Ona bude ještě možná legrace ??!!!

Belfort

TÝDEN.CZ

5. 8. 2010
Rubrika: O psaní

Rubrika: O psaní

Blogujme dále naše blogy na tomto blogu

 

Kronus Jaroslav
05.08. 00:48

Naše Blog/star se na novém působišti odvázala. Změnila image a i přes zde složený slib, že v srpnu si dá pohov a bude se věnovat například dopsání knihy / ono toho v antikvariátech za cca 20,-kč je opravdu málo / je obsese kopat do světa kolem sebe ještě větší než zde ! Tentokráte si vybrala šéfredaktorku Fragmentů a dokonce jí vzkázala, že vše již předala právnímu zástupci. Myslím, že soudce krajského soudu / dojde-li k něčemu/ se opravdu bude bavit. Ono tvrzení naší pop-blog/star o snižování jejího kreditu a žalovanou stranou předložený fascykl všech hámotin / řečeno eufemismem pro vulgarity / bude opavdu zábavou téměř lidovou ! Ačkoliv jsem s Fragmenty v jistém smyslu ve vztahu ne zcela přátelském, rád poskytnu právnímu zástupci vše dostupné včetně pitomostí, které byly součástí trestního oznámení uvedenou na moji osobu a jak lehce byly vyvráceny i moji maličkostí - z pohledu blogerky chovancem zdravotnického ústavu ! Opravdu platí to Švehlovo - u nás na statku bylo tele - to sálo ze dvou KRAV / mělo dvě VŠ / a stejně se z něho stal vůl !!!

INTERPELACE
na předsedu vlády České republiky
prof. ing. Václava Klause CSc.
ve věci postavení politických udavačů v ústředních orgánech.

Motto:

Na své věrné přátele

tvař se vždycky vesele

zejména pak skrývej pláč

když se stane z kamaráda udavač.

Z autorova textu na píseň Cripple Creek

Vážený pane premiére,
jedním z deklarovaných cílů převratu v listopadu 1989 bylo vytvoření skutečně demokratického a právního státu, založeného na vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Škoda, že nový chartistický režim, v hrubém rozporu s touto deklarací, se projevil též hrubými projevy nelidskosti (např. případ Bartončík). Bohužel dalším projevem jeho nehumánního charakteru je faktická restituce instituce politických udavačů.
Určitě se shodneme na tom, že političtí udavači jsou odpadem lidské společnosti bez ohledu na to, jestli udávali farizejům, Říši Římské, inkvizici, nacismu a Gestapu, komunismu a StB či udávají v současné době; tradiční pohled reprezentuje v křesťanských zemích biblická postava Jidáše. Postavení těchto lidí je citlivým ukazatelem skutečné morální výše určité společnosti: zatímco totalitní společnost si takové lidi pěstuje a za jejich pochybné službičky jim poskytuje politické a společenské posty, ve slušných zemích kde vládne morálka (ať už za starověku, ve středověkých monarchiích či za moderní demokracie) neměli tito lidé šance se uplatnit a stáli na okraji společnosti.
Morální a částečně i faktické odsouzení politických udavačů z dob komunistického režimu proběhlo formou zákona 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon); bohužel zákon postihuje pouze registrované spolupracovníky StB, příslušníky Lidových milicí a vyšší funkcionáře KSČ, ale nedokázal postihnout celou širokou škálu těchto lidí. Snad proto, že příslušnost k tomuto odpadu společnosti lze obecně velmi těžko definovat, snad proto, že by těch slušných zbylo příliš málo, snad proto, že by byla postižena značná část současné politické elity. I když zákon upravuje pouze situaci ve státních institucích, přináší jeho praktické uplatňování značnou morální očistu. Škoda, že se nevztahuje na širší škálu udavačů, ale zejména i na udavače současné.
Morální i faktické odsouzení tohoto odpadu lidské společnosti je jednoznačně orientováno do minulosti, zatímco současní tajní spolupracovníci tajných služeb, příslušníci a funkcionáři organizací odpovědných za zločiny současné totality, ale i ti drobní práskači dopomáhající novému politickému teroru, ať už fyzickému nebo morálnímu, jsou glorifikováni, jsou jim prokazovány pocty a udělovány prestižní funkce. Přitom jejich činnost ohrožuje demokratický charakter současné společnosti stejně, jako v době minulé. Je typické, že z této činnosti profitují často stejní lidé; nutným předpokladem je totiž nedostatek charakteru. Že podobní lidé opět zaujímají i přední politické posty, včetně postů nejvyšších.
Nejhorší je ovšem fakt, že podobná aktivita se opět jejím autorům vyplácí. A to, že na ní doplácí opět spousta poctivých a pracovitých lidí, že opět místo odbornosti rozhodují o lidech noví kádrováci, tentokrát chartističtí, že tento fenomén zasáhl i akademické kruhy, že vědecká rada Ústavu ČAV je opět realizátorem politického teroru (viz dále), že "na základě jednomyslného výsledku hlasování … doporučila požádat obvodního prokurátora o vyjádření ke zmíněným urážlivým výrokům hlavy státu", že vědecká rada Filosofické fakulty UK opět doporučuje zastavit nekonformní tiskovinu. Jak po atentátu na Heydricha či v padesátých letech. Je opravdu nutné, aby i na akademické půdě opět působily vědecké rady jako inkvizice, tentokrát chartistická?
Sám jsem v minulosti poznal takové formy politického teroru. Jako mladý vědecký pracovník jsem musel opustit vědeckou práci v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, když jsem nebyl ochoten podstoupit nezbytnou politickou příslušnost. Znám dobře zklamání vědce, který nesmí vykonávat svou práci z politických důvodů. Pamatuji i případ kolegy, který nebyl vpuštěn do Ústavu, když kádrováci zjistili, že je signatářem Charty 77 (to ovšem ještě chudák netušil, jaké partě podvodníků to sedl na lep). Počátkem osmdesátých let jsem zažil nechutné vyšetřování a posléze politický proces proti mému příteli ing. Vladimíru Novákovi podle § 103 tr. zákona - urážka hlavy státu, který je přímo popřením principu svobody projevu. U téhož okresního soudu v Trutnově, kde byl souzen i Pavel Wonka.
Nejhorší ovšem nebyla zkušenost s policejními vyšetřovateli, ale zkušenost s vlastními přáteli. Není snad horší pocit, než když mne tři kamarádi, s kterými jsem prožil na horách mnohé, zlezl mnohé skály a vrcholy a překonal mnohá nebezpečí, začnou přesvědčovat, co máme na dalšího kamaráda Vladimíra Nováka udat, aby to odnesl on a ne my. Pocit odporu k takovému hyenismu, který mne tenkrát naplnil, je pro mne hnací silou při prosazování skutečné lidské svobody a rovnosti. Pocit odporu, který mne tak často naplňoval při setkání s hyenismem komunistického režimu, ale který mne často naplňuje i při střetech s hyenismem režimu současného; podobné hyeny odmítám stejně, jako jsem je odmítl tenkrát.
Obdoba paragrafu 103 slouží v současné době, pokud vím, pouze na ochranu pomazaných hlav, např. na ochranu královské hlavy ve Velké Británii; i tam hrozí v případě jeho přestoupení maximálně vyhazov z Hyde Parku. V demokratických státech má prezident přesně stejná práva jako každý jiný občan. To je totiž základním principem demokracie. Samozřejmě, že i president se musí v případě nutnosti hájit vůči postižení jeho důstojnosti. Jde ale v tom případě o spor občanský a ne trestní, stejně jako v případě kteréhokoliv jiného občana.
Hlavní odkaz té doby pro mne zní: taková zvěrstva se již nikdy nesmí opakovat! Proto mne použití stejných metod persekuce lidí za současného režimu plní hlubokým znepokojením.

Podle zákona 283/1992 Sb. je Česká akademie věd ústředním orgánem České republiky. Divím se proto, že prof. ing. Rudolf Zahradník, DrSc., který je prokazatelný politický udavač, působí jako předseda Akademie věd ČR.

První aktivita prof. Zahradníka, o které mám informace, se týkala prof. RNDr. Dušana Papouška DrSc. Ten si krátce po srpnu 1968 dovolil poslat kolegovi v exilu prof. Poncovi dopis, kde si dovolil odsoudit sovětskou okupaci. Kopie dopisu se dostala do Čech a zanedlouho se ocitla jako anonym na ÚV KSČ. Postižený, člen KSČ, měl následovně kádrové potíže, které mu zabránily realizovat své schopnosti (jak perfektně známe my neprominentní nekomunisté, nechartisté a neODSáci), posléze emigroval na západ a působí tam úspěšně dodnes. Přímý důkaz o odesilateli anonymního dopisu nejsou, i když veřejným tajemstvím je, že jím byl prof. Zahradník; svědkové se bojí vypovídat před soudem.
Jiná je naštěstí situace v případě prof. Zdeňka Slaniny, CSc., který byl vyšetřován v roce 1988 prof. Zahradníkem (v příloze je používána jeho předezdívka Velký Mág) a jeho kolegy pro nepovolenou korespondenci s českým exilem. Prof. Slanina měl u sebe malý magnetofon, kam si celý hovor nahrál, autentické citáty z pásky najdete v příloze; postižený dnes žije v exilu, ale je ochoten vše osobně dosvědčit.
Hyena se těžko změní v ušlechtilého ohaře. Lze se proto divit, že na podzim 1991 udal prof. Zahradník svého dlouholetého spolupracovníka doc. ing. Jiřího Pancíře DrSc., pro hanobení republiky a jejího představitele? Citujme z protokolu čj. 594/P.3-91 vyšetřovatelů kpt. R. Plachého a pprap. J. Blechy:
V průběhu šetření jsme hovořili s ředitelem ÚFCHE ČSAV, Praha 8, Dolejškova 3 s Dr. Rudolfem Zahradníkem. Ředitel ústavu nás upozornil na skutečnost, že v jedné z knih, které jsou na jednotlivých pracovištích vedeny pro příchod a odchod ze zaměstnání, je u data 26. 8. jako omluva dr. Haslingerové zápis "Havlovo gestapo (výslech)". Vzhledem k tomu, že dle mínění ředitele se jedná o urážku hlavy státu, předal tento poznatek k dalšímu opatření.
Šetřením bylo zjištěno, že uvedená kniha je vedena na pracovišti ve II. patře a je na chodbě veřejně přístupná. Uvedený zápis do knihy provedl ing. Pancíř, nar. 15. 1. 1944, byt Praha 9, Českolipská 399 bez vědomí RNDr. Haslingerové. Dr. Haslingerová odcházela doprovodit Dr. Sládka k výslechu na úřad vyšetřovací správy hl. m. Prahy a požádala ing. Pancíře, aby jí do sešitu zapsal. Jmenovaný tak učinil výše uvedeným způsobem.
K celé události snad stojí dodat následující: 26. srpna 1991 byla dr. Haslingerová po návratu z výslechu pozvána rozhlasem do ředitelny, kde se konal výslech za přítomnosti prof. Rudolfa Zahradníka, DrSc., RNDr. Zdeňka Hermana, DrSc., ing. Slavoje Černého, CSc. a ing. Mrhy (je asi pouhou shodou náhod, že dva z nich figurují na Cibulkově lustračním seznamu). Oznámili tam dr. Haslingerové přerušení pracovního poměru, samozřejmě z politických důvodů, jedná se tedy o zjevný příklad diskriminace v zaměstnání z politických příčin, Vzhledem k tomu, že dr. Haslingerová v té době pečovala o nezletilé dítě, skončil pracovní poměr až 30. listopadu 1991, ovšem během této lhůty neměla přístup k nezbytné technice, proto nemohla aktivně vykonávat svoji práci.
Dne 6. září 1991 se sešla vědecká rada ÚFCHE ČSAV ve složení Knor, Zahradník, Heyrovský, Wichterlová, Kubelková, Engst, Mareček, Klíma, Bastl, Černý, Herman, Vojták, Novotný, Mach. Podle bodu 6 zápisu:
VR vyslechla informaci o urážlivých výrocích ing. Pancíře vůči hlavě státu, osobě dr. Zahradníka, vedení ústavu, apod. Na základě jednomyslného výsledku hlasování podpořila rozvázání pracovního poměru s ing. Pancířem a doporučila požádat obvodního prokurátora o vyjádření ke zmíněným urážlivým výrokům hlavy státu. Vskutku exemplární sbírka akademických práskačů! A nenašel se mezi nimi alespoň jeden slušný člověk, který by alespoň vyjádřil svůj nesouhlas hlasem proti!
Samozřejmě politická persekuce ing. Pancíře rozvázáním pracovního poměru vzápětí následovala. Snad stojí dodat následující:
Ing. Jiří Pancíř začal pracovat pod vedením dr. Zahradníka ještě během studia na VŠ, pracoval v jeho týmu až do zmíněného incidentu. Jako ilustraci přikládám děkovný dopis dr. Zahradníka svým spolupracovníkům z roku 1988. V roce 1989 získali ing. Pancíř a dr. Haslingerová mimořádnou cenu akademie (publikovali v tom roce 12 původních prací). Nakonec podle neoficiálního hodnocení podle Scientific Citation Index provedeného prof. Slaninou (pobývajícího ve svobodném světě) se ing. Pancíř umístil mezi čestnou elitou ústavu; jeho vyhazov tedy nebyl důsledkem odborné nezpůsobilosti.
Ing. Pancíř je naším předním odborníkem v oblasti kvantové chemie a teorie keramických supravodičů, vedoucím mnoha diplomových a aspirantských prací. Po propuštění z ÚFCHE ČSAV byl přijat na Vysokou školu chemicko technologickou, habilitoval se na docenta. Bohužel na základě politických tlaků byl po 8 měsících i z této fakulty propuštěn. Takže v současnosti náš přední vědec v tomto oboru ilegálně řeší spolu se svými aspiranty odborné problémy na svém soukromém počítači doma v kuchyni a své práce publikuje pod cizími jmény. Jak skvělé ocenění celoživotního díla!
Stojí snad za to poznamenat, že doc. Pancíř měl v minulosti závažné psychické zdravotní problémy, výslechy ředitelem ústavu proto mohly i ohrozit jeho život. Přestože prof. Zahradník o těchto skutečnostech věděl, neváhal podílet se na zmíněné politické persekuci. Konečně oba postižení, jak doc. Pancíř tak dr. Haslingerová prošli malým zdravotním peklem, na němž se jejich mravní utrpení nesporně projevilo. Humanita zde opět prohrála, podobně jako v případě Bartončík.
Případ pokračuje občansko-právním soudním procesem mezi prof. Zahradníkem, listem Špígl a doc. Pancířem za publikaci článku, který uvádí skutečnosti zmiňované v této interpelaci. Proces se táhne již léta, i přes ten formální nesmysl, že článek nenapsal doc. Pancíř. Ale do toho bych se nechtěl vměšovat.

Svůj vztah k udavačům sloužícím minulým totalitám vyjádřila naše společnost formou Benešových dekretů, lustračního zákona a podobných právních norem. Budeme na odsouzení současných udavačů čekat až po pádu Vašeho režimu, nebo se s nimi snad dokážeme vypořádat již nyní?

1)Nemyslíte si, že politický udavač i v rámci současného režimu by měl být morálně i právně na úrovni agenta StB, tedy nevykonávat žádné funkce, které platí daňoví poplatníci? Neměl by tedy vykonávat ani funkci předsedy České akademie věd.

Žijeme opět v podivném absurdistánu, v jehož čele stojí fašistický zločinec, který se osobně podílel na zločinu proti lidskosti (případ Bartončík). Sám je obdařen privilegiem beztrestnosti (článek 65 odst. 2 Ústavy), zato těm, kteří si dovolí nazvat jeho zločin pravým jménem, hrozí až dva roky kriminálu.

2)Nemyslíte si, že zrušení § 103 a podobných by mělo své pozitivní působení? Nemyslíte si, že politické udavačství by za každého režimu mělo být postihováno, že by mu celý národ měl udělat přítrž? Měl byste nějaké konkrétní návrhy?
3)Též zmíněný článek 65 odstavec 2 je ve zřejmém rozporu s principem občanské rovnosti i se základními principy mravnosti. Pokládáte ho za možnou součást ústavy demokratického státu?