Katolický týdeník 27/2010
Jednou z nejvýznamnějších akcí křesťanského protirežimního vzdoru v normalizačním Československu byla určitě slavná velehradská pouť v létě 1985, uskutečněná jako připomínka oslav 1 100. výročí smrti sv. Metoděje. Letos od ní uplyne 25 let.
Tato pou´t na Velehrad byla iniciací níže uvedené 31 bodová Petice za náboženskou svobodu !!!
Doporučuji i posoudit úlohu dnešní zastupující předsedkyně KDU-ČSL madam Šojdrové a z tohoto úhlu pohledu zvažovat její možnou úlohu při _neutralizaci - ČSL ve veřejném životě !
Není bez zajímavosti i názor politizujícího pátera Halíka uveřejněný na FB skupině KDU a jeho snaha více připoutat ČSL a potažmo český episkopát skupině bývalého zeměpána !
To že český pro-národ má občas historickou amnésii je skutečností. Po pravdě řečeno je mi to jedno.
Co mne ale irituje je skutečnost, že samozvaní " mluvčí " národních sil mají neustále plnou hubu kritiky světa kolem sebe, všude Žid a zednář a jaksi zapomínají na ty, kteří na rozdíl od nich nebyli permanentními revolucionáři a kverulanty, ale opravdovými hrdiny všedního dne !
Zemřel katolický aktivista
a věrný syn své vlasti Augustin Navrátil
_
„Je mnoho věcí, které jakoby přímo nesouvisely s tím, co mě živí, je mnoho činností, které musím denně řešit. Jsou tu věci světské i věci mezi nebem a zemí. Jsem rolník a vždy jsem pracoval na půdě v hospodářství. Jsem však také člověk, který používá svůj „selský“ rozum ve věcech, které jsou nám předkládány k věření. Všichi jsme náchylní klást si otázky a odpovědi na aktuální témata, která jsou nám se vší agresivitou pouštěna ze sdělovacích prostředků do našich příbytků. Byl jsem vždy křesťanem a proto jsem pracoval a žil pro stranu lidovou, která se ke křesťanství hlásí. Politikaření představitelů této strany mně však zabránilo aktivní účasti ve věcech veřejných.”
Život politicky aktivního křesťana započal Augustin Navrátil v roce 1946, kdy vstoupil do Československé strany lidové (ČSL) a Orla. Celý život se řídil zásadou „modli se a pracuj“, přičemž pod pojmem práce zahrnoval nejen práci pro sebe a svoji rodinu, ale také činnost pro církev, pro vlast, pro své bližní a také pro ČSL, Orla a různé společenské organizace.
V březnu 1948 byl poprvé za svou činnost v Orlu a ČSL souzen „lidovým soudem“. Byl zbaven funkce jednatele Místní organizace ČSL v Lutopecnách, později i členství, nakonec byla MO ČSL zrušena. Byl rovněž zbaven funkce předsedy MO odboru mládeže a organizačního referenta Okresního výboru ČSL v Kroměříži.
V roce 1968 po obnovení MO ČSL v Lutopecnách byl zvolen předsedou. Za normalizace byl opět postupně zbaven nejdřív funkce předsedy, později i členství v lidové straně.
Po helsinské konferenci a po vzniku Charty 77 se stal jejím signatářem a celou dobu intenzivně pracoval na poli ochrany lidských práv a svobod. Napsal několik desítek otevřených dopisů a jiných dokumentů včetně známé 31 bodové petice, požadující náboženskou svobodu v husákově Československu, kterou podepsalo více jak 600 000 občanů. Začal rovněž také vydávat časopis Křesťanské obzory, Papežské encykliky a různé náboženské publikace. Za tuto činnost byl komunistickým režimem několikrát vězněn a držen v otřesných podmínkách v psychiatrických léčebnách.
Po listopadu 1989 se stal aktivním členem ve vedení OF v Kroměříži a podílel se na jeho činnosti. Za ně byl také kooptován do KNV v Brně. Po obnovení členství se stal členem OV ČSL v Kroměříži, po prvním sjezdu ČSL po r. 1989 také členem Ústředního výboru ČSL. Později i členem předsednictva ÚV ČSL v Praze. Vypracoval návrh programu ČSL v oblasti církve, který byl převzat jako základ programu ČSL a schválen předsednictvem strany. Později sestavil petici, která důrazně reagovala na odmítavé stanovisko sněmovny k žádosti římskokatolické církve na vrácení zabraných majetků. Počet signatářů petice dosáhl téměř sto tisíc. V té době se již také projevilo nepřátelství vůči jeho osobě ze strany některých funkcionářů strany lidové.
V prvních volbách v r. 1990 kandidoval do sněmovny národů na sedmém místě. Skončil na místě druhém a dostal 19 838 preferenčních hlasů. Ve volbách v r. 1992 skončil na třetím místě a získal 13.468 preferenčních hlasů. Tomu předcházela velká kampaň proti jeho postavení na kandidátní listině. Na sjezdu se především delegáti z Kroměříže, Zlína a Uh. Hradiště dožadovali, aby byl buď vyřazen z kandidátní listiny, nebo dán na poslední nebo nezvolitelné místo. Jedním z těchto navrhovatelů byla delegátka sjezdu Michaela Šojdrová.
Při volbách v r. 1996 byl sice na kandidátce Krajského výboru uveden, ale nakonec z ní byl vyřazen a na jasně zvolitelné místo byla zařazena Michaela Šojdrová. V roce 1996 mu bylo na návrh místopředsedy KDU - ČSL Jana Kasala uděleno čestné členství v celostátním výboru KDU-ČSL. Ve volbách do Senátu ho ovšem KDU-ČSL nepodpořila a tak kandidoval jako nezávislý kandidát. Po předložení archu s tisíci podpisy byl zaregistrován pod číslem 2. Při volbách do sněmovny v r. 1998 se zúčastnil primárních voleb. Po zmanipulovaných vnitrostranických volbách byl ovšem zařazen na nevolitelné místo. Poté mu bylo zrušeno i čestné členství v celostátním výboru lidové strany.
V roce 1999 opouští lidovou stranu a stává se jedním ze zakládajících členů Akce Národní Obnovy (A.N.O.) a Lipového kříže. Působí rovněž i v dalších organizacích snažících o obnovu křesťanských hodnot v naší zemi.
Tato pou´t na Velehrad byla iniciací níže uvedené 31 bodová Petice za náboženskou svobodu !!!
Doporučuji i posoudit úlohu dnešní zastupující předsedkyně KDU-ČSL madam Šojdrové a z tohoto úhlu pohledu zvažovat její možnou úlohu při _neutralizaci - ČSL ve veřejném životě !
Není bez zajímavosti i názor politizujícího pátera Halíka uveřejněný na FB skupině KDU a jeho snaha více připoutat ČSL a potažmo český episkopát skupině bývalého zeměpána !
pátek, 14. srpna 2009
Dotaz na fešáky s PaSu a Červenkovu kliku z SSO
Co mne ale irituje je skutečnost, že samozvaní " mluvčí " národních sil mají neustále plnou hubu kritiky světa kolem sebe, všude Žid a zednář a jaksi zapomínají na ty, kteří na rozdíl od nich nebyli permanentními revolucionáři a kverulanty, ale opravdovými hrdiny všedního dne !
Zemřel katolický aktivista
a věrný syn své vlasti Augustin Navrátil
_
„Je mnoho věcí, které jakoby přímo nesouvisely s tím, co mě živí, je mnoho činností, které musím denně řešit. Jsou tu věci světské i věci mezi nebem a zemí. Jsem rolník a vždy jsem pracoval na půdě v hospodářství. Jsem však také člověk, který používá svůj „selský“ rozum ve věcech, které jsou nám předkládány k věření. Všichi jsme náchylní klást si otázky a odpovědi na aktuální témata, která jsou nám se vší agresivitou pouštěna ze sdělovacích prostředků do našich příbytků. Byl jsem vždy křesťanem a proto jsem pracoval a žil pro stranu lidovou, která se ke křesťanství hlásí. Politikaření představitelů této strany mně však zabránilo aktivní účasti ve věcech veřejných.”
Augustin Navrátil
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Život politicky aktivního křesťana započal Augustin Navrátil v roce 1946, kdy vstoupil do Československé strany lidové (ČSL) a Orla. Celý život se řídil zásadou „modli se a pracuj“, přičemž pod pojmem práce zahrnoval nejen práci pro sebe a svoji rodinu, ale také činnost pro církev, pro vlast, pro své bližní a také pro ČSL, Orla a různé společenské organizace.
V březnu 1948 byl poprvé za svou činnost v Orlu a ČSL souzen „lidovým soudem“. Byl zbaven funkce jednatele Místní organizace ČSL v Lutopecnách, později i členství, nakonec byla MO ČSL zrušena. Byl rovněž zbaven funkce předsedy MO odboru mládeže a organizačního referenta Okresního výboru ČSL v Kroměříži.
V roce 1968 po obnovení MO ČSL v Lutopecnách byl zvolen předsedou. Za normalizace byl opět postupně zbaven nejdřív funkce předsedy, později i členství v lidové straně.
Po helsinské konferenci a po vzniku Charty 77 se stal jejím signatářem a celou dobu intenzivně pracoval na poli ochrany lidských práv a svobod. Napsal několik desítek otevřených dopisů a jiných dokumentů včetně známé 31 bodové petice, požadující náboženskou svobodu v husákově Československu, kterou podepsalo více jak 600 000 občanů. Začal rovněž také vydávat časopis Křesťanské obzory, Papežské encykliky a různé náboženské publikace. Za tuto činnost byl komunistickým režimem několikrát vězněn a držen v otřesných podmínkách v psychiatrických léčebnách.
Po listopadu 1989 se stal aktivním členem ve vedení OF v Kroměříži a podílel se na jeho činnosti. Za ně byl také kooptován do KNV v Brně. Po obnovení členství se stal členem OV ČSL v Kroměříži, po prvním sjezdu ČSL po r. 1989 také členem Ústředního výboru ČSL. Později i členem předsednictva ÚV ČSL v Praze. Vypracoval návrh programu ČSL v oblasti církve, který byl převzat jako základ programu ČSL a schválen předsednictvem strany. Později sestavil petici, která důrazně reagovala na odmítavé stanovisko sněmovny k žádosti římskokatolické církve na vrácení zabraných majetků. Počet signatářů petice dosáhl téměř sto tisíc. V té době se již také projevilo nepřátelství vůči jeho osobě ze strany některých funkcionářů strany lidové.
V prvních volbách v r. 1990 kandidoval do sněmovny národů na sedmém místě. Skončil na místě druhém a dostal 19 838 preferenčních hlasů. Ve volbách v r. 1992 skončil na třetím místě a získal 13.468 preferenčních hlasů. Tomu předcházela velká kampaň proti jeho postavení na kandidátní listině. Na sjezdu se především delegáti z Kroměříže, Zlína a Uh. Hradiště dožadovali, aby byl buď vyřazen z kandidátní listiny, nebo dán na poslední nebo nezvolitelné místo. Jedním z těchto navrhovatelů byla delegátka sjezdu Michaela Šojdrová.
Při volbách v r. 1996 byl sice na kandidátce Krajského výboru uveden, ale nakonec z ní byl vyřazen a na jasně zvolitelné místo byla zařazena Michaela Šojdrová. V roce 1996 mu bylo na návrh místopředsedy KDU - ČSL Jana Kasala uděleno čestné členství v celostátním výboru KDU-ČSL. Ve volbách do Senátu ho ovšem KDU-ČSL nepodpořila a tak kandidoval jako nezávislý kandidát. Po předložení archu s tisíci podpisy byl zaregistrován pod číslem 2. Při volbách do sněmovny v r. 1998 se zúčastnil primárních voleb. Po zmanipulovaných vnitrostranických volbách byl ovšem zařazen na nevolitelné místo. Poté mu bylo zrušeno i čestné členství v celostátním výboru lidové strany.
V roce 1999 opouští lidovou stranu a stává se jedním ze zakládajících členů Akce Národní Obnovy (A.N.O.) a Lipového kříže. Působí rovněž i v dalších organizacích snažících o obnovu křesťanských hodnot v naší zemi.
V Augustinu Navrátilovi ztrácí český a moravský katolicismus aktivního, činorodého a obětavého člověka, který povyšoval zájmy církve a obce nad vlastní prospěch a byl za to ochoten zaplatit i nejvyšší cenu. V květnu letošního roku tento vzácný člověk odešel navždy.
Čest jeho památce
Žádné komentáře:
Okomentovat