převzato z Altermedií.................

To že sličná Věruš z Plzně obdařila orgány činné v trestním řízení TO na moji osobu pro podezření ze sedmi TČ / ono Věrce musím asi hodně ležet v žaludku/ jest asi známo.
Jak věci dopadnou nevím, ale za tento článek přímo děkuji a přejímám na svůj blog s upozorněním, že byl vyhotoven pro Altermedia .cz.

Jaroslav Kronus

pátek, 5. února 2010
Zaslání předsedovi Institutu Sv. Josefa

lpa.jpg
... Zobrazit více
Od: vrana2077@seznam.cz
Komu: institut@chello.cz
Předmět: zaslání
Datum: 5.2. 2010, 14:45 - dnes v 14:45

Servus pane Magistře,
jsem "zklamán" tím, že máte vlastní názor .Je opravdu "alarmující", že tak "splečensky respektovaná", v internetovém prostředí "oblíbená" a jinak "kre-d(e)ibilní dr, tydlitátová Vás musí "umravňovat".
Doporučuji ke "hlubšímu" studiu její kreat/urní/ivní výron na jejím blogu, který je součástí kosmopolitního serveru Týden.cz.
Jako člověk jdoucí svoji cestou doporučuji pro "opětovné získání" jejich sympatií napsat třeba novou Odu na radost, jejímž předmětem bude adorace TALMUDU !
Kronus Jaroslav

05 únor v 14:53 ·

Napsal: Jiří Herejk
Paní Mgr. Věra Tydlitátová, Th.D. se na svém blogu vehementně pustila do ředitele Institutu sv. Josefa Mgr. Michala Semína. Nerozchodila totiž Semínův článek v časopise Te Deum o zvrhlém umění, kdysi používaného jako fýrerův bič boží proti židovským umělcům. Její boj má svou historii: v minulém roce se stejným zápalem, hodným Panny orleánské zostudila Lucii Šlégrovou za její článek nazvaný “Konec umění? Skoncujme s neumělci!“
Paní Tydlitátová nemohla přenést přes srdce, že místopředsedkyně Dělnické mládeže zveřejnila fotku „žertovné“ plastiky od Davida Černého pojmenované “Kůň”, představující svatého Václava sedícího na břiše svého mrtvého koně. Plastika je v současnosti instalována v pasáži pražského Paláce Lucerna. Ale tuto skutečnost by snad ještě ustála. Malér ovšem nastal, když Lucie Šlégrová poukázala na autorův židovský původ. Taková chucpe se neodpouští.

Ve svém obvyklém stylu se zaštítila převzatým článkem z blogu Lubomíra Šuly, čímž dodala tomuto marginálnímu blogu punc světovosti a na odvážnou mládežnici se snesly kýble kejdy. Protože to zřejmě nestačilo, k tématu se znovu vrátila 3.12. svým článkem “Ach ta svoboda pro pravé umění”. Korunu tomu nasadila o dva měsíce později svým pamfletem “Víra, naděje a nenávist” kde prohnala uličkou hanby konzervativní katolíky Mgr. Michala Semína a Mgr. Ladislava Malého.
Nedělám si iluze o tvorbě Ladislava Malého a jeho soustavným až paranoiním výpadům proti židům, za které byl nejednou na tomto místě kritizován. Ovšem v zájmu historické pravdy nutno podotknout, že mu paní Mgr. et Th.D. nezůstala nic dlužna. Nenapsala pochopitelně, že je pejzatec a smrdí mu z huby česnek, ale salónním jazykem hodným vědecké pracovnice Plzeňské univerzity dekorované akademickým titulem za jménem, zpochybnila jeho duševní zdraví a zdůraznila, že po odchodu této ubohé postavičky excentrického náboženského blouznivce Ladislava Malého z Dělnické strany se stala barmanka, slečinka od báru, výčepní, maloměšťácká panička mladá nacistka, jednou z hlavních propagátorek novodobého nacistického antisemitismu.
Opravdu si nemyslím, že by přehnaně horlivá aktivistka Šlégrová byla autorkou oné studie. K článku “Konec umění” podle mého názoru propůjčila pouze své jméno, skutečného autora je třeba hledat jinde. Vždyť jak může něco takového napsat osoba, která nezná latinsky a ani neumí pořádně skloňovat slovo vino podle vz. dominus? Pokud paní Tydlitátová nelituje času v době, kdy připravuje do tisku svou monografii o čemsi, musela ji nebohá Lucinka parádně vytočit. Že by vědátorka světového formátu mařila čas diskusí s osobou tak kontroverzní a bezvýznamnou je na pováženou. Tuším za tím nějakou kulišárnu.
Kdyby sochař Černý zpodobnil v bronzu Mojžíše jedoucího na praseti v čele zástupů, putujících přes Rudé moře do Země zaslíbené a sochu umístil před Zeď nářků, mohlo by se to brát za kritiku do vlastních řad. Izraelci by si to s ním vyřídili sami. Nebylo by nutné poukazovat na jeho původ.
Ale to, co udělal s patronem české země, kterého posadil obkročmo na břicho chcíplé kobyly je svinstvo a urážka českého národa i křesťanství a je nejen právem, ale i poviností každého Čecha připomenout jeho původ bez ohledu na to, ať se to komu líbí či nelíbí. Nedá se však očekávat, že by si to s ním vyřídili jeho souvěrci a českému národu se omluvili.
Byl to právě obraz sv. Václava s nápisem “Nedej zahynouti” na dvoře Kounicových kolejí, pod nímž umíraly na čtyři stovky českých i židovských lidí a toto místo je pro nás stejně tak posvátné, jako pro židy Národní památník v Terezíně, nedávno zhanobený už sice známými pachateli, o nichž se v korektní společnosti nemluví.
Paní magistra dělá svým blogem a pokojnému soužití různých národností službu medvědí stejně jako Mgr. Malý. Oba dělají totéž, ale s opačným znaménkem. Nemají si co vyčítat. Pan Malý musel poněkud nedobrovolně opustit řady Dělnické strany, paní Tydlitátové byl po několikáte zrušen její blog. Důvodem v obou případech byl nesnášenlivý fanatismus a rasismus, licoměrnost, velikášství, sebestřednost.
Snad by neškodilo trochu se porozhlédnout po titulcích jejího blogu: Pane Klausi, nejste mým prezidentem, Stydím se za tento národ, Jak zlí Češi poslali Cikány do koncentráku a ukradli jim vozy (autor. Fr. Kostlán). Který rozumný člověk by na sebe nechal napsat a zveřejníl by ódu “Nadpozemské bytosti Věře Tydlitátové” (autor. Fr. Kostlán). Kultík osobnosti jako vyšitý.
Myslím, že drtivá většina českého národa nemá židovskou otázkou sebemenší problémy, o čemž svědčí v neposlední řadě popularita současného premiéra, který se netají, že je praktikující žid. Ve vládě je i nemálo ministrů téhož původu, daleko více, než by příslušelo jejich zastoupení vzhledem k počtu židů v ČR. Židovská kultura se stala neodmyslitelnou součástí historie českého národa, i když v některých případech byla prezentována německy a Češi jsou na ni právem hrdi. Je nám lhostejné, že náš soused zapaluje chanukový svícen, zatím co my zdobíme vánoční stromky, že sousedka klade kamínek na pomník předků, odpočívajících pod Davidovou hvězdu a my zapalujeme svíčky na hrobech pod znamením kříže. Jakékoli vytahování kostlivců ze skříní, ať z té či oné strany, pouze škodí společné věci, daleko více, než si dovedeme představit.