převzato

Panna a mučednice

Připomeňme si dávno zasutou tragickou událost, na kterou by ale vzpomínka v srdcích českých katolíků měla být stále živá. Oč vlastně jde?
Koncem devadesátých let devatenáctého století tehdejší českou společnost vyděsila série vražd, které měly cosi společného: oběti byly mladé dívky a jejich nalezené mrtvoly byly bezkrevné. Český poslanec Schneider v rakouské říšské radě dne 10.listopadu 1899 podal tuto zprávu:
„ V okrese Čáslav se stala nikdy neobjasněná vražda pro krev. Roku 1894 z domu Žida Brettera v Kolíně „zmizela“ nežidovská služebná. Po zhruba měsíci se při pravém břehu Labe nalezla její mrtvola. Nebyla nafouklá, přestože měla údajně ležet už čtyři týdny ve vodě. Všechny známky ukazovaly, že tělo bylo vhozeno do vody již zcela b e z k r e v n é .“
„O čtyři roky později,“ – pokračuje ve své zprávě posl.Schneider – „17. července 1898, byla zavražděna 23letá M a r i e    K l í mo v á , dcera chalupníka Františka Klímy z Velké Věžnice u Polné. Mrtvola se však našla až 27. října 1898, což silně ztížilo vyšetřování a zvláště stíhání vrahů.
Marie Klímová se v neděli 17. července zúčastnila výletu do panského lesa zvaného Mršník a od té doby jakoby se do země propadla. 27. října 1898 panský hajný František Chalupa v lese Mršníku, vzdáleném necelé půl hodiny od Polné, nalezl zetlelé tělo, o němž bylo později soudní komisí zjištěno, že patří ženské osobě. Hlava byla úplně oddělena od trupu a ležela od něho ve vzdálenosti asi 10 cm. Paže byly roztažené a nohy násilně vytažené do výšky.“ - Později uvidíme, že tyto okolnosti mají nesmírný význam i pro projednávání dalšího případu!
„Koncem května 1899 objevil rolník poblíž místa vraždy v mechu ukrytý nůž, a později byly také nalezeny cáry oděvu, patřícího Marii Klímové. Všechno svědčilo o tom, že byly strhány oběti z těla. Soudní komisí zahájené vyšetřování proběhlo bez výsledku.“
Další hrůzná vražda – o kterou už se zajímal tehdejší český tisk a široká veřejnost - se stala 29.3.1899 v lese u Polné. Událost tak otřesná, že český i vídeňský tisk měl po dlouhé měsíce co psát, a navíc – pro svou bestialitu a mediální povyk kolem ní - vražda vstoupila do dějin českého národa.
„Ani ne 19letá švadlena Anežka Hrůzová docházela každodenně z vesnice Věžnička přes pole a hustý pás lesa zvaný Březina pracovat do Polné. V tomto malém venkovském městě s necelými 5 000 obyvatel žilo tehdy 200 Židů, převážně ve zvláštní čtvrti, zvané „židovské město“. 29. března 1889 se Anežka vydala večer kolem šesté na cestu domů, ale od té doby už zůstala nezvěstná. Obyvatelstva se zmocnilo nesmírné zneklidnění, protože teprve před osmi měsíci beze stop zmizela Marie Klímová. Židovstvo se tvářilo provokačně lhostejně. O tři dny později, na velikonoční sobotu (!), odhalilo nasazené četnictvo strašný zločin. Na okraji lesíku Březiny, pouhých šest metrů od cesty, objevili pod hustým mlázím a čerstvým klestím mrtvolu Anežky Hrůzové; na těle byly pouze útržky šatstva. Stejně jako v případě Marie Klímové leželo tělo břichem k zemi a také bylo pokryto smrkovým klestím. Mrtvola Anežky byla částečně obnažena a pouze svršek košile byl obtočen kolem hlavy, zatímco dolejší část košile byla utržena. Hluboká strangulační rýha na pravé straně krku nasvědčovala, že oběti byla na krk hozena smyčka podle manýrů silničních lupičů. Na levé straně krku přecházela strangulační rýha v široce zející ránu, která na způsob k o š e r á c k é h o  ř e z u vedla zprava doleva šikmo vzhůru směrem k uchu a prořízla měkkou tkáň až k obratlům. Hlava mrtvé ležela na zkřížených rukách. Nohy byly v kolenou ohnuté v ostrém úhlu, ale stopy po krvi byly zcela nepatrné. Kolem místa nálezu ležely všude poházené chybějící části oděvu. V bezprostřední blízkosti těla se nalezl velký kus hrubého plátna, v jehož středu byla krvavá stopa, jakoby si o něj někdo utíral nůž!“
Tehdejší tisk nám dál podává tyto reference:
„Tělo na místě ohledali soudní lékaři MUDr. Václav Michálek a MUDr. Alois Prokeš s následujícím výsledkem: vedle děsivých podrobností konstatovali, že příčinou smrti bylo v y k r v á c e n í , přestože se na místě našly jen zcela nepatrné stopy krve. Stejně jako v případě Marie Klímové byly nohy v kolenou ohnuty v ostrém úhlu kvůli tomu, a b y  k r e v  z  t ě l a  v y t e k l a  d o   p o s l e d n í  k a p k y . Při soudním přelíčení dr. Michálek později uvedl, že „celé tělo vypadalo jako z vosku“ (stenografický zápis). Hluboká řezná rána na krku mohla být způsobena jenom dlouhým, ostrým nožem. Sexuální motiv nebo loupežná vražda podle ohledání mrtvoly nepřicházely v úvahu. „Anežka byla z a ř í z n u t á  j a k o  d o b y t č e ,“ říkal hlas lidu!“
Našel se brzy i podezřelý, který Anežce všemožně nadbíhal, ale byl vždycky odmítnut:
„Podezření na základě několika svědeckých výpovědí stále více ukazovalo na jednoho z početných židovských obyvatel obce, povaleče Leopolda Hilsnera, Tento 23letý, již vzhledově typický představitel východního židovstva, byl v českém městě Polná považován za práce se štítícího a zchátralého povaleče, který měl vždy dost peněz, aniž ovšem mohl vysvětlit jejich původ. Se svým bratrem Icíkem a matkou bydlel ve sklepě zpustlé židovské školy, která současně sloužila jako synagoga. Podle protokolu soudní domovní prohlídky z 13. dubna 1899 se „obydlí“ Hilsnerových podobalo „spíše doupěti než lidskému příbytku“. Stará Hilsnerová si „vydělávala“ na živobytí tím, že vyžebrávala staré šatstvo a pak je dále prodávala. Vzdor svému mládí se Hilsner opakovaně dostával do konfliktu se soudy. Občas se také vydal „na vandr“,tzn. že se jako příslušník židovského lumpenproletariátu potuloval žebravě z místa na místo.“
Leopold Hilsner byl na základě důvodného podezření z dvojnásobné vraždy zatčen. Jak probíhalo tehdejší vyšetřování, můžeme se přesvědčit dále, a nutno podotknout, že nám to cosi připomíná.
„Za vyšetřujícího soudce byl jmenován jako naschvál katolicky pokřtěný Žid Reichenbach,který neměl na práci nic lepšího, než propustit Hilsnera znovu na svobodu; dokonce s ním ani nezavedl protokol!“
„Dva týdny po hrozném objevu psal český redaktor Jaromír Hušek poslanci Schneiderovi do Vídně:
„Vážený pane! V Polné bylo Židem zavražděno 19leté děvče Anežka Hrůzová. Místní židovský soudce se již pokusil celou záležitost ututlat. Vrah byl spatřen paní Hrůzovou, manželkou představeného obce, a byl jím jistý Leopold Hilsner, 22letý Žid. Čekající Žid ženu na lesní cestě uchopil, ale když zjistil, že čeká na jinou, pustil ji a zmizel v lese; krátce poté byla zavražděna Anežka Hrůzová. Žid Hilsner byl na naléhání všech obyvatel zatčen, ale židovským soudcem krátce poté zase propuštěn. Zakročte prosím u pana ministra spravedlnosti, aby byla věcí pověřena nestranná soudní komise, protože židovský soudce je schopen zahladit všechny stopy zločinu a zachránit tím pachatele. Zažili jsme již mnoho případů doslova křiklavého nadržování. Tuto zprávu jsem již publikoval v listu ‚České zájmy‘, ale číslo bylo jako obvykle zkonfiskováno. Proto mi nezbývá jiná cesta než obrátit se na Vás a prosit o energické zakročení. Nebezpečí z prodlení! Jaromír Hušek.“
Poslanec Schneider se postaral o otištění dopisu v tehdy jediných opravdu německých vídeňských listech „Deutsche Zeitung“ a „Deutsche Volksblatt“ a také o jeho postoupení ministru spravedlnosti Ruberovi.
Avšak teprve po dlouhé době bylo nařízeno nové Hilsnerovo zatčení - v každém případě však už měl vrah dost času na zahlazení stop svého zločinu.“
První soudní přelíčení se konalo v Kutné Hoře od 12.-16.září 1899.Proces skončil odsouzením Hilsnera pro spoluúčast na vraždě spáchané na Anežce Hrůzové k trestu smrti provazem a náhradě soudních výloh a pohřebného v částce 97 zlatých. „Před porotním soudem v Kutné Hoře Hilsner zpočátku všechno popřel; troufal si dokonce tvrdit, že obviněnou vůbec neznal. Soudní líčení, které budilo nesmírný zájem veřejnosti, ukázalo mj. poučnou skutečnost, že Hilsner musel spáchat vraždu spolu se dvěma přespolními židovskými spoluviníky. Ti se objevili v Polné krátce před vraždou, nalezli pokoutní útulek v židovské škole bez povinného ohlášení pobytu, a stejně tak beze stopy zase zmizeli.“
„Den před vraždou (28. března) viděli svědci u Hilsnera dlouhý a ostrý tzv. košerácký nůž v koženém pouzdru. Na otázku, co s ním chce počít, odpověděl vyhýbavě. V předvečer zločinu potkal Hilsner na náměstí svědkyni Josefu Vytlačilovou. Nejdříve chvíli všelijak mluvil o Anežce Hrůzové a pak se svědkyně ptal, zda se tak pozdě večer nebojí. Na zápornou odpověď Žid prohlásil, že on se také nebojí, a povytáhl přitom z koženého pouzdra velký nůž. Svědkyně uvedla, že nůž ve světle pouliční lampy viděla zcela zřetelně.
Zmíněný nůž byl Hilsnerovi předán někým zvenčí. Hilsner sám se při soudním jednání v Kutné Hoře choval velice drze a arogantně, vědom si nepochybně všeobecné podpory světového židovstva. Redaktor vídeňského listu „Deutsche Volksblatt“ Hanns Arnold Schwer, kterému vděčíme za písemný zápis procesu na základě stenografických protokolů, označil svého času Hilsnera za „prototyp flákače, typ arogantního židovského darebáka, jakých známe dost a dost také z Vídně“.
„Auditorium v sále tvořili z dobré třetiny tiskoví Židé, kteří se opakovaně snažili rušit jednání soudu nestydatým pokřikováním, zvláště při výpovědích nevítaných svědků. Podle osvědčené židovské taktiky byl soud ve dne v noci doslova bombardován telefonickými a telegrafickými dotazy, dopisy a interpelacemi. Světový židovský tisk a světové židovské finance horečně pracovaly a svolávaly se porady.“
Mediální mašinérie s filosemitou Masarykem v čele se rozjela na plné obrátky. Masaryk, tento „génius civilní kuráže“, ač naprostý laik v oboru patologie, práv a rituálních vražd, dokázal s podporou židovských přátel revizi procesu. Nejvyšší soudní dvůr ve Vídni odkázal proces k novému projednávání před krajský soud v Písku a nařídil dobrozdání odborníků z lékařské fakulty české univerzity v Praze. V Písku soud probíhal ve dnech od 25.října do 14.listopadu 1900; nepadla už vůbec řeč o rituální vraždě.
„Jenže Židé se přece jen trochu přepočítali. Sice si mohli zapsat k dobru odmítnutí předpokladu rituální vraždy - rovněž v Písku byly absolutně ignorovány posudky soudních lékařů - ale soudu se podařilo prokázat Hilsnerovi také vraždu Marie Klímové. Leopold Hilsner byl znovu odsouzen k smrti provazem za prokázanou dvojnásobnou vraždu. Rozsudek krajského soudu v Písku uvítaly davy lidí jak v budově tak před ní bouřlivým souhlasem.“
Oběma soudy, jak v Kutné Hoře, tak i v Písku, byl Hilsner uznán vinným; trest mu byl cestou milosti změněn na doživotní žalář, svůj trest nastoupil. Po zvolení Masaryka presidentem republiky byl amnestován, dal si jméno Heller a odstěhoval se do Vídně, kde také 8.ledna 1928 ve věku 51 roků zemřel.
Anežka Hrůzová se narodila 16.dubna 1879 v malé usedlosti Věžnička u Polné na Jihlavsku. Vedla velmi skromný vesnický život, avšak i přes chudobu obklopující její okolí se nikdy neuchýlila k něčemu podobnému jako je krádež. I přes tehdejší sociální problémy, si udržovala lidskou hrdost, neznala pojem nenávist. Anežka byla věřící, věřila v Boha, věřila v pravdu a lásku. (Neplést si se sionisticko-zednářskou pravdou a láskou V.Havla!) Anežka chodila do polenského kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde s neskutečným zájmem naslouchala kázání děkana Šimka. Podle dochovaných výpovědí lidí z jejího okolí, byla Anežka slušné a počestné děvče, po smrti otce pomáhala své mamince s hospodářstvím, k lidem byla milá a ochotná.
„Spravedlivý jest Pán a spravedlnost miluje. Na spravedlnost hledí obličej Jeho.“(Žalm 10.) Requiescat in pace, Anežko - svatá panno a mučednice!
Podle dobových pramenů zpracoval L.Malý