Vlajka - je náš směr !!!!!!!!!!!!!!!!!!!

 



Nástup mezinárodního zločinu totality

MUDr. Jaroslav Lhotka

Před zednářskou bolševickou revolucí v Rusku vydala firma bankovního domu v USA "Kuhn a Loeb v zastoupení Jacoba Schiffa 12 milionů dolarů, předinflačních, Trockého bandě, kterou školil Schiff ve svém paláci v New Yorku, jak skoncovat s carskou monarchií, aby se moci uchopili vyškolení gangsteři v duchu bolševismu.

Bankovní dům Kuhn, Loeb a spol., který byl založen v polovině 19. století jako obchodní banka Abrahámem Kuhnem a Solomonem Loebem v USA, byl posilněn Jacobem Schiffem, jenž, se přestěhoval z Německa a oženil se s Loebovou dcerou Terezou. Schiff přiměl společníky, aby zřídili soukromou banku na Wall Street v New Yorku. Paul Warburg z německého židovského bankovního domu v Hamburku se rovněž přistěhoval do USA a oženil se s Ninou Loebovou. Jeho bratr Felix se oženil s Friedou Schiffovou. Jeden ze společníků, Otto Kahn, se oženil s Addií Wolfovou, dcerou jiného z dřívějších společníků. Rod Warburg - Kuhn -Loeb - Schiff - Kahn sňatky navýšil rodové jmění. Vládnoucí klika boháčů na podkladě rodinných vztahů vytvořila veřejnou obchodní společnost s financemi, která byla rozhodně soukromější než akciová společnost. Tak se rodina stala v daleko větší míře soukromou jednotkou nežli tomu bylo v Římské říši. I když rodina tvoří veřejnou obchodní společnost akcionářů, ti jsou řízení jednou rodinou, klanem, uctívajícím zlaté tele, jako dnes.

Americké rodiny velkých boháčů se neustále posilovaly sňatky mezi svými příslušníky. Spojená bohatství byla postupována dětem, které zase uzavíraly sňatky s potomky jiných bohatých manželských svazků, až z toho vznikl propletenec mamonu. Všichni velcí američtí boháči ve finanční sféře jsou pokrevně spříznění. Již dnes je mnoho osob, v jejichž žilách koluje krev Rokefellerů, Stillmanů, Morganů... Málokdo z boháčů udržuje společenské styky s lidmi nemajetnými, kteří nejsou boháči. Je to politika protimojžíšovská, jež zatratila význam Desatera ve světě.

Podle bývalého carského velvyslance v USA M. Bakmetěva, podařilo se triumfujícím bolševikům převést na firmu Kühn a Löb v letech 1918 - 1922 na 600 milionů zlatých rublů. Byl to obchod století, s velkým ziskem z revoluce pro bankovní dům Kühn, Löb a spol. Ten byl v Německu ve spojení s firmou "Rýnsko-vestfálský syndikát", jenž zase financoval přes německou Říšskou banku Leninovu bandu, umožnil, když vypukla 1. světová válka, aby se Lenin přesunul z Paříže do Švýcarska, a odtud se svými kumpány byl převezen v zaplombovaných železničních vagónech do Ruska. Zkušení bandité - revolucionáři používali falešných jmen před ruským národem, aby zmátli prostý lid, a ten naletěl na vábivá slova Lenina. Lenin se pokládal za následovníka Karla Marxe jak rasou tak učením. Vítězstvím proletariátu maskoval fyzickou likvidaci svých nepřátel v koncentračních táborech, které vznikly před nacismem. Nacismus jen zdokonalil metodu vyhlazování ras. Lenin vytvořil kohortu řemeslných gangsterů, jimž se staly revoluce životním povoláním. Marně jeho odpůrci, v době Leninova vyhnanství, v ruské sociální demokracii potírali teoreticky jeho učení o diktatuře. Dnešní ruská politická literatura postrádá vědecké knihy o Leninovi jako diktátorovi, neboť všechno bylo falšováno komunistickou stranou a jejím vedením pod heslem "Věřit a nediskutovat!" Tak tomu bylo i u nás po 40 let.

Když se Masaryk vracel v prosinci 1918 z exilu, vlak zastavil v Táboře. Masaryk tam k shromážděným davům prohlásil: "Tábor je náš program!" (TGM: Světová revoluce, Praha 1930, str. 445) Neřekl nikdy ani slovo, že se u nás po 28. říjnu 1918 začaly ničit sochy svatých, světců, kříže a vyloupení svatostánků, ani když byl zastřelen katolický kněz v Neslovicích na jihu Moravy fanatickým ateistou. Svým postojem tak vytvářel, spolupodílel se, pro živnou půdu k uhnízdění komunismu. Masaryk byl svobodným zednářem. Nebylo možné napsat o něm pravdu, natož ho veřejně podrobit kritice. Na to byl zákon č. 50 na ochranu republiky z roku 1923. § 11 urážka prezidenta republiky, odst. 3 - "Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučeno", trest vězení do jednoho roku, jako katolický literát Jakub Deml za kritiku filozofického prohlášení Masaryka, které Masaryk ještě jako občan c.a k. monarchie učinil před válkou. Masaryk si rád přisvojoval cizí zásluhy. (Tomáš Krystlik, Zamlčené dějiny, 2008, str. 21,14) Byl výplodem své doby, modlou.

Ještě v r. 1920, kdy teror bolševiků nepřestal a přenos zpráv z Ruska nebyl cenzurován, bylo zavražděno 28 biskupů, přes 1.200 popů, 6.000 profesorů a učitelů, 9.000 lékařů, 54.000 důstojníků bělogvardějců, 260.000 bílých vojáků, 70.000 policistů, 13.000 statkářů, 355.000 intelektuálů, 193.000 dělníků a 215.000 rolníků. Zprávy přinesly edinburské noviny The Scotsman ze 7.11.1923. Přesto se do této "země zaslíbené" vypravil ve dvacátých letech básník Jaroslav Seifert, zapálený komunista, aby poznal rudý ráj. Přijel dočasně vyléčen a řekl svému švagrovi, jičínskému pekaři Ulrychovi: "Vašku, od nich nemůžeme nic získat, jsou daleko za námi, jak jsou zaostalí." V r. 1929 byl vyakčněn Gottwaldovým vedením z KSČ, které kopírovalo metody bolševického násilí.

Jaroslav Seifert gymnázium nedokončil kvůli špatnému prospěchu. Propadl z matematiky a češtiny a k tomu navíc špatné chování. Na počátku této proletářovy cesty byla spolupráce s Bohumírem Šmeralem a S. K. Neumannem, především v letech 1920-1921. Tak se seznámil s Karlem Goliathem, jenž se v r. 1921 účastnil jako student práv ilegální konference středoevropské sekce Kominterny, která usilovala o zrychlení formování KSČ, kdy Šmeral váhal přeměnit sociální demokracii v komunistickou stranu. Byl tam vyslán jako Šmeralův pozorovatel. U Goliathů v Jičíně už před 1. světovou válkou byli doma B. Šmeral a J. Haken a internacionalisté čeští židovského původu. Otec Goliatha byl obchodník a patřil k úzkému kruhu zakladatelů KSČ v Jičíně. Na konferenci sekce Kominterny v dubnu 1921 se Goliath seznámil s přítomným Belou Kuhnem, zakladatelem maďarské sovětské republiky rad v r. 1919. Když se Jaroslav Seifert oženil se sestrou jičínského pekaře Ulrycha Marií, přátelství s mladým Karlem Gotliathem se utužilo a Seifert často přijížděl do Jičína ke Goliathům. Mladý právník Goliath pak po vystudování práv působil v ostravské advokátní kanceláři svého strýce a jako právní poradce Slánského a Gottwalda. Nakonec se rozešel s Gottwaldovým vedením jako stoupenec trockistů. Podobně i Seifert. Oba podpořili boj za rudé Španělsko, v občanské válce byli na straně československých interbrigadistů, kterých tam bojovalo na 2.500. Co tuto sebranku levice stmelovalo byl boj proti katolické Církvi a věřícím, kam se shromáždila veškerá světová pakáž nepřátel míru. Bůh však byl nanejvýš spravedlivý k obráncům katolicismu, této bašty v Evropě, čelící přesile nepřátel.

Před pádem Madridu stačili nepřátelé katolicismu odvést část zlatého pokladu Španělska do Barcelony a odtud na lodích odvést do SSSR, kde se stal pokladem zlaté měny sovětského rublu, do této doby nepodloženého zlatem. Ještě za života Lenina, stačili bolševici bývalý carský poklad, jenž se jim dostal do rukou po zajetí Kolčaka, převést na ty bankovní domy západu, které financovaly Leninovi a Trockému "Velkou říjnovou socialistickou revoluci", tento velký podvod na lidstvu 20. století. Všechny revoluce jsou financovány. A bylo jich ve 20. století po VŘSR nespočetně mnoho.

Kdyby Španělsko nemělo generála Franca, bylo zardoušeno v potocích krve z křesťanů jako se to odehrálo v Rusku. Pokud Franco podpořil Hitlera ve válce, pak to byla "Modrá divize", převážně složená z odsouzených nepřátel. Ti byli amnestováni a nasazeni na východní frontě. Při první příležitosti boje s Rudou armádou dezertovali tam, kam je odjakživa táhlo srdce. Všichni pak byli deponováni do Gulagu. Po válce se nikdo z nich nevrátil domů. Všechny Stalin dal zlikvidovat. Stalinismus se stal metlou světa.

Podobný osud si zahrál s JUDr. Karlem Goliathem, velkým přítelem SSSR. Jako žid utekl před nacisty v r. 1939 do Krakova, kde se formovala armáda z čsl. uprchlíků po 15. březnu 1939. Goliath ji chtěl v duchu republikánského rudého Španělska. Dostal se do křížku s jejím vedením. Proto odešel do SSSR. Navrátil se ze stalinských gulagů až po diktátorově smrti, v r. 1955. U nás byl internován na psychiatrii a zbaven svéprávnosti, protože byl trockistou a Stalinův kult zde přežíval až do r. 1956, kdy Chruščov otevřel otázku nutnosti destalinizace.

Zatím Jaroslav Seifert po válce v r. 1945 opět vstoupil do KSČ pod Gottwaldem a dal se plně do práce pod KSČ. Dvě tragické zkušenosti zlomily charaktery mnoha lidem: velké hospodářské krize třicátých let a strašný prožitek Mnichova 1938. Prezident Beneš po válce prohlásil, že budeme v ČSR budovat jinou demokracii, silnější nežli byla, lidovou. Pod Národní frontou (NF) byly omezeny politické strany jen na čtyři, bylo omezeno soukromé vlastnictví a ihned od počátku nové republiky omezená lidská práva. Neštěstím národa bylo, že neměl v čele duchovního vůdce, jenž by skoncoval s těmi, kdo hrubě porušovali lidská práva po tzv. osvobození. Takto byl dán prostor k svéprávnosti mocných komunistů jako byl Alexej Čepička a spol, jež zazářili na politickém nebi jako kometa, na cestě do bolševického ráje, s jepičím trváním.

Ani dnes není situace v oblasti morálky vedoucích politiků lepší. Žijí si nad poměry, přitom nadělali dluhy přesahující jeden bilion dvěstě miliard korun, nehledě na to, že přispěli k rozkrádáni národního majetku ve velkém. Mafie prorostla do politiky. Úsporné balíčky ministra financí Janoty a celé české vlády jsou dokladem, že to nemyslí vážně s nápravou velkých zlodějů, rychlozbohatlíků po sametové revoluci. Klidná síla tzv. reprezentantů křesťanů netepe zlořád, církevní hierarchie mlčí, protože je placená ze státní pokladny a zvykla si na pohodlný život, nechce následovat Krista. Kam kráčí tato republika ví každý, kdo zná pozadí sametové revoluce. Konečné řešení přísluší pak Bohu. ON je nanejvýš spravedlivý.