Když jsem v polovině devadesátých let minulého století působil u chlíva zvaného Hradní stráž / ono jaký pán, takový krám, že DRAMATIKU /, měli moji podřízení jako jednu z povinností úklid štábu.
Jednoho dne ráno po příchodu do práce mi sdělil záklaˇdák coby staršina, že se mnou chce urgentně mluvit voják, který měl dozor při úklidu na štábu večer před tím ........
Já vojákům vykal a osloval křestním jménem, oni mne říkali pane Vrána. Tak říkám povídejte třeba Pavle /jméno si nepamatuji /. o co kráčí ? Voják poddůstojník chvíli nerovzně přešlapoval a já říkám- sedněte si, mluvte a nebo serte písmena ! Chci jít cvičit a nemám moc času . On tedy začal ....
Při úklidu štábu včera nachytal dva jeho nižší důstojníky a jednu "matku pluku " /náčelnice služby /, jak si to rozdávají coby švédská trojka. Sice vycouval, vojáky vyhodil-rozumě podřízené při úklidu ,ale měl strach z možných následků ! Matka pluku byla vždy svižná a ani se tím netajila, jeden z těch důstojniků byl vcelku v pohodě ,ale druhý byl nevyzpytatelný a mohl se nějakým způsobem "mstít" !
Šel jsem na to od lesa. Jelikož jsme byl přímo podřízen NŠ HS ČR, ohlásil se u něho a svěcí se mu svěřil, respektive s obavami vojáků !
On byl dosti bezskurpulozní a uměl toho vždy využít . Na to jsem také spolehal a navíc byl šedou eminencí v této epoše Havlovy gardy !
On se na mne podíval, zasmál se přímo od srdce a řekl mi- Hele Jardo, klídek -mají se pitomci zamykat -když šukají ! punktum a bylo vymalováno ! když jsem to sdělil vojákům, měli ihned úsměv na tváři !
Žádné komentáře:
Okomentovat