vlasti. Jiří i já jsme si byli vědomi, že situace je nelehká, že „Operace Golgota“ končí a Moskva se učinila ještě více neprůhlednou než kdykoliv před tím.

Nevyšli jsme si už ale na Žimrovickou skálu. Jiří přemáhal únavu vleklé nemoci, ke které lékaři právě v té době hledali osudný klíč.

Nicméně s mojí ženou jsme si udělali sportovní výběh pod Ská!u za ranního lehkého mrholení sami. Zde stojí psáno:

"V jedné z pověstí se vypráví, že nedaleko Žimrovic končí les Hanuše velikou skálou v níž čeká rytířské vojsko, které jednou s Antikristem o víru bojovati bude."

Věřím že duch Jiřího, hodný svého svatého jmenovce, se s nimi v pravý čas objeví. Byl vždy tak prozíravý, přesný a viděl daleko dopředu.

V dnešní limitované svobodě a manipulativní demokracií nemohl udělat pro národ více.

Jiří Sprušil se narodil v Břeclavi 17. ledna 1938. Zemřel v neděli 27. června 2004 v Ostravě, které věnoval tolik ze svého života.

Eur Ing Dr Bohumil Kobliha, Londýn, 11. srpna 2004

zpět na hlavní stranu                     přehled článků ze Svědomí

S výjimkou revolučního období, kdy se pod vlivem všeobecné euforie zdála reálná idea určitého „romského národního obrození" zdola, sloužila ROI spíše jako platforma pro střetávání ani ne tak politických, ale spíše klanových, osobních a ekonomických (někdy polokriminálních) zájmů jednotlivých bossů. Nepočetní seriozní romští politici a intelektuálové (Karel Holomek, Jana Horváthová, Jarmila Balážová, Monika Horáková atd.) hledali svoje uplatnění jinde, dlouhodobě nikoliv v ROI.

 pozn.toto je úryvek ze stati Bohuslava Pečinky o ROI coby politickém subjektu nazvaný od šesesáti tisíc členů k desetinám procenta